Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

11. zasedání.

Tisk 2127.

Výbor ústavně-právní projednal osnovu zákona a zabýval se zejména obšírně otázkou ústavní.

Vzhledem na sociální důležitost zákona navrhuje ústavně-právní výbor senátu, aby osnovu zákona přijal ve znění, jak na něm usnesla se poslanecká sněmovna a jak jest obsaženo v sen. tisku č. 2108.

Aby na příště nenastaly nesrovnalosti ústavně-právní co do ústavního vymezení mezi mocí zákonodárnou a mocí nařizovací, doporučuje dále ústavně-právní výbor senátu přijetí níže uvedené resoluce.

V Praze, dne 31. března 1925.

Dr. Witt v. r.,
předseda.

Dr. Adolf Procházka v. r.,
zpravodaj.

Zákonem ze dne 22. prosince 1924, č. 289 Sb. z. a n. byla vláda zmocněna, aby rozdělila mezi zaměstnanectvo státní 215 milionů Kč na účet státního hospodářství r. 1925. Za účelem úhrady této částky měla vláda ve smyslu §u 4 téhož zákona postarati se o nové zdroje státních příjmů, a zároveň dána vládě direktiva, které asi zdroje to mají býti.

Plníc tento zákon předkládá vláda Národnímu shromáždění dvě osnovy zákonů o zvýšení některých poplatků tax a kolků, a o zavedení, po případě zvýšení dávek za úřední výkony.

Vládní osnova nepodává výpočtu, ve kterých oborech státní správy výsostní ani ve kterých případech tyto nové dávky mají býti zavedeny. Podle této předlohy má se to státi povšechně v případech, kde státní správa koná jisté úkony v zájmu soukromém, a kde soukromník z dotyčných úkonů státní správy nabývá různých výhod, oprávnění a pod. Až dosud za úkony takové platily se pouze poplatky kolkové na dotyčná podání stran. Ale poplatky tyto ani z daleka nekryly náklad na orgány státní správy, zaměstnané vyřizováním takových podání stran.

Jest zcela spravedlivo, aby soukromník, který na vlastní zakročení z úředních úkonů státních nabývá zvláštního prospěchu soukromého (udělení koncese, stát. občanství, schválení vodního zařízení a pod.), zaplatil aspoň státu režii, kterou státu vyřízením své žádostí způsobil.

Zvláštností předlohy této jest, že nestanoví, ani kdy, ani jakou dávku bude stát vybírati, nýbrž že se v §u l dává vládě zmocnění, aby s omezením §u 12, totiž na dobu do konce roku 1926 cestou nařizovací prozatím sama stanovila obojí, při čemž se podle §u 9 vyhrazuje Národnímu shromáždění právo, vzíti na vědomí nebo odepříti souhlas s dotyčným ustanovením, jako se již stalo analogicky v zákoně o dani přepychové.

O přípustnosti takového zmocnění vlády se stanoviska naší ústavy podává zprávu výbor ústavně-právní.

Výbor rozpočtový vítá toto prozatímní opatření, poněvadž ono umožní, aby co nejdříve mohly se dávky zamýšlené předpisovati a vybírati, aby tak pokladna státní měla zabezpečenou úhradu pro zvýšené požitky státních zaměstnanců. Tyto zvýšené požitky budou se vypláceti od 1. ledna 1925, a tedy i úhrada musí býti opatřena co nejdříve.

Pro novost dávky této nebylo možno již nyní parlamentně stanoviti, kdy by se dávky ty měly požadovati, ani jakou sazbou. To dá se rychleji stanoviti výkonné moci státní. Na základě zkušeností praktických bude pak možno, během příštího roku zákonem stanoviti podrobně obojí.

Zmocnění, které se tímto zákonem uděluje vládě, obsahuje zároveň řadu pokynů, jimiž se má vésti. Tak zejména v §u 2 stanovena pro některé případy maximální výše dávek, v §u 6 dáno zmocnění ku prominutí jich, a v §u 7 omezuje se počet instancí rekursních na dvě.

Pro budoucně budou museti strany za vyvolané úkony státních orgánů platiti 1. kolky, 2. dávky a 3. i jiné hotové výlohy, které tím vzniknou, jako na př. útraty komisionelního šetření na místě (§ 3. osnovy).

§ 10. osnovy zavádí zároveň i dávky za úkony některých orgánů autonomních, a to zemských a okresních (o župních se nezmiňuje). Důvody pro jejich zavedení jsou stejné, jako u dávek státních. Pro obor působnosti obecní byly dávky takové zavedeny v Čechách již zemským zákonem ze dne 24. října 1899 č. 97 z. z. a pro celou republiku zákonem ze dne 12. srpna 1921, č, 329 Sb. z. a n.

Výnos těchto dávek se odhaduje přibližně asi na 80 mil. korun ročně, tedy na rok 1925 asi o 1/3 - 1/5 méně.

Poslanecká sněmovna dotyčnou předlohu vládní schválila ve své schůzi dne 21. března 1925.

Vzhledem k uvedenému navrhuje rozpočtový výbor:

Slavný senáte, račiž tuto osnovu zákona schváliti ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou.

V Praze dne 2. dubna 1925.

Dr. Horáček v. r.,
místopředseda.

Dr. J. Karas v. r.
zpravodaj.

Při projednávání předloh zákonných vznikají nežádoucí průtahy, kdykoli se vyskytnou nesrovnalosti ústavně-právní, zejména jde-li o hranici, která ústavou jest vymezena mezi mocí zákonodárnou a mocí nařizovací.

Aby takovým průtahům bylo zabráněno vyzývá se vláda, by při sestavování vládních osnov, které povolávají k činnosti moc nařizovací, přesně dbala ústavy, a žádáme, aby zejména bylo přihlíženo k zásadám vysloveným v nálezu ústavního soudu ze dne 7. listopadu 1922 č. j. úst. 120/22-2/10.