Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

9. zasedání.

Tisk 1994.

Senát Národního shromáždění schválil ve schůzi dne 14. února 1924 resoluci, kterou se vláda vyzývá, aby předložila do dvou měsíců Národnímu shromáždění osnovu zákona, kterýmž monopol stání v zákoně ze dne 22. března 1920, č. 197 Sb. zák. a n. se zrušuje a příslušné předpisy podrobují se zákonu hornímu. Jako důvod uvedeno, že stát učinil s monopolem naftovým nepříliš šťastné zkušenosti, neboť těžení živic startem vyžadovalo velikých nákladů. Dále bylo poukazováno na to, že uvolnění dobývání živic jeví se vzhledem k národohospodářským požadavkům nutným, oživí se tím a na zdravý základ postaví podnikání v těžení živic a přinese nejen státu, ale i domácím konsumentům prospěch. Je též nutno, alby těžení živic podřízeno bylo jednotnému obecnému hornímu zákonu.

Vláda vyhověla resolučnímu usnesení a předložila vládní návrh, o kterém výbor národohospodářský v několika schůzích jednal a usnesl se jednomyslně doporučiti slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona ve znění dole uvedeném.

V Praze, dne 29. září 1924.

K. Sáblík v. r.,
předseda.

F. Hybš v. r.,
zpravodaj.

Podle zákona z 22. března 1920, č. 197 Sb. z.a n. bylo vyhrazeno jen státu právo kutati na živice v přírodě a je těžiti, aby domněle bohaté zdroje nafty nebyly uchváceny cizí spekulací a zůstaly zachovány Československé republice. Tento státní monopol se však neosvědčil, neboť vrtební činnost vyžaduje nejen veliké náklady, avšak spojena jest též s velikým risikem a proto stát sám pří omezených prostředcích, jež jsou mu k tomu ucelí k disposici, na takovou explorační činnost nestačí.

Náležité prozkoumání území na živice vyžaduje totiž více vrteb a mnohé, byť i velmi nákladné, nemají někdy žádoucího výsledku.

Zrušením státního monopolu umožní se zase soukromé podnikání a území, kde jsou vyhlídky na získání živic četnějšími vrtbami, prozkoumá se geologicky systematičtěji.

Každý soukromý nález živic zhodnotí oblast, v níž přírodní živice se vyskytne, zmenší risiko kutací v sousedním území vyhrazeném státu a bude míti důležitost se stanoviska národohospodářského.

Stát vyhradil si pro sebe na základě obecného horního zákona z celé plochy tericierní, na níž se živice vyskytuje, pro těžbu živice asi 46 %, takže zbývá pro soukromé podnikání ještě větší polovice.

Vrtbám na živice přiznává se tímto zákonem nárok na vyhrazené pole ve smyslu §u 34 obec, horního zákona, jako kutbám na kamenné uhlí.

Podle tohoto zákona stanou se báňská oprávnění státu, jež kryjí cizí výhradná kutiska nebo cizí propůjčená pole dolová a jsou omezená jen na živice,- úplnými ve smyslu §§ 22 a 123 obec. hor. zákona, když cizí kutiska nebo pole dolová zaniknou.

Stejně stanou se podle tohoto zákona důsledkem zrušení státního monopolu na těžení živic úplnými ve smyslu obec. hor. zákona kutací práva a dolová pole soukromých podnikatelů, která nezahrnují i právo hledati a těžiti živice, pokud tím nejsou dotčena mezitím snad nabytá oprávnění státu.

Zákon z 22. března 1920, č. 197 Sb. z. a n, o hornickém vyhledávání a těžení živic, jímž byl zaveden státní monopol na živice, se tímto zrušuje a rovněž zrušeným zůstává uh. zák. čl. VI. z roku 1911 o živicích a zemních plynech. Ústavně-právní výbor projednal ve schůzi dne 29. září 1924 konané, vládní osnovu zákona, učinil stylistické změny v ustanovení § l, odst. 2., jakož i v § 10 a 11 a vypustil poslední větu § 12, podle níž působnost báňského hejtmanství v Podkarpatské Rusi měla přejíti na vládní komisariát pro báňské a hutnické záležitostí v Bratislavě, což není dobře možno, když tento komisariát jest jen expositurou ministerstva veřejných prací.

Usnesena dále resoluce, podle níž se ukládá vládě předložiti do 3 měsíců osnovu zákona, kterým umožněno by bylo zájemníkům, dolováním (těžením) na jich majetku poškozeným nebo ohroženým, nahlédnouti do kutacích map, aby se tímto pokud možno uvarovalo nákladným, léta trvajícím procesům, zaviněným často neinformovaností poddolovaných zájemníků.

Ústavně-právní výbor navrhuje senátu Národního shromáždění, aby schválil osnovu zákona, jak se o ní usnesl ústavně-právní výbor i s resolucí ve znění dole uvedeném.

V Praze, dne 29. září 1924.

Dr. Franta v. r.,
místopředseda.

Jos. Lukeš v. r.,
zpravodaj.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Zákon ze dne 22.března 1920, č. 197 Sb. z. a n. o hornickém vyhledávání a těžení živic (bitumen) se zrušuje.

(2) Pokud tento zákon nestanoví odchylky, platí o hornickém vyhledávání a těžení živic, v přírodě se nacházejících, obecný zákon horní.

§ 2.

(1) Živice ve smyslu tohoto zákona jsou nerosty upotřebitelné pro svůj živičný obsah, ať jsou ve skupenství tekutém, pevném nebo plynném, jako zejména ropa, zemní nebo skalní olej, zemní dehet, ozokerit, asfalt a naftové zemní plyny.

(2) Na živičné uhlí se zákon tento nevztahuje.

§ 3.

(1) U tekutých a plynných živic jest dovolena propůjčka i na nález docílený vrtbou; v tomto případě pokládá se střed vrtné díry za zarážku pro vyměření důlního pole (§§ 44 a 45 obecného horního zákona).

(2) Pro výměru dolového pole, kterou lze na nález živic propůjčiti, platí obdobně ustanovení, vztahující se na kamenné a hnědé uhlí (§ 47 obec. hor. zák.).

§ 4.

(1) Při kutání na živice dává výhradné kutisko nárok na vyhrazené pole podle § 34 obecného horního zákona, a to ve výměře dvou, nejdelšími stranami k sobě přiléhajících měr dolových, t, j. jedné dvojité míry.

(2) Bylo-li vrtbou na živíce docíleno hloubky nejméně 94 metrů kolmo pod povrchem, vzroste nárok na propůjčení čtyř nejdelšími stranami k sobě přiléhajících, t. j. dvou dvojitých dolových měr.

§ 5.

Je-li prokázané uložení živic ohroženo provozem jiného báňského podniku nebo jinou zemní prací, rozhodne báňský revírní úřad po případě v dohodě s příslušnými politickými úřady (administrativními vrchnostmi) I. stolice podle národohospodářského významu dotčených zájmů o opatřeních k ochraně ložiska a po případě stanoví lhůtu, k jejich provedení.

§ 6.

(1) Kutání na živice a jejich těžba, zejména hlubinné vrtání, jakož i doprava hmot získaných při tom, musí se prováděti podle provozního plánu, schváleného báňským revírním úřadem.

(2) Při zkoumání plánu jest přihlížeti hlavně k tomu, aby kutné dílo a celé zařízení provozu bylo účelné a zužitkování živic co možná úplné.

§ 7.

O umístění potrubí pro tekuté a plynné živice, elektrického vedení a jiných podobných zařízení platí vedle příslušných jiných předpisů ustanovení § 99, odst. 2. a 3., obecného horního zákona.

§ 8.

Ustanovení všeobecných trestních zákonů a řádů vztahujících se k telegrafům nebo jejich příslušenství platí obdobně také ohledně zařízení k těžbě živic.

§ 9.

(1) Báňské hejtmanství trestá pokutou od 100 do 1000 Kč a podle okolností i dočasným nebo trvalým odnětím práva těžiti živice:

1. toho, kdo neprovede pravoplatně nařízená opatření k ochraně ložiska živic ve lhůtě ustanovené (§ 5);

2. podnikatele, kteří, vyjímajíc případy naléhavé nutnosti, bez úředního povolení se uchýlí od schváleného plánu provozního (§ 6);

3. podnikatele, v jejichž závodě živice při otvírce, těžení nebo dopravě vedením přijdou na zmar úmyslně nebo hrubou nedbalostí.

(2) Pokuty plynou do revírní bratrské pokladny, kterouž báňské hejtmanství určí.

§ 10.

(1) Báňská oprávnění Československého státu, kryjící dle ustanovení zákona č, 197/1920 Sb. z. a n., nebo dříve platného uh. zák. čl. VI. z roku 1911 o živicích a zemních plynech, částečně nebo zcela cizí výhradná kutiska nebo cizí propůjčená pole dolová a omezená, jen na živice, stanou se úplnými ve smyslu §§ 22 a 123 obecného horního zákona, jestliže cizí kutiska nebo pole dolová zaniknou.

(2) Kulaci práva a dolová pole soukromých podnikatelů, která podle ustanovení těchže zákonů nezahrnují i právo hledati a těžili živice, stanou se dnem, kdy tento zákon vstoupí v účinnost, úplnými ve smyslu obecného horního zákona, pokud tím nejsou dotčena mezitím snad nabytá oprávnění státu. Jinak se stanou úplnými teprve zámkem těchto oprávnění.

§ 11.

Zpracování (čištění) vytěžených živic smí se díti za šetření předpisů zákona ze dne 26. května 1882, č. 55 ř. z., případně uh. zák. čl. XVIII. z roku 1882 ve znění zákona ze dne 4. dubna 1924, č. 75 Sb. z. a n., o dani z minerálních olejů.

§ 12.

Kde se mluví v tomto zákoně o báňském revírním úřadu nebo o báňském hejtmanství, rozumí se na Slovensku v prvém případě báňský komisariát, a kde není zvláštního komisariátu, báňský kapitanát; v případě druhém pak báňský kapitanát.

V Podkarpatské Rusi obstarává až do jinaké zákonné úpravy působnost báňského revírního úřadu a báňského hejtmanství podle tohoto zákona báňský úřad v Berehově.

§ 13.

Zákon tento provede ministr veřejných prací v dohodě se súčastněnými ministry.

Vládě se ukládá, aby do tří měsíců předložila osnovu zákona, podle něhož, kdo jest dolováním (těžením) na svém majetku poškozen, nebo komu hrozí z toho bezprostřední škoda na jeho majetku, nebo kdo prokáže jiný oprávněný zájem, bylo umožněno nahlédnouti do kulacích map.