Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924

I. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1973.

Zpráva

rozpočtového výboru

k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1961)

o vládním návrhu zákona o konečné úpravě rakouských a uherských válečných půjček.

I. Zákon o konečné úpravě rakouských a uherských válečných půjček, na němž se k vládnímu návrhu usnesla poslanecká sněmovna ve schůzi dne 16. září t. r., nemění v podstatě úpravy, provedené zákonem o IV. státní půjčce ze dne 24. června 1920, čís. 417 Sb. z. a n., nýbrž doplňuje pouze mezeru zůstavenou v celkovém řešení §em 12 onoho zákona. Určitým skupinám majitelů válečných dluhopisů, které zasluhují zvláštního ohledu, přiznává se nyní odškodnění, aniž jsou povinny upsati nově státní půjčku.

Jsou to osoby fysické i právnické, které, nepodléhají dávce z majetku (§ 4 a § 43 zákona o dávce), prvé s podmínkou, že jejích nynější jmění nepřevyšuje Kč 25.000, druhé bez ohledu na výši svého majetku, při čemž výhoda rozšířena i na komunální podniky po soukromohospodářsku provozované; pak osoby podrobené dávce z majetku, pokud jí nejsou podrobeny majetkem vyšším nežli Kč 25.000. Odškodnění záleží ve výměně válečných dluhopisů kvótou 75%ní za 3%ní státní dluhopisy, umořitelné v 90 letech. Záhon stanoví řadu vedlejších podmínek osobních (§ 2-5), zejména státní příslušenství resp. sídlo v republice získané před 28. říjnem 1918 nebo později nostrifikací podle zákonů z 15. července 1919, čís. 417 Sb, z. a n. a z 11. prosince 1919, čís.12/1920, bydliště v tuzemsku od l. ledna 1924; i podmínek věcných (§ 7 a 8), jako přihlášení k soupisu válečných půjček v r. 1919 (teritoriálnímu) nebo pozdější přenesení z ciziny do zdejší úschovy při dodatečném soupise v r. 1920, nepřetržité vlastnictví s výjimkou universální Nejzávažnější podmínkou všeobecně obmezující nárok na odškodnění jest však ustanovení nového zákona, že v majetku žadatele v době složení válečných úpisů k výměně nesmí jich býti více nežli nom. 125.000 K.

Oproti nepříznivé kritice těchto omezujících ustanovení nutno zdůrazniti, že určení hranice majetku Kč 25.000, převzaté již ze zákona o IV. státní půjčce, i nové stanovení maxima držby K 125.000 je odůvodněno zřetelem na finance státu, jenž dává v těchto případech majitelům válečných půjček své dluhopisy bez jakékoli protihodnoty a tudíž právem omezuje svoji dobročinnost na osoby nejpotřebnější. Při tom podle výkladu rozpočtového výboru není vyloučeno, aby ten, kdo má válečných úpisů více než K 125.000, odevzdal nepoužitý přebytek ke zničení a teprve zbytek předložil k výměně, která mu nebude pak moci býti odepřena. Z těchto důvodů výbor zamítl pozměňovací návrhy na zvýšení obojí číselné hraníce. Nemohl také schváliti návrhu, aby nikoli majetek podrobený dávce z majetku, nýbrž všeobecně majetek v době výměny úpisů byl rozhodným, uváživ obtíže s jeho zjišťováním, a rovněž nemohl uznati, že by nahodilý příjem jednoho roku byl na místě majetku lepším měřítkem pro přiznávání odškodného za ztracený majetek. Nesluší také přehlížeti, že majitel válečných úpisů, který je těmito omezujícími předpisy vyloučen z odškodnění, má až do konečné lhůty k upisování IV. státní půjčky, tímto zákonem stanovené (§ 25), možnost zhodnotiti své válečné půjčky takovým úpisem, jejž současně pozměňované předpisy zákona o IV, státní půjčce snaží se ulehčiti i těm, jejichž válečné půjčky zatíženy jsou lombardem (§ 21-24 a 26).

Ve prospěch majitelů odškodněných výměnou podle nového zákona ukládají se i jejích věřitelům některé povinnosti: všeobecně povinnost omeziti zástavu na míru obchodního krytí (ve smyslu usancí obchodních, § 14); pokud jde o osoby privilegované podle §u 3 zák. o IV. státní půjčce, tedy zejména i při sirotčím jmění, nezvyšovati úrok a nevypovídati zápůjčky do dvou let; od majitelů pak hospodářsky nejslabších (válečné půjčky do 30.000 K, příjem roční do 30.000 Kč) dokonce musí věřitel přijati odškodňovací dluhopisy jako plné zaplacení dluhu zajištěného válečnými půjčkami, čímž zbavuje se dlužník i podpůrného osobního ručení, při úpisech do 15.000 K a příjmu do 15.000 Kč musí věřitel odepsati i nezaplacené úroky lombardní.

II. Přítomný zákon po učiněných zkušenostech mění také některá podružnější ustanovení zákona o IV. státní půjčce sleduje tendenci umožniti upsání půjčky a tím zhodnocení dluhopisů válečných také osobám hospodářsky slabším. Pro peněžní ústavy privilegované podle §u 3 jako dlužníky lombardní stanovena nevypověditelnost úvěru, jeho splatnost ve 20 pololetních lhůtách a nejvýše 5%ní zúročení. Právo věřitele lombardního na převzetí válečné půjčky platiti bude oproti všem majitelům dluhopisů, právo jeho na privilegované náhradní úpisy podle §u 3 rozšířeno, zrušena povinnost odvésti valutní zisk z lombardu v cizině, připuštěno všeobecně zastavování náhradních dluhopisů. Ministr financí zmocňuje se, aby z výtěžku IV, státní půjčky poskytoval vázané půjčky peněžním ústavům k umožnění levnějšího úvěru majitelům privilegovaným i méně majetným z neprivilegovaných. Úpiscům IV. státní půjčky (ovšem jen pokud upsali před účinností nového zákona) povoleno vyměniti své 31/2%ní náhradní dluhopisy neslosovatelné za nový typ 3%ních odškodňovacích dluhopisů slosovatelných. Zákon řeší také, a to přisvědčivě, ve prospěch peněžních ústavů spornou posud otázku, zdali zálohy složené rak, poštovní spořitelně na IX. válečnou půjčku, k jejímuž vydání nedošlo, mohou býti podkladem pro upisování IV. státní půjčky, a přiznává novým úpisům zúročení od 1. července 1921. Rovněž odstraněna jiná posavadní nejasnost výslovným ustanovením, že i pro úpis IV. státní půjčky i pro nárok na odškodnění výměnou rentová knížka pošt. spořitelny je dostatečným důkazem válečné půjčky na ní uložené.

III. Konečně přítomný zákon určuje definitivně hodnotu válečných úpisů pro ocenění k dávce z majetku a to 30%y hodnoty nominální; touže částkou započítávají se na příště (doposud podle zák. o IV. stát. půjčce 40%y) do majetku 25.000 Kč, rozhodného pro přiznání odškodného podle nového zákona. Úpisy nepoužité ani podle prvého ani podle druhého zákona pokládají se i pro dávku z majetku za bezcenné. Změna tato vzbudila v rozpočtovém, výboru obavy, aby orgánové finanční správy nebylí znova nemírně zatěžováni přepočítáváním platebních rozkazů o dávce i slev, novelou k zákonu o dávce přiznaných, však obavy tyto uklidněny ujištěním zástupce ministerstva financí, že počet reassumací nebude tím rozmnožen, ježto při dosavadních předpisech dávky byly válečné půjčky vůbec pomíjeny.

Přijav z téže strany ujištění, že některá ustanovení nového zákona, nezcela přesná anebo laikům méně srozumitelná (§ 5 druhá věta, § 8 druhá věta, § 14 odst. 1., § 19, v němž schází vytčení vzájemné povinnosti, o které se zmiňují motivy k vládní předloze zákona, § 22 odst, 1) budou v prováděcím nařízení náležité vysvětlena, rozpočtový výbor navrhuje senátu, aby přistoupil beze změny k usnesení poslanecké sněmovny na zákonu o konečné úpravě rakouských a uherských válečných půjček (tisk sen. 1961).

V Praze, dne 25. září 1924.

Ferd. Jirásek v. r.,
předseda.

Dr. Vl. Fáček v. r.,
zpravodaj.


Související odkazy