Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1980.

Slavný senáte!

Předloha tato je částkou předloh, jimiž poválečné hospodářství má býti aspoň částečně sanováno.

Státním převratem v r. 1918 bylo způsobeno, že četným firmám zůstaly za bývalým erárem rakouským, uherským a společným peněžité pohledávky, vzniklé ze státních dodávek za války. Jde o částku asi 700.000.000 Kč, na níž podílí se kolem tří tisíc věřitelů s pohledávkami číselně menšími i stamilionovými.

Pohledávky tyto jsou ve smyslu ustanovení posledního odstavce čl. 205 mírové smlouvy St. Germainské a čl. 188 mírové smlouvy Trianonské povinny zaplatiti vlády rakouská a maďarská. Žádná z nich však dosud své povinnosti nesplnila. Rovněž tak brání se vyrovnati dluhy pomocí clearingu z důvodů, že dluhy ty jsou povahy veřejnoprávní, kdežto clearingu může býti použito jen ku vyrovnání závazků soukromoprávních.

Postoupil-li náš stát od převratu již po druhé a tentokráte k definitivnímu řešení otázky válečných půjček, je z důvodů národohospodářských spravedlivé, poskytnouti rovněž pomoci průmyslu a obchodu, jež mají takto vázaný značný provozovací kapitál, jehož při nynější vysoké míře úrokové dvojnásob těžce postrádají a který - bude-li ho účelně užito, - může přinésti dobrý užitek nejen našemu hospodářskému životu, nýbrž také státu.

Vláda, vedena jsouc důvody národohospodářskými, rozhodla se předložiti sněmovně návrh zákona, podle kterého má stát převzíti ve formě jisté cesse tyto pohledávky. Nelze ovšem přes to, že tito věřitelé Rakouska a Uherska slevili již celou polovinu ze svých původních pohledávek, poskytnouti plné úhrady ani takto snížených nároků. Pomáhá se jen V té míře, jak to nevyhnutelně potřebují ohledy národohospodářské. Valnou část tohoto břemena musí i pro budoucnost nésti zúčastněné podniky.

Vláda ve svém. návrhu doporučovala na úplatu převzatých pohledávek vydati 3% neslosovatelné dluhopisy v poměru 50 Kč jmenovité hodnoty dluhopisů za 100 K pohledávky.

Poslanecká sněmovna přihlížejíc však k té okolností, že dluhopis ten při svém pravděpodobném kursu nebude znamenati ani 10% původní pohledávky a že naproti tomu držitelům titrů válečných půjček dostává se 75% náhrady nominelní hodnoty, ač stát nebyl vůbec povinen k jich převzetí, usnesla se za souhlasu finanční správy státní na tom, aby dluhopisy tyto byly slosovatelné, a to v 60 létech, počínaje dnem 1. dubna 1935, jak je tomu obdobně u válečných půjček honorovaných v souvislosti se IV. státní půjčkou (§ 4 předlohy).

Tento způsob řešení úpravy pohledávek, jenž týká se dodávek od 28. července 1914 do 28. října 1918, zachovává státu možnost, aby v pozdější době uplatnil vůči Rakousku a Uhrám nárok na zaplacení pohledávek. Převod pohledávek na stát není povinným a je podmíněn podáním žádosti se strany věřitele, která musí dojíti do šesti měsíců ode dne platností zákona.

Postoupením veškerých práv z pohledávky plynoucích na stát nemá věřitel pro sebe vůči státu žádných nároků nad ty, jež mu plynou z tohoto zákona. Stát vyhrazuje si právo k dluhopisům pro případ nezaplacení pohledávek z daní a jiných dávek veřejných. Nařízením pak bude stanoven kurs, podle kterého se zadržené papíry na dluh věřitelův přepočtou.

Rozpočtový výbor navrhuje:

Slavný senáte, račiž tuto osnovu zákona schváliti tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna ve své schůzi dne 25. září 1924 a. jak jest otištěna v. senátním tisku č. 1967.

V Praze, dne 1. října 1924.

F. Jirásek v. r.,
předseda.

Dr. Karas v. r.,
zpravodaj.