Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

10. zasedání.

Tisk 2013 - 2013/3.

Podmínky, jež ukládá ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem zdravotnictví našim státním občanům, kteří na německé universitě žádají o nosfrifikaci doktorského diplomu, nabytého v cizině, byly v poslední době tak zostřeny, že nelze vlastně již mluviti o nostrifikaci. Z 10 absolvovaných semestrů na příklad započítává se tuzemcům, kteří byli ve Vídni povýšeni na doktory veškerého lékařství, jen 5 semestrů, ze složených zkoušek ani jediná dílčí zkouška. Toto opatření ztíženo jest ještě tím, že z 5 semestrů, které nutno opakovati, musí 2 semestry náležeti k prvnímu oddílu studia, nežli možno opakovati první rigorosum, které tudíž dvojnásob jsou ztraceny pro klinické a lékařské vzdělání.

Toto rozhodnutí jest nejen velmi kruté, nýbrž věcně také naprosto neospravedlněné, ba dokonce protizákonné. Neboť není přípustno používati ustanovení ministerského nařízení ze dne 14. dubna 1923, která platí pro studující lékařství, pro nostrifikaci, pro kterouž jedině směrodatnými jsou také dnes ještě platné předpisy o nostrifikaci ze dne 6. června 1850, pokud československá vláda nevydá předpisů nových. A to se dodnes nestalo. Věcně splněny byly již dávno ve případech příkladmo uvedených všechny podmínky pro bezodkladné připuštění k opakování prvního rigorosa, jde-li o uchazeče, kteří na některé vysoké škole, zdejším universitám úplně rovné, s úspěchem absolvovali všechny předepsané semestry a zkoušky, při čemž také do všech podrobností naprosto se shodují ustanovení o studiích a zkouškách. K tomu ministerstvo samo ve skutečnosti uznalo absolvování prvého oddílu studijního jako platné již tím, že započítává 3 semestry druhého oddílu studijního. Neboť toto započtení předpokládá přece absolvování prvního oddílu studijního. Jednání ministerstva jest tedy zřejmě absurdní, jest to contradictio in adjecto.

Co vydaná rozhodnutí musí ještě zvlášť jeviti nespravedlivými a nevěcnými, jest okolnost, že za zcela stejných předpokladů se měří velmi různou mírou. Jeden nostrifikant na příklad počal studovati ve Vídni v roce 1917 a musí nyní opakovati 4 semestry, jiný v roce 1919, rovněž 4 semestry, třetí však, který začal v roce 1918, 5 semestrů. Některým medikům a farmaceutům dostane se bez udání důvodů anebo odvolání na jakákoli zákonitá ustanovení na jejich žádost o nostrifikaci vůbec úplného zamítnutí, které se ovšem někdy na základě nových šetření, která však nebyla konána před sborem profesorským, zase zruší.

Povážíme-li, že se velký počet nynějších žádostí za nostrifikaci vysvětluje jednoduše tím, že mnozí studující byli po převratu pro rodinné a jiné vztahy a výdělečnou možnost nuceni v těžké přechodné době z hmotných důvodů pokračovati ve svých studiích v nové cizině, že mnozí z nich nad to také ve válečné službě těžce trpěli, že školní úřady žádnou výstrahou anebo sdělením akademickým úřadům neupozornily na zamýšlené ztížení, že bez viny utrpěná škoda ještě značně jest zveličována průtahem ministerských rozhodnutí, jenž činí 6-9 měsíců a ještě více, pak pochopíme roztrpčení, jež způsobila tato krutá a neospravedlněná opatření.

Podepsaní táží se tudíž vlády:

1. Na základě jakých ustanovení nostrifikačního řádu ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem veřejného zdravotnictví v odporu k návrhům profesorských sborů, kterým dle §u 2 nostrifikačních předpisů (ministerské nařízení ze dne 6. července 1850) přísluší posuzovati studia v cizině a ustanovení nosfrifikačních podmínek, odpírá nostrifikaci bez udání důvodů anebo předpisuje nový zápis několika semestrů, mezi nimi dokonce semestrů z prvého oddílu studijního?

2. Zda jednání ministerstva odpovídá mezistátní vzájemnosti, v takovýchto věcech obvyklé, a zda obzvláště na rakouských a uherských universitách, které hlavně přicházejí v úvahu, studium na universitách Československé republiky se oceňuje způsobem stejně rigorosním?

3. Z jaké příčiny, v jakém směru, kde a k jakému účelu se konají >šetření<, o nichž profesorskému sboru ničeho není známo? Jak možno na základě takovýchto >šetření< odpírati zachovalým státním občanům nostrifikaci, ježto přece akademické stupně musí býti všem stejnou měrou dosažitelny?

4. Jak může ministerstvo zodpověděti, že se vyřízení žádosti protahuje často 6 až 9 měsíců, a že tím mladí lidé neomluvitelným způsobem jsou ještě co nejcitelněji poškozováni ve svém zaopatření?

5. Na základě kterého ustanovení dosud platného nostrifikačního řádu považuje ministerstvo školství a národní osvěty za nutné dohodovati se s ministerstvem veřejného zdravotnictví? Ani zákon ze dne 15. července 1919, čís. 419 neposkytuje pro to žádné opory.

6. Jest vláda ochotna, dáti vzhledem k předneseným stížnostem ještě jednou přezkoumati rozhodnutí o žádostech za nostrifikaci, jež byly podány u německé university, postarati se o věcné a spravedlivé, návrhům profesorského sboru odpovídajicí vyřízení, a především zase zrušiti neodůvodněný nátlak k opakování několika semestrů, jež znamená nezaviněnou ztrátu několika let?

V Praze, dne 30. října 1924.

Meissner, dr Spiegel, Hartl, dr Mayr-Harting, K. Friedrich, Hübner, Jelinek, Franke, A. Lippert, dr E. M. Herzigová, Zuleger, Spies, Knesch, Vetter-Lilie.

Die Bedingungen, welche das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur im Einvernehmen mit dem Gesundheits-Ministerium inländischen Staatsbürgern, die an der deutschen Universität um Nostrifizierung eines im Auslande erworbenen Dokordiploms ansuchen, auferlegt, sind in letzter Zeit dermassen verschärft worden, dass von einer Nostrifizierung eigentlich nicht mehr gesprochen werden kann. Von 10 absolvierten Semestern werden z. B. den in Wien zu Doktoren der gesamten Heilkunde promovierten Inländern nur 5, von den abgelegten Prüfungen nicht eine einzige Teilprüfung angerechnet, Erschwert wird diese Massregel noch dadurch, dass von den 5 zu wiederholenden Semestern zwei dem ersten Studienabschnitt angehören müssen, bevor das erste Rigorosum wiederholt werden darf, somit für die klinische und ärztliche Ausbildung doppelt verloren gehen.

Diese Entscheidung ist nicht nur sehr hart, sondern sachlich auch ganz ungerechtfertigt, ja sogar gesetzwidrig. Denn es geht nicht an, die für Studierende der Medizin geltenden Bestimmungen der Ministerial-Verordnung vom 14. April 1903 auf die Nostrifikation anzuwenden, für welche di auch heute noch in Kraft stehenden Nostrifikationsvorschriften vom 6. Juni 1850 allein massgebend sind, solange die čechoslowakische Regierung keine neuen Verordnungen erlassen hat. Und das ist bis heute nicht geschehen. Sachlich sind in den als Exempel angeführten Fällen alle Vorbedingungen für die sofortige Zulassung zur Wiederholung des ersten Rigorosums längst erfüllt worden, wenn es sich um Bewerber handelt, welche an einer den hiesigen Universitäten vollkommen gleichwertigen Hochschule, sämtliche vorgeschriebenen Semester und Prüfungen erfolgreich absolviert haben, wobei auch bis in alle Einzelheiten eine vollständige Uebereinstimmung in den Studien- und Prüfungseinrichtungen feststeht. Zudem hat das Ministerium selbst die Absolvierung des ersten Studienabschnittes als gültig schon dadurch tatsächlich anerkannt, dass es 3 Semester des zweiten Studienabschnittes in Anrechnung bringt. Denn letztere Anrechnung setzt doch die Absolvierung des ersten Studienabschnittes voraus. Das Vorgehen des Ministeriums ist also eine offensichtliche Absurdität, eine contradictio in adjecto.

Was die getroffenen Entscheidungen noch besonders ungerecht und unsachlich erscheinen lassen muss, ist der Umstand, dass unter ganz gleichen Voraussetzungen mit sehr verschiedenem Masse gemessen wird. Der eine Nostrifikant hat z. B. seine Studien in Wien im Jahr 1917 begonnen und muss nun 4 Semester wiederholen, der andere im Jahre 1919, auch 4 Semester, ein dritter aber, der im Jahre 1918 begann, 5 Semester, Manchen Medizinern und Pharmazeuten wird ohne Angabe von Gründen oder Berufung auf irgend - welche gesetzliche Bestimmungen auf ihr Ersuchen um Nostrifikation überhaupt eine völlige Verweigerung zuteil, die allerdings mitunter >auf Grund neuer Erhebungen<, die jedoch nicht vor dem Professorenkollegium gepflogen wurden, wieder rückgängig gemacht wird.

Wenn man bedenkt, dass die grosse Zahl der gegenwärtigen Nostrifikationsgesuche sich einfach daraus erklärt, dass viele Studierende nach dem Umsturze in Folge familiärer und anderer Beziehungen und Erwerbsmöglichkeiten gezwungen waren, in der schweren Uebergangszeit aus materielen Gründen im neuen Auslande ihre Studien fortzusetzen, dass viele von ihnen überdies auch im Kriegsdienst schwer gelitten haben, dass die Unterrichtsbehörde durch keine Warnung oder Mitteilung an die akademischen Behörden auf die beabsichtigten Erschwerungen aufmerksam machte, dass der unverschuldet erlittene Schaden durch die 6 bis 9 Monate und noch länger dauernde Verzögerung der ministeriellen Entscheidungen noch bedeutend vergrössert wird, so wird man die Erbitterung, welche durch diese harten und ungerechtfertigten Massnahmen hervorgerufn wurden, verstehen.

Die Unterzeichneten stellen deshalb an die Regierung folgende Anfragen:

1. Auf Grund welcher Bestimmungan der Nostrifíkations-Ordnung werden vom Ministerium für Schulwesen und Volkskultur im Einvernehmen mit dem Ministerium für öffentliches Gesundheitswesen im Gegensatze zu den Anträgen der Professorenkollegien, welchen nach § 2 der Nostrifikationsvorschriften (Ministerial-Verordnung vom 6. Juli 1850) die Beurteilung des ausländischen Studienganges und die Bestimmung der Nostrifikationsbedingungen zusteht, Nostrifikationen ohne Angabe der Gründe verweigert, oder eine neuerliche Inskription von einigen Semestern darunter sogar solchen des ersten Studienabschnittes vorgeschrieben?

2. Entspricht das Vorgehen des Minisieriums der in solchen Angelegenheiten üblichen zwischenstaatlichen Wechselseitigkeit und wird insbesondere an den hauptsächlich in Betracht kommeaden österreichischen und ungarischen Universitäten das Studium an den Universitäten der čechoslovakischen Republik in gleich rigoroser Weise verwertet?

3. Aus welchem Anlasse, in welcher Richtung, an welchen Stellen und zu welchem Zwecke, werde >Erhebungen< gepflogen, von denen dem Professorenkollegium nichts bekannt ist? Wie kann auf Grund solcher >Erhebungen< unbescholtenen Staatsbürgern die Nosfrifikation verweigert werden, da die akademischen Grade doch allen in gleicher Weise zugänglich sein müssen?

4. Wie kann das Ministerium es verantworten, die Erledigung des Ansuchens oft 6 bis 9 Monate zu verzögern, und so die jungen Leute in unverantwörtlicher Weise noch weiter aufs empfindlichste in ihrem Fortkommen zu schädigen?

5. Auf Grund welcher Bestimmungen der bis jetzt geltenden Nostrifikations-Ordnung wird seitens des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur ein Einvernehmen mit dem Ministerium für öffentliche Gesundheitspflege für notwendig erachtet? Auch das Gesetz vom 15. Juli 1919, Nr. 419 bietet hiezu keine Handhabe.

6. Ist die Regierung geneigt, die getroffenen Entscheidungen über Nostrifikationsgesuche, welche an der deutschen Universität eingebracht wurden, mit Rücksicht auf die vorgebrachten Beschwerden nochmals überprüfen zu lassen, für eine sachliche und gerechte, den Anträgen des Professorenkollegiums entsprechende Erledigung Sotge zu tragen, und vor allem die unbegründete Nötigung zur Wiederholung einer mehrsemestrigen Inskription, die einen unverschuldeten Verlust mehrerer Jahre bedeutet, wieder aufzuheben?

Prag, am 30. Oktober 1924.

Meissner, Dr. Spiegel, Hartl, Dr. Mayr-Harting, K. Friedrich, Hübner, Jelinek, Franke, A. Lippert, Dr. Emma Maria Herzig, Zuleger, Spies, Knesch, Vetter-Lilie.

Tisk 2013/1.

Počátkem července vyšel výnos ministerstva financí, kterýmž protiprávní předpisy o cestách státních pensistů do ciziny do jisté míry byly oslabeny. I když v takovémto oslabení zákonem neodůvodněného omezení svobody státních občanů nelze spatřovati nějakou >výhodu<, jest přece samozřejmým, že v duchu t. zv. paritního zákona, jenž učitelstvu výslovně zabezpečuje všechny výhody, které přísluší státním úředníkům, ministerský výnos, na začátku uvedený, musí platiti také pro učitelské pensisty. Jak se dovídáme, odepírá se však posud použití tohoto výnosu pro učitele na odpočinku a to s odůvodněním, že zemské školní rady neobdržely posud v té věci žádného pokynu od ministerstva. Poněvadž tento stav znamená velmi citelnou újmu pro učitelské pensisty, táží se podepsaní pana ministra školství a národní osvěty :

Jest pan ministr ochoten naříditi, aby zemským školním radám neprodleně byly dány potřebné pokyny?

V Praze, dne 30. října 1924.

Fahrner, K. Friedrich, dr E. M. Herzigová, dr Naegle, Spies, dr Mayr-Harting, Hübner, A. Lippert, Franke, Zuleger, Jelinek.

Anfangs Juli erschien ein Erlass des Finanzministeriums, durch den die rechtswidrigen Verordnungen hinsichtlich der Auslandreisen der staatlichen Ruheständler eine gewisse Milderung erfahren haben. Wenn auch eine solche Milderung der gesetzlich nicht gerechtfertigten Einschränkung staatsbürgerlicher Freiheit nicht als eine >Begünstigung< betrachtet werden kann, so erscheint es doch als selbstverständlich, dass im Geiste des sogennanten Paritätsgesetzes, welches der Lehrerschaft alle den staatlichen Beamten zustehenden Begünstigungen ausdrücklich zusichert, der eingangs angeführte Ministerialerlass auch für die Lehrerpensionisten Geltung haben muss. Wie wir erfahren, wird jedoch die Anwendung desselben für Lehrer des Ruhestandes bisher verweigert und zwar mit der Begründung, dass die Landesschulräte bisher keine bezügliche Weisung des Ministeriums erhalten haben. Da dieser Zustand eine sehr empfindliche Benachteiligung der Lehrerpensionisten bedeutet, so stellen die Unterzeichneten an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur die Anfrage:

Ist der Herr Minister bereit, die unverzügliche Herausgabe der erforderlichen Weisungen an die Landesschulräte anzuordnen?

Prag, am 30. Oktober 1924.

Fahrner, K. Friedrich, Dr. Emma Maria Herzig, Dr. Naegle, Spies, Dr. Mayr-Harting, A. Lippert, Hübner, Franke, Zuteger, Jelinek.

 Tisk 2013/2.

stran zřízení říšského zdravotního úřadu.

Opětovně zabývala se veřejnost zamýšleným prý zřízením říšského zdravotního úřadu, na jehož uskutečnění měl prý stát poskytnouti 25,000.000 Kč a mezinárodní příspěvky stejnou částku.

Zdá se, že názory o účelnosti a o způsobu zřízení tohoto úřadu se různí. V každém případě však má široká veřejnost a především široký okruh bezprostředně zúčastněných vědeckých činitelů oprávněný zájem na tom, aby o této otázce včas byli slyšeni.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra zdravotnictví:

1. Uvažuje se vážně o zřízení říšského zdravotního úřadu?

2. Jest pan ministr ochoten, ve stadiu předběžných porad včas uspořádati anketu povolaných odborných vědeckých kruhů, samozřejmě také německých povolaných organisací a korporací?

V Praze, dne 30. října 1924.

Knesch, Vetter-Lilie, A. Lippert, dr Koperniczky, Jelinek, Spies, dr Spiegel, Zuleger, Franke, Luksch, Hübner.

Wiederholt wurde die Oeffentlichkeit mit der angeblich geplanten Errichtung eines Reichsgesundheitsamtes befasst, zu dessen Verwirklichung angeblich 25,000.000 Kč durch den Staat und der gleiche Betrag durch internationale Beiträge geleistet werden sollen.

Die Ansichten über die Zweckmässigkeit und über die Art der Einrichtung dieses Amtes scheinen geteilt zu sein. Jedenfalls hat aber die breite Oeffentlichkeit und vor allem der grosse Kreis unmittelbar interessierter wissenschaftlicher Faktoren ein berechtigtes Interesse daran, in dieser Frage rechtzeitig gehört zu werden.

Die Unterzeichneten ríchten daher an den Herrn Gesundheitsminister die

1. Steht die Errichtung eines Reichsgesundheitsamtes in ernster Erwägung?

2. Ist der Herr Minister bereit, im Stadium der Vorberatungen rechtzeitig eine Enquete der berufenen fachwissenschaftlicher Kreise, selbstverständlich auch der deutschen berutenen Organisationen und Korporationen zu veranstalten?

Prag, am 30. Oktober 1924.

Knesch, Vetter-Lilie, A. Lippert, Dr. Kopernicky, Jelinek, Dr. Spiegel, Spies, Zuleger, Franke, Luksch, Hübner.

Tisk 2013/3.

Jak známo, není žádného zákonného ustanovení o tom, má-li se dne 28. října v průmyslových podnicích pracovati čili nic. Pokud jednotlivé podniky nejsou kolektivními smlouvami vázány v tom neb onom smyslu, má podnikatel, je-li toho třeba, v dohodě se závodní radou, bez jakéhokoli úředního nátlaku, rozhodnouti o tom, má-li v jeho podniku den 28. října býti dnem pracovním anebo svátečním.

Přes tento jasný právní stav pokusily se dne 28. t. m. železniční úřady zdržeti od jízdy tovární dělníky, kteří každodenně jezdí ranními dělnickým vlaky do Liberce, a potrestati za to citelně ty, kteří se nedali zdržeti. Bez předchozí veřejné vyhlášky bylo totiž dne 28. října časně z rána v dotyčných stanicích dělníkům, kteří chtěli jeti do Liberce, sděleno, že jejich legitimace resp. dotyčné týdenní lístky následkem státního svátku dnes neplatí, že si proto musí zakoupiti obyčejný jízdní lístek anebo, kdyby tak neučinili, že by v Liberci s nimi muselo býti naloženo tak, jako kdyby byli přistiženi bez platného jízdního lístku.

Tyto hrozby byly také při příjezdu do Liberce tamním železničním úřadem uvedeny ve skutek, ježto dělníci, přistižení bez normálního jízdního lístku, byli za policejní asistence pokutováni anebo za účelem dodatečného vybrání pokuty zjištěni, při čemž jim jejich výkazy byly odňaty.

Touto neslýchanou provokací, která snadno mohla vésti k těžkým projevům pobouření, jež tím bylo způsobeno, bylo mnohým dělníkům znemožněno nastoupiti včas práci, čímž také podniky spolu citelně utrpěly.

Hlavní věcí však jest, že se opatření železničních úřadů jeví býti aktem čiré libovůle, jenž postrádá jakéhokoli zákonitého podkladu. Neboť ustanovení v dělnických výkazech (legitimacích) otištěná a pro dělníky jedině směrodatná praví výslovně, že se výkaz stává neplatným jedině hrubým znečištěním anebo škrty a zápisy, o své újmě provedenými, a že vlastníka dlužno považovati za cestujícího bez jízdního lístku jen tehdy, použije-li s výkazem vyšší třídy nežli třetí anebo vlaku s vyššími cenami za jízdu (rychlíku). V uvedeném případě nebylo žádného z těchto předpokladů, čímž prokázána jest protizákonná svévolnost opatření železničních úřadů.

Zdá se ostatně, že to také liberecký železniční úřad dodatečně uznal, neboť na základě intervence člena parlamentu u policejního ředitelství v Liberci dal tento úřad v poledne závazné ujištění, že legitimace resp. týdenní lístky dělníků budou pro odpolední jízdu domů míti plnou platnost.

Tento slib však nebyl splněn, a to, jak se proslýchá, následkem opačného rozkazu ředitelství drah v Hradci Králové. Odehrály se tudíž u dělnických vlaků, které odpoledne odjíždějí z Liberce, tytéž trapné scény, jako při příjezdu ranních vlaků.

Podepsaným bylo také sděleno, že se v českém jazykovém území takovéto svévolné poškození dělníků a zaměstnavatelů nepřihodilo. Tato okolnost byla by ovšem jen příznačnou pro zvůli a stranickost, s jakou železniční správa jednala, byla by však bez významu pokud jde o bezprávnost jejího počínání, které tím, kdyby také jinde k němu bylo došlo, nikterak by nemohlo býti zmírněno.

Otázku, jakou měrou se stanoviska státně-politického odsouditi dlužno protiprávní úřední opatření, která u méně klidného a rozvážného dělnictva zajisté by byla vedla k těžkému porušení klidu v den státního svátku, ponechávají podepsaní vládě, aby o tom důkladně uvažovala. Omezují se na to, že upozorňují pana ministra železnic na jeho povinnost, zakročiti proti shora vylíčenému porušení práva, i táží se ho obzvláště:

Jest pan ministr ochoten zjistiti, kdo jest zodpověden za ona porušení práva, aby proti vinníku s případnou přísností zakročil ?

Jest pan ministr ochoten postarati se o to, aby hmotná škoda, která postiženým dělníkům způsobena byla protiprávním vybráním zvýšených jízdních sazeb a ztenčením pracovního výdělku dne 28. října, plně a co nejdříve byla nahrazena ?

V Praze, dne 30. října 1924.

dr Naegle, Fahner, Lippert, Spies, K. Friedrich, Hübner, Franke, Zuleger, dr Mayr-Harting, Jelinek.

Bekanntlich besteht keine gesetzliche Bestimmung darüber, ob am 28. Oktober in den industriellen Betrieben gearbeitet oder gefeiert werden soll. Soferne die einzelnen Unternehmungen nicht durch Kollektivverträge in dem einen oder anderen Sinne gebunden sind, hat der Unternehmer, nötigenfalls im Einvernehmen mit dem Betriebsrate, frei von jedem behördlichen Zwange, darüber zu entscheiden, ob in seinem Betriebe der 28. Oktober als Arbeits- oder als Feiertag zu gelten habe.

Trotz dieser klaren Rechtslage ist am 28. d. M. bahnamtlich der Versuch gemacht worden, die alltäglich mit den Arbeiterfrühzugen nach Reichenberg fahrenden Arbeiter der dortigen Fabriken von der Fahrt abzuhalten, und diejenigen, die sich nicht abhalten liessen, hiefür empfindlich zu strafen. Ohne vorherige öffentliche Verlautbarung wurde nämlich am frühen Morgen des 28. Oktobers in den betreffenden Stationen, den zur Fahrt nach Reichenberg erschienenen Arbeitern mitgeteilt, dass ihre Legitimationen, bezw. die zugehörigen Wochenkarten wegen des Staatsfeiertages heute keine Gültigkeit hätten, weshalb sie eine gewöhnliche Fahrkarte lösen oder, wenn sie dies unterliessen, in Reichenberg so behandelt werden müssten, als ob sie ohne gültige Fahrkarte betroffen worden wären.

Diese Drohungen wurden auch bei der Ankunft in Reichenberg durch das dortige Bahnamt in die Tat umgesetzt, indem den ohne normale Fahrkarte betroffenen. Arbeitern unter Polizeiassistenz die Strafgebühr abgenommen oder behufs nachträglicher Einhebung derselben ihre Sicherstellung unter Abnahme der Ausweise durchgeführt wurde.

Durch diese unerhörte Provokation, die leicht zu schweren. Ausbrüchen der durch sie hervorgerufenen Empörung hätte führen können, wurde es vielen Arbeitern unmöglich gemacht, rechtzeitig zur Arbeit anzutreten, wodurch auch die Betriebe in empfindliche Mitleidenschaft gezogen wurden.

Die Hauptsache aber ist, dass sich die bahnamtlichen Massnahmen als reine Willkürakte darstellen, die jeder gesetzlichen Grundlage entbehren. Denn die in den Arbeiterausweisen (Legitimationen) abgedruckten für den Arbeiter allein massgebenden Bestimmungen besagen ausdrücklich, dass der Ausweis nur durch grobe Verunreinigung oder durch eigenmächtig vorgenommene Streichungen oder Eintragungen ungültig wird, und dass der Eigentümer nur dann, wenn er mit dem Ausweise eine höhere als die III. Klasse oder einen Zug mit höheren Fahrpreisen (Schnellzug) benützt, als Reisender ohne Fahrkarte zu behandeln ist. Keine dieser Voraussetzungen war in dem vorliegenden Falle gegeben, womit die gesetzwidrige Willkürlichkeit der bahnamtlichen Massregelungen erwiesen ist.

Es scheint übrigens, dass dies auch vom Reichenberger Bahnamte nachträglich erkannt wurde, denn dieses gab auf Grund einer bei der Polizeidirektion in Reichenberg durch einen Parlamentarier erfolgten Intervention in der Mittagsstunde die bündige Zusicherung, dass die Legitimationen, bezw. Wochenkarten der Arbeiter für die nachmittägige Heimfahrt volle Geltung haben würden.

Diese Zusage wurde aber nicht eingehalten, und zwar wie verlautet, infolge eines von der Königgrätzer Eisenbahndirektion erflossenenen Gegenbefehls. Es spielten sich daher bei den nachmittags von Reichenberg abgehenden Arbeiterzügen dieselben peinlichen Szenen ab, wie bei der Ankunft der Frühzüge.

Den Gefertigten wurde auch mitgeteilt, dass im čechischen Sprachgebiete derartige mutwillige Schädigungen der Arbeiter und Arbeitgeber nicht vorgekommen seien. Dieser Umstand wäre freilich nur bezeichnend für die Wi1likür und Parteilichkeit, mit der die Bahnderwaltung vorgegangen ist, wäre aber belanglos bezüglich der Rechtswidrigkeit ihres Vorgehens, das dadurch, dass es auch anderwärts geübt werden wäre, keine Milderung erfahren könnte.

Die Frage, in welchem Masse die rechtswidrigen amtlichen Verfügungen, die bei einer weniger ruhigen und besonnenen Arbeiterschaft gewiss zu schweren Ruhestörungen am Staatsfeiertage geführt hätten, vom staatspolitischen Standpunkte zu verurteilen sind, überlassen die Unterzeichneten der Regierung zu eingehender Erwägung. Sie beschränken sich darauf, den Herrn Eisenbahnminister an seine Pflicht, gegen die vorgekommenen oben geschilderten Rechtsverletzungen einzuschreiten, zu erinnern, und richten an ihn im besonderen folgende Anfragen:

Ist der Herr Minister bereit, festzustellen, wen die Verantwortung für jene Rechtsverletzungen trifft, um gegen den Schuldtragenden mit der gebotenen Strenge vorzugehen?

Ist der Herr Minister bereit, vorzusorgen, dass der den befroffenenen Arbeitern durch widerrechtliche Einhebung erhöhter Fahrgebühren und durch Schmälerung des Arbeitsverdienstes am 28. Oktober zugefügte materielle Schade voll und ehestens vergütet werde?

Prag, am 30. Oktober 1924.

Dr. Naegle, Fahrner, A. Lippert, Spies, K. Friedrich, Hübner, Franke, Zuleger, Jelinek, Dr. Mayr-Harting.