Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

10. zasedání.

Tisk 2119.

Vojenská správa povolává každoročně množství občanů ke cvičení ve zbrani. Tím odnímá na čas množství občanů občanskému jejich zaměstnání, ano vojenská opatření přinášejí soukromým zaměstnancům ohroženi nebo přímo ztrátu existence. Občané službou vojenskou povinní, t. j. volaní ke cvičení ve zbrani nebyli dosud chráněni před škodami hmotnými.

Posud jsme měli na ochranu těchto občanů jen vládní nařízení ze 7. srpna 1922, ze 7. srpna 1923 a z 29. února 1924. Všechna tato vládní nařízení vydána byla jako opatření mimořádné, vyvolané poválečnými poměry, všechna měla dočasný ráz a vztahovala se jen na to které cvičení ve zbrani.

Dnes už nemůžeme mluvit o opatřeních poválečných a mimořádných; dnes musíme hledět na ty věci vojenské jako na normální a pravidelné a běžné. Proto je potřebí zákona a zákonem poskytnout ochranu soukromým zaměstnancům všeho druhu, když jsou povoláni na cvičení ve zbrani, aby za konání své občanské povinnosti vůči státu nebyli vystaveni nebezpečí, že utrpí škody soukromé. Zejména že jim nehrozí propuštění z práce. Důvodová zpráva poslanecké sněmovny zdůrazňuje nebezpečí tím, že se odvolává na přítomnou hospodářskou krisi a výjimečné poměry pracovní. Možno říci, že i bez hospodářské krise a bez výjimečných poměrů pracovních zákona toho jest a bude vždy potřebí. Vždy nám musí zůstati svatou zásadou, že vojenské služby občanů, tato daň odváděná osobně státu, nesmějí přinášet úkor občanům v jejich povolání a zaměstnání.

Senátu nastává tedy povinnost přisvědčit vládnímu návrhu, jejž poslanecká sněmovna již schválila, jak upravit pracovní nebo služební poměry občanů, povolaných ke cvičení ve zbrani. Jde, jak samozřejmo, o záložníky. Záložníci (mužstvo) bývají povoláváni k pravidelným cvičením čtyřikrát za dobu svého záložnictví ― ve 3., 5., 7. a 10. roce zálohy. Cvičení trvá ve 3. a 5. roce čtyři neděle, v 7. a 10. roce tři neděle. Důstojníci záložní jsou povinni dostavit se pětkrát ke čtyřnedělnímu cvičení ve zbrani. Vedle těchto řádných cvičení jsou ještě mimořádná, která mohou nastati, když armáda zavede novou výzbroj a pod.

Na všechny tyto případy ― řádné i mimořádné ― pamatuje zákon, tisk 2109.

Zákon tento je důležitý a cenný věcně. Spadá do sociální péče a přináší ochranu slabých. Slohově pohříchu trpí těžkopádností našich zákonů a nevyhne se asi některým sporům v praksi, protože výklad všeobecných rčení jako "důležité příčiny" a p. bude zůstaven vojenským úřadům. V tom případě se doporučuje, aby se výklad děl co nejblahovolněji.

Branný výbor doporučuje senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou. Máme vojsko, musíme mít vojenské zákony. J. A. Komenský napsal spisek Štěstí národa. Mezi podmínkami, které národ činí šťastným, na pátém místě uvádí vojsko. Šťastný je národ, jenž má zdatné vojsko proti nepřátelům, kdyby vpadli do země. Aby ― biblicky řečeno ― Juda a Asrael bydleli bezpečně pod vinným kmenem svým a pod svým fíkem. Naše obecná bezpečnost žádá toho, abychom také ochránce bezpečnosti zabezpečili před ztrátami.

V Praze, dne 26. března 1925.

V. Klofáč v. r.,
Předseda.

Dr Jan Herben v. r.,
zpravodaj.

Tento zákon jest další etapou na poli naší ochranářské politiky sociální, neboť jím chráníme soukromého zaměstnance všech kategorií před výpovědí z práce nebo služby, jestliže jest povolán ku cvičení ve zbrani, t. j. k vojenskému cvičení služebnímu. Je to zcela logické, že zaměstnanec, je-li vázán zákonem, aby splnil svoji občanskou povinnost, nesmí býti proto vydán v nebezpečí propuštění z práce nebo služby. Staly se případy, kdy nesvědomití zaměstnavatelé propouštěli svoje zaměstnance z práce, jestliže byli povoláni k vojenskému cvičení. Až dosud se tato otázka řešila nařízením, jež ovšem mělo pouze ráz přechodný, jako mimořádné opatření v mimořádných poměrech. A tato opatření vztahovala se pouze vždy na to které cvičení ve. zbrani, což ovšem pro budoucnost byl stav naprosto neudržitelný. Byla vydána celkem 3 podobná nařízení podle zmocňovacího zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337, z nichž poslední nařízení končilo koncem předešlého roku. Poněvadž se, a ta plným právem, stále jeví, větší a větší odpor proti delegaci moci zákonodárné a proti zmocňovacím zákonům, jež měly svoji oprávněnost pouze v mimořádných poměrech, v jakých jsme se octli bezprostředně po válce, a poněvadž zákonem stanovené pravidelné cvičení ve zbrani nelze pokládati za důsledek mimořádných poválečných poměrů, objevila se nutnost tuto otázku upraviti zvláštním zákonem. Zákon vztahuje se pouze na případy cvičení ve zbrani podle § 22 branného zákona z roku 1920, č. 193 a na případy mimořádného cvičení podle §u 9 zákona z roku 1922, č. 370. Další případy vojenské služby, na příklad činné služby za mobilisace, presenční služby, dále případ služby při mimořádném povolání zálohy v míru, do tohoto zákona pojaty nejsou. Poslanecká sněmovna pozměnila původní návrh zákona v tomto smyslu: Podle původní osnovy měla ochranná doba započíti desátým dnem před nastoupením cvičení a končiti sedmým dnem po jeho skončení. Výpověď daná v této době j e právně neúčinnou. Poslanecká sněmovna změnila návrh potud, že ochranná doba u zaměstnanců obstarávajících vyšší úkony, počíná již měsíc před započetím cvičení. Zaměstnanci, obstarávajícími vyšší úkony, nutno rozuměti ony zaměstnance, kteří dnes ještě spadají do zákona o obchodních pomocnících. V §u 2 pozměnila poslanecká sněmovna ustanovení, že tento zákon nevztahuje se na služební dobu u zaměstnanců obstarávajících vyšší úkony, která netrvala nepřetržitě alespoň 3 měsíce. Vláda navrhovala 6 měsíců. Konečně přivodila, poslanecká sněmovna v tomto paragrafu také změnu v tom smyslu, že z ochrany jsou vyloučeni pouze takoví sezonní zaměstnanci, jichž práce, pro kterou byli přijati, skončila právě v době ochranné. Paragraf 3 upravila poslanecká sněmovna tak, aby výslovné popření nároků na mzdu podle §u 1154 b) obč. zákona nebylo v tomto zákoně recipováno. Bylo tu použito vhodnější stylisace, značně seslabující původní znění.

V §u 4 nastala změna v tom smyslu, že povolání ku cvičení ve zbrani nedotýká se nejen nároků na dovolenou zákonem přiznanou, nýbrž nedotýká se také dovolené smluvené, buď kolektivní nebo individuelní smlouvou. V §u 8 jest stanoveno, že po dobu cvičení ve zbrani odpočívá nárok zaměstnance na všechny druhy sociálního pojištění, tudíž i nemocenské. Poslanecká sněmovna pozměnila ustanovení v ten smysl, že nároky na nemocenské pojištění zaměstnance zůstávají pro jeho příslušníky rodiny nedotčeny a stejně způsobila poslanecká sněmovna, že cvičné období čítá se do doby členství v nemocenských pokladnách, a to se všemi příslušnými důsledky. Poněvadž byly proneseny výtky, že některé okresní školní rady propouštějí ze služeb prozatímní učitele neb učitele smluvní, jestliže jsou povoláni ku cvičení ve zbrani, usnesl se sociálně-politický výbor na příslušné resoluci. Sociálně-politický výbor odporučuje, aby usneseni poslanecké sněmovny bylo schváleno ve znění otištěném v čísle tisku 2109 sen., a aby byla přijata dole uvedená resoluce.

V Praze, dne 26. března 1925.

Rud. Jaroš v. r.,
předseda.

Rudolf Pánek v. r.,
zpravodaj.

Rozpočtový výbor projednal vládní předlohu čís. 2109 ve schůzi, konané dne 26. března 1925. Po provedené debatě usnesl se připojiti se k usnesení výboru sociálně-politického a doporučiti senátu přijetí tohoto zákona ve znění, schváleném poslaneckou sněmovnou dne 21. března 1925.

V Praze, dne 26. března 1925.

Ferd. Jirásek v. r.,
předseda.

Jos. V. Klečák v. r.,
zpravodaj.

Ministerstvu školství a národní osvěty se ukládá, aby podřízené úřady upozornilo, že ochrana tímto zákonem zabezpečená se vztahuje též na učitele všech kategorií škol, kteří byvše zatímně, výpomocně nebo smluvně ustanoveni byli povoláni ke cvičení ve zbrani.