Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.
I. volební období.
9. zasedání.
Tisk 1957--1957/4.
Překlad.
Interpelace
senátorů Hartla, K. Friedricha a soudruhů
na pana ministra železnic stran nejvýš nedostatečného vozového materiálu u rychlíků mezi Libercem a Chebem.
Od 1. června t. r. jezdí mezi Libercem a Chebem rychlíky č. 91 a 92, čímž splněno bylo dávné přání dotyčných krajů způsobem, který zasluhuje díků. Tím více však dlužno litovati, že cena těchto nových rychlíkových spojení, kterou každý rád uznává, podstatně trpí tím, že oba vlaky vypraveny jsou tak bídným vozovým materiálem, jakého se asi u žádného rychlíku ve střední Evropě nepoužívá. Obzvláště vůz I. a II. třídy č. 151 bylo by lépe umístiti v některém historickém museu dopravnictví. Jsa zcela staré konstrukce, nalézá se také jinak v bídném stavu. Stěny, polštáře, okna atd. jsou chatrná a špinavá a také kloset vykazuje tyto všeobecné nedostatky. K tomu přistupuje jako obzvláště těžký nedostatek, že zvýšená rychlost jízdy v tomto voze nejstaršího typu působí tak silné otřesy, že cestující dojedou k cíli své cesty namnoze se silným bolením hlavy.
Ceny za jízdu však jsou vyměřeny dle všeobecně platných norem, tedy právě tak vysoko, jako kdyby zmíněné vlaky byly, podobně jako u rychlíků, které vyjíždí na tratích z Prahy, skoro vesměs vypraveny moderními vozy o čtyřech osách.
Tím více oprávněn jest tedy požadavek po rychlém a důkladném odstranění zmíněných nedostatků, ježto tyto nedostatky musí také nepříznivě působiti na úsudek o naší železniční správě u četných cizinců, kteří těchto vlaků používají při svých cestách do velikých lázní v Teplicích, Jáchymově, Karlových Varech a Františkových Lázních.
Podepsaní táží se tudíž:
Jest pan ministr železnic ochoten přesvědčiti se pokud možno vlastním názorem o tom, že z předu uvedené nedostatky skutečně existují, a naříditi pak jejich urychlené odstranění?
V Praze, dne 2. července 1924.
Hartl, K. Friedrich,
Knesch, dr E. M. Herzigová, Fahrner, Spies, dr Hilgenreiner, Meissner, dr Spiegel,
Hübner, A. Lippert, Franke, Luksch.
Původní znění.
Interpellation
der Senatoren. Hartl, K. Friedrich und Genossen
an den Herrn Eisenbahnminister betreffend die höchst mangelhafte Ausrüstung der zwischen Reichenberg und Eger verkehrenden neuen Schnellzüge mit Wagenmaterial.
Seit 1. Juni d. J. verkehren zwischen Reichenberg und Eger die Schnellzüge 91 und 92, womit einem langgehegten Wunsche der dadurch berührten Gebiete in dankenswerter Weise entsprochen wurde. Umso bedauerlicher ist es aber, wenn der gerne anerkannte Wert dieser neuen Schnellzugsverbindung dadurch wesentlich beeinträchtigt wird, dass die beiden Züge mit einem so elenden Wagenmateriale ausgestattet sind, wie es wohl in keinem Schnellzuge Mitteleuropas zur Verwendung kommt, Insbesondere der Wagen I. und II. Klasse Nr. 151 wäre besser in einem historischen Museum für Verkehrswesen unterzubringen. Von ganz alter Konstruktion, befindet er sich auch sonst in einem erbärmlichen Zustande. Wände, Polster, Fenster etc. sind schäbig und schmutzig und auch das Klosett entspricht diesen allgemeinen Mängeln. Dazu kommt als besonders schwerer Übelstand, dass die gesteigerte Fahrgeschwindigkeit in diesem Wagen ältester Bauart ein so starkes Schütteln und Rütteln verursacht, dass die Fahrgäste meist mit mehr weniger heftigem Kopfschmerz am Ziele ihrer Fahrt anlangen.
Die Fahrpreise aber sind nach den hiefür geltenden allgemeinen Normen, also ebenso hoch bemessen, als wären die besagten Züge so wie die Schnellzüge auf den von Prag ausgehenden Strecken fast durchaus mit modernen Vierachsern ausgestattet.
Umso berechtigter ist daher das Verlangen nach einer raschen und gründlichen Behebung der besagten Übelstände, zumal diese auch das Urteil über unsere Bahnverwaltung bei den zahlreichen Ausländern, welche jene Züge bei ihren Reisen nach den grossen Bädern Teplitz, Joachimstahl, Karlsbad und Franzensbad benützen, ungünstig beeinflussen müssen.
Die Uterzeichneten stellen daher die Anfrage:
Ist der Herr Eisenbahnminister bereit, sich womöglich durch eigenen Augenschein von dem wirklichen Bestehen der im Vorstehenden angeführten Übelstände zu überzeugen und sodann deren schleunigste Beseitigung anzuordnen?
Prag, am 2. Juli 1924.
Hartl, K. Friedrich,
Knesch, Dr. E. M. Herzig, Fahrner, Spies, Dr. Hilgenreiner, Meissner, Hübner, Luksch,
Dr. Spiegel, A. Lippert, Franke.
Tisk 1957/1.
Překlad.
Interpelace
senátora prof. dr Spiegela a soudruhů
na vládu o tom, že soudy nesprávně vykládají § 2 jazykového zákona.
Množí se případy, ve kterých soudy - uvedeny buďtež jen okresní a krajský soud v Olomouci - ačkoli v jejich obvodě bydlí více než 20 % státních občanů německé národnosti, nepřipouští německých podání, poněvadž žadatelé bydlí mimo obvod tohoto soudu, a to i tehdy, když soudní okres, ve kterém žadatelé bydlí, čítá rovněž více než 20 % Němců.
Právní názor, na kterém se tato soudní praxe zakládá, jest zřejmě falešný a byl již často zamítnut. § 2 jazykového zákona klade váhu na sídlo v soudním okrese jen potud, že 20 % státních občanů téhož menšinového jazyka musí v okrese bydleti, aby se příslušníkům tohoto jazyka (ale nikterak pouze tohoto okresu) dostalo jazykového práva, jež ve jmenovaném paragrafu blíže jest označeno. Spadá-li jednou soudní okres pod census §u 2, pak muže každý příslušník menšiny, i když bydlí v jiném soudním okrese, ba i když jako cizinec v území Československé republiky vůbec nemá žádného sídla, užívati svého jazyka před úřady.
Potíraná zde praxe jeví se býti citelným a nikterak omluvitelným porušením ústavou stanoveného jazykového práva menšin, které v tomto státě obývají.
Tážeme se:
Jak může vláda ospravedlniti tuto protiústavní praxí jednotlivých soudů a co zamýšlí učiniti, aby zákonu a jazykovému právu příslušníků německého jazyka, jež se na tomto zákoně zakládá, dopomohla k platnosti?
V Praze, dne 3. července 1924.
Dr Spiegel,
Spies, K. Friedrich, dr Hilgenreiner, dr Mayr-Harting, Zuleger, dr E. M. Herzigová,
Hartl, Hübner, Jelínek, Meissner.
Původní znění.
Interpellation
des Senators Prof. Dr. Spiegel und Genossen
an die Regierung betreffend eine unrichtige Auslegung des § 2 des Sprachengesetzes durch die Gerichte.
Es mehren sich die Fälle, in welchen Gerichte - genannt sei nur das Bezirksgericht und das Kreisgericht in Olmütz - obwohl in ihrem Sprengel mehr als 20 % Staatsbürger deutscher Nationalität wohnen, deutsche Eingaben nicht zulassen, weil die Gesuchsteller ausserhalb dieses Gerichtssprengels wohnen und zwar selbst dann, wenn der Gerichtsbezirk, in welchem die Gesuchsteller wohnen, gleichfalls mehr als 20 % Deutscher zählt.
Die Rechtsanschauung, auf welcher diese Gerichtspraxis beruht, ist offensichtlich falsch und wurde schon oft zurückgewiesen. § 2 des Sprachengesetzes legt auf den Wohnsitz im Gerichtsbezirke nur insoferne Gewicht, als 20% von Staatsbürgern ein und derselben Minderheitssprache im Bezirke wohnen müssen, damit den Angehörigen dieser Sprache (aber keineswegs bloss dieses Bezirkes) das im genannten Paragraphen näher bezeichnete Sprachenrecht zuteil werde. Fällt einmal ein Gerichtsbezirk unter den Zensus des § 2, dann kann jeder Minderheitsangehörige, mag er auch in einem anderen Gerichtsbezirke wohnen, ja mag er auch als Ausländer im Gebiete der čechoslovakischen Republik überhaupt keinen Wohnsitz haben, seine Sprache vor den Behörden gebrauchen.
Die hier bekämpfte Praxis stellt sich als eine empfindliche und durch nichts entschuldbare Verletzung des verfassungsmässig festgelegten Sprachenrechtes der diesen Staat bewohnenden Minderheiten dar.
Wir stellen die Anfrage:
Wie vermag die Regierung diese verfassungswidrige Praxis einzelner Gerichte zu rechtfertigen und was gedenkt sie zu tun, um dem Gesetze und dem, auf demselben beruhenden Sprachenrechte der Angehörigen der deutschen Sprache, zur Geltung zu verhelfen?
Prag, 3. Juli 1924.
Dr. Spiegel,
Dr. Hilgenreiner, Spies, K. Friedrich, Dr. Mayr-Harting, Zuleger, Dr. E. M. Herzig,
Hartl, Hübner, Jelinek, Meissner.
Tisk 1957/2.
Překlad.
Interpelace
senátorky dr E. M. Herzigové a soudruhů
na vládu stran ryze českých nápisů na poště a na dráze v Olomouci.
Jak na poště tak také na dráze především na olomouckém hlavním nádraží a na vedlejších nádražích jsou, ačkoli německá menšina v Olomouci činí 30 % a německé obyvatelstvo župy 45 %, bez ohledu na německý jazyk umístěny jen ryze české nápisy. To odporuje rozhodně ustanovením jazykového zákona a podepsaní táží se tudíž vlády:
Jest vláda ochotna, vyhovujíc stížnostem německého obyvatelstva v Olomouci a okolí, provésti v Olomouci jazykové nařízení a dát ihned umístiti také německé nápisy na poště a na dráze, aby se německá menšina mohla orientovati u těchto zařízení, pro veřejnou dopravu tak nezbytně nutných?
V Praze, dne 3. července 1924.
Dr E. M. Herzigová,
Meissner, Hübner, Spies, dr Hilgenreiner, A. Lippert, dr Spiegel, Hartl, Fahrner,
Knesch, Zuleger, dr Ledebur-Wicheln.
Původní znění.
Interpellation
der Senatorin Dr. Emma Maria Herzig und Genossen
an die Regierung betreffend rein čechische Anschriften bei der Post und bei der Bahn in Olmütz.
Sowohl bei der Post als auch bei der Bahn vornehmlich auf dem Olmützer Hauptbahnhof und den Nebenbahnhöfen sind trotzdem die deutsche Minderheit von Olmütz 30 % und die deutsche Bevölkerung des Gaues 45 % ausmacht, unter Missachtung der deutschen Sprache, nur rein čechische Anschriften angebracht. Dies widerspricht den Bestimmungen des Sprachengesetzes entschieden und die Unterzeichneten richten daher an die Regierung folgende Anfrage:
Ist die Regierung geneigt, entsprechend den Beschwerden der deutschen Bevölkerung von Olmütz und Umgebung die Sprachenverordnung in Olmütz durchzuführen und sofort auch deutsche Anschriften bei der Post und Bahn anbringen zu lassen, damit die deutsche Minderheit sich bei diesen für den öffentlichen Verkehr so unbedingt nötigen Einrichtungen orientieren kann?
Prag, am 3. Juli 1924.
Dr. E. M. Herzig,
Meissner, Hübner, Spies, Dr. Hilgenreiner, A. Lippert, Dr. Spiegel, Hartl, Fahrner,
Knesch, Zuleger, Dr. Ledebur-Wicheln.
Tisk 1957/3.
Překlad.
Interpelace
senátorů Hartla, dr Herzigové a soudruhů
na veškerou vládu o pensijních nárocích zaměstnanců, kteří podléhají pensijnímu pojištění a kteří přešli z Rakous do Československa.
Jest celá řada zaměstnanců, kteří po převratu byli z Rakous přeloženi služebně do Československa anebo kteří se navrátili do své vlasti, aby tam přijali nové místo.
Tito zaměstnanci byli před svým přestěhováním pojištěni u rakouských pensijních ústavů.
Přestěhoval-li se pojištěnec před 1. lednem 1919, byly jeho prémiové reservy na základě přímého vyjednávání pensijního ústavu s rakouským nositelem pojištění převedeny sem; přestěhoval-li se však po 1. lednu 1919, nebyly prémiové reservy převedeny, poněvadž dosud nemáme smluv dle článku III. zákona o pensijním pojištění, jenž zmocňuje vládu, aby sjednala mezistátní úmluvy, které stanoví vzájemnou povinnost k převodu prémiových reserv.
Jestliže tedy, pokud jde o výplatu pojistných dávek, doba přestupu a doba, kdy nastal případ pojištění, spadala před 30. červen 1922, byla pojistná dávka vyměřena na základě celé doby příspěvkové (tedy také doby příspěvkové u rakouských nositelů pojištění) a vyplácena Všeobecným pensijním ústavem na řád úvěru, státem poskytnutého.
Ale jinak má se věc, nastal-li případ pojištění po 30. červnu 1922. V tomto případě považuje se jen příspěvková doba u Všeobecného pensijního ústavu jakožto započitatelná pro pojistnou dávku a vyměřuje se dle toho. Tím jsou pojištěnci obzvlášť krutě postižení, poněvadž se nebéře ohledu na příspěvkovou dobu u rakouských nositelů pojištění a následkem toho není vůbec nároku, nastal-li pojistný případ pakliže nebylo dosaženo 60 příspěvkových měsíců; ale i když dosaženo bylo 60 příspěvkových měsíců, jest nárok tak nepatrný, že postižení jsou přímo vydání v šanc bídě.
Teprve nedávno nostrifikovány byly prémiové reservy ze soukromého pojištění s uherskými pojišťovacími společnostmi. Poněvadž také vyjednávání s Rakouskem o nostrifikací prémiových reserv ze soukromého pojištění bude brzo skončeno, nelze přece míti za to, že by bylo úmyslem nechtít nostrifikovali prémiové reservy ze sociálního pojištění a tím těžce poškoditi dotyčné osoby, na pensi pojištěné. Mezi postiženými jsou zaměstnanci, kteří v Rakousku po více než 20 let platili své pensijní příspěvky a pro něž by ovšem starobní zaopatření bylo ilusorním, kdyby nostrifikace prémiových reserv nebyla provedena.
Podepsaní táží se tudíž:
Jest vláda ochotna provésti nostrifikaci prémiových reserv pro pensijní pojištěnce, kteří v době od 1. ledna 1919 do 30. června 1922 přešli do Československé republiky a kteří před tím na pensi byli pojištění u některého rakouského nositele pojištění?
V Praze, dne 2. července 1924.
Hartl, dr E. M. Herzigová,
Fahrner, Franko, Spies, Luksch, dr Hilgenreiner, Meissner, K. Friedrich, dr Spiegel,
Knesch, Hübner, A. Lippert.
Původní znění.
Interpellation
der Senatoren Hartl, Dr. E. Nä. Herzig und Genossen
an die Gesamtregierung bezüglich der Pensionsanwartschaften jener pensionsversicherungspflichtigen Angestellten, die aus Österreich in die Čechoslovakei übertreten sind.
Es gibt eine Anzahl von Angestellten, die nach dem Umsturze von Oesterreich in die Čechoslovakei dienstlich versetzt wurden oder in ihre Heimat zurückkehrten, um daselbst eine neue Stellung anzunehmen.
Diese Angestellten waren vor ihrem Uebertritt bei österreichischen Versicherungsträgern pensionsversichert.
Erfolgte nun der Uebertritt der Versicherten vor dem 1. Jänner 1919, so wurden ihre Prämienreserven auf Grund direkter Verhandlungen der Pensionsanstalt mit den österreichischen Versicherungsträgern hierher überwiesen; erfolgte jedoch der Uebertritt nach dem 1. Jänner 1919, so wurden die Prämienreserven nicht überwiesen, da bisher keine Verträge nach Art. III. des Pens. Vers. Ges., welcher der Regierung die Ermächtigung erteilt, zwischenstaatliche Vereinbarungen zu treffen, bestehen, die die gegenseitige Pflicht zur Ueberweisung an Prämienreserven festsetzen.
Lag nun hinsichtlich der Auszahlungen von Versicherungsleistungen der Zeitpunkt des Ucbertrittes und der Zeitpunkt des Eintrittes des Versicherungsfalles vor dem 30. Juni 1922, so wurde die Versicherungsleistung auf Grund der ganzen Beitragszeit (also auch der bei den österr. Versicherungsträgern zurückgelegten Beitragszeit) bemessen und auf Rechnung eines vom Staate gewährten Kredites von der allg. Pensionsanstalt ausbezahlt.
Anders verhält es sich aber, wenn der Versicherungsfall nach dem 30. Juni 1922 eintritt. In diesem Falle wird nur die bei der allgemeinen Pensionsanstalt zurückgelegte Beitragszeit als für die Versicherungsleistung anrechenbar angesehen und darnach bemessen. Hiedurch werden die Versicherten besonders hart betroffen, weil die bei den österr. Versicherungsträgern zurückgelegte Beitragszeit nicht berücksichtigt wird und infolgedessen eine Anwartschaft bei Eintritt des versicherten Ereignisses überhaupt nicht besteht, wenn 60 Beitragsmonate bei der Pensionsanstalt nicht erreicht wurden; und selbst bei Erreichung der 60 Beitragsmonate ist die Anwartschaft derart gering, dass die Betroffenen direkt dem Elend preisgegeben sind.
Es sind erst kürzlich die Prämienreserven aus Privatversicherungen mit ungarischen Versicherungs-Gesellschaften nostrifiziert worden. Da auch die Nostrifizierungsverhandlungen mit Oesterreich bezüglich der Prämienreserven aus Privatversicherungen vor dem Abschlusse stehen, so kann doch nicht angenommen werden, dass man die Prämienreserven aus der Sozialversicherung nicht nostrifizieren und auf diese Art die erwähnten Pensionsversicherten schwer schädigen wolle. Unter den Betroffenen gibt es Angestellte, die in Oesterreich mehr als 20 Jahre ihre Pensionsbeiträge gezahlt haben und für die natürlich die Altersversorgung illusorisch wäre, wenn die Nostrifizierung der Prämienreserven nicht durchgeführt würde.
Die Unterzeichneten stellen daher folgende Anfrage:
Ist die Regierung geneigt, die Nostrifizierung der Prämienreserven für jene Pensionsversicherten, die in der Zeit vom 1. Jänner 1919 bis 30. Juni 1922 in die čechoslovakische Republik übergetreten sind und vorher bei einem österreichischen Versicherungsträger pensionsversichert waren, durchzuführen?
Prag, am 2. Juli 1924.
Hartl, Dr. E. M. Herzig,
Fahrner, Franke, Spies, Luksch, Dr. Higenreiner, Meissner, K. Friedrich, Dr. Spiegel,
Knesch, Hübner, A. Lippert.
Tisk 1957/4.
Překlad.
Interpelace
senátora Hartla a soudruhů
na pana ministra spravedlnosti stran nového odhalení k procesu Baeranovu.
Dle souhlasných novinářských zpráv o včerejším jednání v benzinovém procesu vypověděl svědek Nejedlý, že přednosta zpravodajské kanceláře Soukup opětovně na něho naléhal, aby nynějšímu obžalovanému poslal provokační dopis, jehož zodpověděním doufal nabýti důkazu o vině Adamově. Pro ušlechtilé smýšlení, které se jeví v tomto jednání Soukupově, jest příznačnou také další výpověď Nejedlého, že mu Soukup řekl, aby, nechce-li Soukupovi sám vydati dopis od Adama vylákaný, tento dopis nechal jednoduše ve svém převlečníku. Jeho (Soukupův) důvěrník Brůša že již v daném okamžiku psaní z kabátu ukradne. Nejvíce však zajímá podepsané další výpověď Nejedlého, že Soukup ke své výzvě, aby odeslal tento provokační dopis, připojil: >Jsem přesvědčen, že se mně to u Adamapodaří. Dostal jsem poslance Baerana provokačním dopisem do kriminálu; tímžezpůsobem dostanu také Adama do žaláře.< Snad by byl Nejedly učinil ještě další odhalení o Soukupově ušlechtilém zasažení do Baeranova procesu, kdyby ho byl předseda soudu nepřerušil po známkou: >To sem nepatří.< Ale již shora uvedená výpověď Nejedlého stačí k poznání, že dr Baeran se stal obětí špicla, a toto odhalení staví Baeranův proces do nového světla.
Podepsaní táží se tudíž pana ministra spravedlnosti:
Jest pan ministr ochoten výpověď Nejedlého sledovati dále v tom směru, aby se vysvětlilo, jak dalece skutečně >poslanec Baeran provokačním dopisem Soukupovým sedostal do kriminálu<, to jest zdali dopis Baeranův, takovýmto zavržitelným způsobem vylákaný, pro jeho odsouzení měl rozhodující význam?
Ukáže-li se to pravdivým: Jest pan ministr ochoten vyvoditi z toho nutný důsledek pro obnovu řízení proti dru Baeranovi?
V Praze, dne 3. července 1924.
Hartl,
dr E. M. Herzigová, Meissner, dr Ledebur-Wicheln, K. Friedrich, Zuleger, Hübner,
Spies, Knesch, Jelinek, A. Lippert, dr Spiegel.
Původní znění.
Interpellation
des Senators Hartl und Genossen
an den Herrn Justizminister betreffend eine neue Enthüllung zum Baeran-Prozesse.
Nach übereinstimmenden Zeitungsberichten über die gestrige Verhandlung im Benzin-Prozesse hat der Zeuge Nejedly ausgesagt, dass der Chef des Nachrichtenbüros Soukup ihn wiederholt bestürmt habe, an den derzeitigen Angeklagten einen Provokationsbrief zu schreiben, durch dessen Beantwortung er einen Beweis der Schuld Adams zu erlangen hoffte. Für die vornehme Gesinnung, die aus diesem Vorgehen Soukups spricht, ist auch die weitere Aussage Nejedlys bezeichnend, Soukup habe ihm gesagt, er möge, wenn er den herauszulockenden Brief Adams nicht selbst an Soukup übergeben wolle, denselben einfach in seinem Überrocke stecken lassen. Sein (Soukups) Vertrauensmann Brůša werde schon den Brief im geeigneten Momente aus dem Rocke stehlen. Am meisten aber interessiert die Unterzeichneten die weitere Bekündung Nejedlys, Soukup habe seiner an ihn gerichteten Aufforderung zur Absendung des Lockbriefes beigefügt:
"Ich bin überzeugt, dass es mir bei Adam gelingen wird. Ich habe den Abg. Baeran durch einen Provokationsbrief ins Kriminal gebracht; auf dieselbe Weise werde ich auch Adam ins Gefängnis bringen."
Vielleicht hätte Nejedly noch weitere Enthüllungen über Soukups vornehmes Eingreiffen in den Baeran - Prozess gemacht, wenn ihm nicht der Vorsitzende des Gerichtshofes mit der Bemerkung "Das gehört nicht hieher" das Wort abgeschnitten hätte.
Aber schon die obige Aussage Nejedlys genügt, um erkennen zu assen, dass Dr. Baeran einer Lockspitzelei zum Opfer gefallen ist, und diese Enthüllung rückt den Baeran-Prozess in ein neues Licht.
Die Unterzeichneten richten daher an den Herrn Justizminister die Anfrage:
Ist der Herr Minister geneigt, die Aussage Nejedlys in der Richtung weiter zu verfolgen, dass klargestellt werde, inwieweit tatsächlich "der Abg. Baeran durch den Lockbrief Soukups ins Kriminal gebracht wurde", d. h. ob ein auf so verwerfliche Art erschlichener Brief Baerans für seine Verurteilung von entscheidender Bedeutung war?
Wenn sich dies bewahrheitet: Ist der Herr Minister bereit, daraus die erforderlichen Schlussfolgerungen für eine Wiederaufnahme des Verfahrens gegen Dr. Baeran zu ziehen?
Prag, den 3. Juli 1924.
Hartl,
Dr. E. M. Herzig, Dr. Ledebur-Wicheln, Meissner, K. Friedrich, Zuleger, Hübner,
Spies, Knesch, Jelinek, A. Lippert, Dr. Spiegel.