Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.
I. volební období.
9. zasedání.
Tisk 1883.
Zpráva
I. výboru ústavně-právního,
II. výboru imunitního
k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1855) o vládním návrhu zákona o účinku žádostí za souhlas sněmoven k trestnímu stíhání členů Národního shromáždění na běh promlčecí lhůty.
I.
Ustanovení § 24 zákona ústavního ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n., že ku jakémukoliv trestnímu stíhání člena Národního shromáždění pro tak zvané neúřední činy - to jest pro jiné činy neb opomenutí, než jsou uvedeny v § 23 cit. zák. - jest třeba souhlasu příslušné sněmovny, má v zápětí, že trestní stíhání se znemožní, když nastalo mezitím promlčení trestního činu.
Důsledkem tohoto promlčení, jež při trestních činech s kratší dobou promlčecí, zejména při urážkách na cti, z pravidla nastává dříve než příslušná sněmovna vysloví svůj souhlas ku trestnímu stíhání, nemohou býti trestně stíháni členové Národního shromáždění i v těch případech, v kterých není zde zákonodárného důvodu pro jich imunitu, totiž, aby členové Národního shromáždění nebyli odňati svým parlamentárním povinostem.
Tím se stává, že promlčením trestních činů a opomenutí členů Národního shromáždění, nespočívajících na zákonodárných důvodech imunity, porušuje se rovnost všech občanů před soudy a tvoří se pro členy Národního shromáždění výsada, která se nesrovnává s principy naší ústavy (§ 106 ústav. list.).
K odstranění této nesrovnalosti podala proto vláda návrh zákona, dle něhož staví se promlčení trestního stíhání, když ku trestnímu stíhání jest potřebí souhlasu příslušné sněmovny. [Souhlasu toho není potřebí při trestní odpovědnosti, již má člen Národního shromáždění jako odpovědný redaktor (§ 24, odst. 2. cit. zák.)].
Osnova zákona nedotýká se stíhání disciplinárního, jelikož dle povahy své toto stíhání nepodléhá promlčení, pročež není též potřebí vysloviti stavení promlčení.
Dle osnovy zákona promlčení se staví bez kalendářního udání doby stavěcí, ježto kalendářní určení, doby stavěcí (na příklad >nejdéle na dobu jednoho roku<) po uplynutí doby stanovené opět by mělo v zápětí nový běh promlčení a tím shora vzpomenuté nesprávné účinky promlčení.
Není též nutno, aby do zákona byla pojata nějaká ustanovení o stanovení promlčení v případech, byl-li člen některé sněmovny dopaden a zatčen při trestném činu samém (§ 25 cit. zák.).
Neb neprojeví-li sněmovna souhlasu s další vazbou, přestává vazba a nutno, aby soud neb jiný příslušný úřad žádal za souhlas příslušné sněmovny ku trestnímu stíhání, a tu staví se promlčení ode dne, kdy bylo žádáno za souhlas ku stíhání.
Vykládá-li se však neprojevení souhlasu sněmovny s další vazbou jako odepření souhlasu sněmovny ku trestnímu stíhání, pak vůbec jest stíhání na vždy vyloučeno (§ 24, odst. 1. cit. zákona) a odpadá stavění promlčení.
Není zde také obavy, že by mohla býti prováděna nějaká politická persekuce tím, že úmyslně nevyřídí se žádost za trestní stíhání a ponechá se ležeti až do doby, kdy pomine imunita (zejména uplynutím volebního období).
Neb náš stát jest demokratickou republikou, jejíž povaha vylučuje zmíněnou politickou persekuci. Tak ve výboru imunitním, v němž strany jsou zastoupeny dle zásady poměrného zastoupení, jakož i v plenu sněmovny, může člen Národního shromáždění, dbalý svých práv, činiti návrhy na včasné projednání své trestní záležitosti. Ku konci volebního období pak nepromlčely by se i bez stavení promlčení trestní záležitosti zejména ty, které dle své vážnější povahy mají delší zákonnou dobu promlčecí.
Výbor ústavně-právní navrhuje proto senátu, aby osnovu zákona schválil ve znění, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna ve své 260. schůzi dne 11. dubna 1924 a jak vytištěna jest v tisku č. 1855 sen.
V Praze, dne 20. května 1924.
Dr Frant. Soukup v. r.,
předseda.
Dr Adolf Procházka v. r.,
zpravodaj.
II.
Výbor imunitní pojednal o usnesení poslanecké sněmovny ze dne 11. dubna 1924 (tisk 1855) o vládním návrhu o účinku žádostí za souhlas sněmoven k trestnímu stíhání členů Národního shromáždění na běh promlčecí lhůty, připojuje se ke zprávě výboru ústavně-právního z týchž důvodů věcných v přesvědčení, že ústavní výsady imunity nemůže býti prostým promlčením trestnosti zneužíváno k unikání trestní odpovědnosti, zejména i ve věcech, jež nejsou v žádné spojitosti s výkonem mandátu, a usnesl se navrhnouti senátu, aby osnova jmenovaného zákona schválena byla ve znění, jak se na něm usnesla sněmovna poslanecká.
V Praze dne 27. května 1924.
Dr Adolf Stránský v. r.,
předseda.
Dr Frant. Soukup v. r.,
zpravodaj.