Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1852.

Zákonem z 29. února 1920, č. 124 Sb. z. a n. o složení a pravomoci senátu stanoven byl v § 12 počet místopředsedů senátu počtem dvou.

Ustanovením § 5, odst. 3. článku II. zákona z 15. dubna 1920, č. 326 Sb. z. a n. o jednacím řádě senátu Národního shromáždění zůstal počet místopředsedů týž.

Tyto zákony změněny byly zákonem z 10. července 1920, č. 431 Sb. z. a n. v tom smyslu, že článkem I. tohoto zákona zrušil se § 12, odst. 1. zákona z 29. února 1920, č. 124 Sb. z. a n. ve znění: >Senát volí ze sebe v první schůzi, kterou zahajuje předseda vlády a řídí věkem nejstarší senátor, předsedu a dva místopředsedy< a že článkem II. zákona z 10. července 1920, č. 431 Sb. z. a n. vloženo bylo do článku I., odst. 1. zákona z 15. dubna 1920, č. 326 Sb. z. a n., - podle něhož mohou býti určitá ustanovení jednacího řádu senátu změněna autonomním usnesením senátu, - po slovech: >ustanovení § 5 o počtu< slovo >místopředsedů< - před slova zapisovatelů, pořadatelů, jakož i skrutátorů.

Následkem tohoto zákona z 10. července 1920, č. 431 Sb. z. a n. může býti § 5 jednacího řádu senátu Národního shromáždění též pokud se týče počtu místopředsedů autonomním usnesením senátu změněn, jako může vůbec senát podle § 34 ústavní listiny upraviti své vnitřní poměry jednacím řádem, který vydá ve své vlastní působnosti a platí pro něj jednací řád té doby platný jen potud, pokud se senát neusnese na novém jednacím řádě.

První autonomní změna jednacího řádu pokud se týče počtu místopředsedů senátu Národního shromáždění provedena byla na návrh ústavně-právního výboru autonomním usnesením senátu ze dne 17. listopadu 1920 v tom směru, že počet místopředsedů zvýšen byl ze dvou na čtyři.

Pan senátor Zavoral a další členové senátu Národního shromáždění navrhli dne 14. února 1924 v tisku senátu č. 1807 novou změnu § 5 jednacího řádu, pozměněného výše uvedeným autonomním usnesením a žádají, aby autonomním usnesením senátu stanoven byl počet místopředsedů na pět.

Podle ustanovení § 9, odst. 2. článku II. zákona z 15. dubna 1920, č. 326 Sb. z. a n. jest předsednictvo senátu způsobilé usnášení se za přítomnosti aspoň dvou svých členů.

Toto ustanovení vyhovovalo při celkovém počtu 3 členů předsednictva (předsedy a dvou místopředsedů), který stanoven byl prvotně jednacím řádem.

Zvyšuje-li se však celkový počet předsednictva na šest členů (předsedy a pěti místopředsedů), tedy důsledkem této změny jest třeba změniti též § 9, odst. 2. jednacího řádu, který rovněž může býti změněn autonomním usnesením senátu.

Proto projednal ústavně-právní výbor ve své schůzi konané dne 10. dubna 1924 zároveň se změnou § 5 jednacího řádu a autonomního usnesení ze dne 17. listopadu 1920, týkající se počtu místopředsedů, též otázku nejmenšího počtu členů předsednictva, jichž k usnášení jest zapotřebí, a navrhuje:

Senáte Národního shromáždění republiky Československé račiž se usnésti jak následuje:

Na základě článku I. zákona z 15. dubna 1920, č. 326 Sb. z. a n. o jednacím řádě senátu Národního shromáždění republiky Československé, změněného zákonem ze dne 10. července 1920, č. 431 Sb. z. a n. mění se jednací řád senátu Národního shromáždění ze dne 15. dubna 1920, č. 326 Sb. z. a n. tím způsobem, že ustanovení § 5, odst. 3. článků II. jednacího řádu senátu Národního shromáždění, - pozměněný autonomním usnesením senátu ze dne 17. listopadu 1920 v tom směru, že počet místopředsedů zvýšen byl ze dvou na čtyři - se znovu mění, tak že počet místopředsedů zvyšuje se ze čtyř na pět a že druhý odstavec §u 9 téhož zákona zní:

>Předsednictvo je způsobilé usnášeti se za přítomnosti aspoň polovice svých členů a usnáší se prostou většinou hlasů; předseda hlasuje spolu a při rovnosti hlasů rozhoduje jeho hlas.<

V Praze, dne 10. dubna 1924.

Dr. Fr. Soukup v. r.,
předseda.

Josef Lukeš v. r.,
zpravodaj.