Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1887.

Podnětem k návrhu zákona byla okolnost, že současně projednávaným zákonem o inkompatibilitě, jehož schválení ústavně-právní výbor právě senátu doporučil, má býti pravomoc volebního soudu rozšířena na rozhodování o neslučitelnosti určitých funkcí a činností se členstvím v Národním shromáždění. Proto vkládají se do zákona o volebním soudě nové §§ 21a až 21e, jimiž upravuje se podrobněji řízení ve věcech neslučitelnosti.

Při této příležitosti mění se po učiněných zkušenostech také některá všeobecná ustanovení zákona o soudu volebním. Tak zavádí se instituce náhradníků v počtu rovném počtu přísedících; obojí volení budou ne již na deset let, nýbrž na volební období poslanecké sněmovny. Pro větší stabilitu judikatury volebního soudu požaduje se zvláště kvalifikovaná většina pro usnesení, které se odchyluje od právního názoru, vysloveného v dřívějším usnesení.*)

V §u 13b podmínka zbavení mandátu pro vystoupení ze strany stylisuje se tak, že postačí, stalo-li se vystoupení z důvodů nízkých nebo nečestných, kdežto posavadní znění zákona připouštělo výklad, že musí zde býti zároveň důvody nečestné i nízké.

Konečně pro oba, sobě příbuzné případy, pro rozhodování o ztrátě mandátu při vystoupení ze strany, i pro rozhodování o inkompatibilitě, poskytnut členům Národního shromáždění zvýšená ochrana proti možné stranické zaujatosti politických odpůrců tím, že rozhodující senát, jímž bude na příště plenum volebního soudu na místě posavadního senátu pětičlenného, rozmnoží se o čtyři votanty, rozuměj soudce z povolání, jejichž osoby a pořadí určí pro každý rok předem president soudu volebního. Podle důvodové zprávy k vládní předloze zákona i podle zprávy ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny mají jako votanti býti přibíráni radové nejvyššího správního soudu, byť i v zákoně samém scházelo se o tom výslovné ustanovení.

Ústavně-právní výbor doporučuje senátu, aby schválil beze změny usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se doplňuje a mění zákon o volebním soudě ve znění senátního tisku č. 1858.

*) Při projednávání tohoto ustanovení vznesena byla ve výboru námitka, že se jasně neřeší otázka, co bude platiti za usnesení, bude-li pro nový odchylný právní názor sice většina, nikoli však většina kvalifikovaná. Námitku takovou možno činiti proti každému předpisu, který žádá, aby o určité věci stalo se usnesení třebas prostou většinou; i zde je vždy možno, že se vyskytne napoprvé více mínění a pro žádné z nich nebude většiny podle zákona vyžadované. Pro takové případy předpisují § 20, odst. 2. trest. řádu ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z. a § 12, odst. 2. jur. normy ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z., že má předseda dáti znova hlasovati a podle potřeby hlasování rozděliti podle jednotlivých bodů pro usnesení rozhodných, až se docílí žádané většiny. V těchto ustanoveních dlužno spatřovati zásadu, jež podle povahy věci platí pro jakékoli hlasování a bude tudíž nutno zachovati podobný postup i při hlasování podle nového předpisu zde obsaženého.

V Praze dne 26. května 1924.

Dr Fr. Soukup v. r.,
předseda.

Dr Vl. Fáček v. r.,
zpravodaj.