Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1891.

(1) Zákon ze dne 22. března 1920, č. 197 Sb. z. a n., o hornickém vyhledávání a těžení živic (bitumen) se zrušuje.

(2) O hornickém vyhledávání a těžení živic, v přírodě se vyskytujících, platí ustanovení obecného horního zákona, pokud nejsou v tomto zákoně stanoveny odchylky.

(1) Živice ve smyslu tohoto zákona jsou nerosty opotřebitelné pro svůj živičný obsah, ať jsou ve skupenství tekutém, pevném nebo plynném, jako zejména ropa, zemní nebo skalní olej, zemní dehet, ozokerit, asfalt a naftové zemní plyny.

(2) Na živičné uhlí se zákon tento nevztahuje.

(1) U tekutých a plynných živic jest dovolena propůjčka i na nález docílený vrtbou; v tomto případě pokládá se střed vrtné díry za zarážku pro vyměření důlního pole (§§ 44 a 45 obecného horního zákona).

(2) Pro výměru dolového pole, kterou lze na nález živic propůjčiti, platí obdobně ustanovení, vztahující se na kamenné a hnědé uhlí (§ 47 obec. hor. zák.).

(1) Při kutání na živice dává výhradné kutisko nárok na vyhražené pole podle § 34 obecného horního zákona, a to ve výměře dvou, nejdelšími stranami k sobě přiléhajících měr dolových, t. j. jedné dvojité míry.

(2) Bylo-li vrtbou na živice docíleno hloubky nejméně 94 metrů kolmo pod povrchem, vzroste nárok na propůjčení čtyř nejdelšími stranami k sobě přiléhajících, t. j. dvou dvojitých dolových měr.

Je-li prokázané uložení živic ohroženo provozem jiného báňského podniku nebo jinou zemní prací, rozhodne báňský revírní úřad po případě v dohodě s příslušnými politickými úřady (administrativními vrchnostmi) I. stolice podle národohospodářského významu dotčených zájmů o opatřeních k ochraně ložiska a po případě stanoví lhůtu k jejich provedení.

(1) Kutání na živice a jejich těžba, zejména hlubinné vrtání, jakož i doprava hmot získaných při tom, musí se prováděti podle provozního plánu, schváleného báňským revírním úřadem.

(2) Při zkoumání plánu jest přihlížeti hlavně k tomu, aby kutné dílo a celé zařízení provozu bylo účelné a zužitkování živic co možná úplné.

O umístění potrubí pro tekuté a plynné živice, elektrického vedení a jiných podobných zařízení platí vedle příslušných jiných předpisů ustanovení § 99, odst. 2. a 3., obecného horního zákona.

Ustanovení všeobecných trestních zákonů a řádů vztahujících se k telegrafům nebo jejich příslušenství platí obdobně také ohledně zařízení k těžbě živic.

(1) Báňské hejtmanství trestá pokutou od 100 do 1000 Kč a podle okolností i dočasným nebo trvalým odnětím práva těžiti živice:

1. toho, kdo neprovede právoplatně nařízená opatření k ochraně ložiska živic ve lhůtě ustanovené (§ 5);

2. podnikatele, kteří, vyjímajíc případy naléhavé nutnosti, bez úředního povolení se uchýlí od schváleného plánu provozního (§ 6);

3. podnikatele, v jejichž závodě živice při otvírce, těžení nebo dopravě vedením přijdou na zmar úmyslně nebo hrubou nedbalostí.

(2) Pokuty plynou do revírní bratrské pokladny, kterouž báňské hejtmanství určí.

(1) Báňská oprávnění Československého státu, kryjící dle ustanovení zákona č. 197/1920 Sb. z. a n., nebo dříve platného uh. zák. čl. ze dne 17. ledna 1911, č. VI. o živicích a zemních plynech, částečně nebo zcela cizí výhradná kutiska nebo cizí propůjčená pole dolová a omezená jen na živice, stanou se úplnými ve smyslu §§ 22 a 123 obecného horního zákona, jestliže cizí kutiska nebo pole dolová zaniknou.

(2) Kutací práva a dolová pole soukromých podnikatelů, která podle ustanovení těchže zákonů nezahrnují i právo hledati a těžiti živice, stanou se dnem, kdy tento zákon vstoupí v účinnost, úplnými ve smyslu obecného horního zákona, pokud tím nejsou dotčena mezitím snad nabytá oprávnění státu. Jinak se stanou úplnými teprve zánikem těchto oprávnění.

Zpracování (čištění) vytěžených živic smí se díti za šetření předpisů zákona ze dne 26. května 1882, č. 55 ř. z., případně uh. zák. čl. ze dne 25. května 1882, č. XVIII., ve znění zákona ze dne 4. dubna 1924, č. 75 Sb. z. a n., o dani z minerálních olejů.

Kde se mluví v tomto zákoně o báňském revírním úřadu nebo o báňském hejtmanství, rozumí se na Slovensku v prvém případě báňský komisariát, a kde není zvláštního komisariátu, báňský kapitanát; v případě druhém pak báňský kapitanát. V Podkarpatské Rusi obstarává až do jinaké zákonné úpravy působnost báňského revírního úřadu podle tohoto zákona báňský úřad v Berehově a působnost báňského hejtmanství vládní komisariát pro báňské a hutnické záležitosti v Bratislavě.

Zákon tento provede ministr veřejných prací v dohodě se súčastněnými ministry.

Dne 14. února 1924 usnesl se senát Národního shromáždění na této resoluci:

"Vláda se vyzývá, aby předložila do dvou měsíců Národnímu shromáždění osnovu zákona, kterýmž monopol státní v zákoně ze dne 22. března 1920, č. 197 Sb. z. a n., se zrušuje a příslušné předpisy podrobují se zákonu hornímu".

K této resoluci zavdal podnět návrh sen. Aloise Horáka a soudr. na změnu zákona čís. 197/1920 Sb. z. a n., kterýž měl za účel, poskytnouti soukromému hornickému podnikání na živice pro delší dobu, než jaká byla stanovena v § 17 zmíněného zákona, volnost propůjček a umožniti takto též soukromníkům, aby vrteb na živice účinněji využili. Tento návrh byl při jednání ve výboru ústavně-právním a národohospodářském shledán nedostatečným, jelikož se omezuje pouze na určitou, a to dosti nepatrnou část posavadního zákona čís. 197/1920 Sb. z. a n., a místo něho navržena hořejší resoluce, kterouž senát schválil. K odůvodnění této resoluce bylo v podstatě uvedeno, že stát náš učinil s monopolem naftovým smutné zkušenosti, přejav jím nesmírně nákladné risiko při dobývání živic a dále, že úplné uvolnění dobývání živic se jeví vzhledem k neblahým národohospodářským důsledkům nejvýše nutným.

Vláda pokládá tyto důvody za správné. V době, kdy vznikl zákon čís. 197/1920 Sb. z. a n., věřilo se, že v oblasti Karpat najdou se i u nás tak bohaté zdroje nafty, jako je tomu na zevnější straně Karpat v Haliči a v Rumunsku.

Proto byl k naléhání některých odborných kruhů vypracován zákon, kterým hornické vyhledávání a těžení živic bylo vyhraženo státu. Zákon ten měl zabrániti, aby toto nejmladší odvětví hornického podnikání nebylo uchváceno nezdravou spekulací zahraniční a aby státu byla dána možnost dle vlastní volby buď vyhledáváním živic se zabývati a je těžiti nebo zadávati určité oblasti za úplatu společnostem soukromým.

Avšak naděje na bohaté výskyty nafty v území Československa se dosud nesplnily a zdá se, že s jejich uskutečněním v plném rozsahu asi sotva lze počítati.

Nicméně, byly i přes to, že zmíněný zákon soukromé podnikání na naftu značně omezil, učiněny v posledních letech některé pozoruhodné nálezy živic, arciť menšího rozsahu, které nasvědčují tomu, že i u nás lze počítati s výskyty živic, jež by domácím národohospodářským zájmům mohly dobře posloužiti. K tomu je ale potřebí systematického geologického prozkoumání půdy vrtbami.

Stát sám na takovou explorační činnost při omezených prostředcích, jež jsou k tomuto účelu k disposici, nestačí, neboť vrtební činnost jest spojena nejen s velikými náklady, nýbrž i s velikým risikem. V neprozkoumaném okrsku provede se mnoho vrteb bez žádoucího výsledku. Za těchto okolností lze se nadíti dostatečného prozkoumání území našeho státu vrtbami jen tehdy, když i soukromému podnikání urovná se cesta, aby se mohlo uplatniti bez obavy, že mu stát eventuelně příznivé výsledky jeho činnosti zabere.

K dosažení tohoto cíle jest především nutno, aby státní monopol na živice byl zrušen.

Poněvadž stát za ochrany dosavadního zákona zajistil si mezitím nejnadějnější oblasti republiky výhradnými kutisky, takže není již nebezpečí cizozemské spekulace, není žádného důvodu, aby státní monopol na živice byl nadále zachován.

Zrušením tohoto monopolu zavede se opět systém volného soukromého podnikání v těch oblastech, které státní správa pro sebe nezabrala. Lze předpokládati, že soukromá podnikavost bude nyní intensivněji než dosud spolupůsobiti na vyřešení naftové otázky v naší republice. Každý soukromý nález přírodní nafty bude míti důležitost nejen se stanoviska národního hospodářství, nýbrž i tím, že zhodnotí přiléhající terény státní a zmenší explorační risiko státní správy.

Ze zákona čís. 197/1920 Sb. z. a n. bylo by však podržeti ona ustanovení, která soukromé podnikání na živice podporují a chrání.

V tomto smyslu byla vypracována tato osnova zákona, k jejímž jednotlivým ustanovením jest podotknouti toto:

V § 2 osnovy byly do vymezení pojmu živice pojaty výslovně také naftové zemní plyny. Na tyto dá se aplikovati již i dosavadní zákon čís. 197/1920 Sb. z. a n., ježto dle názoru současných geologů pojem živic (bitumen) zahrnuje v sobě uhlovodíky ve stavu plynném, tekutém i pevném. Poněvadž ale v praxi vyskytly se pochybnosti, byl tento pojem v doslovu zákona hořejším způsobem doplněn.

V důsledku toho byly v §§ 3, 4 a 7 vedle tekutých také plynné živice výslovně uvedeny.

V § 4 byl přiznán vrtbám na živice nárok na vyhražené pole ve smyslu § 34 ob. h. z. a sice ve stejném rozsahu jako kutbám na kamenné uhlí. Jest to pouze důsledné provedení zásady již v § 8 zákona čís. 197/1920 Sb. z. a n. a v § 3, druhý odstavec, této osnovy vyslovené.

Ustanovení §§ 3 a 5-9 odpovídají až na malé odchylky, jednak předsevzaté k vůli přiléhavější stylisaci a jednak vyplývající z nové úpravy věci, předpisům §§ 8, 11, 12, 13, 14 a 15 zákona čís. 197/ 1920 Sb. z. a n. Tato ustanovení mají za účel chrániti podnikání na živice a byla proto, jak již shora uvedeno, podržena.

V § 9 bylo stanoveno ve shodě se zásadou vyslovenou v § 233 obecného horního zákona, že pokuty uložené báňským hejtmanstvím plynou do revírní bratrské pokladny.

K § 10 jest podotknouti, že zákonem čís. 197/1920 Sb. z. a n. a také již dřívějším zákonným článkem VI/1911 uh. (který byl zákonem čís. 197/1920 zrušen) byl vedle dosavadních báňských oprávnění vztahujících se podle zásad obecného horního zákona na všecky vyhrazené nerosty vytvořen nový druh báňských oprávnění omezených jen na některé z těchto nerostů. Tak zejména § 6 zákona čís. 197/1920 Sb. z. a n. ustanovuje, že kutací práva a dolová pole propůjčená třetím osobám po tom, co se stal tento zákon účinným, nezahrnují i právo hledati a těžiti živice, naproti tomu pole, propůjčená státu na základě nálezu živic, mohou částečně nebo zcela krýti tato cizí pole dolová, v těchto smí však stát těžiti a zužitkovati jen živice. Zrušením státního monopolu na živice není tu žádného důvodu, ba odporovalo by tendencím této osnovy, aby taková soukromá báňská oprávnění zůstala nadále kusými, předpokládajíc ovšem, že tím nejsou dotčena mezitím, t. j. za platnosti dosavadních zákonů na živice snad nabytá báňská oprávnění státu. Proto bylo do § 10 osnovy pojato ustanovení, že taková kusá báňská oprávnění stávají se za svrchu zmíněného předpokladu úplnými. S druhé strany stanou se báňská oprávnění státu původně omezená jen na živice, úplnými, jestliže cizí kutiska nebo propůjčená pole zaniknou, jak také již v § 6, odst. 4., dosavadního zákona čís. 197/1920 Sb. z. a n. bylo ustanoveno.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl přikázán k podání zprávy v senátě výboru národohospodářskému a výboru ústavně-právnímu a po jeho přijetí senátem v poslanecké sněmovně výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu a výboru ústavně-právnímu.

V Praze, dne 15. května 1924.

Švehla v. r.,

předseda vlády.

Srba v. r.,

ministr veřejných prací.