Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

1. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1978.

Nařízením hlavnoslužnovského úřadu ve Velkém Sevljuši č. 3234/35 ze dne 25.12. 1924 bylo členu senátu Theodora Matuščákovi z Prešova zakázáno pořádání táboru lidu - resp. schůze v Rokosově, okres Vel. Sevljuš na den 27.12. 1924 na dvoře tamní školy.

Theodor Matušták chtěl však přes tento zákaz svolati,na den 27.12 1924 o 15. hod, schůzi lidu v Kokosově ve dvoře tamní školy a když mu to bylo notářem Matějem Gojdičem z Rokosova zabráněno, odebral se ke kostelu, kde hodlal pod širým nebem schůzí pořádati. Když však i tu bylo mu zabráněno, odebral se Matuščák k tamnímu notáři Gojdičovi a vyslovil se ještě v přítomnosti notářského pomocníka Jaroslava Jeřábka: "Jak může župan takové voloviny dělat a tak blbě odůvodnit zákaz schůze, kterou chci pořádati." Toto pronesl v řeči slovenské.

Když mu notář Gojdič vytkl, že přec nemůže přes zákaz nějakou schůzi pořádati a že by byl nucen v případě, že by se zákazu nepodrobil, zavolati četnictvo, odvětil Matuščák, že schůzi bude přece pořádati a že četnictvo musí kušovat. Podotýká se, že účastníci schůze shromáždili se \ hostinci Hermana Kleina v Rokosově.

Po tomto výroku u notáře Gojdiče odebral se Matuščák do hostince Hermana Kleina, kde již čekalo 5 účastníků schůze a to dělníci: Ivan Mikita, Havrilo Bohilj, Vasil Pavli a Petr Pap, všichni z Rokosova, kterým zaplatil Matuščák 9 deci kořalky a odešel ke komunistickému předáku v Rokosově.

Kolem 15. hodiny přišel Matuščák zpět do hostince Hermana Kleina, kdež bylo již asi 20 osob shromážděných a chtěl tyto napřed častovati kořalkou, však jmenovaný hostinský boje se event. výtržnosti, odepřel nalíti lihových nápojů.

Na to Matuščák zahájil schůzí a mohl řečniti as 15 minut, a to hlavně nabádal občany, by volili komunistickou stranu, neboť jiné podrobnosti, jelikož mluvil slovensky, z této řeči účastníci neporozuměli.

Když strážmistr Václav Svoboda a Jan Jirouš přišli do zmíněného hostince a vyzvali Matuščáka, aby se vykázal úředním povolením k pořádání této schůze, Matuščák odvětil, že žádné povolení nemá a také žádné nepotřebuje.

Jelikož nechtěl od dalšího řečnění upustiti, byli shromáždění občané s poukazem, že tato schůze není povolena, vyzvání, aby opustili místnost a rozešli se, což tito také učinili.

Podotýká se, že lihové nápoje v hostinci u Kleina, jež pili dělníci Ivan Mikita, Havrilo Dohilj, Vasil Pavli a Petr Pap, všichni z Rokosova, v přítomnosti obecního starosty Havrily Bukovského z Rokosova udali, že lihové nápoje v hostinci Hermana Kleina platil Matuščák, což též hostinský Klein potvrdil.

Na základě tohoto děje. žádá správce županského úřadu ve Velkém Sevljuši za stihání senátora Matuščáka pro jeho výrok: >Jak muže župan takové voloviny dělat a tak blbě odůvodnit zákaz schůze, kterou chci pořádat.< A v důsledcích této žádosti župana, žádá okresní soud ve Velkém Sevljuši za udělení souhlasu ku stihání senátora Theodora Matuščáka pro přečin urážky na cti, kteroužto žádost vrchní státní zastupitelství v Košicích předkládá senátu s podotknutím, že jedná se o soukromožalobní přečin.

Imunitní výbor uváživ, že nelze připustiti, aby byl úředník pro svůj úřední výkon sesměšňován a zlehčován a že když se tak přece stane, dána býti musí úředníku možnost zjednati si před soudem zadostiučinění a rehabilitaci; uváživ dále, že měl senátor Matuščák možnost právních prostředků, jestliže myslel, že se mu děje křivda, a uváživ konečně, že výrok inkriminovaný přesahuje meze i té nejvolnější kritiky, usnesl se navrhnouti senátu, aby byl dán souhlas ku stíhání senátora Theodora Matuščáka pro přečin § 2, 3, č. l, 2 zák. čl. XLI z roku 1914, spáchaný shora naznačeným výrokem.

V Praze, dne 29. září 1924.

Em. Hrubý v. r.,

místopředseda.

Dr. Ad. Stránský v. r.,

zpravodaj.