Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1869.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát Národního shromáždění odepřel vyhověti žádosti sedrie jako trestního soudu v Nitře ze dne 13. února 1924, čís. B 1383-1924-7 za souhlas k trestnímu stíhání senátora Antonína Svraky pro přečin ve sm. § 14, čís. 1. a zločin ve sm. § 15, čís. 3. zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n.

Dne 25. listopadu 1923 pořádala místní organisace komunistická v Tornoku, v okrese Šale nad Váhem, veřejnou schůzi, úředně povolenou. Veřejné schůze súčastnilo se několik set osob, různých politických stran a senátor Antonín Svraka řečnil o událostech v Německu, o zahraniční a vnitřní politice a o hospodářské situaci. Ve své řeči též uvedl:

Terajšiem pomerom v Nemecku je jedinou pričinou buržoasia a poneváč ta využila robotný ľud a za lacinejšie peniaze mohla tovar odpredať iným štátom, ako to tie doma vyrábaly. To isté robila Anglie a Amerika a preto sa strhla svetová válka a proletári museli bojovať za buržoasiu. Po válke sa utvorily všeliaké menšie a väčšie štáty. Tieto menšie štáty sú ale života nie schopné, poneváč nezadržaly tie sľuby, ktoré by maly zadržať. I náš štát nesplnil to, čo sme od neho očekávali. Náš president je snad najväčší socialista, i ministr zahraničia tiež, ba i naše republika je demokratická a predsa to není tak, to je len na papieru. Keď by bola naše republika demokratická, tak by slobodne sa mohli ľuďa shromážďovať a svoje povedať, ale keď sa opováží dakto, tak ho jednoducho zavrú. Po čas maďarské äry jednomu poslancovi ani predseda snemu nemohol slovo odobrať a teraz bárs-aký zastupovatelov úradu má to právo.

Práve preto sa musia tieto pomery zrušiť, aby nie ti mali právo, čo nerobia, totižto velkokapitalisti, lež ľuď, ktorý pracuje - komunisti-proletári, ktorých je 80% - kapitalistov je len 20%.

Pred tým na rozkaz velkostatkára alebo velkokapitalistu toho proletára si maďarský četníci sakramentsky požičali, trýznili ho, ubili atd., že teraz sa tak nestává, tak často, príčinou je to, že nateraz už aj medzi četníkmi máme našich súdruhov, bárs aj medzi nimi sú takí, ktorí zase pracujú za buržoasiu.

Treba by si príklad bráť od súdruhov Rusov, ktorí trpeli, nahí boli, ale predca si tých 80% vydobyli svoje práva. To isté sa stane za nedlho v Nemecku a Polsku a príde i na nás rad, príde tá ostatná hodina, ale vtedy treba spoludržať, lebo aj teraz sme už pevný, tak, že za nedlho ten čas príde, budeme v stave aj za jednu hodinu terajšie pomery zmeniť a potom budeme v stave i Masaryka presidenta a jeho celý systém odmiesť.

Pro tyto výroky místní notář Ladislav Tölgyeši, který zastupoval na veřejné schůzi okresní úřad, schůzi tuto rozpustil. Senátor Ant. Svraka však neuposlechl ani trojího vyzvání notáře a řečnil dál. Schůze byla ukončena teprve až na zakročení četníků, které notář k zákroku vyžádal.

Sedria jako trestní soud v Nitře, spatřuje v první části řeči senátora Antonína Svraky přečin rušení obecného míru ve sm. § 14, čís. 1. zákona na ochranu republiky, zákona z 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n. a v posledním odstavci jeho výše citované řeči, hlavně ve slovech >...lebo aj teraz sme už pevní tak, že za nedlho ten čas príde, budeme v stave i Masaryka presidenta a jeho celý systém odmiesť< zločin (chybně uvedeno přečin) ve sm. § 15, čís. 3. citovaného zákona.

Žádá proto senát Národního shromáždění za souhlas ku trestnímu stíhání senátora Antonína Svraky.

Imunitní výbor jest toho názoru, že prvá část výroku senátora Antonína Svraky ve své souvislosti nebyla povahy pobuřující, jak předpokládá skutková podstata přečinu ve smyslu § 14, čís. 1. zákona na ochranu republiky, i když nelze upříti, že nepravdivá tvrzení ohledně demokracie naší republiky a jejího zařízení (četnictvo) byla s to, aby vzbudila u přítomných na schůzi nelásku ku svému státu, případně k jeho ústavě. Tyto výroky a kritika senátora Antonína Svraky, který jako vůdce lidu má si též býti vědom dosahu své řeči a zodpovědnosti za ní, pokládá sice imunitní výbor za nepřípustné, avšak přece ne ještě za takové, aby týž za ně trestně byl stíhán.

Pokud se druhého výroku týče - abychom si brali za příklad od Rusů, kde 80% obyvatel již si vydobylo svá práva, co stane se brzy též v Německu a v Polsku a pak u nás, jak přijde ta poslední hodina, že bude třeba >spoludržení<, neboť již dnes jsme tak pevni, že za nedlouho přijde ten čas, že budeme vstavě i za jednu hodinu nynější poměry změniti a potom budeme vstavě i Masaryka presidenta a jeho celý systém odmésti - nemohl imunitní výbor spatřiti v tomto výroku výzvu k neplnění zákonných povinností nebo k trestným činům a zejména ne podněcování ku násilné změně ústavy republiky, ku pokusu vraždy nebo úmyslného poškození na těle ústavních činitelů, či ke zločinům nebo přečinům vojenským, nýbrž jest to pouze výrok všeobecný, kterým se patrně měla chlubně označiti síla komunistické strany a důsledky z toho plynoucí.

Vzhledem k uvedenému a dále, že přítomný této schůzi svědek Albert Zsoldas, železničář ve výslužbě, - který poznačen jest vrchním četnickým strážmistrem Markem za nestranného, rozšafného a dobře republikánsky smýšlejícího muže, - zmíněnému četníkovi na dotaz sdělil, že neví, proč notář zakázal řečníku Svrakovi mluviti, když nic zlého nemluvil a dále, že nemohl býti mimo notáře Ladislava Tölgyešiho zjištěn žádný jiný svědek, který by byl inkriminované výroky slyšel, usnesl se imunitní výbor navrhnouti senátu Národního shromáždění, aby žádosti sedrie v Nitře za vydání senátora Antonína Svraky k trestnímu stíhání nebylo vyhověno.

V Praze, dne 25. dubna 1924.

Josef Kouša v. r.,
místopředseda.

Josef Lukeš v. r.,
zpravodaj.