Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1896.

ze dne..................................................1924,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Vláda se zmocňuje raziti pětikoruny ze spěži (bronzu) niklové smíšené v poměru 75 dílů mědi s 25 díly niklu.

(2) Z kilogramu této směsi raziti jest 100 pětikorun.

(3) Líc této mince má malý znak republiky Československé, na rubu jest vyznačena její hodnota ve měně československé (5 Kč).

Pětikoruny (§ 1) razí se jen na účet státu, nejvíce za 300 milionů Kč.

(1) Státní a jiné veřejné pokladny povinny jsou přijímati pětikoruny bez obmezení.

(2) Bankovní úřad ministerstva financí jest povinen ve hlavním ústavě i ve filiálkách vyměňovati tyto mince (§ 1) neopotřebované bez obmezení za jiná platidla a mince obyčejným oběhem opotřebované za platidla téhož i jiného druhu.

(3) Ve styku soukromém není nikdo povinen přijímati pětikorun více než za 250 Kč.

(4) Ustanovení toto netýká se mincí proděravěných, jinak než obyčejným oběhem zlehčených nebo poškozených, ani mincí padělaných.

(1) Pětikoruny (§ 1), které jen obyčejným oběhem byly opotřebovány, přijímají sice státní a jiné veřejné pokladny i jako zákonité platidlo i na výměnu, avšak nevydávají jich, nýbrž dávají je přemincovati.

(2) Mince proděravěné, jinak než obyčejným oběhem zlehčené nebo poškozené bere státní i jiná veřejná pokladna, u které se taková mince objeví, z oběhu bez náhrady.

(3) Mince padělané, těmito pokladnami zjištěné, propadají bez náhrady státu a zasílají se státní mincovně.

(4) Posouditi, jde-li o opotřebování obyčejným oběhem, či o jiné poškození nebo o padělek, přísluší státní mincovně.

Mincovní zisk z ražby pětikorun rozmnožuje zlatý poklad státní.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provésti jej ukládá se ministru financí ve shodě s ministrem spravedlnosti.

Dnešní stav papírových pětikorun jest zajisté nesporným důkazem, že státovka malá vydaná rychlému oběhu podléhá brzo zkáze opotřebováním.

Tomu má zabrániti mince kovová, jejíž ražba jest předmětem předkládané osnovy zákona.

K § 1. Volba mincovního kovu (směs niklu s mědí) děje se hlavně z důvodů mincovně-technických, poněvadž ražba z čistého niklu jest nepoměrně dražší pro jeho těžší zpracování; stříbra nebylo lze použíti z důvodů zásadních, poněvadž jde dosud stále ještě pouze o prozatímní měnové opatření.

Číslo, t. j. počet kusů z 1 kg mincovního kovu bylo stanoveno podle výsledků dosavadních zkoušek úměrně jednak k číslu koruny (korun se razí z 1 kg 150), jednak k upotřebitelnosti této nové mince.

Z připojeného přehledu jest patrna váha některých mincí států cizích.

Výslovné označení hodnoty ve měně československé má zabrániti nejrůznějším domněnkám v příčině konečné úpravy měnové.

K § 2. Dosavadní oběh papírových pětikorun pohyboval se mezi 22 a 28 miliony kusů.

Tím, že žádáno zmocnění raziti tyto mince až do 300 milionů Kč, není ovšem řečeno, že má býti tolik mincí skutečně naraženo; má tím pouze býti dána možnost hověti skutečné potřebě této mince.

§ 3 a 4 obsahují obvyklé předpisy pokladniční odpovídající zkušenostem.

K § 5. Z těchto mincí, bude při dnešních cenách kovu vyplývati značný mincovní zisk. Aby se v ražbě pětikorun zvláště v cizině nespatřoval zastřený způsob rozmnožování státních příjmů vydáváním neuhražených platidel (§ 10 zákona z 1. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n.), činí se toto opatření.

K § 6. Účinnost zákona dnem vyhlášení má umožniti ministerstvu financí důkladnější přípravu pro ražbu, aniž by tím jiné zájmy byly dotčeny.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán k podání zprávy výboru rozpočtovému.

V Praze, dne 30. května 1924.

Švehla v. r.,

předseda vlády.

Inž. Bečka v. r.,

ministr financí.