Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

1. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1990.

Předloha tato patří do souboru právě projednávaných předloh zákonů finančních a účelem jejím jest chrániti a zabezpečiti v peněžních ústavech vklady, učiněné na vkladní knížky.

Způsob ukládání peněz na vkladní knížky uplatnil se všeobecně a jest velice oblíben, o čemž svědčí už sama skutečnost, že knížkových vkladů je u nás kolem 25 miliard Kč, co zatím dílčích dlužních úpisů vydaných československými emisními ústavy včetně zástavních listů obíhá asi za 2,7 miliard Kč. V peněžních vkladech knížkových jsou tudíž uloženy výsledky přičinlivosti a spořivosti našeho lidu, soustředěné vklady v peněžních ústavech umožňují pak úvěrní pomoc našim živnostem, průmyslu a obchodu a napomáhají podnikavosti. Zájem veřejný tudíž přímo vyžaduje, aby tyto zdroje peněžní pohotovosti pro náš hospodářský život byly zabezpečeny, udrženy a možno-li ještě více uvolněny, při čemž v míře velmi vydatné mohou také spolupůsobiti vhodná zákonitá opatření. Ačkoliv potřeba zákonité úpravy se už dávno pociťovala, bylo dosavadní zákonodárství stran ochrany knížkových vkladů velmi nedostatečné. V rakouském zákonodárství upraveno bylo pouze vydávání spořitelních knížek, které bylo v republice naší upraveno zákonem ze 14. dubna 1920, čís. 302 Sb. z. a n.. Uherské zákonodárství otázky sem spadající rovněž nijak neupravovalo. Nebylo tudíž dosud žádných přesných předpisů o tom, kdo je oprávněn vkladní knížky vydávati a nebylo také žádných zvláštních předpisů o zabezpečení vkladů, ani jakým způsobem smí býti s nimi nakládáno.

Předloha vlády, přijatá poslaneckou sněmovnou, obsahuje čtyři části:

I. část obsahuje ustanovení o vydávání knížek, stanoví jejich definici a právní povahu, určuje, které peněžní ústavy jsou oprávněny vklady na knížky přijímati a za jakých podmínek;

II. část upravuje zvlášť způsob hospodaření v akciových bankách, zostření dozoru a kontroly;

III. část zavádí novou instituci revisních společenstev;

IV. část obsahuje ustanovení trestní a všeobecná.

Za vkladní knížku (vkladní list) považuje se dle předlohy každá stvrzenka o súročitelném peněžním vkladu, která musí být předložena, má-li býti vklad majiteli knížky vyplacen. Podotknouti sluší, že pod tuto definici nespadají členské knížky výdělkových a hospodářských společenstev, které od členů přijímají zápůjčky a stvrzují příjem a splácení zapůjčených částek.

Za vkladní knížky považují se i knížky spořitelní a užívání označení >spořitelní knížka< se ponechává v platnosti. O výplatě vkladních knížek platí zákon o spořitelnách ze 14. dubna 1920, č. 302 Sb. z. a n., v němž jsou předpisy o vázání vkladu, umoření vkladní knížky, súročení a promlčení vkladu.

Aby nemohl vklady na knížky přijímati kdokoli, vyznačuje zákon přesně, které ústavy smějí vydávati vkladní knížky. Jsou to:

spořitelny podle zákona z roku 1920,

záložny utvořené z fondů kontribučenských a berních (nejsou-li pod veřejným dozorem),

záložny dle spolkového zákona z roku 1852,

úvěrní společenstva (družstva) dle zákona z roku 1873,

úvěrní družstva dle uherského zákona z.roku 1875 a obchodního zákona uherského z roku 1898 o hospodářských, živnostenských společenstvech úvěrních,

jestliže tyto ústavy jsou pod dozorem svazu, oprávněného k jejich revisi, která může být nahrazena jinou revisí, na příklad Zemskou společenstevní kanceláří na žádost svazu k revisi oprávněného. Toto ustanovení jaksi nutí, aby záložny i úvěrová družstva staly se členem některého svazu, oprávněného k provádění revise, jinak by neměly práva vkládací knížky vydávati.Oprávněny vydávati vkladní knížky jsou také

zemské úvěrní ústavy a

společnosti akciové, jakož i společnosti s ručením obmezeným provozující bankovní a peněžní obchody.

Soukromé osoby takového oprávnění míti nebudou. Dosud se tak díti mohlo a vkladatelé často přišli ku škodě.

Společnosti akciové a společnosti s ručením obmezeným smějí vydávati vkladní knížky jen po výslovném povolení státní správou. Pokud takové povolení bylo už uděleno, zůstává v platnosti, když společnost do jednoho roku od vydání zákona prokáže ministerstvu financí, že ztrátové reservy činí aspoň 10 % akciového (kmenového kapitálu a že ověřenou listinou zavázali se členové představenstva (zřídil záruku aspoň ve výši 2 %, nebo důkaz, že splnili podmínky pro případ, že by ztrátové reservy klesly pod 10 % akciového kapitálu. To nepřinese vkladatelům nijakého valného prospěchu, ale má to členy představenstva vésti k tomu, aby tvořili ony 10% ztrátové reservy. Musí též prokázat, že vyhověli III.části zákona o revisi, totiž, že jsou členy revisního společenstva.

Kde se těmto podmínkám nevyhovělo, zaniká oprávnění a může býti dáno znovu po splnění podmínek.

Tendence zákona je znesnadnit novým bankám povolení k příjímání knížkových vkladů, protože staré ústavy skytají vkladateli větší jistoty nežli podnik nový, který pak láká za každých okolností vklady i za vyšších úroků a sám naproti tomu uzavírá méně jisté obchody. Tak jsou povinny podati průkaz o tom, že akciová banka po dobu aspoň 3 let provozuje úspěšně obchody bankovní a peněžní, že má nejméně 5 milionů Kč akciového kapitálu, že ztrátové reservy dostoupily aspoň 15 % akciového kapitálu a že členové představenstva převzali povinnost složiti aspoň 4 % akciového kapitálu ke krytí nároků vkladatelů, kdyby ztrátová reserva klesla pod 15 % akciového kapitálu.

Obnovení tohoto slibu musí se státi do 14 dnů po každé volbě představenstva.

Jistoty musejí býti uloženy v cenných papírech, sirotčí jistoty zvlášť odděleně od jmění ústavu.

Oprávnění může být odňato ministerstvem financí kdykoliv pří nezachování těchto ustanovení a nezachování předpisu §u 13 o zřízení zvláštního kontrolního oddělení, kde je v bance zaměstnáno více než 25 zaměstnaných, když se zavčas neodstraní závady nalezené při revisi nebo když bylo ústavu přiznáno příročí.

Konečně obsahuje část I. ustanovení o ukládání přebytků, kterých ústav k pravidelné činností obchodní nepotřebuje u ústavů státních, zemských a těch, které mají právo vydávání vkladních knížek. Záložny spolkové a družstva mohou své pokladniční přebytky ukládati též u svých.svazů (ústředí) zmocněných k revisi. Jest to určité zasahování do disposičního práva ústavů, ale má vésti k tomu, aby přebytky nebyly ukládány u ústavů méně spolehlivých, čímž by mohla býti jistota vkladatelů ohrožena.

Zakazuje se také obchod zbožím a připouští se v tomto ohledu jen, aby úvěrní společenstva (družstva) a jejich ústředí mohla obstarávat společný nákup provozovacích potřeb pro členy.

(§§ 6-17) obsahuje zvláštní ustanovení o akciových bankách.

Zřízení akciových bank spočívá na zastaralém obchodním zákoně z roku 1862. Ustanovení dotýkají se jen částečně organisace akciových bank, nedotýkají se však otázky zodpovědnosti správních a dozorčích orgánů. Mimo to ustanovení uherského obchodního zákona, pokud se týkají akciových bank, jsou odchylná od zákonů u nás platných a jest tudíž nutným, aby organisace a hospodaření akciových bank bylo upraveno novými zákonnými předpisy jednotnými pro celý stát.

Osnova omezuje akciovým bankám možnost libovolného zřizování pobočných závodů. Jich zřizování může se napříště díti jen se svolením státní správy. Bankám se zakazuje obchod se zbožím, poněvadž zkušeností učí, že při tomto oboru činnosti vydány jsou značnému nebezpečí ztrát. Zvláště důležitým je ustanovení, dle něhož je zakázáno ujednávání a zprostředkování obchodů včetně převodu nemovitostí s členy dozorčích rad, což je nevyhnutelně nutným, mají-li sobě členové dozorčích rad zachovati potřebnou neodvislost k vykonávání jejich funkcí. Dále se zakazuje ujednávání obchodů včetně převodu nemovitostí za ziskové účasti zaměstnanců nebo členů správních orgánů společnosti, protože by v takových případech musel vždy zájem osobní převyšovati zájem o ústav, jemuž byly svěřeny peníze vkladatelů.

Osnova připouští pouze komisionářský velkoobchod zbožím a surovinami na účet komitentů a příležitostné koupě a prodej zboží a surovin k zachránění pohledávek, jakož i přijímání deposit nebo vkladů od členů dozorčí rady.

Banky nesmějí bez svolení dozorčí rady s členy představenstva a jeho zmocněnci a vůbec zaměstnanci uzavírat jednání, z něhož by byli jmenovaní oproti bance dlužníky. Tímto opatřením mají býti zakázány obchody na tak zvaná spekulační konta.

Jsou zakázány též velké úvěry jednotlivcům (nad 10 % vlastních prostředků) bez souhlasu dozorčí rady. Bankovní ústav nebude se vždy moci případu takovému vyhnouti, má-li býti vyhověno potřebě průmyslu a obchodu, ale může se takový úvěr poskytnouti jedině se svolením dozorčí rady.

Členové představenstva, jeho zmocněnci a všichni zaměstnanci akciové banky jsou povinni svědomitě spravovati jmění ústavu a svědomitě provozovati obchody a musí zachovávati mlčení o všem, čeho se ve svém úřadě dovědí. Povinnost tato jeví se samozřejmou a podobné ustanovení o povinném zachovávání mlčelivosti je také uloženo zákonem o společnostech s ručením obmezeným jednatelům těchto společností. Povinnost mlčelivosti nemůže se však vztahovati na sdělení učiněná uvnitř ústavu mezí jeho činovníky v zájmu služby a prospěchu ústavu.

Aby byl položen pevný základ pro vedení obchodů a pro vnitřní organisaci banky, aby bylo zvýšeno vědomí zodpovědnosti pří správě banky vůbec, ukládá osnova představenstvu akciové banky povinnost v dohodě s dozorčí radou vypracovat jednací řády banky o postupu při správě a obchodech, poskytování úvěru k zachránění aktivity a likvidnosti banky. Zásady pro jednací řád stanoví ministerstvo financí a má právo nařídit změnu nebo doplnění. Porušení jednacího řádu orgány společnosti neb zaměstnanci rovná se zanedbání uložené péče tímto zákonem.

Představenstvo má povinnost sestaviti k 31. březnu, 30. červnu a 30. září každého roku výkazy o stavu banky dle vzorců ministerstva financí a uveřejňovat je v listech určených stanovami. Stejně tak roční bilanci schválenou valnou hromadou, V nových vkladních knížkách nutno uvést listy určené k vyhláškám.

Uveřejňování bilance je uloženo dle uherských zákonů bankovním společnostem, i bankám akciovým, rakouské zákony však bankám akciovým této povinnosti neukládají. Osnova zavádí tuto povinnost za tím účelem, aby zájemníci mohli sledovati hospodářský rozvoj banky, které svěřili své vklady.

Předloha ukládá dále každé akciové bance zřízení dozorčí rady, která musí čítati aspoň 5 fysických svéprávných osob volených valnou hromadou akcionářů. Opatření toto bylo pojato do osnovy vzhledem k tomu, že akciové banky zřízené dle rakouských, zákonů mají na vůli zříditi buď dozorčí radu nebo jen revisory účtů, kteří nemají té pravomoci jako rada dozorčí.

Aby dozorčí rada nepodléhala žádným vlivům, určuje předloha, že do ní nesmějí býti voleni členové představenstva nebo jiných právních orgánů, ani zaměstnanci ústavu, ani příbuzní členů představenstva nebo ředitele. Zavádí se také zastoupení minorit v dozorčí radě. Odměny dozorčí radě, - není-li funkce čestná - musejí být určeny stanovami pevnou roční částkou na rozdíl od dosavadních zvyklostí, podle kterých obyčejně navrhovala odměny dozorčí radě při valné hromadě správa banky. Není pochyby, že nové ustanovení bude účelnější. Význam dozorčí rady bude zvýšen velmi značně tím, že povinnosti její budou tímto zákonem přesně předepsány a že se musí mimo toho říditi dozorčím řádem, který musí býti vypracován na základě zásad, stanovených ministerstvem financí.

Poněvadž však dozorčí rada zkoumá jednotlivá obchodní jednání banky po jich provedení a je záhodno, aby jednotlivé transakce byly zkoumány hned při jich provádění silami v bankovní praxi zapracovanými, zavedly mnohé banky kontrolní oddělení a poněvadž se toto zařízení osvědčilo jako zařízení velmi praktické, zavádí je osnova pro všecky akciové banky, které zaměstnávají víc než 25 zaměstnanců. Kontrolní oddělení musí být utvořeno z osob nesúčastněných na obchodním provozu a má úkolem kontrolovat ostatní oddělení ústavu podle jednacího řádu, jsou-li úkoly v souhlase se stanovami a jednacím řádem nebo s instrukcemi tento řád doplňujícími. Kontrolní oddělení podává zprávy ředitelům, komisaři, dozorčí radě v obdobích stanovených jednacím řádem nebo dle potřeby. Dozorčí rada je zavázána učiniti pak všechny potřebné zákroky k zjednání nápravy. Konečně uvaluje předloha na členy představenstva, dozorčí rady a vedoucí úředníky společnosti pro případ, že porušili povinností uložené zákonem, stanovami, jednacím řádem nebo smlouvou, ručení společnosti za škodu, při čemž nemusí se jednati jenom o škodu majetkovou a nevyžaduje se zjištění příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a nezdařeným obchodem. Ručí se absolutně, ovšem jen ústavu, když nebylo porušení povinnosti napraveno před nastalou škodou. Ručení děje se rukou nerozdílnou. Při tom nejsou dotčena zákonná obecná ustanovení o náhradě škody podle všeobecných právních zásad, takže ručí se tímto způsobem i těm, kdož škodu utrpěli, ústavu a jeho věřitelům.

Poněvadž by mohla býti pochybnost o tom, kdo má býti považován za vedoucího úředníka, uvádí se ve vládní důvodové zprávě, že tendencí osnovy jest uložit majetkovou zodpovědnost všem úředníkům, kterým přiznáno aspoň s části právo samostatného rozhodování v obchodních záležitostech bank. Vedoucími úředníky jsou ti, kterým svěřeno vedení banky, pobočného závodu nebo jednotlivých oddělení dle jednacího řádu.

Aby však ochrana vkladů a také úschov, které má na zřeteli předloha o úschově cenných papírů, byla pokud možno dokonalá, bylo nutno ještě vyřešiti otázku zvláštní neodvislé revise bankovních ústavů vytvořené mimo tyto ústavy.

Bez takovéto revise, které musí podléhati všechny akciové banky, nebyla by ochrana vkladů a úschov dostatečně účinnou, poněvadž všechna i dosti závažná. ustanovení části II. této osnovy týkají se zařízení uvnitř jednotlivých ústavů a týkají se činitelů, kteří při nejlepší vůli nemohou se vždy oprostiti z vlivu svého prostředí.

Proto nutnost takové odborné a neodvislé kontroly byla všeobecně uznávána a rozcházela se jen mínění, jakým způsobem má býti taková instituce vybudována. Oproti hlasům, které volaly po státní revisi, bylo slyšeti hlasy, které státní revisi zamítaly. Byla tudíž otázka tato vyřešena tím způsobem, jak to ustanovuje III. část této osnovy.

(§§ 18-29) jedná o revisní povinnosti bankovních ústavů. Má býti založeno revisní a důvěrnické společenstvo s r. o. v Praze. Ústavy vydávající vkladní, knížky musí se státi členy. Společenstvo před zápisem do rejstříku musí předložit stanovy ministerstvu financí ku schválení, rovněž změnu stanov.

Úkol společenstva je revidovat ústavy a pobočné závody, navrhovat akce k reorganisaci, sanaci a likvidaci a při tom spolupůsobit, po případě může za souhlasu vlády rozšířit svou působnost i na jiné úkoly.

Ústavy musí zůstati členy, dokud vydávají vkladní knížky, dokud jejich žádost za oprávnění nebyla zamítnuta, a tak dlouho, dokud vklady nevyplatily a knížky nevzaly z oběhu.

K revisní společnosti možno přistoupiti dobrovolně jiným protokolovaným bankám, ústavům. Finance revisní společnosti opatří se vlastními členskými příspěvky. Akciové společnosti a společnosti s r. o. mají povinnost vzíti jeden podíl na každých 250.000 Kč. Výši podílu určí stanovy.

U jiných členů určí počet podílů představenstvo. Revise je obdařena velkou pravomocí i povinnostmi (§§ 26 až 29).

Představenstvo jmenuje přednostu a ostatní členy revisního oddělení. Přednosta a jeho zástupce musí po nastoupení složiti slib do rukou ministra financí a členové revisního společenstva jsou chráněni i před svým představenstvem, které do revisních záležitostí nemůže zasahovat a jemuž nemusí revisní oddělení podávat žádné zprávy revisní a nesmí býti odvoláni ze svého úřadu bez svolení ministerstva financí.

Představenstvo vede jen stránku administrativní a finanční věci společenstva.

Zprávy o výsledku vykonaných revisí podávají se pouze přednostovi, který je povinen zaříditi všechny další kroky podle předpisů zákona.

Ministerstvo financí může kdykoliv nahlédnout do revisních zpráv, avšak nesmí jich použiti k účelům berním ani ohledně ústavů, ani jejich zákazníků.

(§§ 30-37) jedná o trestních a všeobecných ustanoveních.

Účinnost zákona je stanovena v osnově tím způsobem, že část III. a §§ 32 a 33, pokud se týče §§ 34 a 36 nabývají účinnosti ihned po vyhlášení zákona, ostatní části zákona rok po jeho vyhlášení.

Výbor rozpočtový vzhledem k důležitosti osnovy doporučuje senátu, aby schválil osnovu zákona podle usnesení poslanecké sněmovny ve znění senátního tisku čís. 1966.

V Praze, dne 2. října 1924.

Ferd. Jirásek v. r.,
předseda.

J. Havlena v. r.,
zpravodaj.