Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1832-1832/5.

Při nové organisaci okresních a místních osvětových sborů odepřeno bylo jednotlivým organisacím pro péči o mládež přibrati jejich zástupce do těchto sborů s odůvodněním, že tato sdružení ve vydaných instrukcích nejsou jménem uvedena. Tato instrukce (č. 13878 ze dne 22. IV. 1919) obsahuje v bodě 5. odst. d) vedle výpočtu různých spolků pouze ustanovení, že do místních a okresních osvětových sborů přibrati jest po jednom zástupci významných spolků, které se zabývají všeobecnou činností vzdělávací. Organisace pro péči o mládež patří beze vší pochybnosti ke spolkům, které mohou činiti nárok na zastoupení v osvětových sborech, poněvadž dle svých stanov mají veřejnost poučovati slovem a písmem o sociální hygieně a tělesné výchově, všemi prostředky ji podporovati a všemožným způsobem se dávati do služeb kulturní výchovy. Zástupcové organisací pro péči o mládež jsou pro svoji dlouholetou činnost výchovnou a zejména na základě svých praktických zkušeností obzvláště způsobilými úspěšně pracovati ve sborech pro výchovu lidu.

Podepsaní táží se pana ministra, je-li ochoten vyhověti oprávněným tužbám organisací pro péči o mládež a vydati v tom směru výnos, jenž by byl doplňkem stávajícího nařízení?

V Praze, dne 6. března 1924.

Hartl, Ficza, Meissner, Oberleithner, K. Friedrich, Knesch, Franko, A. Lippert, Vetter-Lilie, dr Hilgenreiner.

Gelegentlich der Neukonstituierung der Bezirks- und Ortsbildungsausschüsse wurde einzelnen Bezirksjugendfürsorgen die Aufnahme ihrer Vertreter in diese Ausschüsse verweigert mit der Begründung, dass diese Vereinigungen in den ausgegebenen Instruktionen nicht namentlich angeführt sind. Diese Instruktionen (Z. 13878 vom 22. IV. 1919) enthält unter Punkt 5. Abs. d nebst der Aufzählung verschiedener Vereine lediglich den Passus, dass je ein Vertreter der bedeutenden Vereine, welche sich mit allgemein bildender Tätigkeit befassen, in die Orts- und Bezirksbildungsausschüsse aufzunehmen sind. Die Jugendfürsorgeorganisationen gehören zweifellos zu den Vereinen, welche eine Vertretung in den Bildungsausschüssen beanspruchen können, da sie gemäss ihren Satzungen die Allgemeinheit durch Wort und Schrift über soziale Hygiene und körperliche Erziehung aufzuklären, dieselbe mit allen Mitteln zu fördern und in jeder Weise sich in den Dienst der kulturellen Erziehung zu stellen haben. Die Vertreter der Jugendfürsorgeorgsanisationen sind durch ihre jahrelange Erziehungstätigkeit und besonders auf Grund ihrer praktischen Erfahr ungen besonders geeignet, in den Volksbildungsausschüssen mit Erfolg zu arbeiten.

Die Gefertigten fragen den Herrn Minister, ob er geneigt ist, den berechtigten Wünschen der Jugendfürsorgeorganisationen zu entsprechen und einen diesbezüglichen ergänzenden Erlass zu der bestehenden Verordnung herauszugeben?

Prag, am 6. März 1924.

Hartl, Ficza, Meissner, Oberleithner, K. Fiedrich, Knesch, Franke, A. Lippert, Vetter-Lilie, Dr. Hilgenreiner.

Podáním ze dne 11. března 1923 žádal pensionovaný ředitel poštovního úřadu Karel Glückselig v Marianských Lázních ze zdravotních ohledů aby po dobu drsného počasí směl navštíviti lázeňské místo v jižních Tyrolích, a aby mu z tohoto důvodu nebyly zkracovány jeho pensijní požitky srážkou drahotních přídavků, poněvadž jest nemajetný. Ježto po 10 měsíců nedostával žádného vyřízení a cesta na jih koncem ledna by nebyla měla již žádného účele, zřekl se dne 10. ledna 1924 tohoto povolení resp. vzal svoji žádost zpět. Nyní obdržel dne 19. ledna 1924, tedy příliš pozdě, svolení odcestovati počínaje listopadem 1923 na jih, při čemž mu však zastaveny byly všechny přídavky ke služnému částkou 600 Kč měsíčně a nad to proti jeho výslovné žádostí zbývající služné poukázáno poštovní spořitelně ve Vídni.

Projednávání této žádosti dlužno oprávněně považovati přímo za výsměch žadateli způsobený, obzvláště když poukázání jeho požitků do Vídně má za následek, že nyní ani skrovné služné neobdrží do rukou, poněvadž přece za tím účelem nemůže cestovati do Vídně.

Vláda prohlásila v rozpočtovém výboru senátu v prosinci 1923 podepsanému na interpelaci podobného obsahu, že takovéto žádosti projednávány budou co nejblahovolněji. Podepsaní táží se tudíž vlády:

Jest vláda ochotna tuto věc vyšetřiti a jmenovanému dopomoci k jeho právu?

Jest vláda dále ochotna postarati se o to, aby se takovéto jednání se staropensisty více neopakovalo?

V Praze, dne 6. března 1924.

Spies, Knesch, dr Spiegel, dr Mayr-Harting, Jelinek, A. Lippert, Franke, Luksch, Zuleger, Fahrner.

Mit Gesuch vom 11. III. 1923 suchte der pensionirte Postamtsdirektor Karl Glückselig in Marienbad aus Gesundheitsrücksichten an, während der rauhen Jahreszeit einen Südtiroler Kurort besuchen zu dürfen und ihm aus diesem Anlasse seine Pensionsbezüge nicht durch Abzug der Teuerungszulagen zu beschneiden, da er vermögenslos ist. Da er zehn Monate hindurch keine Erledigung erhielt und eine Reise nach Süden mit Ende Jänner keinen Zweck mehr gehabt hätte, verzichtete er am 10. Jänner 1924 auf die Bewilligung, bezw. zog sein Gesuch zurück. Nun erhielt er am 19. Jänner 1924, also viel zu spät, die Erlaubnis ab November 1923 nach Süden zu reisen, wobei ihm aber alle Gehaltszulagen im Betrage von 600 Kč monatlich eingestellt und überdies gegen sein ausdrückliches Ansuchen der übrig bleibende Gehalt an das Postsparkassenamt Wien angewiesen wurde.

Die Behandlung dieses Gesuches muss berechtigterweise direkt als eine Verhöhnung und Verspottung des Gesuchsstellers aufgefasst werden, zumal die Überweisung seiner Bezüge nach Wien zur Folge hat, dass er nunmehr auch den kargen Gehalt nicht einmal in die Hand bekommt, da er doch hiezu nicht nach Wien reisen kann.

Die Regierung hat im Budgetausschuse des Senates im Dez. 1923 dem Gefertigten auf eine ähnliche Interpellation die Erklärung abgegeben, dass man derartige Ansuchen in bennevolentester Weise behandeln wolle. Die Gefertigten stellen daher an die Regierung die Anfrage:

Ist die Regierung geneigt, die vorliegende Angelegenheit zu untersuchen und dem Genannten zu seinem Rechte zu verhelfen?

Ist die Regierung weiteres gewillt, Vorsorge zu treffen, dass eine derartige Behandlung von Staatspensionisten nicht wieder vorkomme?

Prag, am 6. März 1924.

Spies, Knesch, Dr. Spiegel, Dr. Mayr-Harting, Jelinek, A. Lippert, Franke, Luksch, Zuleger, Fahrner.

Dne 4. března chtělo obyvatelstvo kadaňské, jako každoročně, konati na tamním hřbitově společnou slavnost na památku těch, kteří dne 4. března 1919 byli zastřeleni. V dohodě se státními úřady bylo z programu oslavy vyloučeno vše, co zástupcové mizivé české menšiny shledali závadným, načež ministerstvo vnitra opětovně prohlásilo, že proti slavnosti ničeho nenamítá. Přes to zakázal politický úřad v Kadani v posledním okamžiku celou hřbitovní slavnost, ježto prý nutno počítati s násilnými srážkami s českou menšinou, která dostane z venkova posilu. Na místě aby tedy státní úřad domácí německou většinu v jejích právech chránil a o veřejný klid pečoval, ustoupil před hrstkou rušitelů klidu. Ještě více. Když dopoledne minulo zcela klidně, žádalo pět německých poslanců a senátorů, v Kadaní přítomných, od politického úřadu, aby bylo obyvatelstvu alespoň odpoledne poskytnuto právo, navštíviti své zemřelé ve výročí jejich smrti, i zavázali se dokonce, že na hřbitově neučiní žádného veřejného projevu. Politický úřad však prohlásil, že si dříve musí vymoci souhlas české menšiny, než-li bude moci vyhověti žádosti, jako by tato menšina byla nadřízeným úřadem politického úřadu. Ve skutečnosti bylo viděti zástupce politického úřadu, jak na veřejném náměstí s vůdci rušitelů klidu vyjednával. Po hodině dostalo se poslancům a senátorům telefonického vyrozumění, že hřbitov zůstane pro obyvatelstvo po celý den uzavřen. Proti tomuto vyrozumění byl ihned podán protest k ministerstvu vnitra. Tak chránilo tichý hřbitov dvě stě četníků, z Prahy povolaných, kteří nedovedli ochrániti pořádek v městě proti rušitelům klidu.

Podepsaní se táží: Jak může vláda ospravedlniti toto jednání státních úřadů, jež hluboce uráží nitro kadaňského obyvatelstva?

Zamýšlí vláda konečně jednou poukázati pozůstalým po těch, kdož v březnu v Kadani padli, zbytek státního odškodnění?

V Praze, dne 6. března 1924.

Vetter-Lilie, dr Spiegel, Spies, dr Mayr-Harting, A. Lippert, Jelinek, Franke, dr Ledebur-Wicheln, Luksch.

Am 4. März wollte die Bevölkerung Kaaden, wie alljährlich, für ihre am 4. März 1919 erschossenen Toten auf dem dortigen Friedhofe eine gemeinsame Gedenkfeier begehn. Im Verein mit der staatlichen Behörde war aus dem Programm der Gedenkfeier alles ausgeschieden worden, was von Vertretern der verschwindenden čechischen Minderheit beanständet worden war, worauf das Ministerium des Inneren wiederholt erklärte gegen die Feier nichts einzuwenden. Trotzdem wurde die ganze Friedhoffeier von der politischen Behörde in Kaaden im letzten Momente verboten, angeblich weil mit gewaltsamen Zusammenstössen mit der čechischen Minderheit gerechnet werden müsse, die von auswärts Zuzug erhalten werde. Statt also die bodenständige deutsche Mehrheit in ihrem Rechte zu schützen und für die öffentliche Ruhe zu sorgen, ist die Staatsbehörde vor einem Häuflein von Ruhestörern zurückgeiwichen. - Mehr noch. Als der Vormittag ganz ruhig verlief, verlangten die in Kaaden anwesenden 5 deutsch. Abgeordneten und Senatoren von der politischen Behörde, dass der Bevölkerung das Recht, ihre Toten am Jahrestage ihres Todes zu besuchen, wenigstens am Nachmittag freigegeben werde, und verpflichteten sich sogar jede öffentliche Kundgebung auf dem Friedhofe zu unterlassen. Die politische Behörde erklärte aber erst die Zustimmung der čechischen Minderheit erwirken zu müssen, bevor sie dem Verlangen Rechnung tragen könne, als wenn diese einer politischen Behörde vorgesetzt wäre. Tatsächlich sah man einen Vertreter der politischen Behörde auf dem offenen Marktplatze mit den Führern der Ruhestörer unnerhandeln. Nach einer Stunde erhielten die Abgeordneten und Senatoren den telefonischen Bescheid, dass der Friedhof den ganzen Tag für die Bevölkerung gesperrt bleibe. Gegen diesen Bescheid wurde sofort beim Ministerium des Innern Protest eingebracht.

So hüteten die 200 aus Prag herbeigezogenen Gendarmen, die die Ordnung in der Stadt gegen Ruhestörer nicht hatten schützen können, den stillen Friedhof.

Die Gefertigten fragen an:

Wie kann die Regierung dieses die innersten Gefühle der Kaadener Bevölkerung tiefkränkende Vorgehen der staatlichen Behörden rechtfertigen?

Gedenkt die Regierung endlich den Rest der staatlichen Entschädigung an die Hinterbliebenen der Kaadener Märzgefallenen anzuweisen?

Prag, am 6. März 1924.

Vetter-Lilie, Dr. Spiegel, Spies, Dr. Mayr-Harting, A. Lippert, Jelinek, Franke, Dr. Ledebur-Wicheln, Luksch.

Již opětovně jsme interpelovali pro neodůvodněné zabavování německých časopisů. Ale nikdy zajisté nebylo zabavení tak bezdůvodné, jako to, pro kteréž dnes podáváme dotaz k vládě.

Německý časopis >Bohemia< ze dne 24. února 1924 zabaven byl pro tuto nevinnou zprávu:

>Před nějakým časem referováno bylo o tom, že česká Agrární banka, která se nyní octla v silné odvislosti od Živnostenské banky, i když míra výsostného poměru české velkobanky k české Agrární bance není tak veliká jako k české bance. Prodává pražské burse na cenné papíry budovu ústavu šlechtičen v Praze, která jí patří. Tuto budovu získala česká Agrární banka před nepříliš dlouhou dobou asi za 4 miliony a nabídla ji burse na cenné papíry ke koupi za 11 milionů, tak že by Agrární banka získala asi 7 milionů. Následkem závažných věcných námitek proti nabytí této budovy pro bursu sešlo, jak se zdá, konečně z tohoto projektu, neboť, jak se v informovaných kruzích proslýchá, nabízí Česká Agrární banka nyní svoji budovu na Havlíčkově náměstí mezi jinými ke koupi pražskému obchodnímu gremiu a zamýšlí přesídliti své kanceláře do ústavu šlechtičen.<

Jaký veřejný zájem může býti ohrožen touto zprávou? Došlo snad již tak daleko, že se již vůbec nesmí mluviti o Živnostenské bance? Může v době, ve které korupční aféry nejrůznějšího druhu vyplňují velikou část novinových sloupců, zpráva toho druhu, jako shora uvedená, vzbuditi veřejné znepokojení? Bezradně stojíme před tímto nejnovějším výkonem tiskové policie a tážeme se, zda zde v zemi vůbec ještě existuje svoboda tisku?

Tážeme se vlády, jak může ospravedlniti zmíněné zabavení a je-li ochotna tiskovou svobodu, v ústavní listině zaručenou, zabezpečiti proti výstřednostem orgánů státního zastupitelstva?

V Praze, dne 7. března 1924.

Knesch, Vetter-Lilie, dr E. M. Herzigová, dr Ledebur-Wicheln, Meissner, K. Friedrich, A. Lippert, Ficza, Franke, Luksch, dr Mayr-Harting.

Wir haben schon wiederholt wegen ungerechtfertigter Beschlagnahmen deutscher Zeitungen interpelliert. Aber wohl niemals war eine Beschlagnahme so ungerechtfertigt, wie die wegen welcher wir heute an die Regierung eine Anfrage richten. Die deutsche Zeitung >Bohemia< vom 24. Feber 1924 wurde wegen folgender harmloser Notitz beschlagnahmt:

>Vor einiger Zeit wurde darüber berichtet, dass die tschechische Agrarbank, die augenblicklich in starke Abhängigkeit von der Živnostenska Banka geraten ist, wenn auch das Mass dieses Souveränitätsverhaeltnisses der tschechischen Grossbank zur tschechischen Agrarbank nicht so gross ist, wie zur Česka banka, bemüht ist, das ihr gehörige Adelige Damenstiftgebäude in Prag der Prager Effektenbörse zu verkaufen. Dieses Gebäude wurde von der tschechischen Agrarbank vor nicht allzu langer Zeit für etwa vier Millionen erworben und wurde der Effektenbörse für 11 Millionen zum Kaufe angeboten, so dass die Agrarbank einen Gewinn von rund 7 Millionen hätte. Infolge gewichtiger, sachlicher Einwendungen gegen die Erwerbung dieses Gebäudes für die Börse scheint man von diesem Projekt endgültig abgekommen zu sein, denn, wie in informierten Kreisen verlautet, bietet die tschechische Agrarbank jetzt ihr Gebäude auf dem Havličekplatze u. a. dem Prager Handelsgremium zum Kaufe an und beabsichtigt, ihre Bureaus in das Adelige Damenstift zu verlegen.<

Welches öffentliche Interesse kann durch diese Notitz gefährdert sein? Ist es vielleicht schon so weit gekommen, dass man von der Živnostenská banka überhaupt nicht mehr reden darf? Ist in einer Zeit, in welcher Korruptionsaffären der verschiedensten Art einen grossen Teil der Zeitungsspalten ausfüllen, eine Notitz, wie die oben angeführte, geeignet eine öffentliche Beunruhigung herbeizuführen? Ratlos steht man vor dieser neuesten Leistung der Presspolizei und man fragt sich, ob es hier zu Lande überhaupt noch eine Pressfreiheit gibt.

Wir richten an die Regierung die Anfrage, wie sie die gedachte Beschlagnahme zu rechtfertigen vermag und ob sie geneigt ist, die durch die Verfassungsurkunde gewährleistete Pressfreiheit gegenüber Ausschreitungen der staatsanwaltlichen Organe zu sichern?

Prag, am 7. März 1924.

Knesch, Vetter-Lilie, Dr. E. M. Herzig, Dr. Ledebur-Wicheln, Meissner, K. Friedrich, A. Lippert, Ficza, Franke, Luksch, Dr. Mayr-Harting.

Na adrese dopisu čís. 111997/1 z února 1924, zaslaného bývalému německému důstojníku domobrany, označuje tento úřad nejen jméno adresátovo místo >Nikolaus< slovem >Mikuláš<, místní pojmenování města >Eger< slovem >Cheb< a dokonce pojmenování ulice místo >Bahnhofstrasse< >Nádražní tř.<.

Toto jednání je v příkrém rozporu s jazykovým zákonem, neboť žádný úřad nemá práva německému státnímu občanu vnucovati české jméno a rovněž není oprávněn pojmenování ulic ryze německého města Chebu libovolně překládati do češtiny.

Podepsaní se tudíž táží:

Ví pan ministr o tomto nezákonném jednání svých orgánů? A jest pan ministr ochoten podobné nepřístojnosti ihned odstraniti a vinníky pokárati?

V Praze, dne 18. března 1924.

dr E. M. Herzigová, Spies, A. Lippert, Vetter-Lilie, dr Spiegel, Jelinek, Hartl, Franke, dr Mayr-Harting, Hübner.

Auf der Adresse des an einen deutschen früheren Landsturmoffizier gerichteten Briefes Zl. 111997/1 vom Feber 1924 bezeichnet diese Behörde nicht allein den Vornamen des Adressaten statt mit >Nikolaus< mit >Mikuláš<, die Ortsbezeichnung Stadt >Eger< mit >Cheb< und gar die Gassenbezeichnung statt >Bahnhofstrasse< mit >Nádražní tř.<.

Dieses Gebahren steht in krassem Widerspruche mit dem Sprachengesetze, da kein Amt das Recht hat, einen deutschen Staatsbürger willkürlich einen čechischen Vornamen aufzuzwingen und ebenso wenig berechtigt ist, Strassenbezeichnungen der rein deutschen Stadt Eger willkürlich ins čechische zu übersetzen.

Die Gefertigten fragen daher an:

Hat der Herr Minister Kenntnis von diesem gesetzwidrigen Gebahren seiner Organe? Und ist der Herr Minister geneigt, derartige Übelstände sofort abzustellen und die Schuldtragenden zurechtzuweisen?

Prag, am 18. März 1924.

Dr. E. M. Herzig, Spies, A. Lippert, Vetter-Lilie, Dr. Spiegel, Jelinek, Hartl, Dr. Mayr-Harting, Franke, Hübner.

Dne 16. března 1924 konaly se volby do obecního zastupitelstva v Žatci. Všechny strany pracovaly obvyklými prostředky, mezi nimiž bylo také lepení plakátů, i konstatujeme výslovně, že takovéto plakáty vylepovány byly na domech od nejrůznějších stran. Totéž činila také německá sociálně-demokratická strana dělnická. Dne 14. března 1924 zahájilo četnictvo pravou honbu po osobách, které vylepovaly lístky pro shora zmíněnou stranu. Tyto plakáty obsahovaly nápis: >Volte listinu č. 8<; byly tedy obsahem zcela nezávadné. Pravdou jest, že nebyly před tím policii hlášeny; to však neospravedlňuje, že se konala pravá honba na osoby, které prý tyto plakáty vylepily. Jak se proslýchá, udal prý také jistý úředník tamního poštovního úřadu, že dva takovéto plakáty nalepeny byly také na poštovních schránkách, čímž prý poštovnímu eráru vznikla škoda 150 Kč. Nepravdivost a přehnanost tohoto údaje jest patrná. Byl to zejména četnický strážmistr Ludvík Janač, jenž se vyznamenává zvlášť brutálním jednáním a jenž potom konečně zatkl mladistvého úředníka Františka Zischku a dodal ho okresnímu soudu. Oznámení samo podal četnický strážmistr teprve dne 15. března odpoledne, takže František Zischka mohl teprve odpoledne u okresního soudu býti vyslechnut. Byl pak ovšem ihned a to odpoledne ke 4. hodině propuštěn na svobodu. Faktem jest, že František Zischka byl od pátku od večera do soboty do 4 hodin odpoledne ve vazbě, protože prý vylepoval plakáty. Toto neslýchané jednání ve spojení s tím, že příslušníci jiných stran, kteří rovněž lepili plakáty, naprosto nebyli obtěžováni, ukazuje jasně, že zde jde o stranické jednání žateckého četnického velitelství proti naší straně. Takovéto události nebyly ve starém Rakousku již možny a jsou zcela nedůstojny státu, který chce býti demokratickým.

Tážeme se pana ministra:

1. Jest mu známo jednání četnictva v Žatci ve dnech 14. a 15. března?

2. Jest pan ministr ochoten vzíti k zodpovědnosti četníky, kteří se tak nepřístojně zachovali?

3. Jest pan ministr ochoten postarati se o to, aby se takovéto přehmaty v budoucnosti již neudály?

V Praze, dne 19. března 1924.

A. Jarolim, A. Friedrich, W. Kiesewetter, K. Stark, H. Hladik, J. Reyzl, W. Niessner, Anna Perthenová, W. Lorenz.

Am 16. März 1924 fanden die Wahlen in die Gemeindevertretung in Saaz statt. Alle Parteien arbeiteten mit den üblichen Mitteln, worunter sich auch das Ankleben von Plakaten befand und wir konstatieren ausdrücklich, dass solche Plakate von den verschiedensten Parteien an die Häuser angeklebt wurden. Dasselbe tat auch die deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei. Am 14. März 1924 begann nun seitens der Gendarmerie in Saaz ein wahres Kesseltreiben gegen jene Personen, welche für die oben genannte Partei die Zettel angeklebt haben. Diese Plakate enthielten die Aufschrift: >Wählet die Liste Nr. 8<; waren also inhaltlich ganz harmlos. Richtig ist, dass sie vorher polizeilich nicht gemeldet waren; das rechtfertigt aber nicht, dass eine wahre Jagd nach den Personen stattfand, welche die Plakate angeklebt haben sollen. Wie es heisst, soll auch seitens irgend eines Beamten des dortigen Postamtes eine Anzeige erstattet worden sein, dass zwei solche Plakate auch an Briefkästen angeklebt wurden, wodurch angeblich dem Postärar ein Schaden von Kč 150.- aufgelaufen sein soll. Die Unwahrheit und Uebertriebenheit dieser Angabe liegt auf der Hand.

Es war insbesonders der Gendarmeriewachtmeister Ludwig Janač, der sich durch ein besonders brutales Vorgehen auszeichnete und der dann schliesslich den jugendlichen Beamten Franz Zischka verhaftete, und dem Bezirksgerichte einliefert. Die Anzeige selbst erstattete der Gendarmeriewachtmeister erst am 15. März nachmittags, sodass Franz Zischka erst am Nachmittag beim Bezirksgerichte einvernommen werden konnte. Er wurde selbstverständlich dann sofort und zwar nachmittags gegen 4 Uhr freigelässen. Tatsache ist, dass Fr. Zischka von Freitag abend bis Samstag nachmittag 4 Uhr in Haft war, weil er Plakate angeschlagen haben soll. Dieses unerhörte Vorgehen in Verbindung damit, dass die Angehörigen der anderen Parteien, welche gleichfalls Plakate angeschlagen haben, vollständig unbehelligt blieben, zeigt deutlich, dass es sich hier um ein parteiisches Vorgehen des Saazer Gendarmerie-Kommandos gegen unsere Partei handelt. Solche Vorfälle waren im alten Oesferreich nicht mehr möglich und sind eines Staates, der demokratisch sein will, ganz unwürdig.

Wir fragen den Herrn Minister:

1. Ist ihm das Vorgehen der Gendarmerie in Saaz am 14. und 15. März bekannt?

2. Ist der Herr Minister bereit, die Gendarmen, die sich so ungehörig benommen haben, zur Verantwortung zu ziehen?

3. Ist der Herr Minister bereit, dafür zu sorgen, dass derartige Uebergriffe in Zukunft nicht mehr vorkommen?

Prag, den 19. März 1924.

A. Jarolim, A. Friedrich, W. Kiesewetter, K. Stark, H. Hladik, J. Reyzl, W. Niessner, Anna Perthen, W. Lorenz.