Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1894.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Úmluvou, sjednanou v Paříži dne 27. květina 1923, jíž se schvaluje Řád, jakož i připojený Závěrečný protokol o pravomoci a působnosti Stálé technické komise pro vodní režim dunajský.

Rozdělením bývalého Rakousko-Uherska na několik suverenních států nastala potřeba upraviti mezi jiným jednotně též vodní hospodářství mezi nástupnickými státy, zejména pokud týče se povodí Dunaje bývalého království uherského - vyjma poříčí Olty -, dotýkajícího se bývalých jeho částí Československa, Jugoslavie, Rumunska a Rakouska.

Jde tu hlavně o kanalisaci, zavodňování, odvodňování, zalesňování, odlesňování, využití vodních sil a pod.

O úpravě těchto poměrů obsahují příslušná ustanovení články 292 a 293 mírové smlouvy Trianonské, z níž prvnější je přijat v podstatě doslovně dle čl. 309. a 310. mírové smlouvy St. Germainské, čl. 293 pak obsahuje, jak se v něm výslovně dí, bližší provedení čl. 293.

Čl. 292. stanoveno, aby za účelem dosažení jednotného režimu vodního sjednány byly dohody se zúčastněnými státy nástupnickými, čl. 293. pak zřízena za tím účelem Stálá technická komise, skládající se ze zástupců všech těchto států, jakož i z předsedy, jmenovaného Radou Společnosti národů, jemuž přísluší sice právo hlasovací, nikoliv však dirimovati v případě rovnosti hlasů.

Úkolem zmíněné komise jest prostředkovati uzavření dohod mírovou smlouvou Trianonskou ustanovených, dozírati na ně i prováděti je, udržovati a zlepšovati různá podnikání vodního hospodářství jakož i zaříditi vše potřebné tohoto hospodářství se týkající, pokud jí to bylo svěřeno jednohlasnou dohodou zúčastněných států.

Konečně ustanoven řád zmíněné komise dne 25. května 1923, když se byly na něm všechny zúčastněné státy usnesly, jenž má název >Řád stálé technické komise pro vodní režim dunajský<, obsahující ustanovení meritorní, k němuž připojena jest >Úmluva<, obsahující ustanovení rázu pouze formálního o ratifikaci a působnosti, kteráž poslednější nastane 3 měsíce po uzavření protokolu o složení ratifikačních listin u sekretariátu komise, jakož i Závěrečný protokol obsahující bližší výklad některých ustanovení.

Náklady s provedením řádu spojené nesou zúčastněné státy stejnou kvotou, vyjímajíc Rakousko, jemuž poskytnuta vhledem k jeho kritickému finančnímu postavení prozatímní sleva na polovici příslušného příspěvku.

Dle analogie čl. 10. Statutu o režimu vodních cest mezinárodního významu pojato do čl. 8. ustanovení toho obsahu, že každý zúčastněný stát oprávněn jest podati u komise návrh, aby za účelem zachování nebo zlepšení jednotnosti vodního režimu druhý stát provedl určité práce, načež pak v případě schválení návrhu komisí, jež však souhlas odepříti může jen z důvodů vážných, druhý stát povinen jest umožniti dohodou provedení určitých prací, avšak bez povinnosti přispěti na náklady tohoto provedení.

Tak jako čl. 10. zmíněného mezinárodního režimu, tak i čl. 8. režimu tohoto tvořily předmět svízelného vyjednávání vzhledem k tomu, že jednotlivými státy spatřován v tom zásah do suverenity jejich, proti čemu však dlužno uvésti, že jednak by suverenita domnělá týkala se každého ze zúčastněných států, jednak že vzájemné propůjčování práv a závazků spočívající na dobrovolné shodě faktorů zúčastněných nemůže býti pojmu svrchovanosti státní na újmu.

Ježto pak návrh předložený jeví se býti pouhým provedením mírové smlouvy Trianonské, na jejímž zachování též československému státu přirozeně záleženo jest, navrhuje zahraniční výbor senátu, aby návrhu tomu udělen byl souhlas.

V Praze dne 23. dubna 1924.

Antonín Svěcený v. r.,

předseda.

JUDr Luděk Krupka v. r.,

zpravodaj.

Technicko-dopravní výbor projednal svrchu zmíněný vládní návrh tisk 4409 - předložený v tisku poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé společně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 1838 - ve své schůzi dne 10. dubna 1924 a především konstatoval, že opětně dochází do senátu Národního shromáždění mezinárodní úmluva, ve formě usnesení poslanecké sněmovny, což odporuje ústavě.

Bližší odůvodnění tohoto stanoviska spočívá na § 64 u porovnání s §§ 42 a násl. ústavní listiny a bylo již při jiných příležitostech před slavným senátem předneseno.

Jen z důvodů, že se patrně jedná o mylnou praksi, která jak doufáme v nejbližší době bude opravena, a že zástupce vlády ve výboru prohlásil, že vláda nečiní námitek proti stanovisku referenta o předkládání mezinárodních smluv, jak výše projeveno, a dále, aby se nezdržovalo ratifikování této důležité smlouvy mezinárodní, převzal podepsaný výbor vládní návrh předložený ve formě vadné, za základ jednání.

Pokud se týče věcného obsahu Úmluvy, Řádu a Závěrečného protokolu, přistupuje technicko-dopravní výbor ke zprávě výboru zahraničního, avšak s upozorněním, že ve článku 2., odst. 2. Úmluvy jest uvedena ratifikační lhůta do dne 31. března 1924, ač byla již prodloužena do 30. června 1924, a činí rovněž návrh, aby s vládním návrhem projeven byl souhlas.

V Praze dne 27. května 1924.

Ferd. Šťastný v. r.,

místopředseda.

Dr Jar. Brabec v. r.,

zpravodaj.