Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1940.

ze dne.......................................................1924,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Do zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 313 Sb. z. a n., o obnově drobných zemědělských pachtů, doplněného a částečně změněného zákonem ze dne 13. července 1922, č. 213 Sb. z. a n., vsunuje se jako § 1 b) toto ustanovení:

Končí-li pacht (podpacht) zemědělského pozemku, obnovený podle zákona č. 313/1921 Sb. z. a n., pokud se týče zákona č. 213/1922 Sb. z. a n., v průběhu roku 1924, obnovuje se, nebyl-li předmět pachtu propachtovateli (vlastníku, pachtýři) dosud odevzdán, na další tři pachtovní roky i proti vůli propachtovatele tím, že pachtýř (podpachtýř) propachtovateli nebo jeho hospodářské správě písemně oznámí nejdéle do 30. září 1924, že si pozemek nadále podrží v pachtu, jestliže

1. pachtýř pachtovaný pozemek sám neb se svou rodinou obdělává a nadále obdělávati chce a může a nemá svých i pachtovaných pozemků více než 6 ha a

2. pacht zrušen byl výpovědí propachtovatelovou anebo nemůže býti obnoven pro jeho odpor, a propachtovatel nemá zákonného důvodu od pachtovní smlouvy bez výpovědi odstoupiti.

§ 2 zák. č. 313/1921 Sb. z. a n., ve znění čl. II. zák. č. 213/1922 Sb. z. a n., mění se a zní nyní takto:

Pokud jde o pozemky, které nenáležejí státu, okresu, obci nebo podobnému veřejnoprávnímu svazu, ani výdělečné právnické osobě neb jinaké výdělečné podstatě majetkové, nebo nejsou podle zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., o zabrání velkého majetku pozemkového, státem zabrány nebo zapsány v deskách zemských nebo netvoří hospodářskou součást statku zapsaného v deskách zemských, obnova pachtu nenastává, když

a) celková výměra zemědělských pozemků ve vlastnictví propachtovatelově se nalézajících nečiní více než 30 ha aneb

b) když propachtovatel bere nebo vzíti chce do trvalé vlastní správy pachtovaný pozemek sám, nebo jej převádí svému nástupci do vlastnictví, aby na něm sami nebo se svými rodinami hospodařili. Kdyby v době platnosti tohoto zákona propachtovatel nebo jeho nástupce pozemek do vlastní správy takto převzatý z důvodů zřejmě zištných propachtoval osobě jiné, ač na něm sám nebo se svou rodinou hospodařiti může, je povinen pachtýři starému náhradou způsobené škody.

Právo obnovy pachtu podle čl. I. tohoto zákona nemá pachtýř hospodářských celků (jako jsou dvory, statky nebo usedlosti) vyjma ony hospodářské celky nebo jich díly, jež pachtýř předal do podpachtu rozparcelované, pokud nebude v takovém případě dotčeno ustanovení čl. I. § 1 b) bodu 1. a 2. tohoto zákona.

Jinak platí pro obnovu pachtu podle čl. I. tohoto zákona ustanovení čl. IV. a VII. zák. č. 213/1922 Sb. z. a n.

Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení. Provésti jej ukládá se všem členům vlády.

Otázka ochrany drobných zemědělských pachtýřů, to jest pachtýřů, kteří nemají více než 8 ha vlastní nebo pachtovné půdy, stala se po válce předmětem zvláštní péče zákonodárcovy. Nehledí-li se k tak zv. vnuceným pachtům, které jsou součástí zákonodárství o pozemkové reformě a neomezují se jen na drobné pachtýře do 8 ha (§ 63 přídělového zákona a zákon ze dne 13. července 1922, č. 214 Sb. z. a n., o obnově vnucených pachtů), dále k pachtům naturálním, které jsou zjevem podkarpatsko-ruským a upraveny byly zákonem ze dne 22. února 1922, č. 68 Sb. z. a n., možno tu uvésti tyto právní normy:

1. Zákon ze dne 30. října 1919, č. 593 Sb. z. a n., o ochraně drobných zemědělských pachtýřů,

2. opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 8. října 1920, č. 586 Sb. z. a n., o úpravě pachtovného z polních hospodářství a zemědělských pozemků a o obnově drobných zemědělských pachtů,

3. zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 313 Sb. z. a n., o obnově drobných zemědělských pachtů a

4. zákon ze dne 13. července 1922, č. 213 Sb. z. a n., kterým se doplňuje a částečně mění zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 313 Sb. z. a n., o obnově drobných zemědělských pachtů.

Předpisem sub. 1. zmíněným bylo postaráno o to, aby drobné zemědělské pachty, které skončily v druhé polovici roku 1919, mohly býti obnoveny na další pachtovní rok; pro určení pachtovného nebyla stanovená pevná směrnice, nýbrž ponecháno zvláštním rozhodčím soudům (přednosta okresního soudu, jeden soudcovský úředník a dva přísedící jmenovaní po jednom každou stranou), aby upravily v případě sporu výši pachtovného. S druhé strany předpis tento ustanovil, že propachtovatelé mohou odporovati obnově pachtů, jestliže nemají sami více, než 15 ha vlastní půdy, aneb jsou-li tu určité okolnosti, za kterých mohou vzíti pozemek do vlastní správy.

Předpis sub 2. uvedený upravil pro všechny běžné pachty (velké i drobné) pachtovné na zbývající dobu smluvní, pokud bylo pachtovné smluveno před 1. lednem 1918; vedle toho však bylo stanoveno, že drobný pachtýř může dosíci obnovy pachtovního poměru na rok, prošla-li pachtovní smlouva v druhé polovině 1920, takže sem náležely i pachty, které byly obnoveny na rok podle předpisu sub 1. zmíněného. Co do podmínek, za kterých propachtovatel mohl odporovati obnově, převzalo opatření Stálého výboru v celku předpisy zákona sub. 1. zmíněného.

Zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 313 Sb. z. a n., poskytl drobným pachtýřům, jimž prošel pacht v druhé polovici 1921 - sem náležejí tedy i drobné pachty prodloužené o rok na základě předpisu sub 2. zmíněného - možnost domáhati se obnovy na 3 léta. Předpoklady, za jichž splnění propachtovatel nemusil ponechati drobnému pachtýři pozemek na další 3 léta, byly tytéž, jak je uvádí předpis sub 1. a 2. zmíněný. Pachtovné nebylo stanoveno pevnou směrnicí, nýbrž bylo ponecháno soudům, aby v případě sporu stanovily podle všech rozhodných poměrů toho kterého případu výši pachtovného, zdálo-li se dosavadní pachtovné stranám nepřiměřeně vysoké nebo nízké. Z iniciativy poslanecké sněmovny došlo pak k vydání zákona sub 4. uvedeného. Tento zákon postaral se o obnovu drobných zemědělských pachtů, které prošly v roce 1922, pokud se týče v roce 1923 a to o obnovu obou do roku 1924, kdy končí také ochrana drobných pachtýřů podle zákona uvedeného pod čís. 3.

Zákon č. 213/22 poskytl propachtovatelům širší možnost vzíti pozemek do vlastní správy a upravil současně pachtovné podle průměru cen žita na pražské plodinové burse ze srpna, září a října toho kterého roku, při čemž přiznal soudům právo zvýšiti nebo snížiti až o 20% pachtovné nad nebo pod výměru nejvyššího pachtovného, připadajícího na tu kterou výrobní oblast. Na úpravu pachtovného podle tohoto zákona měli a ještě v pachtovním roce 1923/24 budou míti nárok drobní pachtýři, kteří v roce 1921, 1922 a 1923 dosáhli obnovy do roku 1924.

Poněvadž hospodářské poměry nejsou ještě ustáleny, pokládá vláda za účelné, aby drobným pachtýřům, kteří v letech 1921, 1922 neb 1923 dosáhli na základě zákonů sub. 3. a 4. zmíněných obnovy pachtovního poměru, byla dána možnost, podržeti v pachtu zemědělský pozemek ještě další tři roky, a přikročila proto k vypracování osnovy tohoto zákona, který je vlastně druhou novelou k zákona č. 313/21.

Podmínky, za kterých může dojíti k obnově, jsou tytéž jako dosud, až na tyto odchylky:

Jednak považuje se za drobného pachtýře, který se může domáhati obnovy, jen ten, kdo nemá více jak 6 ha vlastní neb pachtované půdy (dosud 8 ha), jednak pak u propachtovatelů zvýšena možnost z titulu malé výměry odporovati obnově, a to tak, že propachtovatelé do 30 ha (dosud 15 ha) jsou zásadně proti obnově chráněni, při čemž dochází k té další změně, že nevýdělečné právnické osoby neb jiné nevýdělečné majetkové podstaty jsou postaveny na roveň fysickým osobám, takže z ochrany jsou vyňaty veřejnoprávní svazy a výdělečné právnické osoby neb jiné majetkové podstaty výdělečného rázu.

Tyto změny jsou odůvodněny jednak tím, že od poslední zákonné úpravy drobných pachtů nastal další vývoj k normálnějším poměrům hospodářským, jednak tím, že pozemkovou reformou dostalo se a v nejbližší době se dostane celé řadě drobných lidí, kteří byli dosud odkázáni na pacht, přídělu půdy do vlastnictví.

Jinak osnova zachovává dosavadní předpisy a nemění ničeho na struktuře zákonů č. 313/21 a 213/22.

Vláda navrhuje, aby osnova byla projednána ještě v tomto zasedání v řízení zkráceném podle §u 55 jedn. řádů sněm., aby v poměrech pachtovních nenastaly zmatky.

Zároveň se doporučuje, aby osnova byla přikázána v senátě výboru národohospodářskému a v poslanecké sněmovně výboru zemědělskému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 27. června 1924.

Předseda vlády:
Švehla v. r.

Ministr zemědělství:
Dr. Hodža v. r.