Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.
I. volební období.
9. zasedání.
Tisk 1911.
Zpráva
I. výboru sociálně-politického,
II. výboru rozpočtového
k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1906) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona o podpoře nezaměstnaných.
Účinnost dosavadního zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 482 Sb. z. a n., a zákona ze dne 21. prosince 1922, č. 400 Sb. z. a n. o podpoře nezaměstnaných pozbývá podle zákona ze dne 21. prosince 1923, č. 263 Sb. z. a n., dnem 30. června 1924 platnosti. Jelikož hospodářské poměry v našem státě nejsou dosud tak stabilisovány a nezaměstnanost stále ještě jest velmi značná, jest žádoucno, aby ve vyplácení podpor v nezaměstnanosti nenastalo přerušení.
Dle důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona jevil se stav podporovaných v prvém čtvrtletí běžícího roku takto: 15. ledna podporováno bylo 57.684 nezaměstnaných a 60.804 příslušníků domácnosti; 15. února podporováno bylo 60.409 nezaměstnaných a 66.756 příslušníků domácnosti a 15. března podporováno bylo 67.808 nezaměstnaných a 79.435 příslušníků domácnosti.
Z uvedeného stavu nezaměstnanosti, který se v dalších měsících po stránce zaměstnání zlepšil, jest zřejmo, že jest třeba z hospodářských i politických důvodů, aby zachována byla dosavadní ochrana nezaměstnaných. Vláda proto navrhuje, aby zákon, jehož účinnost končí 30. červnem 1924, než bude moci vejíti v účinnost zákon ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných, podle něhož platí odborové organisace podpory svým nezaměstnaným členům za přispění státu, byl prodloužen na dalších 3/4 roku, a to do 31. března 1925.
Výbor sociálně-politický ve schůzi dne 25. června 1924 schválil vládní návrh zákona beze změny a doporučuje jej senátu k přijetí, jak byl přijat poslaneckou sněmovnou, ve znění senátního tisku č. 1906.
Dále doporučuje výbor sociálně-politický, aby senát schválil resoluci dole uvedenou.
V Praze, dne 25. června 1924.
R. Jaroš v. r.,
předseda.
Jos. Ackermann v. r.,
zpravodaj.
II.
Zákonem ze dne 21. prosince 1923, č. 263 Sb. z. a n., byla posledně prodloužena platnost zákona o vyplácení podpor v nezaměstnanosti do 30. června 1924. Tato lhůta byla stanovena v předpokladu, že bude pak možno uvésti v život zákon ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti k podporám z organisací odborových. Takovéto nové opatření vyžaduje nezbytně, zejména při svém zavádění, ustálených poměrů hospodářských, pracovních, výdělečných, drahotních a ustálenějšího rozsahu nezaměstnanosti. Poměry však ještě do té míry ustáleny nejsou a odborové organisace neměly tudíž ani možnosti, aby nový způsob zabezpečení nezaměstnanosti mohly provésti a dokončiti potřebná finanční a organisační opatření.
Předpoklady, na jichž základě byla posledně platnost zákona o podporování nezaměstnaných prodloužena do 30. června 1924, se tudíž nesplnily a jest proto nutno dosavadní ustanovení zákona prodloužiti opět o lhůtu další. Tato lhůta má býti prodloužena do 31. března 1925.
Výbor rozpočtový v uvážení těchto důvodů usnesl se ve schůzi dne 25. června 1924 doporučiti senátu Národního shromáždění, aby usnesení poslanecké sněmovny schválil beze změny. Výbor rozpočtový připojil se také k resoluci výboru sociálně-politického.
V Praze, dne 25. června 1924.
Dr Horáček v. r.,
místopředseda.
J. Havlena v. r.,
zpravodaj.
Resoluce.
Vzhledem k tomu, že v jednotlivých případech bylo zákona o podpoře nezaměstnaných zneužito a že takovéto případy znemravňují, navrhují podepsaní:
Slavný senáte račiž se usnésti:
Vládě se ukládá, aby při udělování podpor v nezaměstnanosti postupováno bylo krajně rigorosně a vhodnými opatřeními zamezeno bylo zneužívání zákona.