Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

10. zasedání

Tisk 2081.

Na veřejné schůzi lidu, konané dne 28. srpna 1924 v Gániči, měl senátor Ivan Bodnár řeč, ve kteréž mimo jiné pravil:

>Utiskují nás ještě více než ta monarchie. Naše tak zvaná demokratická republika jest horší než bývalá monarchie, za republiky teklo více krve ruské než za monarchie. Za nynější vlády se má lépe panský pes než ubohý člověk.

V úřadech na vedoucích místech jsou cizinci z Ukrajiny a Ruska, kontrarevolucionáři, všichni, kteří byli vyhnáni od našich ruských soudruhů, a zde jsou jim propůjčována republikou výnosná místa, nacpávají si kapsy a dřou náš ubohý lid.<

>Ale nyní v demokratické republice vlci nám žerou náš poslední dobytek, ale ta zvěř má u pánů větší cenu, než zdejší ruský člověk.<

Dále líčil událostí svaljavské a to tak, že četník chtěl vyrvati dělníku nesoucímu rudý prapor tento z ruky, při potyčce však že byl četníkem proboden a na to že bylo do lidí ještě vystřeleno.

Dne 31. srpna 1924 řečnil jmenovaný senátor na veřejné schůzi ve Vulchovcích a pravil mezi jiným:

>Vidíme, že jest nám stokrát hůře, než za Maďarska, jelikož za Maďarska neteklo tolik ruské krve co nyní. Veškeré úřady, četnictvo a finanční stráže jsou obsazeny Čechy a my máme vlastní svoji inteligenci, která jest bez chleba. Lesní úřady utlačují Rusíny hůře, než za maďarské doby. Půda přiděluje se českým legionářům na Podkarpatské Rusi a chudobný ruský lid nemůže dostati ani kousku země.<

Dále líčil události ve Svaljavě a pravil mezi jiným:

>Jeden z raněných účastníků žádal před svou smrtí svoji ženu o vodu, četník však nechtěl pustiti ženu k umírajícímu muži. Vykřikl; >Nechť ten pes za plotem zhyne.<

O intervenujícím úředníku, asistentu Františku Vašíčkovi pravil senátor Bodnár:

>Já bych k Vám mluvil dále, ale ten panský pes mne nenechá.<

Naváděje k násilnostem vůči témuž úředníku, zvolal k přítomným;

>Vy, tovaryši, neznajete s ním robiti porjadok< což mělo skutečně za následek ztýrání jmenovaného úředníka.

Konečně vybízel senátor Ivan Bodnár na notářském úřadě ve Vulchovcích, aby lid neplatil daní.

Dle trestního oznámení četnické stanice v Terešvě prohlásil týž senátor dne 1. září 1924 na cestě do Tiačeva asi před 5―6 lidmi:

>President republiky Masaryk jest největší zloděj v republice.<

Budiž zle podotknuto, že veškeré schůze senátora Ivana Bodnára byly četně navštíveny venkovským obyvatelstvem.

Na schůzi ve Vulchovcích, konané na náměstí před notářským úřadem, došlo ku rvačce mezi posluchači, při níž dostal župní sekretář strany sociálně-demokratické z Hustu několik políčků a byl ze schůze zahnán. Když intervenující úředník Vašíček prohlásil schůzi za rozpuštěnou a shromáždění vyzval, aby se rozešlo, vykřikl senátor Bodnár:

>Vidíte ho, to je také jeden panský špicl. Tovaryši, neznajete s ním zrobit porjadok< načež s některými vedoucími soudruhy zmizel, když byl dříve dav proti úředníku podnítil, a skryl se ve vesnici. Intervenující asistent Vašíček byl pak obklopen podníceným davem a pronásledován výkřiky: >Zabte ho, panského psa.< Asistent se zachránil jen tím, že v kritickém okamžiku pohrozil davu pistolí. Z davu bylo pak házeno kamením, pří čemž různí lidé byli poraněni.

Ve shora naznačených výrocích senátora Ivana Bodnára shledává soudní stolice v Hustu podezření z různých přečinů proti §u 14 zákona na ochranu republiky a žádá tudíž za souhlas k stíhání jmenovaného senátora. pro naznačené delikty.

Imunitní výbor uváživ, že zde nejde o nějakou stranickou persekuci člena Národního shromáždění, aby nemohl vykonávati svůj mandát, uváživ dále, že ze všech zpráv v této záležitosti senátu zaslaných na jevo vychází, že senátor Ivan Bodnár k výstřednímu svému vystupování jenom proto se odhodlal, že spoléhá na svoji imunitu, uváživ dále, že imunita člena Národního shromáždění zakotvena jest zákonem a že zákona dovolávati se může jen ten, kdo sám zákony neruší, usnesl se na návrhu:

Slavný senáte, račiž dáti souhlas ku stíhání senátora Ivana Bolnára pro přečin dle §u 14 zákona na ochranu republiky č. 50/1923 Sb. z. a n., spáchaný na veřejné schůzi lidu v Gániči, dále ve Vulchovcích, pak na notářském úřadě ve Vulchovcích a na cestě do Tiačeva.

V Praze, dne 3. března 1925.

Dr Ot. Krouský v. r.,
předseda.

Dr Stránský v. r.,
zpravodaj.