Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.
I. volební období.
10. zasedání.
Tisk 2043.
Zpráva
rozpočtového výboru
k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2038)
o vládním návrhu zákona,
jimž se částečně mění ustanovení § 94, lit. c, zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z., o osobních daních přímých.
Slavný senáte!
Zákon o osobních daních přímých ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. ve svém II. díle, pojednávajícím o dani z výdělku podniků, které jsou povinny vydávati veřejné účty (jsou to hlavně akciové podniky, podniky družstevní i všeho druhu úvěrní, železnice, těžařstva, pojišťovny), ustanovuje v § 92, že zdanění za základ slouží ryzí výtěžek poplatného podniku (pravidelně ten, který byl dosažen roku loňského) =10% daň!
Co jest ryzím výtěžkem, ustanovuje § 93, totiž, že jsou to všecky rozvahové přebytky, bez rozdílu, zda se rozdělují jako úroky, dividendy, tantiemy nebo pod jakýmkoli jménem, zda se ukládají do fondů reservních, nebo přenášejí se na účet příští, nebo zda upotřebí se jich způsobem jiným.
Dle §u 94 se k přebytkům rozvahovým zejména počítají též ty částky, které dle odstavce c, téhož paragrafu slouží k zúrokování (t. zv. pasivní úroky)
a) kapitálů, do podniku uložených (akcií, prioritních akcií, vkladů společníků),
b) půjček, do podniku uložených jako prioritní obligace nebo jinaké dílčí úpisy,
c) hypotek, do podniku uložených jako půjčky,
pokud vesměs jsou částí kapitálu zakládacího.
Navrhovaná osnova vzhledem k mimořádným těžkým poměrům hospodářským mění částečně toto ustanovení a připouští, aby 4/5 těchto úroků směly býti odečteny od ryzího výtěžku podniku, takže by v základě výpočtu daní byly pojaty pouze 1/5 svého obnosu, a při zdanění původním 10% bude vlastně teď zdaněno 2% (1/5) tohoto "zisku". Tím daň těchto podniků příště přiblíží se částečně charakteru daně rentové osob fysických a setře se dosavadní výlučný ráz daně výdělkové.
Celý úrok není možno vyjmouti z této daně, poněvadž by jinak musili příjemci těchto úroků platiti sami daň rentovou, jejíž předpisování a vybírání bylo by velice riskantní, zejména při věřitelích zahraničních.
Původní neodpočítávání úroků v zákoně z r. 1896 bylo vedeno snahou, brániti zakládání slabých podniků, které pak byly nuceny pracovati nikoli s vlastním akciovým, ale s vydluženým kapitálem.
Po válce však nastalo veliké rozmnožování akciového kapitálu, přeakcionování, takže této ochrany není již třeba.
Přes to však trvá u velmi mnohých podniků potřeba kapitálu a při dnešní vysoké míře úrokové a vysokém zdanění přirážkami autonomními jeví se potřeba, aby toto vysoké zdanění bylo zmírněno a stagnaci průmyslové bylo odpomáháno.
Předloha tato má ráz provisorní, ke zmírnění mimořádných poměrů poválečných, a proto má platiti pouze
1. na 25 let,
2. jen tam, kde dlužný kapitál nepřesahuje vlastní kapitál podniku,
3. jen pro výpůjčky kontrahované od r. 1922, u autonomních podniků 1921, a tedy neplatí pro výpůjčky starší.
Kolik úbytkem na dani utrpí státní pokladna touto reformou, není možno dnes přesně zjistiti, poněvadž pro nedostatek úřednických sil finanční úřady tyto daně za léta 1922-1924 nemohly až dosud předepsati.
Vzhledem k účelu reformy navrhuje rozpočtový výbor dle svého usnesení ze dne 18. prosince 1924:
Slavný senáte!
Račiž osnovu zákona, jímž se částečně mění ustanovení § 94, lit. c, zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z., o osobních daních přímých schváliti ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou 16. prosince 1924, otištěném v sen. tisku č. 2038.
V Praze, dne 18. prosince 1924.
F. Jirásek v. r.,
předseda.
Dr J. Karas v. r.,
zpravodaj.