Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

11. zasedání.

Tisk 2148.

Zpráva

I. národohospodářského výboru,

II. rozpočtového výboru

k vládnímu návrhu zákona (tisk 2089), kterým se zvyšuje roční příspěvek státnímu melioračnímu fondu.

I.

Ustanovením zákona ze dne 19. prosince 1919, č. 21 Sb. z. a n. z r. 1920 zajištěn jest státnímu melioračnímu fondu pro léta 1919-1928 v (rozpočtu ministerstva zemědělství ze stáních prostředků každoročně určitý peníz, nejvyšší částkou 15.000.000 Kč.

Následkem značného rozvoje melioračního ruchu, který můžeme s potěšením pozorovati v poslední době ve všech částech republiky, nestačí však částka tato daleko k tomu, aby po válce sotva vzbuzený zájem o melioraci byl uspokojen.

O rozvoji melioračního podnikání v republice Československé po státním převratu svědčí okolnost, že bylo na státním příspěvku z melioračního fondu vyplaceno v roce 1922 okrouhle 20.000.000 Kč, v roce 1923 okrouhle 26.000.000 Kč a v roce 1924 okrouhle 23.000.000 Kč. Při tom ovšem nutno podotknouti, že v roce 1924 bylo započato s opatřováním, příspěvku státního melioračního fondu dlouhodobým úvěrem, čímž docíleno bylo v tomto roce poměrného snížení vyplacených podpor. Od státního převratu do konce roku 1924 byla ze státního melioračního fondu vyplacena na státních podporách úhrnná okrouhlá částka 76 mil. Kč.

Z uvedených dat jest patrno, že dosavadní 15 milionová roční dotace státnímu melioračnímu fondu neodpovídá daleko dnešní potřebě.

Jest tudíž nezbytně nutno, aby tato roční dotace byla přiměřeně zvýšena.

Kdyby náš stát podporoval meliorační ruch stejným tempem jako dosud, trvalo by staletí, než by 2.225.400 ha půdy, která potřebuje meliorace, bylo zmeliorováno. Drobní a střední zemědělci nejsou s to, aby sami uhradili značné náklady spojené s meliorací pozemků, takže by bez vydatné pomoci státní a zemské musel meliorační ruch úplně zaniknouti.

Přes to, že v poslední době nastal potěšitelný rozvoj meliorační akce, nebylo přece ještě dosaženo ani předválečného výkonu a daleko ještě ne potřebného ročního rozsahu, aby v dohledné době provedeny byly plošné meliorace na celé zbývající ploše pozemků meliorace vyžadujících na území celé republiky Československé o výměře 2.225.400 ha. V Čechách dostoupila meliorační akce svého vrcholu v roce 1911, kdy meliorováno bylo 8.425 ha. Z důvodů, které budou dále uvedeny, dlužno se však snažiti, aby roční meliorační výkon zvýšen byl v Čechách aspoň na 12.000 ha. Na Moravě meliorováno bylo v roce 1923 okrouhle 8.000 ha. Tu dlužno k tomu působiti, aby roční meliorační výkon pod tuto výměru neklesl. Ve Slezsku a na Slovensku nutno pro nejbližší budoucnost meliorovati ročně aspoň 10.000 ha.

Za těchto předpokladů bylo by v republice mimo Podkarpatskou Rus již v nejbližších létech meliorovati ročně úhrnem 30.000 ha, což by vyžadovalo úhrnného ročního nákladu 90.000.000 až 100.000.000 Kč.

S velikostí úkolů, které tvoří program melioračních prací do budoucna, jest úměrný také jich veliký národohospodářský význam pro posílení hospodářské schopnosti našeho zemědělství i republiky, zejména vzhledem k zásobovací soběstačnosti. Pro celkové posouzení tohoto významu budiž v krátkosti předvedena hospodářská prospěšnost aspoň nejdůležitějšího oboru melioračních prací, t. j. plošných meliorací.

Podle dosud dosažených výsledků sklizní při provedených plošných melioracích v různých částech republiky a dále za předpokladu, že by osevné rozdělení zemědělských plodin na orné půdě zůstalo totéž, jaké bylo před válkou, bylo by přímé zvětšení sklizně jen v důsledku úplného provedení meliorací na všech plochách pozemků, které vyžadují meliorace, pro některé hlavní zemědělské plodiny na celém území republiky: u zrna obilnin 6 mil. q, u zemáků 10 mil. q, u řepy 10 mil. q, u pícnin 15 mil. q.

Při tomto výpočtu bylo bráno v úvahu i to, že pozemky, kterých bylo pro přílišné zabahnění užíváno před meliorací z nouze jako kyselých luk, nebo které byly ladem ležícími močály, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi užívané jako méně užitečné pastviny, budou podle dosavadních zkušeností proměněny po melioraci na orné pozemky; tím se celková plocha orné půdy zvětší v historických zemích nejméně o 5 a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi až o 10 % na úkor lučních a pastvinných ploch.

Kromě tohoto přímého prospěchu a primérního zvýšení sklizní zjednávají půdní meliorace možnost prováděti další hospodářské meliorace, které na pozemcích před meliorací nebyly buď možné nebo účelné. Vzalo-li by se při zjišťování a vyčíslení prospěšnosti meliorace do počtu též zvýšení sklizní na meliorovaných pozemcích, dosažené umožněným užitím všech prostředků intensivní zemědělské výroby, jako moderních hospodářských strojů, umělých hnojiv a pod., bude celkové zvýšení sklizní na meliorovaných pozemcích ještě mnohem větší nežli bylo uvedeno.

Hospodářská prospěšnost půdních meliorací s celostátního hlediska jest však ještě v dalších nepřímých účincích na národohospodářské poměry ve státě jednak tím, že se s dosaženými většími sklizněmi dostaví všeobecně hospodářské posílení majitelů meliorovaných pozemků se všemi s tím souvislými důsledky v obecných hospodářských poměrech (zvýšením kupní síly zemědělců získá také průmysl, a tím i průmyslové dělnictvo), a jednak tím, že nastane i přímé zvýšení příjmů pro stát, který získá provedením meliorací trvalý zdroj značných příjmů, a to hlavně zvýšením výtěžku daně z většího množství nejdůležitějších výrobků (cukru, piva, lihu] dosažených z větších sklizní zemědělských plodin (řepy, ječmene, zemáků) a dále na dani z obratu a ve zmenšení daňových odpisů.

Národohospodářský výbor podle jednomyslného usnesení svého navrhuje slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona ve znění dole uvedeném.

V Praze dne 2. června 1925.

K. Sáblík v. r.,
předseda.

F. Hybš v. r.,
zpravodaj.

II.

Předložením vládního návrhu, kterým melioračnímu fondu bude věnována roční částka 30,000,000 Kč ze státních peněz, plní vláda resoluci přijatou senátem ve schůzí dne 10. října 1924 a obsahující požadavek, aby co nejdříve podán byl návrh zákona na takové zvýšení dosavadního příspěvku melioračnímu fondu, který by odpovídal potřebě melioračních prací.

Uzákoněním vládního návrhu má býti vydatněji zabezpečováno zvyšování zemědělské produkce a povlovně postupováno k soběstačnosti. Potřeba zvýšení melioračního fondu jeví se tím naléhavější, čím větší škody každého roku vznikají na pozemcích, na nichž meliorace dosud provedena nebyla a jichž bylo 2,225.400 a jest posud 1,940.000 hektarů půdy. Ostatně jest všeobecně známo, že zvláště následkem déle trvajících dešťů tyto plochy neodvodněné půdy, jichž obdělání vyžaduje velikého nákladu a z nichž platí se značné daně i dávky, nevydají žádné úrody, namnoze ani semene. Citelné, do obrovských obnosů jdoucí ztráty nepostihují jen zemědělce, nýbrž i stát, který je nucen úbytek takto vzniklý vyrovnati zvýšeným nákupem obilí ze zahraničí. Domněnka, že zemědělec sám by mohl všechny náklady s meliorací spojené uhraditi, jest úplně mylná. Obnosy, kterými na melioraci přispívati musí, jdou často nad jeho síly, než obětuje je rád, neboť jest si vědom prospěchů, jež meliorace zajišťuje. Zvýšení příspěvků melioračnímu fondu jeví se i proto nutným, že nejde jen o zvýšení sklizně obilní, nýbrž i řepné, bramborové a průmyslových produktů, které umožňuje zvětšený vývoz, větší daň z obratu, z cukru, lihu atd. Nejméně důležitá je okolnost, že naprostá neúroda na nemeliorovaných pozemcích jest důvodem k odpisu daní. Vedle urychleného meliorování pozemků jest stejně naléhavou rychlejší úprava řek a potoků. Při velkých přívalech, kdy vody rozlévají se po polích, odnášejí ornicí, ničí úrodu, zanáší luka, tvoří rokle, poškozují silnice a cesty, vznikají škody milionové, které poškozují jak zemědělce, obec, okres, zemi tak i stát. Každého roku jest nutno k odčinění škod a k uschopnění postižených k další výrobě zemědělské věnovati značné obnosy z prostředků státních., nečítajíc ani odpisy daní a dávek.

Připomeneme-li, že podle dohody učiněné mezi ministerstvem zemědělství a veřejných prací v roce1923 hradí se z fondu melioračního i náklady spojené s regulací

zemědělského významu, pak zvýšení příspěvků melioračnímu fondu na 30,000,000 Kč jest tím jasněji odůvodněno, ač zdaleka nestačí skutečné potřebě.

V důvodové zprávě vládního návrhu jest uveden výpočet regulačních prací pro období 1925-1928, jichž náklad přesahovati bude jen v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku obnos 143,000,000 Kč. Připočteme-li k tomu další náklady s hrazením bystřin a melioračními pracemi spojené, zvýší se potřeba na obnos 488,000,000 Kč. Tím ovšem není vyčerpán úkol, jehož řešení závislým jest na podpoře melioračního fondu. Přibližný odhad nákladů pro příští čtyři léta dostupuje 648,000.000 Kč. Zisk, jehož dosaženo bude meliorací a regulací významu zemědělského ve většině rozsahu prováděnou, nelze ciferně odhadnouti. Odborníci vypočítávají, že jen meliorací při stejném osevu jako dosud dala by se zvýšiti sklizeň u zrna obilnin o 6.05, u slámy o 10.92, u zemáků o 10.49, u řepy o 10.59, u pícnin o 3.63, u luk, sena o 10.33 a u pastvin sušiny o 2.24 milionů q. Vedle toho zvýšila by se plocha orné půdy proměněním, zabahněné půdy, močálů a mokrých pastvin v historických zemích o 5 %, na Slovensku a Podkarpatské Rusi až o 10 % na úkor lučních a pastvinných ploch.

Uvedené propočty odborníků nejvýmluvněji osvětlují národohospodářské i finanční prospěchy z realisování zákona plynoucí, ony dokazují, že větší sklizeň přivodí větší daň z cukru, lihu, piva i obratu, dále že nebude nutno činiti odpisy živelními pohromami poškozeným a udělovati nouzové podpory. Uvedené propočty jasně svědčí o tom, že přiblížíme se k soběstačnosti i v produkci obilné, což jest vrcholným cílem veškerého snažení kruhů zemědělských, tužbou všeho obyvatelstva, a jistě i naléhavou potřebou státní.

Rozpočtový výbor uváživ všechny tyto důvody opírající naléhavou nezbytnost zvýšiti meliorační fond ročně na 30,000.000 Kč počínaje rokem 1926 navrhuje slavnému senátu:

Slavný senáte račiž přijati a schváliti připojenou osnovu zákona.

V Praze dne 2. června 1925.

F. Jirásek v. r.,
předseda.

Em. Hrubý v. r.,
zpravodaj.

Zákon

ze dne........................................... 1925,

kterým se zvyšuje roční příspěvek státnímu melioračnímu fondu.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Čl. II. zákona ze dne 19. prosince 1919, č. 21 Sb. z. a n. z r. 1920, pokud jím bylo pozměněno ustanovení § 2 zákona ze dne 4. ledna 1909, č. 4 r. z., o zvelebení zemědělství stavbami vodními, se mění a bude zníti takto:

§ 2.

(1) Státnímu melioračnímu fondu bude věnována v rozpočtu ministerstva zemědělství ze státních peněz počínajíc rokem 1926 každoročně částka 30,000.000 Kč.

(2) Peníz, jehož by nebylo užito v některém správním roce, bude fondu, zachován a budiž zatím na úrok uložen; úroky a splátky půjček z fondu poskytnutých plynou zpět do fondu.

(3) Ministr zemědělství v dohodě s ministrem financí spravuje státní meliorační fond. O stavu fondu a o tom, jak se s ním hospodaří, předložena buď Národnímu shromáždění každého roku závěrka účtů ke schválení.

Čl. II.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedení zákona ukládá se ministru zemědělství a financí.


Související odkazy