Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1955--1955/6.

Původní znění.

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci senátora Josefa Jelinka a druhů stran nápisů na nádraží v Břeclavě,
(čís. tisku 1721/3).

Vzhledem k důležitosti pohraničních stanic pro mezinárodní dopravu jsou upraveny orientační nápisy na nich kromě v jazyku státním také v mezinárodní řeči francouzské. Při tom snaží se státní správa železniční vyhověti i tomu, aby vzhledem k počtu příslušníků jiného jazyka než československého, byly na pohraničních stanicích i nápisy v tomto jazyku. Nutno ovšem upozorniti, že státní železniční správa jedná tu pouze z ochoty, ježto není dosud definitivně rozhodnuto, které předpisy jazykového zákona v tomto směru vztahují se i na státní dráhy.

Zda budou nápisy v pohraničních stanicích také v jazyku sousedního státu, bude záviseti od příslušné státní smlouvy, která bude se sousedními státy uzavřena.

V Praze, dne 31. května 1924.

Stříbrný v. r.,
ministr železnic.

Překlad.

Antwort

des Eisenbahnministers

auf die Interpellation des Senators Josef Jelinek und Genossen betreffend die Aufschriften auf dem Bahnhofe in Lundenburg, (Druck Nr. 1721/3).

Mit Rücksicht auf die Wichtigkeit der Grenzstationen für den internationalen Verkehr sind die Orientierungstafeln in denselben ausser in der Staatssprache auch in der internationalen französichen Sprache angebracht. Hiebei ist die staatliche Eisenbahnverwaltung bestrebt auch dem zu entsprechen, dass mit Rücksicht auf die Anzahl der Angehörigen einer anderen als der cechoslovakischen Sprache die Aufschriften in den Grenzstationen auch in diese Sprache angebracht werden. Es muss allerdings aufmerksam gemacht werden, dass die staatliche Eisenbahnverwaltung hier bloss aus Entgegenkommen handelt, nachdem bisher nicht definitiv entschieden ist, welche Vorschriften des Sprachengesetzes sich diesbezüglich auch auf die Staatsbahnen beziehen.

Ob die Aufschriften in den Grenzstationen auch in der Sprache des Nachbarstaats angebracht werden, wird von den bezüglichen mit den Nachbarstaaten abzuschliessenden Staatsvertrage abhängen.

Prag, am 31. Mai 1924.

Stříbrný m. p.,
Eisenbahnminister.

Tisk 1955/1.

Odpověď

ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy

na interpelaci senátora dr Jana Mudroně a spol. v otázce zakoupení lázní Trenčanské Teplice státem, (čís. tisku 1803/1).

Pan Ottokar Machatý, majitel realitní a úvěrní kanceláře v Praze-Letná č. 159 u Král. Obory, podal ponejprv dne 24. července 1923 a po druhé dne 18. září 1923 ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy návrh podstatně tohoto obsahu:

V zastoupení majority majitelů akcií firmy >Líečivé kúpele,účastinárska spol. Trenčanské Teplice na Slovensku< se zákl. akc. kapitálem Kč 4,000.000,- rozděleným na 20.000 kusů akcií po 200 Kč nabízím ke koupi veškerý majetek této akc. společnosti nacházející se v provozu se všemi právy a požitky, odhadnutý na 28,000.000 Kč, tak, že by bylo převzíti:

15.000 kusů akcií po 500 Kč, t. j. za	7,500.000 Kč
5.000 kusů akcií po 600 Kč, t. j. za	3,000.000 Kč
úhrnem za	10,500.000 Kč

Potřebný kapitál získá se odprodejem:

Grandhotelu za cenu	4,000.000 Kč
hotelu Bellevue za cenu	600.000 Kč
hydrocentrály městu za cenu	2,000.000 Kč
400 jiter lesa po 1.000 Kč t. j. za	4,000.000 Kč
úhrnem za	10,600.000 Kč

Majetek akciové společnosti tvoří:

a) Grandhotel se 126 zaříz. pokoji, kavárnou, jídelnou, Cercle étranger a obytným stavením pro pomocný personál v ceně... 4,000.000 Kč;

b) lázeňský dům Sina s vlastním pramenem 42° C teplým, s 50 zařízenými pokoji, v ceně.. 6,000.000 Kč;

c) dům >U tří srdcí< s úředními místnostmi pro poštu a telegraf, lidovou koupelí s 20 zaříz. pokoji, hostinec >Republika< se 7 pokoji, 5 byty a domem turistů v ceně............ 2,000.000 Kč;

d) komplex budov >Kastel< s 6 krámy, 20 zařízenými pokojí, 5 koupelen pramenných v ceně... 5,000.000 Kč;

e) dům >Poniatovský< se 4 krámy a 20 zařízenými pokoji v ceně 500.000 Kč;

f) dům >Bossányi< s 20 zařízenými pokoji v ceně......... 400.000 Kč;

g) hotel Bellevue s 80 zařízenými pokojí a stavební parcelou v ceně ..... 600.000 Kč;

h) dům >Pramen< s 30 zařízenými pokoji a 12 koup. kabinami v ceně................ 400.000 Kč;

ch) dům s fysikátním ústavem, Zanderem, Röntgenem atd. v ceně 600.000 Kč;

i) dům >Elefant< se 3 byty, 2 krámy atd. v ceně.......... 300.000 Kč;

j) zelinářská zahrada v ceně... 600.000 Kč;

k) dům >Baroska< v ceně.... 300.000 Kč;

l) hospod, stavení s parní prádelnou v ceně............ 600.000 Kč;

m) garáž se skladištěm a budovami v ceně................ 200.000 Kč;

vše úhrnem v ceně... 21,500.000 Kč.

Oba návrhy (č. j. 23951/II/23 a 30118/VI/23) jsou ve spisech ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

Jiné doklady, zejm. dopodrobna vypracovaný rentabilitní plán, odhadní listina a další písemnosti nebyly vůbec přiloženy a nemohly se tedy vůbec ztratiti; ani stanovy akc. společnosti nebyly předloženy.

Ještě dříve než mohlo býti zahájeno úřední řízení, svěřené příslušným odborům ministerstva, ob-jevily se v denních listech (Bratislauer Zeitung am Abend a po té i v některých pražských listech) zprávy o převzetí lázní trenč.-teplických státem. Informace v té příčině nebyly vůbec od zd. ministerstva žádány, a nebyla tato záležitost vynesena z ministerstva na veřejnost.

Teprve po těchto zprávách dostavil se 26. záři 1923 do zdejšího ministerstva ing. Kohm, předseda správní rady uvedené akciové společnosti, jenž se dotazoval po pravdivosti zmíněných časopiseckých zpráv a prohlásil, že většina akcií je ve spolehlivých rukách československých akcionářů, kteří na jejich prodej vůbec nepomýšlejí.

Dle jeho údajů je v majetku pražských akcionářů 11.067 akcií, v majetku Slovenské banky, Tatr. Banky a Svazu 2384 akcií, v rukách maďarských akcionářů 5195 akcií; dividenda činila v letech 1917-1919 10 %, v letech 1911, 1912, 1916, 1920 a 1921 5 %, 1914 4 % a v letech 1913, 1915 a 1922 dividendy nebylo. Pro zamítnutí návrhu bylo rozhodným:

1. Nejasný poměr oferentův k akc. společnosti, jejíž veškerý majetek byl nabídnut ke koupi v zastoupení většiny akcionářů, která dle uvedeného byla pochybnou, nedostatek legitimace k podání oferty, tajnost nabídky - na které oferent trval - zvíření veřejného zájmu ještě před zahájením jednání; vesměs tedy nedostatky pro bezpečné právní jednání, které nevylučovalo možnosti všelikých nedorozumění;

2. nedostatek objektivního podkladu pro posouzení nabídky, zejména nedostatek úředního odhadu, který by se při odporu většiny akcionářů vůbec nedal provésti, jakož i nemožnost kontroly o proveditelnosti nabízeného prodeje objektů, které teprve měly býti získány;

3. nemožnost, aby se stát při odporu určité části akcionářů zakoupením pouze části akcií stal spoluúčastníkům na jmění a správě akciové společnosti;

4. nedostatek úvěru pro kupní cenu, o nějž nebylo rozpočtově vůbec postaráno a jejž by za nynějších poměrů státního rozpočtu nebylo možno nahraditi ani rozpočtovými úsporami;

5. konečně úvaha, že rozmnožování dosavadních státních podniků lázeňských o zmíněné nové objekty není nezbytným ani radným, zvláště když by jejich získání mohlo se státi jen za poměrů vylíčených a nabádajících ke krajní zdrženlivosti.

Návrh byl zamítnut č. j. 30118/VI/23.

Komise z ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a veřejných prací k prozkoumání návrhu p. Machatého na místě samém nebyla ani vyslána ani připravována.

V Praze, dne 30. dubna 1924.

Šrámek v. r.,
ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

  

Tisk 1955/2.

Odpověď

vlády

na interpelaci senátora J. Thoře a soudruhů o zamítnutí podpory všeživnostenské výstavě (čís. tisku 1803/13).

Myšlénka pořádati Všeživnostenskou výstavu v Praze jest zajisté dobrá. Pečlivě připravená výstava živnostnictva čsl. prospěla by československé výrobě a odbytu vůbec, a stavu živnostenskému zvlášť. Vláda Československé republiky má však za to, že v době, kdy veřejnost poprvé zvěděla o výstavě, až do jejího zamýšleného zahájení, nedá se taková výstava tak připraviti, aby byla dána dostatečná záruka, že se vyplní naděje, kladené v takový podnik, zejména že bude výstava též vůči cizině čsl. živnostnictvo tak representovati, jak by odpovídalo jeho vysoké úrovni.

Jak zkušenost učí, nutno přípravě výstavy rázu zamýšleného podniku věnovati dobu aspoň 2-3 roků a postarati se zavčas o úhradu nákladu a zajistiti si na základě důkladně propracovaného výstavního řádu a rozpočtu jmenovitě podporu státní, což vzhledem ku praxi ve státním hospodářství, sdělávání rozpočtu atd. vyžaduje též větší doby. V rozpočtu na rok 1924 nemá však žádné ministerstvo na tento účel dostatečných prostředků.

Na všeživnostenské výstavě nesmělo by chyběti jako důležitá složka odborné a obchodní školství, ústavy živnostensko-zvelebovací apod. jiné státní, autonomní a soukromé instituce, zřízené a vedené v zájmu živnostnictva. I tu řádná a účelná účast musela by býti důkladně promyšlena a propracována. A k tomu je třeba času.

Z důvodů právě uvedených jest patrno, že k rozhodnutí neposkytnouti výstavě podporu, vedly vládu jen důvody věcné. Vládě musí záležeti na tom, aby výstavy státem podporované, ať finančně nebo účastí státních institucí, odpovídaly svou celkovou úrovní, ideovou účelností, organisací a úpravou moderním požadavkům na výstavnictví kladeným. Na požadavky tyto dlužno tím více klásti váhu, čím jest výstava větší. Celostátní výstava Všeživnostenská má velký význam nejen pro živnostnictvo samo, nýbrž pro celý stát, a to význam nejen hospodářský, nýbrž též kulturní a representační, zejména se zřetelem na cizinu. Aby výstava taková odpovídala skutečně tomuto svému významu a setkala se se žádoucím úspěchem, k tomu jest nutně potřebí nadšené a svorné součinnosti veškerých kruhů živnostenských a důkladné promýšlenosti a přípravy. Státní podporou výstavy v jakékoliv formě přejímá stát zároveň spoluzodpovědnost za náležité provedení výstavního podniku a musí tudíž vláda dříve, než rozhodne o takové podpoře, důkladně zkoumati, jsou-li dány záruky, že úroveň výstavy bude taková, aby stát tuto spoluzodpovědnost mohl na sebe vzíti.

Pokud jde o zamýšlenou Všeživnostenskou výstavu, nebyl tento předpoklad státní podpory dán, a není dán ani dnes, takže vláda nemůže na svém dobře uváženém rozhodnutí ničeho měniti, a to tím méně, jelikož pro pozdní ohlášení této výstavy není na podporu tak velikého výstavního podniku v rozpočtu na rok 1924 pamatováno.

Jest samozřejmé, že toto rozhodnutí vlády nikterak není namířeno proti stavu živnostenskému, jehož velikého významu pro stát vláda jest si plně vědoma a jehož snahy po hospodářském, sociálním a kulturním povznesení všemožně podporuje. Vláda bude ráda podporovati též celostátní výstavu živnostenskou, bude-li její promýšlenou organisací, programem a řádnou přípravou dána záruka, že výstava bude míti náležitou úroveň a bude opravdovým representačním podnikem veškerého živnostnictva naší republiky.

V Praze, dne 16. června 1924,

Švehla v. r.,
předseda vlády.

Tisk 1955/3.

Odpověď

ministra pro zásobování lidu

na interpelaci senátora J. Kotrby a soudruhů ohledně persekučního vystupování okresních politických správ proti živnostníkům pekařům (čís. tisku 1805).

Na podzim roku 1923 bylo si ministerstvu pro zásobování lidu stěžováno na pekaře, že, opírajíce se o vzestup cen mouky a částečně i o usnesení společenstev pekařských, zvyšují ceny chleba a bílého pečiva v nepřiměřené míře.

Aby příčiny těchto stížností byly odstraněny, uložilo ministerstvo pro zásobování lidu okresním správám politickým, aby provedly příslušná šetření a kdyby se stížností ukázaly odůvodněnými, aby pokusily se nejdříve po dobrém zjištěné nesrovnalosti urovnati a teprve tehdy kdyby tyto pokusy selhaly, aby přikročily k trestním opatřením.

Okresní správy politické mohly zmíněným šetřením pověřiti především jen četnictvo. Jak bylo vyšetřeno ve všech okresích, interpelací uváděných, postupovalo četnictvo všude taktně, aniž vzbudilo proti pekařům předpojatost neb i záští obyvatelstva.

Funkci svoji konalo ovšem četnictvo tak, jak služební předpisy kážou, v předepsané výzbrojí. Vyšetřováním bylo zjištěno, že na četnictvo stěžovali si pekaři po většině v případech, kde skutečně zjištěny byly závady nedodržováním předepsané váhy pečiva.

Postup okresních správ politických při těchto šetřeních nezavdává příčiny, aby jím činěny byly výtky neb dostalo se jim zvláštního poučení.

Má-li interpelace v předposledním svém odstavci na mysli zásady pro živnost pekařskou, jež předneseny byly korporacemi pekařů v ministerstvu pro zásobování lidu při poradě dne 17. ledna 1924, tu dlužno uvésti, že v tomto směru není posud žádného ujednání, že však zásady tyto byly předmětem šetření, o jehož výsledcích hodlá ministerstvo pro zásobování lidu svolati poradu na nejbližší dny.

Konečně jest uvésti, že vzhledem k nastavším změnám v cenách žitné mouky vydalo ministerstvo pro zásobování lidu počátkem března letošního roku okresním správám politickým pokyn, aby proti pekařům zakročovaly vhodným způsobem jen tehdy, kdyby vyšší ceny chleba neodpovídaly cenám mouky žitné.

V Praze, dne 20. května 1924.

Dr Franke v. r.,
ministr pro zásobování lidu.

 

Tisk 1955/4.

Původní znění.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci paní sen. dr Emmy Marie Herzigové a soudruhů

stran nároku, který má ve svém oboru účelně organisovaná péče o mládež na zastoupení v místních a okresních osvětových sborech (čís. tisku 1832).

Podle čl. 5, odst. d) instrukce ministerstva školství a národní osvěty čís. 13.878 ze dne 22. dubna 1919 >O organisací lidových kursů občanské výchovy< mají nejvýznamnější spolky, které se obírají činností všeobecně vzdělávací, nárok na zastoupení jedním zástupcem v okresních osvětových sborech. Podobně podle čl. 11 mají takové spolky možnost zastoupení v místních osvětových komisích.

Ve sporných případech je ministerstvo školství a národní osvěty zásadně ochotno podle čl. 13 zmíněné instrukce zjednati v okresních osvětových sborech zastoupení těm organisacím pro péči o mládež, které vykáží všeobecně vzdělávací činnost za uplynulý rok.

Nejeví se tudíž potřebným vydání zvláštního výnosu, jímž by bylo organisacím pro péči o mládež zvlášť jmenovitě přiznáno zastoupení v okresních osvětových sborech i místních osvětových komisích. Poněvadž interpelace žádného konkrétního případu neuvádí, nemám možnosti k nějakému opatření.

V Praze, dne 17, května 1924,

Dr Markovič v. r.,
v z. ministra školství a národní osvěty.

Překlad.

Antwort

des Ministers für Schulwesen und Volkskultur

auf die Interpellation der Frau Senator Dr. Emma Maria Herzig und Genossen betreffend die Berechtigung der Vertretung der in ihrem Wirkungskreise zweckmässig organisierten Jugendfürsorge in den Orts- und Bezirksbildungsausschüssen.
(Druck Nr. 1832).

Laut Art, 5, Abs, d) der Instruktion des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur Z. 13.878 vom 22. April 1919 >Ueber die Organisierung von volkstümlichen Kursen fürstaatsbürgerliche- Erziehung< haben die wichtigsten Vereine, welche sich mit der volkstümlichen Erziehung befassen, den Anspruch, sich durch einen Vertreter in den Bezirksbildungsausschüssen vertreten zu lassen. In ähnlicher Weise haben derartige Vereine gemäss Art. 11 die Möglichkeit einer Vertretung in den Ortsbildungskommissionen.

In strittigen Fällen ist das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur prinzipiell geneigt gemäss Art. 13 der erwähnten Instruktion in den Bezirksbildungsausschüssen denjenigen Organisationen für Jugendfürsorge Vertretung zu verschaffen, welche sich für das abgelaufene Jahr mit einer volkstümlichen Erziehungstätigkeit ausweisen.

Die Herausgabe eines besonderen Erlasses, mit welchem den Jugendfürsorgeorganisationen die Vertretung in den Bezirksbildungsausschüssen und Ortsbildungskommissionen besonders und namentlich einzuräumen wäre, erscheint daher nicht erforderlich. Nachdem die Interpellation keinen konkreten Fall anführt, ist es mir nicht möglich irgendwelche Verfügung zu treffen.

Prag, am 17. Mai 1924.

Dr. Markovič m. p.,
i. V. des Ministers für Schulwesen u. Volkskultur.

 

Tisk 1955/5.

Původní znění.

Odpověď

ministra financí

na interpelaci senátora Karla Friedricha a soudruhů

stran vázaných žírových pohledávek spořitelen, záložen a záložních spolků.
(Tisk č. 1872/8).

Interpelace spočívá patrně na nedorozumění nebo na nesprávném výkladu platných předpisů, směšujíc vkladní listy, vydané na zadržené peníze z hotovostí předložených k okolkování při okolkování bankovek bývalé rakousko-uherské banky dle vl. nař. z 25. února 1919, čís. 86 Sb. z. a n. a peněžní vklady u peněžních ústavů, které byly podrobeny soupisu podle vl. nař. ze dne 4. března 1919, čís. 110 Sb. z. a n.

Pro objasnění věci uvádí se následující:

Nařízení ze dne 26. srpna 1919, čís. 488 Sb. z. a n., o němž se interpelace zmiňuje, týká se pouze peněžních vkladů u peněžních ústavů, nikoliv však peněz při okolkování bankovek zadržených.

Vkladní listy vydané na zadržené peníze při okolkování bankovek, uvolňují se od případu k případu podle vl. nař. ze dne 9. listopadu 1922, čís. 319 Sb. z. a n. za podmínek tímto nařízením stanovených, pokud jich ovšem nebylo použito přímo k platbě na dávku ve smyslu § 55, odst. 1., čís. 2. zákona o dávce (čís. 319 Sb. z. a n. z r. 1920) odevzdáním jich u příslušného berního úřadu. Uvedené vládní nař. čís. 319 vztahuje se též na přeplatky na dávce z majetku, ať vznikly platbou jakéhokoliv druhu, tedy na př. i vkladním listem.

Domácí peněžní ústavy měly výhodu, že mohly použíti vkladních listů na hotovosti, při okolkování bankovek jim samým zadržené, již před vydáním cit. vládního nařízení čís. 319 z r. 1922 (dle prov. nař. k zákonu o dávce) také tím způsobem, že odvedli vkladní list Bankovnímu úřadu ministerstva financí, po případě filiálce, kdež se peníz, na nějž vkladní list zněl, zúčtoval na zvláštní žírový účet dotyčného peněžního ústavu, z něhož peněžní ústav mohl poukazovati příslušným berním úřadům platy na dávku z majetku ať na vlastní či na dávku svých komitentů (nikoliv snad pouze svých vkladatelů). Bylo věcí peněžních ústavů, aby dotyčné komitenty k řečenému cíli získal, aby tak jeho žírový účet u Bankovního úřadu co nejrychleji byl absorbován. Jakým způsobem komitent uhradil navzájem valutu peněžnímu ústavu, je lhostejno; mohlo se to státi třeba i ze vkladu komitentova u peněžního ústavu, vázaného dle soupisových nařízení.

1%ní zúročení vkladních listů, popřípadě výše zmíněných žírových účtů z nich vzniklých, spočívá na ustanovení § 1 zákona ze dne 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a n.

Peněžní vklady jednotlivců u peněžních ústavů, pokud jsou vázány dle výše již uvedeného vl.nařízení čís. 488 Sb. z. a n. z r. 1919 (po případě dle vl. nař. čís. 285 Sb. z. a n. z r. 1919), uvolňují ve smyslu § 55, odst. 1., čís. 4., zákona o dávce z majetku, vyměřující úřady I. instance pod podmínkou, že definitivně předepsaná dávka z majetku a z přírůstku na majetku byla úplně zaplacena nebo jinak dostatečně zajištěna, po případě když bylo rozhodnuto, že dotyčný vkladatel dávce vůbec nepodléhá. Vkladatel může použíti vázané částky vkladu nebo její části na úhradu dávky z majetku.

Výše zúročení vázaných částí vkladů je samozřejmě věcí peněžního ústavu.

Jak z uvedeného vidno, postrádá interpelace důvodu.

V Praze, dne 2. června 1924.

Inž. Bečka v. r.,
ministr financí.

Překlad.

Antwort

des Finanzministers

auf die Interpellation des Senators Karl Friedrich und Genossen

betreffend die gebundenen Giroguthaben der Spar- und Vorschusskässen- und Vereine (Druck Nr. 1872/8).

Die Interpellation beruht offenbar auf einen Missverständnisse oder auf einer unrichtigen Interpretation der geltenden Vorschriften, indem sie die Einlagsblätter, welche über diejenigen Beträge ausgefolgt wurden, die anlässlich der Stempelung der Banknoten der ehemaligen Oesterreichisch-ungarischen Bank gemäss Reg. Vdg. vom 25. Feber 1919, Nr. 86 S. d. G. u. V. von den zur Stempelung vorgelegten Barschaften zurückbehalten wurden, mit den Geldeinlagen bei Geldanstalten verwechselt, welche der Konskription gemäss Reg. Vdg. vom 4. März 1919, Nr. 110 S. d. G. u. V. unterlagen.

Zur Aufklärung des Sachverhaltes wird Folgendes erwäeint:

Die in der Interpellation erwähnte Verordnung vom 26. August 1919, Nr. 488 S. d. G. u. V. bezieht sich bloss auf die Geldeinlagen bei Geldanstalten, keineswegs aber auf die anlässlich der Banknotenstempelung zurückbehaltenen Beträge.

Die über die anlässlich der Banknotenstempelung zurückbehaltenen Banknoten ausgefolgten Einlagsblätter werden von Fall zu Fall gemäss Reg. Vdg. vom 9. November 1922, Nr. 319 S. d. G. u. V. unter den in dieser Verordnung festgesetzten Bedingungen freigegeben, insofern dieselben allerdings nicht direkt zur Zahlung der Abgabe im Sinne des § 55, Abs. 1, Z. 2 des Gesetzes über die Abgabe (Nr. 319 S. d. G. u. V. vom Jahre 1920) durch deren Uebergabe beim zuständigen Steueramte verwendet wurden. Die zitierte Reg. Vdg. Nr. 319 bezieht sich auch auf Ueberzahlungen der Vermögensabgabe, mögen dieselben durch Zahlung welcher Art immer, also z B. auch durch Einlagsblätter entstanden sein.

Die hiesigen Geldinstitute hatten den Vorteil, dass sie die Einlagsblätter über die anlässlich der Banknotenstempelung ihnen selbst zurückbehaltenen Barbeträge bereits vor der Erlassung der zit. Reg. Vdg. Nr. 319 vom J. 1922 (gemäss Durchführungsverordnung zum Abgabegesetze) auch in der Weise verwenden konnten, indem sie das Einlagsblatt an das Bankamt des Finanzministeriums bzw. an eine Filiale ablieferten, wo ihnen der Betrag, auf welchen das Einlagsblatt lautete, auf ein besonderes Girokonto des betreffenden Geldinstitutes verrechnet wurde, aus welchem das Geldinstitut an die betreffenden Steuerämter Zahlungen entweder auf die eigene Vermögensabgabe oder auf diejenige seiner Komitenten (nicht etwa bloss seiner Eineger) anweisen konnte. Es war Sache der Geldinstitute, die betreffenden Komitenten zum besagten Zwecke zu gewinnen, um auf diese Art ihr Girokonto beim Bankamte raschestens zu absorbieren. In welcher Weise der Komitent seinerseits dem Geldinstitute die Valuta gedeckt hat, ist gleichgültig; es konnte dies eventuell auch aus einer nach den Konskriptionsvorschriften gebundenen Einlage des Komitenten beim Geldinstitute erfolgen.

Die 1%ige Verzinsung der Einlagsblätter bzw. der oben erwähnten aus denselben entstandenen Girokonti beruht auf der Bestimmung des § 1 des Gesetzes vom 25. Feber 1919, Nr. 84 S. d. G. u. V.

Die Geldeinlagen von Einzelnpersonen bei den Geldinstituten, insofern dieselben nach der bereits oben angeführten Reg. Vdg. Nr. 488 S. d. G. u. V. vom Jahre 1919 (bezw. nach der Reg. Vdg. Nr. 285 S. d. G. u. V. vom Jahre 1919) gebunden sind, werden im Sinne des § 55, Abs. 1. Z. 4 des Gesetzes betreffend die Vermögensabgabe von den Bemessungsbehörden I. Instanz unter der Bedingung freigegeben, dass die definitiv vorgeschriebene Vermögensabgabe und Vermögenszuwachsabgabe zur Gänze beglichen oder sonst hinlänglich sichergestellt wurde, beziehungsweise nachdem entschieden wurde, dass der betreffende Einleger überhaupt nicht abgabepflichtig ist. Der Einleger kann den gebundenen Betrag der Einlage oder dessen Teil zur Zahlung der Vermögensabgabe verwenden.

Die Verzinsung der gebundenen Einlagebetiäge ist selbstredend Sache des Geldinstitates,

Wie aus dem angeführten ersichtlich, ist die Interpellation grundlos.

Prag, am 2. Juni 1924.

Ing. Bečka m. p.,
Finanzminister.

Tisk 1955/6.

Původní znění.

Odpověď

ministra věcí zahraničních

na interpelaci senátora dr Mayr-Hartinga a soudruhů

stran zločinu omezování osobní svobody, jehož se dopouští zdejší japonské vyslanectví na československých státních občanech (tisk čís. 1879).

K výše uvedené interpelaci sděluji, že bytový spor mezí japonským vyslanectvím a prof. drem Svobodou byl za intervence ministerstva věcí zahraničních smírně vyřízen. Prof. dr. Svoboda se z budovy vyslanecké vystěhoval obdržev od japonského vyslanectví odškodné za nájem náhradního bytu a za stěhovací výlohy.

V Praze, dne 2. června 1924.

Dr Ed. Beneš v. r.,
ministr věcí zahraničních.

Překlad.

Antwort

des Ministers des Äussern

auf die Interpellation des Senators Dr. Mayr-Harting und Genossen

wegen Verbrechens der Freiheitsberaubung begangen durch die hiesige japa-

nische Gesandtschaft an eeehoslovakisehen Staatsbürgern,
(Druck Nr. 1879).

Zur oben angeführten Interpellation teile ich mit, dass der Wohnungsstreit zwischen der japanischen Gesandtschaft und Prof. Dr. Svoboda über Intervention des Ministeriums des Aeussern im gütlichen Wege ausgetragen wurde. Prof. Dr. Svoboda ist aus dem Gesandtschaftsgebäude ausgezogen, nachdem er von der japanischen Gesandtschaft für die Miete einer Ersatzwohnung und für die Uebersiedlungskosten eine Entschädigung erhalten hatte.

Prag, am 2. Juni 1924.

Dr. Ed. Beneš m. p.,
Minister des Äussern.