Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1835.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Tímto zákonem se zrušují:

1. na území Slovenska a Podkarpatské Rusi ustanovení o odměnách uchopitelů při přestupcích zákonů o státních daních, dávkách a poplatcích, dále o odměnách sepisovatelů nálezů o přestupcích zákonů o kolcích a poplatcích včetně daně z obohacení, daně z obchodu cennými papíry a kolků z hracích karet, pokud se tyto přestupky trestají bez trestního řízení;

2. na celém území republiky Československé ustanovení o odměnách udavačů při přestupcích zákonů o státních přímých daních, jakož i o všeobecné dani z obratu a z pracovních výkonů a o dani přepychové;

3. na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus ustanovení o tom, v jakém poměru se přikazují čisté přebytky důchodkových pokut státní pokladně a dobročinnému fondu důchodkových pokut.

(1) Čisté přebytky důchodkových pokut připadají:

a) z části státní pokladně,

b) z části dobročinnému fondu důchodkových pokut.

(2) Ministr financí určí poměr obou částí podle potřeby.

(3) Části uvedené pod a) může býti použito k udílení odměn osobám, které se zvláště přičinily o odhalení a vyšetření trestních přestupků důchodkových, části uvedené pod b) použije se k udílení podpor zaměstnancům důchodkové kontroly, pohraniční finanční stráže a potravní daně na čáře, zejména na výchovu jejich dětí.

(1) Ministr financí může udíleti odměnu osobám, které si získají zásluhy sepisováním nálezů uvedených v §u 1, pod čís. 1.

(2) Bližší ustanovení o tom budou vydána nařízením.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedení jeho se ukládá ministru financí.

Tímto zákonem mají býti jednak odstraněny nesrovnalosti mezi předpisy o odměnách, vyplácených udavačům a uchopitelům při přestupcích finančních zákonů, platnými na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a předpisy, platnými na ostatním státním území, jednak mají býti unifikovány předpisy o použití čistých přebytků důchodkových pokut, t. j. částek, jež vybudou po zapravení všeho nákladu spojeného s prováděním trestního řízení důchodkového a po vyplacení případných odměn udavačských poukázaných na účet jednotlivých trestních případů.

Na území Slovenska a Podkarpatské Rusi byly třicátkovým řádem z roku 1788 a návodem k němu z roku 1842 stanoveny odměny pro udavače a uchopitele důchodkových přestupků, t. j. původně přestupků proti předpisům celním a o monopolech. Soukromým osobám, jejichž udání vedlo k odkrytí důchodkového přestupku a k zaplacení pokuty, byla přiznána udavačská odměna ve výši jedné třetiny složené pokuty. Jako uchopitelé byli označeni ti, kdož, jsouce svou službou povinni zjišťovati důchodkové přestupky, svou pozorností takový přestupek odkryli, nebo bez takového závazku se zasloužili o zadržení osoby nebo předmětu důchodkového přestupku, nebo o to, aby tyto neušly z úřední moci. Vyloučeni byli ti, kdož se odhaleným přestupkem spoluprovinili, dále ti, kdož byli pověřeni šetřením skutkové podstaty přestupku nebo vyšetřováním, a konečně státní zaměstnanci určitých vyšších kategorií. Odměna uchopitelská byla stanovena pěti šestinami složené pokuty a, nebyl-li pachatel pokutován, jestliže však propadlo zboží, čtyřmi šestinami výtěžku z tohoto zboží.

Nařízením uh. ministerstva financí z 26. dubna 1893, č. 1033 byla ustanovení IV. části instrukce k třicátkovému řádu, obsahující ustanovení o přestupcích důchodkových, o jejich potrestání a o úředních jednáních na to se vztahujících, rozšířena, pokud jde o důchodkové trestní řízení, na všechny státní daně, dávky a poplatky.

Výnosem býv. uh. min. financí čís. 106348-1898, P. K. č. 12, str. 321, bylo výslovně prohlášeno, že se ustanovení o odměnách uchopitelů vztahují i na obor přímých daní.

Na území dříve rakouském jsou odměny udavačské upraveny §§ 300-302 celního a státního monopolního řádu a byly dvorským dekretem z 3. března 1836, čís. 6996 (č. 48 Sb. zák. pol.) rozšířeny na všechny důchodkové přestupky, t. j. podle zákonodárství, platného na tomto území, na přestupky předpisů o nepřímých daních a státních monopolech, stíhané podle trestního zákona důchodkového z 11. července 1835.

Zákonodárství o daních přímých zná na území dříve rakouském jediný případ udavačské odměny, totiž ustanovení §u 11 patentu o domovní dani z 23. února 1820, podle kterého přísluší udavači jako odměna činže, která pro vyměření daně byla zatajena.

Odměny uchopitelské byly na území dříve rakouském zrušeny zákonem z 2. července 1896, č. 131 ř. z.

Navržený zákon zrušuje v §u 1 pod čís. 1. ustanovení o odměnách uchopitelských, platná dosud ještě na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Tyto odměny, vyplácené většinou orgánům důchodkové kontroly, pohraniční finanční stráže a potravní daně na čáře, případně jiným revisním orgánům, vykonaly v prvních letech naší finanční správy na Slovensku a v Podkarpatské Rusi dobrou službu a byly účinným prostředkem k potírání důchodkových přestupků. Upevněním administrativy a ustálením finanční správy na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pozbyly však na své odůvodněnosti, neboť odvádějí státní zaměstnance od plnění jiných, neméně důležitých úředních úkonů jen proto, že tyto nejsou zvlášť honorovány. Vyplácení těchto odměn státním zaměstnancům podrývá též důvěru v jejich nestrannost a v jejich zájem o prospěch státu a není tato instituce ani v souladu s novějšími názory o veřejnoprávním postavení státních zaměstnanců, které vylučují, aby veřejný funkcionář měl percentuelní podíl na materielním výsledku své úřední činnosti. Z těchto důvodů a poněvadž na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus byly uchopitelské odměny již zrušeny, zrušují se nyní také na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

V důsledku toho zrušují se také ustanovení, podle nichž sepisovatelům nálezů o přestupcích zákonů o kolcích a poplatcích včetně daně z obohacení, daně z obchodu cennými papíry a kolku z hracích karet, přísluší nárok na odměnu pevnou částkou zvýšení. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku byly obdobné zákonné odměny zrušeny již zákonem ze dne 2. července 1896, čís. 131 ř. z. (viz vynesení býv. min. financí ve Vídni ze dne 5. září 1896, čís. 43200).

Navržený zákon zrušuje dále v §u 1, pod č. 2. udavačské odměny při daních přímých a při dani z obratu a z pracovních výkonů a dani přepychové.

Výše zmíněné ustanovení patentu o domovní dani z roku 1820 jest zastaralé a nemá téměř praktického významu, poněvadž kontrola přiznání se strany nájemníků skoro úplně znemožňuje zatajení činže. Dále jsou udání vzhledem na povahu přímých daní a daně z obratu zpravidla docela všeobecná, neuvádějíce konkrétního podkladu pro trestní řízení. Provede-li se toto a vede-li k odsouzení, činí udavač nárok na odměnu, ač vlastně k prokázání skutkové podstaty trestného činu nijak nepřispěl a správě finanční vznikají tím jen značné potíže, neboť možnost lehkého výdělku svádí k hromadným udáním, které úřady zbytečně zatěžují, aniž by vedly k praktickým výsledkům.

Z těchto důvodů a aby byla odstraněna disparita v předpisech o udavačských odměnách při daních přímých, zrušují se pro celé státní území udavačské odměny při daních přímých a při dani z obratu.

Naproti tomu zůstávají v platnosti udavačské odměny pro soukromé osoby v oboru nepřímých daní a dávek, neboť zde mluví vážné důvody pro jich zachování.

Jednak jsou totiž upraveny stejnoměrně pro celé státní území, jednak jest jejich existence oprávněna povahou trestního řízení důchodkového o daních nepřímých i povahou těchto daní. V trestním řízení důchodkovém o daních nepřímých jest totiž vyloučeno zneužití ustanovení o udavačských odměnách, neboť udavač musí dáti konkrétní podklad pro úřední zakročení, nehledě k tomu, že se nesmí úřadu tajiti, nechce-li ztratiti nárok na odměnu, a že bezdůvodným nebo falešným udáním vydal by se sám v nebezpečí trestního stihání (§ 304 celního a stát. monop. řádu a § 145 třicátkového řádu).

Dále nejen novější daně nepřímé následkem obmezení finanční kontroly, ale i ostatní nepřímé daně a poplatky dávají možnost zkracovati stát o patřící mu daň rafinovaným způsobem, při čemž k odhalení dochází často pouze na základě udání soukromou osobou třetí učiněného, takže zrušení těchto odměn, které se v praxi velice osvědčily a stále osvědčují, znamenalo by poškození státu o značné částky a bylo by ochranou těm nejrafinovanějším škůdcům státu.

Další ustanovení navrženého zákona jednají o použití čistých přebytků důchodkových pokut.

Podle §u 55 trestního zákona důchodkového z roku 1835, platného na území dříve rakouském, měly čisté přebytky důchodkových pokut připadnouti dobročinnému veřejnému ústavu. Císařským nařízením z 21. května 1858 bylo ustanoveno, aby čisté přebytky důchodkových pokut tvořily dobročinný >Fond přebytků trestních peněz důchodkových<, určený k výchově dětí zřízenců a úředníků finanční stráže, jakož i výkonných úřadů. Zákonem z 2. července 1896, č. 131 ř. z. byly pro území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus zrušeny uchopitelské odměny a ze zvýšených tím přebytků důchodkových pokut bylo přikázáno 74% státní pokladně, takže 26% zůstalo dobročinnému fondu a vynesením ministerstva financí z 9. července 1896, č. 134 ř. z. stanoveny směrnice, podle kterých mohou ze státní pokladny býti odměněny osoby, které se zvláště zasloužily objevováním přestupků důchodkových, jež jest jim uloženo jejich službou, anebo bez takového služebního závazku zadržením pachatele přestupku nebo postižením předmětu neb pomůcek přestupku.

Na území druhdy uherském byly čisté přebytky důchodkových pokut rovněž císařským nařízením z 21. května 1858 věnovány k utvoření dobročinného fondu přebytků trestních peněz důchodkových. Poněvadž však nedošlo tam ke zrušení uchopitelských odměn, zůstalo nadále toto původní ustanovení nezměněno.

Navrženým zákonem má býti docíleno jednotné úpravy v tom, jak použíti přebytků důchodkových pokut. Proto se zrušuje v §u 1, pod č. 3. na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus ustanovení o poměru, v jakém se přikazují čisté přebytky důchodkových pokut státní pokladně a dobročinnému fondu, a proto se v §u 2 stanoví rozdělení čistých přebytků důchodkových pokut mezi státní pokladnu a dobročinný fond, což dosud neplatilo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Zrušením odměn uchopitelů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nastává ovšem potřeba, aby osobám, které odhalováním důchodkových přestupků, které jest jim uloženo jejich službou, nebo bez takového závazku zadržením pachatele přestupku nebo postižením předmětu nebo pomůcek přestupku, konečně jakýmkoliv jiným způsobem si získaly zvláštní zásluhy při provádění trestního řízení důchodkového, bylo aspoň z části nahrazeno, oč byly zrušením odměn uchopitelských hmotně zkráceny, ovšem vhodnějším způsobem, totiž podle zásluhy individuelně oceněné - podobně jako při zrušení uchopitelských odměn v Rakousku stalo se zmíněným již vynesením bývalého ministerstva financí z 9. července 1896, č. 134 ř. z.

Tomu má býti vyhověno tím, že jak § 2 stanoví, může části přebytků důchodkových pokut, připadající státní pokladně, býti použito k udílení odměn osobám, které si získaly zásluhy v důchodkovém trestním řízení. Části, přikázané dobročinnému fondu důchodkových pokut, použije se k udílení podpor zaměstnancům důchodkové kontroly, pohraniční finanční stráže a potravní daně na čáře, zejména na výchovu jejich dětí, tudíž k udílení podpor zaměstnancům těch kategorií, jejichž úkolem jest přestupky finančních zákonů odhalovati a dávati tak podnět k zavedení trestního řízení důchodkového.

Ustanovení §u 2 zákona jest nové jen pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, kde se nyní teprve zrušují uchopitelské odměny, kdežto pro ostatní území, kde, jak již podotčeno, byly uchopitelské odměny zrušeny zákonem z 2. července 1896, jest § 2 zákona jen novou stylisací již nyní platných ustanovení, t. j. zmíněného zákona z roku 1896 ve spojení s nařízením bývalého ministerstva financí z 9. července 1896, ř. z. č. 134.

Tímto ustanovením jest zachována zásada, vytčená již v §u 55 trestního zákona důchodkového a provedená císařským nařízením z 21. května 1858, č. 28193-596, platným pro celou tehdejší říši a tedy i pro celé území Československé republiky, totiž, že přebytky důchodkových pokut nemají zpravidla tvořiti příjem státní pokladny, nýbrž že možno jich použíti k odměňování osob v trestním řízení důchodkovém se zaslouživších a k udílení podpor finančním zaměstnancům v trestním řízení důchodkovém působícím, zejména na výchovu jejich dětí. Rozdíl proti dnešnímu stavu, zavedenému pro země mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus zákonem z roku 1896 ve spojení s ustanovením §u 55 důchodkového trestního zákona, bude jedině ten, že tímto zákonem byl zaveden pevný klíč pro rozdělení čistých přebytků důchodkových pokut, kdežto navržený zákon stanoví, že ministr financí určí tento poměr podle potřeby. Tato změna je odůvodněna tím, že výše čistých přebytků důchodkových pokut se každoročně mění, což bude vyžadovati občasnou změnu klíče pro rozdělení přebytků. Proto se doporučuje, aby ustanovení klíče bylo ponecháno ministru financí.

K §u 3 navrženého zákona se podotýká: V Čechách, na Moravě a ve Slezsku mohou v náhradu za zrušené zákonné uchopitelské podíly na pokutách podle §u 1 nařízení ministerstva financí ze dne 16. dubna 1897, č. 98 ř. z., za předpokladů uvedených v tomto nařízení, býti udíleny podle volného uvážení ministerstva financí odměny osobám, kterým náleží z úřední povinnosti sepisovati úřední nálezy o přestupcích zákonů o kolcích a poplatcích, o dani z obchodu cennými papíry a kolku karetním, a které sepisováním nálezů si získaly zásluhu. Ministerstvo financí hodlá nařízením upraviti odměňování těchto osob na Slovensku a v Podkarpatské Rusi týmž způsobem jako v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Možnost této úpravy má zabezpečiti ustanovení §u 3 navrženého zákona.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán výboru rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě nejkratší.

V Praze, dne 13. března 1924.

Švehla v. r.,
předseda vlády.

Inž. Bečka v. r.,
ministr financí.