Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1829.

Osvojení (adopce) nahrazující přirozený poměr mezi rodiči a dětmi tím, že přijímá se někdo za vlastního na místě dítěte, velmi různě se provádí v území Československé republiky.

Kdežto v historických zemích máme přesné předpisy v §§ 179 až 185, 755 a 756 ob. obč. z., v §§ 257 až 262 nespor. říz. a v §§ 109 až 113 jur. normy, nejsou dosud předpisy na Slovensku a Podkarpatské Rusi kodifikovány, nýbrž jsou upraveny jen zvykovým právem, několika nařízeními a po většině toliko praxí ministerstva spravedlnosti (zák. čl. XX. z r. 1877 a nařízení vztahující se na osvojení).

Následkem toho liší se velmi značně praxe v obojích územích nejen co do materielních podmínek osvojení, nýbrž i co do příslušnosti ke schválení a dochází tak k velkým nesrovnalostem.

Nutnost brzké úpravy zákonné tohoto právního oboru přiměla ministerstvo spravedlnosti, aby Národnímu shromáždění předložilo osnovu jednotného zákona platného pro celé území Československé republiky.

Ústavně-právní výbor senátu projednal osnovu vládní napřed v subkomitétu, v němž zasedali senátoři Dr S. Daxner, Dr R. Mayr-Harting a Dr A. Procházka, jakož i za ministerstvo spravedlnosti odborový přednosta Antonín Hartmann, pak v plenu, učinil na ní podstatné změny a doplňky dole uvedené a předkládá takto upravenou osnovu zákona senátu k usnesení.

Úprava osnovy provedena takto:

V § 1, odst. 1. precisováno, že každý, kdo nemá vlastních dětí manželských anebo jim na roveň postavených (legitimovaných, osvojených, jakož i v poměru k matce dětí nemanželských) může jiného smlouvou přijmouti za vlastního (adoptovati). Muž, který má takové děti, může své nemanželské dítě jen tehdy osvojiti, nebylo-li zplozeno za platného manželství jednoho z rodičů dítěte.

Oproti osnově vládní určuje se tu již zákonem, které děti jsou na roveň postaveny dětem manželským, totiž děti legitimované - ať pozdějším sňatkem nebo vládou - pak děti osvojené, dále v poměru k matce děti nemanželské.

Nemůže tudíž adoptovati žena, která již má nemanželské dítě, kdežto muž, který má nemanželské dítě, může adoptovati, nemá-li vlastních dětí a jim na roveň postavených (legitimovaných, adoptovaných), a jsou-li tu ostatní podmínky adopce.

Dítě, které se narodilo v manželství, nebylo však uznáno za manželské, nepovažuje se za vlastní dítě mužovo.

Též nepovažuje se oproti manželi za vlastní dítě, kterémuž dle § 165 ob. obč. z. (nov. I. § 8) manžel matky dal své jméno, a může proto dítě to adoptovati manžel, nemá-li vlastních dětí manželských a jim na roveň postavených, a jsou-li tu dány i ostatní podmínky adopce.

Jelikož adoptované dítě na roveň postaveno jest vlastnímu dítěti manželskému, nemůže ten, kdo má již dítě adoptované, zpravidla ještě nápotomně adoptovati další dítě. Ale současně může býti adoptováno více dětí najednou (§ 1, odst. 4.).

Nemá-li muž vlastních dětí manželských anebo dětí legitimovaných neb osvojených, a jsou-li tu dány i ostatní podmínky adopce, může ovšem muž adoptovati kohokoli, tedy i kterékoli své nemanželské dítě (zejména i dítě zplozené v cizoložství).

Avšak má-li muž vlastní dítě manželské, legitimované neb adoptované, tu může adoptovati své nemanželské dítě jen tehdy, nebylo-li zplozeno za platného manželství jednoho z rodičů dítěte.

Tím vyjmuty oproti osnově vládní z okruhu přípustné adopce se strany muže, majícího již své vlastní dítě manželské, legitimované neb adoptované, jeho děti nemanželské, zplozené v cizoložství jednoho z rodičů dítěte [tedy v případech cizoložství ženatého se svobodnou (vdovou, rozloučenou), svobodného (vdovce, rozloučeného) s provdanou, a ovšem i ženatého s provdanou].

Neb manželství a rodina jsou pod zvláštní ochranou zákonů (§ 126 ústavního zákona ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n.) a odporovalo by ochraně této, kdyby uzákoněno bylo, aby v případech, že muž má již své vlastní dítě manželské neb jemu na roveň postavené, ještě přijímal do rodiny dítě své nemanželské, zplozené v cizoložství.

Proto vynechána též slova osnovy: >které nemůže legitimovati<.

Jinak ovšem muž, který nemá dětí vlastních manželských neb jim na roveň postavených, může za daných jinak podmínek adopce osvojiti kterékoli dítě své nebo cizí.

V odst. 2., § 1 vynechán požadavek osnovy, že musí býti prokázáno prohlášením otcovým zapsaným v matrice nebo soudně, že dítě nemanželské jest jeho.

Neb ustanovení to bylo by jednak zbytečným (§ 163 ob. obč. z. soudní usvědčení resp. i mimosoudní doznání nemanželského otcovství, § 164 ob. obč. z. zapsání do matriky), jednak lze soudu (úřadu) poměr nemanželského otcovství vyšetřiti (§ 10 osnovy) i jiným způsobem (svědky, listinami).

V odst. 3, § 1 v prvém souvětí místo slov > za vlastního přijat býti< použito určitějšího synonyma >osvojen býti<.

Druhé souvětí: >Svolení buď dáno písemně v téže formě, jaká jest předepsána pro osvojovací smlouvu<, zde vynecháno, jelikož o náležitostech smlouvy osvojovací jedná § 8 osnovy, kamž ustanovení to z § 1, odst. 3. patří a též citováním § 1, odst. 3. co do svolení účastníků bylo pojato.

V třetím souvětí odst. 3. vyžaduje se, aby manžel dán byl úplně pod opatrovnictví pro choromyslnost neb slabomyslnost, aby takto ochráněna byla práva manžela, který byl jen obmezeně dán pod opatrovnictví a který není neschopným své záležitosti sám obstarávati, avšak pro duševní chorobu nebo duševní slabost potřebuje k řádnému obstarávání svých záležitostí přispění a též jest schopen uzavříti sňatek (§ 1, odst. 2, a § 4, odst. 2. cís. nař. z 28. června 1916, č. 207 ř. z.).

V odst. 4., § 1 v prvém souvětí vsunutím slov >pokud trvá poměr založený osvojením< vyjádřeno ve prospěch osvojence, že jen za trvání poměru adopčního nemůže osvojence osvojiti jiná osoba než osvojitelův manžel.

Následkem toho po zrušení právního poměru adopčního může býti založen nový poměr adopční, což dle původního znění osnovy nebylo přípustno.

Osvojení dítěte se strany manželů může se státi dle uvedeného posloupně, totiž osvojení provede jeden manžel po druhém.

Jako druhá věta vsunuto do odstavce 4., § 1 ustanovení, že jako společné dítě mohou osvojiti někoho jen manželé, jelikož dle účelu adopce a jejího nutného právního účinku (§ 3 osnovy) bylo by nesrovnatelno, aby adoptované dítě, jehož práva k přirozeným rodičům zůstávají zachována (§ 5 osnovy), mělo více osvojitelů (než jsou adoptující manželé).

Z ustanovení prvého souvětí a druhé věty odst. 4., § 1 vychází, že manželé mohou někoho adoptovati nejen jeden po druhém, nýbrž i současně jako dítě společné.

V třetím souvětí odst. 4., § 1 vynecháno slovo >navzájem< jako zbytečné a neodpovídající, jelikož přece nějaká >vzájemná< adopce osvojitele a osvojence není možná.

Poslední souvětí, odst. 4., § 1 přestylisováno a doplněno, aby bylo jasně a positivně vyjádřeno, že smlouva adopční může býti současně ujednána i s několika osobami, jež mají býti osvojeny, ale jen tehdy, není-li mezi nimi poměr, jenž se nesrovnává s přirozeným poměrem sourozenců.

V § 2, odst. 2. vynechána jako zbytečná slova >jsou-li ještě na živu<, >nebo není-li již na živu<, >žije-li<, jelikož jest to samozřejmé, že lze požadovati svolení jen od osob žijících, kdežto názory zemřelých ohledně osvojení již nepadají na váhu.

Druhé souvětí odst. 2., § 2 upraveno stylisticky, připojena v něm slova >a pokud se týče rodičů<, aby tím v důsledku nutného svolení dle souvětí prvního vytčeno bylo nejen právo otce resp. poručníka (opatrovníka) jakožto zákonného zástupce, nýbrž i právo matky (manželské i nemanželské).

Též přidáno slovo >soudu< vzhledem na stanovenou příslušnost (§ 9 a násl. osnovy).

Do § 2 vsunut nový odstavec (druhý), dle něhož svolení nemůže býti dáno plnomocníkem, ani je nelze odvolati. Svolení není pak třeba, je-li ten, jehož svolení se jinak vyžaduje, dán pro choromyslnost nebo slabomyslnost úplně pod opatrovnictví, nebo není-li jeho pobyt znám.

Tím zdůrazněn požadavek bezprostřednosti při důležitém jednání osvojovacím, nedovolující při osobách svéprávných dáti svolení plnomocníkem. K vůli přesnosti a závaznosti jednání vysloven též požadavek jednostranné neodvolatelnosti svolení daného za předepsaných náležitostí smlouvy, při čemž ovšem jednostranné odstoupení nebo zrušení právního poměru adopčního jest volno (§ 8, odst. 3. a § 7 osnovy).

V odstavci tomto vysloveno též všeobecně, kdy svolení není třeba, kdežto v § 1, odst. 3. mluví se jen o případech, v kterých není třeba svolení manželova.

Odst. 3. (dříve druhý), § 2 upraven stylisticky. V § 3 přestylisována ustanovení, kdy osvojenec obdrží rodové (dívčí) jméno osvojitelčino resp. jméno jejího manžela.

Zásadně obdrží osvojenec rodové (dívčí) jméno osvojitelčino a to, je-li osvojitelka svobodna (není-li provdána), je-li vdovou, pak není-li zde potřebí manželova svolení podle § 1, odst. 3. druhé souvětí.

Jinak, je-li osvojitelka provdána, jest k adopci nejen potřebí svolení manželova (§ 1, odst. 3. prvá věta), nýbrž i výslovného souhlasu manželova, aby osvojenec obdržel jméno manželovo.

Dále stanoveno doplňkem k ustanovení osnovy, že manželka osvojená musí připojiti ku jménu přijatému (osvojitelovu) ještě své dosavadní jméno, kdežto jiný osvojenec dle ujednání stran může ale nemusí připojiti ku jménu přijatému (osvojitelovu) dosavadní své jméno.

Při tom vynecháno v osnově stanovené >rodové< jméno, takže u adoptovaných provdaných žen aneb u osob již jednou adoptovaných, které přijaly pouze jméno osvojitelovo, připojí se jenom jméno dosavadní a ne jméno rodové. Neb lze předpokládati, že tyto osoby budou více známy pod svým dosavadním jménem než pod svým jménem rodovým, kdežto naopak, při vynechání dosavadního jména a připojení pouze jména rodového odpadla by známost tohoto dosavadního jména.

U manželek osvojených vyslovena povinnost, by připojily ku přijatému jménu dosavadní své jméno, totiž jméno manželovo, an z pojmu manželství vychází, že manželka obdrží jméno svého manžela a jméno to jí zůstane, naznačujíc trvání manželství.

V § 4, odst. 1. kromě stylistických změn zúženy oproti osnově zákonné účinky osvojení, pokud vztahují se též na potomky, pouze na potomky osvojencovy narozené později, totiž po adopci.

Zároveň vysloveno, že právní poměr založený adopcí mezi osvojitelem a osvojencem nevztahuje se na potomky osvojencovy, kteří tu byli již při ujednání smlouvy, nedali-li svůj souhlas. Neb trpěla by práva potomků osvojencových, narozených před adopcí, kdyby i na ně vztaženy byly právní účinky adopce, takže nutno ponechati jim svobodu rozhodnutí, zda souhlasí s účinky adopce na sebe nebo ne.

Podle zásady § 1, odst. 4. osnovy ovšem nemůže býti ujednána adopční smlouva zároveň s otcem (matkou) a jeho (jejími) dětmi (potomky). Na potomky lze tedy jen přenésti práva ze smlouvy, aniž by byli sami osvojeni.

Oproti osnově určující právní poměr adopce jako poměr mezi rodiči a >vlastními< dětmi stanoveno, že adopcí nastává po právu týž poměr jako mezi rodiči a >manželskými< dětmi. Neb jen tento poměr odpovídá zásadě, že osvojení nahrazovati má přirozený poměr mezi rodiči a dětmi, ježto adopce má nahrazovati nejpřirozenější poměr, totiž mezi rodiči a dětmi v manželství narozenými, kdežto poměr ku >vlastním< dětem, tedy i nemanželským, jest volnějším.

Vynechána též slova >anebo smlouva< jako zbytečná vzhledem na § 6 osnovy.

V odst. 2., § 4 nahrazena slova osnovy >ostatních osvojitelových příbuzných< slovy >ostatních členů rodiny osvojitelovy<, an slova ta jsou širšího významu a obsahují v sobě též manželku osvojitelovu.

V § 5 připojeno za účelem větší ochrany práv osvojencových, že osvojenec má též nárok na výživu od svého osvojitele a že podrží oproti svým přirozeným rodičům a příbuzným i nárok na výživu, kdyby osvojitel nebyl s to, aby mu poskytoval výživu (§§ 139, 141, 143, 150, 166 atd., 221, 795, 796, 950, 954 ob. obč. zák.).

Vynechána slova >k pozůstalosti< a vysloveno, >že osvojitel nemá těchto práv oproti osvojenci<, an nejedná se tu pouze o právo dědické a o povinný díl k pozůstalosti, nýbrž i o nárok na výživu oproti osvojenci.

Připojeno, že >osvojenec nedědí rovněž po manželu svého osvojitele< (ovšem ze zákona důsledkem adopce osvojitelovy).

Ačkoli dle důvodů k vládní osnově (list 9 k §u 5) lze opraviti znění §u 755 ob. obč. z. tím, že se vůbec vynechá zmínka o manželi, připojeno, >že osvojenec nedědí rovněž po manželu svého osvojitele<, aby nebylo pochybností, že osvojenec nemá beze všeho ze zákona z titulu adopce právo dědické po manželu osvojitelově a to bez ohledu, zda stala se adopce se svolením druhého manžela nebo bez tohoto svolení (§ 3, odstavec 3. osnovy).

Ovšem, jestli je manžel osvojitelův též osvojitelem dědicovým, dědí po něm osvojenec ze zákona dle prvé věty § 5.

Má-li tedy osvojenec nabýti zákonného dědického práva z titulu adopce po obou manželích, musí oběma býti přijat za vlastního. Jinak provedeny tu ještě stylistické úpravy.

V § 6 škrtnuta citace §5, jelikož jako podstatný a nutný zákonný účinek přichází v úvahu jen přijetí jména osvojitelova, kdežto dědické právo, nárok na povinný díl a nárok na výživu, o nichž jedná § 5, mohou býti smlouvou též jinak upraveny, než zákon předpisuje. Ponechána tu stranám svoboda smluvní.

V § 7 místo >ustanoveného< zákonného zástupce zvolena stylisace >zákonného zástupce, který se ustanoví<, jelikož v případech, v kterých osvojenec podléhá otcovské moci osvojujícího muže, bude nutno teprve zříditi zákonného zástupce, kdežto v jiných případech, kdy nesvéprávný osvojenec má již zákonného zástupce, nebude nutno nového zřízení jeho.

Vsunuto též slovo >soudu< vzhledem na stanovenou příslušnost (§ 9 a násl.).

Při uvedení závažných důvodů, za nichž může býti zrušen adopční poměr, použito místo příkladného slova >jako<, určujícího slova >zejména<.

Do § 7 vsunut nový odstavec (druhý), dle něhož manželství mezi osvojitelem a osvojencem uzavřené proti zápovědi, zrušuje osvojení a jeho účinky.

Vzhledem k tomu, že mezi osvojitelem a osvojencem nastává po právu týž poměr jako mezi rodiči a manželskými dětmi (§ 4), nemohlo by býti ve smyslu § 65 ob. obč. z. mezi nimi jako mezi příbuznými vzestupné a sestupné linii uzavřeno žádné platné manželství.

Ovšem adopce přirozený poměr jenom nahrazuje (adoptio naturam imitatur).

Aby mezi osvojitelem a osvojencem mohlo býti uzavřeno platné manželství, bylo by nutno, - není-li zde jiných překážek platného manželství -, aby dříve byl opět zrušen právní poměr adopční mezi nimi.

Jedná se tudíž o pouhou zrušitelnou překážku platného manželství a mohlo by se žádati za prominutí její, načež by muselo býti opakováno přivolení k manželství.