Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1950.

Ustanovením zákona ze dne 19. prosince 1919, čís. 21 Sb. z. a n. z r. 1920, zajištěn je Státnímu melioračnímu fondu pro léta 1919 až 1928 v rozpočtu ministerstva zemědělství ze státních prostředků každoročně určitý peníz, nejvyšší částkou 15,000.000 Kč.

Vzhledem k značnému rozvoji melioračního ruchu, který můžeme s potěšením pozorovati v poslední době ve všech částech republiky, nestačí částka tato daleko k tomu, aby po válce sotva vzbuzený zájem o melioraci byl uspokojen.

O značném rozvoji melioračního podnikání v posledních letech svědčí okolnost, že ubylo na státním příspěvku z melioračního fondu vyplaceno v roce 1922 okrouhle 20,000.000 Kč a v roce 1923 jíž okrouhle 30,000.000 Kč. Z toho je zjevno, že 15ti milionová dotace neodpovídá daleko dnešní potřebě.

Třeba tu poukázati také k tomu, že na českém jihu, Českomoravské Vysočině a na Slovensku, kteréžto kraje byly rakouskou a uherskou vládou zanedbávány, jest meliorační podnikání teprve v počátcích a že se tam meliorační ruch náležitě rozvine teprve v letech příštích. Jest proto naléhavou povinností vlády, aby měla pro meliorace v těchto krajích dostatek peněžitých prostředků po ruce.

Za tím účelem je nutno, aby 15ti milionová roční dotace, která, jak již bylo podotknuto, ani dnešní potřebě neodpovídá, byla přiměřeně zvýšena.

Doporučuje se dále srovnati potřebu nynějšího dotování státního melioračního fondu s roční předválečnou dotací bývalého rakouského melioračního fondu. Podle zákona ze dne 4. ledna 1909, č. 4 ř. z. činila roční dotace rak. melioračního fondu 8,000.000 K. Srovnáme-li výměru orné půdy, luk a pastvin v celé republice Československé s výměrou této půdy v bývalém Rakousku (.8,493.432 ha ku 17,778.732 ha), vypadala by na republiku Československou podle osmimilionové dotace rakouské, která však již tenkráte byla nedostačitelnou, roční dotace československého melioračního fondu částkou 3,800.000 Kč. Vzhledem však k poválečnému zdražení cen materiálu a mezd, měla by úměrná roční dotace čsl. státnímu melioračnímu fondu činiti aspoň 38,000.000 Kč.

Kdyby náš stát podporoval meliorační ruch stejným tempem jako dosud, trvalo by to století, než by 2,225.400 ha půdy, jež potřebuje meliorace, bylo zmeliorováno.

Zemědělci nejsou s to, aby při poklesu cen zemědělských produktů sami uhradili značné náklady spojené s meliorací pozemků. Bez vydatné pomoci státní a zemské musil by meliorační ruch úplně zaniknouti.

Netřeba podotýkati, že meliorace jsou nejproduktivnějšími investicemi a že meliorace půdy není jen v zájmu zemědělců, nýbrž také v nejvlastnějším zájmu státu, kterému musí záležeti na tom, abychom docílili soběstačnosti v produkci rostlinné i živočišné a abychom nebyli odkázání na dovoz chlebovin, masa a tuku z ciziny.

Podpory státem věnované na meliorace nejsou penězi neproduktivně uloženými, neboť vracejí se s vysokými úroky ve způsobu zvýšených daní (z cukru, líhu, piva a z obratu) do státní pokladny zpět. Následkem meliorací zvýšené příjmy zemědělců zvýší také jejich kupní sílu, takže také průmysl a tím i dělnictvo průmyslové získá zvýšeným odbytem výrobků průmyslových.

Podepsaní proto navrhují:

Slavný senáte račiž se usnésti:

Vláda se vyzývá, aby co nejdříve podala návrh zákona, kterým by se dosavadní roční příspěvek fondu melioračnímu z 15 mil. Kč přiměřeně zvýšil. Příslušná úhrada budiž nalezena úsporou v rozpočtu.

V Praze, dne 2. července 1924.

Hybš, Križko, Zavoral, dr Procházka, dr Soukup, Petřík, Pánek, Klečák, dr Franta,
dr B. Němec,

Lukeš, dr Vlček, dr Horáček Sehnal, Roháček, Sáblík, Hrejsa, Kroiher,
Jaroš, Prášek, Hucl.