Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

10. zasedání.

Tisk 2060.

"Demokracie, toť dobrá administrativa", pověděl náš president republiky. V těchto slovech jest hluboká pravda. Bez dobré administrativy nemůže se demokracie udržeti, neboť špatná administrativa vyvolá v lidu odpor proti demokratické formě státu a na konec způsobí změnu této formy státní. Špatná nebo nedostatečná administrativa znemožňuje také státu, aby splnil své povinnosti vůči lidu, který potřebuje a si žádá rychlé, spravedlivé a laciné vyřizování svých záležitostí dle pravidla "Úřady jsou pro lid a nikoliv lid pro úřady!"

Po této stránce trpí naše veřejná správa mnohými nedostatky. Naše veřejná správa jest velmi komplikována. Máme nadbytek ústředních úřadů, kompetence jejich není vždy přesně vymezena, máme zbytečně mnoho instancí, zavedeno jest zbytečně mnoho psaní, správní předpisy jsou nepřehledné a ztěžují praktické jich provádění, vnitřní styk a kancelářská manipulace v úřadech jest strašně složitá. Tím trpí úřednictvo, které není s to, aby bylo se svými pracemi včas hotovo a musí svůj volný čas věnovati vyřizování úředních záležitostí, chce-li býti s nimi hotovo. Následkem toho nezbývá mu času na další studium a vzdělávání se, na zotavení a odpočinek. Tím trpí však také lid, neboť vyřizování jeho záležitostí se protahuje na měsíce i léta, takže největší pomalost nazývá lidový vtip "úřední rychlostí".

Při tom všem jest naše veřejná správa velmi drahá, neboť konsumuje téměř dvě třetiny všech státních příjmů, což jest zjev jistě nezdravý a neudržitelný. Po zaplacení státního zaměstnanectva, úroků ze státních dluhů a úmoru nezbývá ani jedna třetina všech státních příjmů na věcná, produktivní vydání, jimiž jest podmíněn pokrok, rozvoj a zvelebení zemědělství, živností, obchodu a průmyslu, od nichž závisí pokrok vzdělání obyvatelstva.

A nad to nade všecko není státní zaměstnanectvo za svoji práci tak honorováno, aby za panujících drahotních poměrů bylo zbaveno tísnivých starostí o uhájení existence své a svých rodin a mohlo se, jsouc po stránce materielní uspokojeno, věnovati se vší energií a vší silou ducha svědomitému a pilnému plnění svých úředních povinností.

Tyto poměry vedly vládu k tomu, aby podala sněmovnám osnovu zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě, kterým chce vláda zmenšiti úkoly veřejné správy, poté pak zajistiti, aby úkoly, které stát musí plniti, byly obstarávány co nejjednodušeji a nejúsporněji, tak aby výdaje byly omezeny na nejmenší nutnou míru, kterou nezbytně vyžaduje životní zájem státu i obyvatelstva. Reformou veřejné správy zabývá se část 3. předlohy, ukládajíc vládě v § 3, aby do 31. prosince 1925 předložila návrh zákona o jednotné úpravě správního zřízení. V souvislosti s provedením těchto úkolů má býti předložen návrh. zákona, upravující požitky státních zaměstnancův.

Tato část předlohy byla, uvítána s povděkem a s uspokojením jak od obyvatelstva, tak i státního zaměstnanectva.

Avšak, jak to již v životě bývá, do kalicha radosti přimísena jest i kapka hořkostí. Reforma veřejné správy přináší ssebou snížení počtu státních zaměstnancův. Jak jest již všeobecně známo, má náš stát dle statistiky z 30. června 1924 státních zaměstnanců včetně důstojníků a gážistů mimo hodnostní třídy, příslušníků četnictva, a zaměstnanců bankovního úřadu ministerstva financí (bez sezonních dělníků a osob zaměstnaných přechodně) 342.870, k tomu přistupuje 51.000 učitelů na veřejných školách obecných a občanských, dále asi 60.000 zaměstnanců veřejných a asi 67.000 osob, které požívají od státu odpočivných a zaopatřovacích požitkův; s příslušníky rodin počítáno jest od státu závislý každý 10., případně 9. obyvatel státu. To jest ovšem nezdravý poměr a nemožný stav.

Proto chce naše vláda podle příkladu všech evropských států přikročiti ku snížení počtu státních a jiných veřejných zaměstnanců, a to v roce 1925 aspoň o 10 %. Jest to bolestná operace, ke které státní organismus sahá, ale v zájmu ozdravení státu nutná. Bude-li při propouštění státních zaměstnanců dbáno toho, aby především byli propuštěni ti, kteří mají nárok na pensionování anebo budou míti brzy vyslouženo, dále pak ti, kteří jsou hospodářsky tak situováni, že jich propuštěním nebude výživa jejich nebo jich rodin ohrožena, pak pravděpodobně na propouštění jiných nedojde. Odbytné a odpočivné požitky, které zákon zaručuje propuštěným, ulehčuje jim jich situaci do té doby, než najdou jiné vhodné povolání.

Z těchto důvodů usnesl se sociálně-politický výbor doporučiti senátu, aby vládní předloha zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě schválil ve znění, v jakém byla přijata poslaneckou sněmovnou.

Vedle toho učinit sociálně-politický výbor usnesení, aby v důvodové zprávě bylo zdůrazněno, že válečnými poškozenci, a nichž jest řeč v § 14, odst. 7., rozumí se i legionáři, a že při provádění zákona má býti dbáno toho, aby u válečných poškozenců bylo používáno ustanovení § 8 zákona.

Pokud se týká aktivních stálých požitků, uvedených v § 18, odst. 1., bylo prohlášeno přítomným p. ministrem vnitra, že z pensistů, kteří odešli na odpočinek přede dnem 1. září 1919, rozumí se požitky, které by měl poživatel odpočivných požitků vedle základny pensijní, jak upravena bude současně projednávanými návrhy zákonů, jimiž se mění předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních, státních a jiných zaměstnanců, jakož i osob vojenských.

Totéž, co dle § 22, odst. 2. platí o soudcích, platí také o profesorech vysokých škol.

K § 30, odst. 1. se poznamenává, že staré pense možno jen tehdy snížiti, když se pobírá dvojí odpočivné anebo dvojí zaopatřovací požitky.

§em 30, odst. 2. provedena bylo usnesení poslanecké sněmovny oproti vládnímu návrhu ta změna, že předsednictva zákonodárných sborů provádějí v osnově zákona naznačená úsporná opatření v obory sněmovní služby z vlastní pravomoci, opírající se o zákon č. 186/1922.

Zásadu tuto dlužno hájiti jednak z důvodu, že jest přirozeno, že o věcech sněmovních ministerstva nejsou a nemohou býti dostatečně informována, takže jich nemohou správně doceniti, jednak z důvodu, že z ústavního poměru orgánu zákonodárné moci k moci výkonné vyplývá, že předsednictva zákonodárných sborů ve svých správních záležitostech nemohou býti podřizována orgánům moci výkonné, která přec ústavou jest subordinována moci zákonodárné.

Sociálně-politický výbor navrhuje, aby osnova zákona, byla schválena ve znění sen. tisku č. 2048.

V Praze, dne 20. prosince 1924.

R. Jaroš v. r.,

předseda.

Otm. Hrejsa v. r.,

zpravodaj.

Rozpočtový výbor vzal na vědomí vysvětlivky, jichž se mu dostalo se strany zástupců vlády k některým ustanovením osnovy zákonné. Zejména vyrozuměl z nich, že zkrácení odpočivných neb zaopatřovacích požitků státních podlé §u 17 má nastati jen, střetnou-li se s obdobnými požitky nestátními veřejnými nebo s aktivními požitky ať státními, ať veřejnými nestátními v téže osobě, takže neberou se v počet společně požitky manželů nebo jiných různých příslušníků rodinných.

Rovněž bylo výboru vysvětleno, že v §u 18 "výdělečným příjmem" rozumí se příjem ze samostatných podniků a příjem pracovní, nikoli též příjem z majetku kapitálového.

K § 28 dáno vysvětlení, že "nadřízeným úřadem" rozumí se vyšší úřad samosprávný, pokud pak jde o zemské výbory, že rozumí se nadřízeným úřadem vláda.

Konečně § 30 dlužno rozuměti tak, že nepozbývají platnosti služební smlouvy celé, nýbrž jen ona jejich ustanovení, která odporují novému zákonu.

Rozpočtový výbor připojuje sek návrhu Výboru sociálně-politického, aby udělen byl souhlas senátu k zákonu o úsporných opatřeních ve veřejné správě podle usnesení poslanecké sněmovny tisk 2048.

V Praze, dne 21. prosince 1924.

Dr Karas v. r.,

místopředseda.

Dr Fáček v. r.,

zpravodaj.