Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1910.

Spořádané poměry měnové, zejména pak skutečná měna kovová, ku které i náš stát jednou chce dospěti, vyžadují, aby papírové oběživo obmezeno bylo jen na bankovky znějící na vyšší obnosy, při kterých hotové placení drobným kovem stává se nepohodlným. Naproti tomu pro menší platy má obíhati dostatečné množství kovových mincí, ať kurentních, ať drobných, poněvadž papírové peníze na drobné obnosy znějící a rychle z ruky do ruky obíhající záhy se opotřebují, roztrhají a pošpiní. Proto i v Rakousku před válkou nejnižší bankovka korunové měny měla původně zníti na vyšší obnos, a teprve v době války zaplaven byl oběh drobnými papírovými penězi málo vzhlednými. Také u nás po rozluce měnové musili jsme nejprve vzíti za vděk papírovými jednokorunami, jež záhy se pošpinily a roztrhaly. Proto jsme se jich nyní skoro již úplně zbavili, nahradivše je vzhlednějšími mincemi 1korunovými. Nyní má dojíti i na papírové pětikoruny, jež mají nahraženy býti 5korunovými mincemi podle předloženého vládního návrhu.

Podle § 1 zákona mají tyto mince býti raženy z téže směsi kovové, jako dosavadní 1koruny, jež se dobře osvědčila. V důvodové zprávě uvádí ministerstvo financí, že ze zásadních důvodů nelze použíti stříbra, poněvadž jde pouze o prozatímní měnové opatření. Referent jest sice názoru, že i při prozatímní dnešní naší měně nebylo by nemožno použíti k ražbě pětikorun jakožto drobných mincí stříbra, ale ovšem jen tím způsobem, že by vnitřní hodnota množství stříbra v mincích těch obsažená byla menší nežli jest mezinárodní kursovní hodnota naší koruny, ale uznává, pokud měna naše nebude náležitě zlatem podložena, že nebezpečí jejich změn ať již z jakýchkoli důvodů není zcela vyloučeno. V tom, třeba nepravděpodobném případě, kdyby kurs koruny poklesl, by pak vnitřní hodnota stříbrné pětikoruny mohla býti vyšší, než hodnota její nominální a tím by nové pětikoruny byly thesaurovány a zmizely by z oběhu.

V druhém odstavci § 1 jest stanovena váha nových pětikorun. Mají býti totiž jen o jednu třetinu těžší, než nynější jednokoruny, takže váha jich nebude nikterak nepohodlnou; ovšem jest třeba, aby nové pětikoruny velikostí svou lišily se zřetelně od jednokorun, aby nebylo zaměňování tak snadné. Tomu lze podle výroku odborníků potud vyhověti, že objem jich bude větší na úkor tloušťky. K tomu směřuje navržená první resoluce, jež žádá, aby průměr pětikorun činil 30 mm. Na rozdíl od jednokorun, mají pětikoruny míti vedle čísla i výslovné označení měny.

V odst. 3. § 1 jedná se o zevnějšku pětikorun.

§ 2 má ustanovení, že nové pětikoruny razí se jakožto mince drobné jen na účet státu a to nejvýše do 300 mil. Kč. Referent jest názoru, že z opatrnosti by bylo záhodno aspoň v resoluci připojiti, že úhrnná suma ražených pětikorun musí se pohybovati v kontingentu oběživa, stanoveného § 10 zák. ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 Sb. z. a n., poněvadž tyto pětikoruny nastupují na místo dosavadních státovek, jichž rozmnožení jednostranným aktem státu podle onoho zákona jest nepřípustno. Mínění to sdílel i rozpočtový výbor.

§ 3 o přijímání a vyměňování pětikorun jakožto mincí drobných jest samozřejmé, jakož i § 4 o pětikorunách poškozených a padělaných.

V odst. 4. § 3 provedl výbor stylistickou změnu: >Ustanovení tato (odst. 1 až 3) netýkají se atd.<

Schvalovati dlužno také ustanovení § 5, že zisku z ražby pětikorun nebude použito k úhradě běžných potřeb, nýbrž k rozmnožení zlatého pokladu.

V nadpisu vynechal výbor rok 1924. Rozpočtový výbor po provedené debatě schválil osnovu ve znění vládou navrhovaném a odporučuje ji i s připojenými dvěma resolucemi plenum senátu k přijetí.

V Praze, dne 23. června 1924.

Dr J. Karas v. r.,

místopředseda.

Dr Horáček v. r.,

zpravodaj.

ze dne..................................................,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Vláda se zmocňuje raziti pětikoruny ze spěži (bronzu) niklové smíšené v poměru 75 dílů mědi s 25 díly niklu.

(2) Z kilogramu této směsi raziti jest 100 pětikorun.

(3) Líc této mince má malý znak republiky Československé, na rubu jest vyznačena její hodnota ve měně československé (5 Kč).

Pětikoruny (§ 1) razí se jen na účet státu, nejvíce za 300 milionů Kč.

(1) Státní a jiné veřejné pokladny povinny jsou přijímati pětikoruny bez obmezení.

(2) Bankovní úřad ministerstva financí jest povinen ve hlavním ústavě i ve filiálkách vyměňovati tyto mince (§ 1) neopotřebované bez obmezení za jiná platidla a mince obyčejným oběhem opotřebované za platidla téhož i jiného druhu.

(3) Ve styku soukromém není nikdo povinen přijímati pětikorun více než za 250 Kč.

(4) Ustanovení tato (odst. 1-3) netýkají se mincí proděravěných, jinak než obyčejným oběhem zlehčených nebo poškozených, ani mincí padělaných.

(1) Pětikoruny (§ 1), které jen obyčejným oběhem byly opotřebovány, přijímají sice státní a jiné veřejné pokladny i jako zákonité platidlo i na výměnu, avšak nevydávají jich, nýbrž dávají je přemincovati.

(2) Mince proděravěné, jinak než obyčejným oběhem zlehčené nebo poškozené bere státní i jiná veřejná pokladna, u které se taková mince objeví, z oběhu bez náhrady.

(3) Mince padělané, těmito pokladnami zjištěné, propadají bez náhrady státu a zasílají se státní mincovně.

(4) Posouditi, jde-li o opotřebování obyčejným oběhem, či o jiné poškození nebo o padělek, přísluší státní mincovně.

Mincovní zisk z ražby pětikorun rozmnožuje zlatý poklad státní.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provésti jej ukládá se ministru financí ve shodě s ministrem spravedlnosti.

Resoluce ke zprávě rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona o ražbě pětikorun:

Senát vyslovuje přání, aby nově ražené kovové pětikoruny měly v průměru 30 mm.

Senát jest toho přesvědčení, že úhrnná suma nově ražených pětikorun pohybovati se má v mezích kontingentu oběživa stanoveného § 10 zák. z 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n.