Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

10. zasedání.

Tisk 2076.

Am 31. Dezember 1924 ist dais Gesetz über die Förderung dier Bautätigkeit abgelaufen, am 30. April 1925 läuft das Gesetz über den Mieterschutz ab. Seit dem 1. Jänner 1925 besteht hinsichtlich der Förderung der Bautätigkeit eine Lücke. Beides, Mieterschutz und Bautätigkeit hängt enge zusammen. Wenn die Voraussetzungen für einen Abbau des Mieterschutzes geschaffen werden sollen, so kann dies nur dadurch geschehen, daß Wohriungen gebaut werden, damit der Nachfrage durch eim entsprechendes Angebot nachgekommen werden kann. Die private Bautätigkeit liegt nahezu vollständig darnieder, weil die Baukosten viel zu hohe sind, um eine Verzinsung der Häuser zu ermöglichen. Die Mietzinse wären derart hohe, daß sie für die Arbeiter, Beamten und Angesitellten überhaupt unerschwinglich wären. Infolgedessen ist es Pflicht des Staates, hier helfend einzugreifen und durch Gewährung von Subventionen und Garantien die Bautätigkeit zu fördern. Zu alldem kommt, daß seit einiger Zeit ein starkes Anziehen der Preise aller Baumaterialien zu bemerken ist, sodaß die Befürchtung besteht, daß im ommenden Jahre moch wesentlich teuerer gebaut werden wird, als im vergangenen. Es wäre Pflicht der Regierung gewesen, rechtzeitig vor Ablauf des alten Gesetzes für ein neues Gesetz zu sorgen. Offenbar ist dies bisher an dem Widerstand der bürgerlichen. Parteien, welche die ganze Bautätigkeit den Unternehmern überlassen wollen, uind an dem Widerstainde des Finanzministeriums gescheitert, welch letzteres augernscheinlich lieber Arbeitslosenunterstützung zahlt, als produktive Arbeitslosenfürsorge in der Form von Bauten von Häusern zu üben. Dieselbe Gefahr droht dem Mieterschutz. Auch hier versuchen die Hausherren und ihre Exponenten, die bürgerlichen Parteien, wenn schon nicht die Beseitigumg, so doch eimen erheblichen Abbau des Mieterschutzes. Wir brauchen die für die arme Bevölkerung katastrophalen Folgen eines Abbaues des Mieterschutzes nicht zu schildern. Während zahlreiche Untennehmungen für das Jahr 1924 wieder ungeheuere Gewinne ausweisen ― wir verweisen auf die Zuckerfabriken, auf die chemischen Fabriken, die Textilfalbriken, Glas- und Porzellanfabriken ― seufzen die Arbeiter, die Angestellten und Beamten unter der Last der immer mehr ansteigenden Teuerung. Es hat sich herausgestellt, daί die Löhne der Arbeiter, die Gehalte der Angestellten gekürzt wurden, die Preise jedoch höher gestiegen sind und daß sonach der ganze Schwindel, der mit dem Preisabbau getrieben wurde, nichts anderes war, als das Bestreben, den Unternehmern auf Kosten der Arbeiter, Beamten und Angestellten erhöhte Gewinnne zu verschaffen. Die arbeitenden Klassen der Bevölkerung wissen nicht mehr, woher sie das Notdürftigste zum Leben nehmen sollen. Und in dieser Zeit der Teuerung und Not wagt es das übermütig gewordene Bürgertum auch noch den Abbau des Mieterschuttzes zu verlangen. Dem gegenüber stehen wir auf dem Standpunkt, daß der Mieterschutz verbessert werd en müß und die Mögliehkeiten der Kündigwng nicht erweitert werden dürfen. Wir fordern aber auch den Schutz gegen dne Delogierungen und somit das wieder Imkrafttreten der >lex Meißner<. Mit großem Bedauerm müssem wir isehen, daß das Ministerium für sozialie Fürsorge bisher nicht imstanide war, die Bevölkerung darüber zu beruhigein, daß der Mieterschutz unverändert, ja verbessert fortdauern wird, undl daß der Staat auch weiterhin dse Bautätigkelt im ausreichennden Maße fördern will. Wir wünschen dringendst, daß die Bevölikerung so rasch als möglich über die Pläne des Ministeriums aufgeklärt wird und hoffen, daß diese Aufklärung eine Beruhigung der Bevölkerung zur Folge habem wird.

Wir fragen den Herrn Minister:

Ist er bereit, in kürzester Zeit Gesetzesvorlagen der Nationalversammlung vorzulegen, mit welchen

1. der Mietenschutz zum mindesten in unverändertem Maße erneuert und der Sahutz gegen Delogierungen gewährleistet wird.

2. mit welchen die Föriderung der Bautätigkeit durch den Staat auf eine lange Reihe von Jahren sichergestellt wird?

Prag, den 28. Jänner 1925.

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

10. zasedání.

Tisk 2076.

Dne 31. prosince 1924 uplynula působnost zákona o podpoře stavebního ruchu, dne 30. dubna 1925 přestane působiti zákon o ochraně nájemníků. Od 1. ledna 1925 máme mezeru, pokud jde o podporu stavebního ruchu. Obojí, ochrana nájemníků a stavební ruch úzce spolu souvisí. Mají-li býti zjednány předpoklady pro zmenšení ochrany nájemníků, pak státi se to může jen tím, že se budou stavěti byty, aby se mohlo poptávce vyhověti přiměřenou nabídkou. Soukromá stavební činnost téměř úplně poklesla, ježto stavební náklad jest příliš vysoký, než aby umožnil zúrokování domů. Nájemné bylo by tak vysoké, že by dělníkům, úředníkům a zaměstnancům bylo vůbec nemožno je platiti. Následkem toho jest povinností státu, aby zde svou pomocí zasáhl a aby poskytováním subvencí a záruk stavební ruch podporoval. Ke všemu tomu přistupuje, že od nějaké doby pozorujeme silný vzrůst cen všeho stavebního materiálu, takže se jest obávati, že v příštím roce bude se stavěti ještě podstatně dráže nežli v roce předešlém. Bylo by bývalo povinností vlády, aby včas, před uplynutím platnosti starého zákona, postarala se o zákon nový. Patrně to posud ztroskotalo na odporu měšťáckých stran, které veškerou stavební činnost chtějí přenechati podnikatelům, jakož i na odporu ministerstva financí, kteréž patrně platí raději podpory v nezaměstnanosti, než aby pěstovalo produktivní péči o nezaměstnané tím, že by se stavěly domy. Totéž nebezpečí hrozí ochraně nájemníků. Také zde pokoušejí se domácí páni a jejich exponenti, měšťácké strany, ne-li o odstranění, tož alespoň o značné zmenšení ochrany nájemníků. Nepotřebujeme líčiti katastrofální následky zmenšení ochrany nájemníků pro chudé obyvatelstvo. Kdežto četné podniky vykazují za rok 1924 zase nesmírné zisky ― poukazujeme na cukrovary, na chemickι továrny, textilní továrny, sklárny a továrny na porcelán ― sténají dělníci, zaměstnanci a úředníci pod tíhou stále vzrůstající drahoty. Ukázalo se, že mzdy dělníků, platy zaměstnanců byly sníženy, že však ceny přece stouply a že tudíž celý podvod, který se dál se snižováním cen, nebyl ničím jiným nežli snahou, podnikatelům na účet dělníků, úředníků a zaměstnanců zjednati zvýšené zisky, Pracující třídy obyvatelstva již nevědí, odkud by vzaly nejnutnější, čeho třeba pro život. A v této době drahoty a nouze odvažuje se zpupné měšťáctvo žádati také ještě zmenšení ochrany nájemníků. Oproti tomu stojíme my na stanovisku, že ochrana nájemníků musí býti zlepšena a že možnost výpovědí nesmí ubýti rozšiřována. Žádáme však také ochranu proti nucenému vyklizení bytů a tudíž, aby znovu nabyla platností >lex Meissner<. S velikým politováním vidíme, že ministerstvu sociální péče nebylo posud možno uklidniti obyvatelstvo o tom, že ochrana nájemníků potrvá nezměněna, ba zlepšena, a že stát také nadále dostatečnou měrou chce podporovati stavební ruch. Přejeme si velice naléhavě, aby obyvatelstvo pokud možno rychle bylo poučeno o úmyslech ministerstva, i doufáme, že toto poučení bude míti v zápětí uklidnění obyvatelstva.

Tážeme se pana ministra:

Jest ochoten v nejkratší době předložiti Národnímu shromáždění osnovy zákonů, jimiž

1. ochrana nájemníků alespoň v nezměněné míře se obnovuje a zaručuje ochrana proti nucenému vyklizení bytů.

2. stát na dlouhou řadu let zabezpečuje podporu stavebního ruchu?

V Praze dne 28. ledna 1925.