Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

11. zasedání.

Tisk 2136.

Imunitní výbor navrhuje senátu, aby se usnesl, že sedrie v Bratislavě v trestní věci proti senátoru Františku Zimákovi a proti Františku Rozkydalovi, č. j. B 7210/20 porušila imunitu Senátora Františka Zimáka tím, že jej usnesením ze dne 7. ledna 1924 obeslala k líčení žalobního senátu o námitkách, že proti němu dne 24. ledna 1924 v neveřejném zasedání žalobního senátu jednala, že žalobní senát usnesením z téhož dne senátora Františka Zimáka dal v obžalobu a že usnesením z 6. února 1924 obeslán byl senátor František Zimák jako obviněný k hlavnímu líčení, ačkoli senát v téže věci trestní k žádosti sedrie v Bratislavě v 180. schůzi dne 4. prosince 1923 odepřel dáti souhlas k trestnímu stíhání senátora Fr. Zimáka, o čemž sedrie v Bratislavě byla 18. prosince 1923 vyrozuměna.

>Robotnické Noviny< v Bratislavě uveřejnily zprávu, již Ludevít Korinek, tesařský mistr v Pezinku byl dotčen, a navrhl proto u sedrie v Bratislavě, aby proti Františku Zimákovi, který tehdy byl odpovědným redaktorem >Robotnických Novin<, zahájeno bylo vyšetřování. Při výslechu udal František Zimák, že je sám pisatelem inkrimované zprávy a že mu informaci k této zprávě podal důvěrník strany sociálně-demokratické František Rozkydal.

Ludevít Korinek podal pak u sedrie v Bratislavě obžalobu na Františka Zimáka jako na pisatele zprávy a na Františka Rozkydala jako na informátora (poněvadž skutečnosti ve zprávě obsažené za účelem uveřejnění Františku Zimákovi udal). Senátor Zimák podal proti obžalovacímu spisu námitky, o nichž rozhodoval za předsednictví předsedy sedrie J. Vojtíška, a přísedících radů zemského soudu Vrat. Valcháře (referenta) a Adolfa Kopřivy žalobní senát.

K návrhu obhájcovu výrokem ze dne 17. září 1921 přerušil žalobní senát podle § 265 č. 3 tr. ř. uh. trestní řízení, poněvadž jest nutno předem zrušiti imunitní právo obžalovaného Františka Zimáka a za tím účelem vrátil spisy vyšetřujícímu soudci, aby dožádal senát Národního shromáždění o vydání obžalovaného senátora. V odůvodnění svého výroku uvedl žalobní senát tehdy výslovně:

>Podle § 24 úst. zákona ze dne 29. února 1920, č. 12 Sb. z. a n., pouze poslanec a senátor jako zodpovědný redaktor nepoužívá výhody práva osobní imunity, v daném však případě jedná se o autora článku.<

Proti tomuto výroku strany odporu nepodaly a nabyl tento výrok právní moci.

Vyšetřující soudce požádal tedy senát o souhlas k trestnímu stíhání senátora Fr. Zimáka.

Senát odepřel ve schůzi 180 dne 4. prosince 1923 vyhověti žádosti sedrie v Bratislavě a nevydal senátora Fr. Zimáka v této věci k trestnímu stíhání. Senát schválil zprávu imunitního výboru, v níž bedlivému rozboru podrobena byla otázka, zda se výjimečné ustanovení druhého odstavce § 24 ústavní listiny vztahuje na člena Národního shromáždění, jenž je zodpovědným redaktorem, je-li zároveň pisatelem inkrimovaného článku a je-li obžalobou stíhán jen jako pisatel. Imunitní výbor odůvodnil tehdy podrobně, proč uznal za vhodné přikloniti se k svrchu uvedenému statanovisku žalobního senátu sedrie v Bratislavě a proč v daném případě nutno rozhodnouti o žádosti za zrušení imunitního práva obžalovaného senátora Fr. Zimáka. Směrodatnou byla ta okolnost, že obžaloba stíhá senátora Zimáka výslovně a jedině jako pisatele ve smyslu prvého odstavce § 33 tisk. zákona uh., tehdy na Slovensku platného, a nikoli jako zodpovědného redaktora ve smyslu prvého od stávce § 35 cit. zák. Ve věci odmítl senát vyhověti žádosti sedrie proto, poněvadž senátor Zimák obdržel informace k inkrimovanému článku od předsedy místní organisace strany, kterého považoval za osobu důvěryhodnou, a poskytl soukromému žalobci možnost zjednati si před soudem satisfakci tím, že svého informátora jmenoval.

O tom, že senát odepřel souhlas k trestnímu stíhání senátora Frant. Zimáka v této věci, obdržela sedrie v Bratislavě zprávu 18. prosince 1923.

Proto vyšetřující soudce zcela správně předložil spisy žalobnímu senátu ve smyslu § 128 odst. II. tr. ř. uh. ohledně Františka Zimáka se žádostí, aby spisy byly potom postoupeny trestnímu senátu k pokračování proti Františku Rozkydalovi.

Trestní spisy ohledně senátora Frant. Zimáka postoupil vyšetřující soudce za účelem zastavení trestního řízení. § 128 tr. ř. uh. totiž zní:

>Vyšetřující soudce jest povinen vyšetřování zastaviti, upustí-li žalobce od žaloby a nepřevezme-li oprávněný poškozený zastoupení žaloby ve lhůtě, ustanovené v § 42.

V jiných případech může zastaviti vyšetřování pouze žalobní senát nebo rozhodující soud,<

Žalobní senát však nedbal tohoto ustanovení zákona, nedbal také předpisu 265 cit. zák., podle něhož řízení přerušené z důvodů č. 3 >je-li nutno zrušiti imunitní právo obviněného, zůstane přerušeno >až do zrušení imunitního práva<.

Případ takový nejen nenastal, ale po zamítavém rozhodnutí plena senátu bylo další stíhání senátora Frant. Zimáka v této věci navždy vyloučeno (§ 24 odst. l. úst. listiny).

Žalobní senát neměl jiné volby, než k správnému podnětu vyšetřujícího soudce respektovati usnesení zákonodárného sboru, jehož rozhodnutí si ostatně sám dříve vyžádal, a vyšetřování ve smyslu druhého odstavce § 265 tr. ř. uh zastaviti.

Na místě toho ustanovil žalobní senát bez jakéhokoli podnětu soukromého žalobce, tedy z moci úřední usnesením ze dne 7. ledna 1924 o námitkách nové jednání na den 24. ledna 1924, obeslal k němu. žalobce Korinka i obviněného senátora Zimáka, a když zástupce soukromého žalobce při tomto jednání setrval při obžalobě, pronesl za předsednictví předsedy sedrie Vojtíška, radů vrch. zem. soudu Valcháře (referenta) a Vlasáka výrok, jímž se nejen František Rozkydal, ale i senátor František Zimák dává v obžalobu.

Že žalobní senát nepřehlédl ani předcházejícího svého rozhodnutí ze dne 17. září 1921, ani rozhodnutí senátu a že tedy jednal vědomě v odporu s těmito rozhodnutími, vidno z důvodů, které připojil k svému výroku ze dne 24.ledna 1924; v nich se doslovně praví:

>Dodatkami prevedeného neverejného sedenia nadobudnul obžalobný senát presvedčení, že tu je dostatečné podozrenie proti obviněným z trestných, činov jim za vinu kladených. Neboť dle výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 16./V. 1922, č. 2167/22, shodujícím se s autoritickým výkladem zákona, jak jej podalo samo předsednictvo Nár. shromáždění < se souhlasem ministerstva vnitra a Nejvyš. soudu netřeba souhlasu poslanecké sněmovny k vydání jejího člena, když je tento redaktorem a zároveň pisatelem. I když takové vyžádání u imunitního výboru - v tomto případě se omylem stalo a bylo negativní, nemá pro soud vzhledem na ustanov. § 24, odst. 2. ústav, list. a shora uvedené nařízení významu, ježto pro soud je závazný jedině zákon, který jest nezměněný, neboť výbor Nár. shr. nemůže sám zákon změnit neb jeho činnost zastaviti.

Žalobní senát postoupil spisy předsedovi hlavního líčení, který usnesením z 6. února 1924 ustanovil v této trestní věci hlavní líčení na 27. února 1924 a senátor Zimák byl k němu, jako obžalovaný obeslán.

Senátor František Zimák oznámil případ porušení imunity předsedovi senátu, žádal o zakročení a současně podal stížnost k tabuli v Bratislavě.

Předsednictvo senátu vyžádalo si telegraficky příslušné trestní spisy, které tabule v Bratislavě, dříve než o stížnosti senátora Zimáka rozhodla, senátu zaslala a předsednictvo předložilo věc imunitnímu výboru.

Imunitní výbor projednávaje tento případ konstatoval, že v daném případě sedrie v Bratislavě hrubě porušila imunitní právo senátora. Výbor vyslovil zejména svůj podiv nad tím, že soud mohl nedbáti rozhodnutí sněmovny, jež si dřívějším pravoplatným svým výrokem sám vyžádal. Při tom žalobní senát ani nepostřehl, že ve věci imunity senátora Zimáka neusnesl se jen výbor, nýbrž že rozhodla celá sněmovna v rámci své autonomie; a rozhodnutí,takové je jistě závazné pro všechny úřady bez rozdílu. Jest tedy nepřípustno, aby soud odporoval v konkrétním případě takovému konečnému rozhodnutí sněmovny ve věci imunity jejího člena a aby se dovolával proti usnesení senátu interních, instrukcí ministerstva nebo rozhodnutí, jež ve věci svých členů učinila druhá sněmovna. Ostatně tyto instrukce a tato rozhodnutí poslanecké sněmovny nejsou se Stanoviskem senátu v žádném odporu a žalobní senát obsahu a dosahu jejich naprosto nepochopil. Postup obžalovacího senátu odporuje ústavě, odporuje trestnímu řádu, odporuje předcházejícím pravoplatným usnesením téhož soudu, v téže věci.

Konečně obsah odůvodnění namířen jest proti zákonodárnému sboru v takové formě, že i po té stránce formální postup sedrie v Bratislavě třeba důrazně odmítnouti.

Z těchto důvodů imunitní výbor senátu doporučuje, aby senát jeho shora uvedený návrh přijal.