Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

10. zasedání.

Tisk 2103.

Vznik našeho nového státu povstalého z obvodů obou dříve samostatně spravovaných celků přinesl sám s sebou nutnost v prvopočátku ponechání v platnosti té doby stávajících zákonů na jedné straně rakouských, na druhé straně uherských. Tak stalo se i se zákony živnostenskými, tak že v oblasti Čech, Moravy a Slezska zůstal v platnosti zákon dříve rakouský se svými přísnými ustanoveními, v oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi, zákon uherský daleko liberálnější. Tento právní stav dvojích sfér zákonných měl býti odčiněn přijatým zákonem ze dne 10. října 1924, čís. 259 Sb. z. a n., jenž znamená částečnou unifikaci živnostenských zákonných předpisů. Tento zákon však, poněvadž vztahuje se přímo jen na území Slovenska a Podkarpatské Rusi, nezaručuje úplně rovná práva živnostenských oprávnění získaných na území Čech, Moravy a Slezska, kterážto oprávnění dávala možnost přenášení živnosti, případně zřizování závodů vedlejších neb skladů po celé republice, a oprávnění získaných na území Slovenska a Podkarpatské Rusi na podkladě zákona dříve uherského, který nedává možnost přenášení podobného na území druhých částí republiky. Proto má býti vydán tento zákon, kterýž znamená úplné zrovnoprávnění obou různě získaných oprávnění živnostenských, tak že oboustranně bude možno přenášeti podniky živnostenské, zřizovati filiálky a sklady v celém státě, ovšem když vyhověno bude jinak zákonným předpisům, zvláště ohlašovacím.

§ 1 vládního návrhu odstavec (1) ustanovuje pro samostatné živnostníky, jejichž oprávnění opírá se o oprávnění nabyté na území, kde platí živnostenský řád dříve rakousky, že mohou se zařizovati jak výše uvedena i na.zemí, kde platil dříve zákon uherský; v (2) odstavci téhož paragrafu přiznávají se obdobná práva pro ty, kteří nabyli živnostenského oprávnění na území, kde platí živn. zákon dříve uherský s výjimkou § 4. Odstavec (1) vylučuje živnost zubních techniků, pro kterou platí již zvláštní ustanovení zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb. z. a n. a živnosti stavební, jichž poměr upravuje se §em 2 tohoto zákona.

Tento poměr upravuje se tak, že stavitelé, zedničtí, tesařští, kameničtí a studnařští mistři mohou svá oprávnění přenášeti na území druhé sféry jen do míry oprávnění platných pro práva nabytá na základě zákonů té které sféry, tak že oprávnění nabytá na podkladě práva dříve rakouského opravňují přenášení živnosti, zřizování skladů i pobočných závodů a provádění prací v území Slovenska a Podkarpatské Rusí jen v té míře, v jaké mohou jich užívati oprávněnci podle zákona dříve uherského, a naopak těchto v Čechách, Moravě a Slezsku v míře, jak oprávněnci podle zákona dříve rakouského jich tamže užívají.

§ 3 rozšiřuje práva získaná na podkladě zákona ze dne 10. října 1924, č. 259 Sb. z. a n., (předloha unifikační) na oblast celého státu.

§ 4 stanoví, že nevztahuje se ustanovení §u 1 na ty živnostníky,

(1) kteří v době získání svého oprávnění na podkladě zákona dříve uherského v čase od 28. října 1918 do 31. května 1925 (kdy končí platnost zákona dříve uherského na Slovensku a Podkarpatské Rusi) neměli domovského práva v některé obci na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi, aby se tak předešlo obejití se strany těch, kteří své domovské právo mají v ostatních částech republiky, kteří pro toto široké práva měli by si opatřiti oprávnění na podkladě zákona živnostenského dříve rakouského;

(2) dále jde-li o přenesení živnosti, zřízení vedlejšího závodu nebo skladu, je-li třeba při tom předložiti příslušnému úřadu 1. stolice domovský list;

(3) zakáže-li živnostenský úřad přenesení těchto svrchu jmenovaných oprávnění v důsledku nezachováni podmínek druhé věty odst. 1.

Živnostenský výbor zabýval se touto osnovou zákona ve své schůzi konané dne 17. března 1925 a došel k jednomyslnému přesvědčení, že osnova znamená postup v unifikaci a zejména vyrovnání práv všech občanů užívajících živnostenská oprávnění dříve různých zákonných sfér a uznav důvody vládou uvedené, doporučuje slavnému senátu přijetí osnovy zákona podle vládního návrhu beze změny.

V Praze dne 17. března 1925.

Jan Jílek v. r.,
předseda.

V. Sehnal v. r.,
zpravodaj.

ze dne.............1925,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Živnostníci, kteří provozují samostatně jakoukoli živnost s výjimkou živnosti zubních techniků (odstavec 3.) a živností stavebních (§ 2) na základě živnostenského oprávnění nabytého na území, kde platí živnostenský řád dříve rakouský, mohou v mezích platných ustanovení vykonávati živnostenské oprávnění kdekoliv na území Československé republiky a mohou živnost svoji kamkoliv přenášeti a zřizovati tam závody vedlejší a sklady, byť i pro nastoupení a provozování těchto živností na tom kterém území platila odchylná právní úprava.

(2) Téhož práva s výjimkou v §u 4 požívají živnostníci, kteří provozují samostatně jakoukoliv živnost na základě živnostenského oprávnění nabytého na území, kde platí živnostenský zákon dříve uherský.

(3) Pro rozsah oprávnění živnosti zubních techniků platí ustanovení zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 303 Sb. z, a n. o zubním lékařství a zubní technice.

(1) Stavitelé, zedničtí, tesařští, kameničtí a studnařští mistři, oprávnění na základě koncesní listiny, vydané podle zákona ze dne 26. prosince 1893, čís. 193 ř. z., jímž se upravují koncesované živnosti stavební, nebo podle §u 23 cís. patentu ze dne 20. prosince 1859, čís. 227 ř. z. o živnostenském řádu, neb na základě koncesní listiny aneb živnostenského listu vydaného podle živnostenských předpisů dříve uherských, mohou kdekoliv na území Československé republiky vykonávati práce, spadající do jích oboru, mohou svoji živnost kamkoliv přenésti a zřizovati tam závody vedlejší a sklady. Avšak živnostníci, oprávnění dosud na Slovensku a Podkarpatské Rusi smějí v ostatních částech republiky práce dotyčné prováděti, jakož i zřizovati závody vedlejší a sklady pouze v oněch místech a v tom rozsahu jako příslušní živnostnici oprávnění podle zák. čís. 193/1893 ř. z. Živnostníci pak oprávnění dosud na území republiky mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus smějí na Slovensku a Podkarpatské Rusi dotyčné práce prováděti pouze v tom rozsahu jako příslušní živnostníci, oprávnění podle zák. čl. XVII/1884 (živnostenský zákon).

Živnostníci, kteří provozují samostatně svoji živnost na základě živnostenského oprávnění nabytého podle předpisů zák. čís. 259/1924 Sb. z..a n., mohou vykonávati práva uvedená v § 1 odst. 1. kdekoliv na území Československé republiky.

(1) Ustanovení §u 1 nevztahuje se na živnostníky, kteří provozují na základě živnostenského oprávnění nabytého podle zák. čl. XVII/1884 v době od 28. října 1918 do 31. května 1925 živnost koncesovanou, řemeslnou neb takovou obchodní, po případě svobodnou živnost, jež na, území republiky mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus vázána jest průkazem způsobilosti. Tito živnostníci mohou práva v §u 1 odstavci 1. vytčená vykonávati na území republiky mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus jen tehdy, jestliže v době nabytí živnostenského oprávnění měli domovské právo v některé obci na území Slovenska neb Podkarpatské Rusi.

(2) Jde-li o přenesení živnosti zřízení vedlejšího závodu neb skladu, jsou tito živnostníci povinni současně s oznámením aneb žádostí předložiti, příslušnému úřadu I. stolice domovský list.

(3) Nebyla-li splněna podmínka druhé věty odstavce 1., zakáže živnostenský úřad přenésti živnost, zříditi závod vedlejší neb sklad, leč by živnostnici vyhověli všem podmínkám pro nastupování dotyčných živností na území republiky mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus předepsaným.

(4) Platnost omezení v předchozích odstavcích obsaženého zanikne pro ty živnostníky, kteří nemajíce domovského práva v některé obci na území Slovenska nebo Podkarpatské Rusi, nabyli sice živnostenského oprávnění na základě zák. čl. XVII/1884 v době v odstavci 1. uvedené, avšak svoji živnost provozují samostatně na tomže území aspoň po dobu 10 let.

Ustanovení závěrečná. Přestupky tohoto zákona trestají se podle živnostenského řádu (zákona).

(1) Ustanovení §u 4 pozbývá 31. května 1935 platnosti.

(2) Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr průmyslu, obchodu a živností.