§ 112.

(1) Na řízení u pojišťovacího soudu jest užíti obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení u okresních soudů mimo ustanovení o řízení ve věcech nepatrných. Jednati a rozhodovati lze i za nepřítomnosti řádně obeslaných stran; rozsudku pro zmeškání nelze vynésti.

(2) V řízení před pojišťovacími soudy mohou se strany dáti zastupovati každou svéprávnou osobou, která je schopna před soudem jednati.

(3) O námitkách, že věc vůbec nepatří před pojišťovací soudy, že pojišťovací soud je ne-příslušný, že o téže věci bylo již pravoplatně rozhodnuto nebo zahájen spor, pojišťovací soud rozhodne usnesením, jemuž mohou strany odporovati stížností. Byla-li námitka odmítnuta, budiž ihned jednáno ve věci hlavní a rozhodnutí o námitce pojato do konečného rozsudku. Rozhodnutí takovému lze pak odporovati toliko ve spojení s odvoláním proti rozhodnutí o věci hlavní. O všech jiných námitkách budiž jednáno a rozhodnuto současně s věcí hlavní.

Opravné prostředky.

§ 113.

(1) Rozsudkům pojišťovacího soudu lze odporovati odvoláním, bylo-li řízení před pojišťovacím soudem vadné nebo rozsudek nezákonný. Usnesením a výroku rozsudku o útratách, nebere-li se v odpor zároveň rozhodnutí ve věci hlavní, lze odporovati stížností.

(2) Odvolání je podati dvojmo u pojišťovacího soudu do šedesáti dnův ode dne, kdy rozsudek byl doručen, podáním, které musí býti podáno advokátem anebo úředníkem nositele pojištění.

(3) Předseda pojišťovacího soudu odmítne odvolání, bylo-li podáno opožděně nebo osobou k tomu neoprávněnou.

(4) Shledá-li předseda, že odvolání je formálně vadné, odstraní sám vady, Je-li to možno, nebo vyzve k jich odstranění stranu, stanově k tomu krátkou neprodlužitelnou lhůtu s tím, že bude se míti za to, že strana upouští od odvolání, nebude-li v dané lhůtě vada odstraněna. Byla-li vada v dané lhůtě odstraněna, přihlíží se k odvolání tak, jakoby bylo podáno v den, kdy došlo po prvé.

(5) Proti rozhodnutím předsedovým, uvedeným v odstavcích 3. a 4., má strana právo stížnosti k vrchnímu pojišťovacímu soudu; stížnost jest podati u předsedy pojišťovacího soudu v neprodlužitelné lhůtě patnácti dnů ode dne, kdy bylo doručeno usnesení, písemně ve dvou vyhotoveních nebo ústně. V tomto případě jest o stížnosti učiniti zápis a vydati straně potvrzení.

(6) Předseda pojišťovacího soudu doručí jedno vyhotovení odvolání správně podaného druhé sporné straně a poučí ji, že může podati písemnou odpověď v patnácti dnech ode dne, kdy jí bylo odvolání doručeno.

(7) Jakmile odpověď došla nebo lhůta pro ni marně uplynula, předloží předseda pojišťovacího soudu spisy vrchnímu pojišťovacímu soudu.

(8) Ustanovení odstavce 2.-6. platí i o stížnostech s tou změnou, že stížnost je podati

v jednom vyhotovení a odpůrce není třeba o ní zpravovati.

(9) V jednání před odvolacím soudem nesmějí býti vzneseny ani nový nárok, ani nová námitka, vyjma nároku na náhradu nákladův odvolacího řízení. Nové skutečnosti uváděti a nové průvody nabízeti lze před odvolacím soudem jen, když strana beze svého zavinění nemohla je uplatniti před soudem pojišťovacím.

§ 114.

O odvoláních a stížnostech do rozhodnutí soudu pojišťovacího rozhoduje vrchní pojišťovací soud zřízený podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. v senátě tříčlenném, složeném ze soudců z povolání.

§ 115.

(1) Vrchní pojišťovací soud rozhoduje o odvolání zpravidla v zasedání neveřejném na za-kládě spisů. Toliko v případech, kde pokládá předseda vrchního pojišťovacího soudu za nutno, aby jednání bylo doplněno, nařídí ústní jednám.

(2) K ústnímu jednání obešle předseda strany a zařídí vše potřebné, aby řízení pokud možno při jednom roku bylo skončeno. Strany musí býti při ústním jednání zastoupeny osobami znalými práv. Nedostaví-li se k ústnímu jednání obě strany nebo některá z nich, budiž jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti.

(3) Bylo-li by provedení potřebných důkazů před vrchním pojišťovacím soudem spojeno s velmi značnými potížemi nebo nepoměrnými náklady, může vrchní pojišťovací soud dožádati za jejich provedení okresní soud, v jehož obvodě jest důkaz provésti.

§ 116.

(1) O odvolání rozhodne vrchní pojišťovací soud zpravidla rozsudkem. Bylo-li konáno ústní jednání, budiž rozsudek ústně prohlášen; stranám doručí se rozsudek vedle toho písemně.

(2) Trpí-li však řízení před soudem pojišťovacím takovými vadami, že není přezkoumání rozsudku na základě spisů možno, ani kdyby řízení bylo před vrchním pojišťovacím soudem doplněno, zruší vrchní pojišťovací soud rozsudek soudu pojišťovacího usnesením a vrátí věc pojišťovacímu soudu, aby tento doplnil řízení a znovu rozhodl.

(3) Shledá-li vrchní pojišťovací soud, že pojišťovací soud rozhodl o věci, která před pojišťovací soudy vůbec nepatří, nebo o níž bylo již pravoplatně rozhodnuto, nebo zahájen spor před jiným pojišťovacím soudem, zruší rozsudek usnesením a odmítne žalobu. Rozhodl-li však pojišťovací soud o věci, která patří před jiný pojišťovací soud, zruší vrchní pojišťovací soud rozhodnutí prvního soudu a odkáže věc příslušnému pojišťovacímu soudu, ale jen tehdy, trpí-li řízení před nepříslušným pojišťovacím soudem takovými vadami, že vrchní pojišťovací soud sám ve věci hlavní nemůže rozhodnouti.

(4) O stížnostech rozhoduje vrchní pojišťovací soud vždy v zasedání neveřejném na základě spisů.Vyhoví-li stížnosti, rozhodne sám, anebo není-li to možno, zruší rozhodnutí a vrátí věc pojišťovacímu soudu, aby tento znovu rozhodl.

§ 117.

Pokud není o řízení před vrchním pojišťovacím soudem jinak nařízeno, platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení před sborovými soudy první stolice.

§ 118.

Vrchní pojišťovací soud rozhoduje s konečnou platností.

§ 119.

Spisy pojišťovacích soudův a vrchního pojišťovacího soudu doručují se poštou podle ustanovení, platných pro doručování soudních spisů ve věcech civilních.

§ 120.

Pokud není jinak nařízeno, platí o soudech pojišťovacích a o vrchním pojišťovacím soudu a o řízení před nimi ustanovení zákona č. 221/1924 Sb. z. a n.

Rozhodování správních úřadů.

§ 121.

O stížnostech do výměrů pojišťovny (§ 103) náleží rozhodovati ministerstvu sociální péče, pokud rozhodování není přikázáno soudům. Stížnost jest podati do 15 dnů ode dne, kdy výměr je doručen.

ČÁST ŠESTÁ.

USTANOVENÍ ZÁVĚREČNÁ, TRESTNÍ, PŘECHODNÁ A PROVÁDĚCÍ.

Oddíl první.

Ustanovení závěrečná.

Přestup pojištěncův.

§ 122.

(1) Stane-li se pojištěnec, jenž nepožívá důchodu podle tohoto zákona, pojištěným podle právních předpisův o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, jest pojišťovna povinna vydati Ústřední sociální pojišťovně převodní částku, která odpovídá získanému nároku pojištěncovu. Částka tato vypočítá se podle tabulky, která bude vydána nařízením.

(2) Totéž platí obdobně při přestupu pojištěnce do zaměstnání podléhajícího pojištění podle zákona o pojištění u báňských bratrských pokladen a podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců.

§ 123.

(1) Stane-li se pojištěnou podle tohoto zákona osoba, která dříve byla pojištěna u ústřední sociální pojišťovny, je tato pojišťovna povinna vydati nashromážděnou prémiovou reservu odpovídající získaným nárokům Pojišťovně osob samostatných. Tato jí použije k tomu, aby přestoupivšímu pojištěnci zkrátila čekací dobu a - byla-li tato úplně zrušena - zvýšila nároky na dávky podle tohoto zákona v míře, jež odpovídá převedené částce a sazbám podle § 71.

(2) To platí obdobně při přestupu pojištěnce ze zaměstnání podléhajícího pojištění podle zákona o pojištění u báňských bratrských pokladen a podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců.

§ 124.

(1) Přestoupí-li pojištěnec nepožívající důchodu podle tohoto zákona, do zaměstnání u státu nebo jiného svazku územního (země, zemských župních svazů, žup, okresů, obcí) nebo korporací, prohlášených jim za rovnocenné ministerstvem sociální péče v dohodě s příslušným odborným ministerstvem, jakož i jejich ústavů a podniků - čítajíc v to i zaměstnance drah sloužících veřejné dopravě - jest - mimo případ uvedený v § 122 - Pojišťovna osob samostatných povinna vydati jeho novému zaměstnavateli převodní částku (§ 122). Nový zaměstnavatel musí pak použíti převedené částky ke zkrácení čekací doby, případně ke zvýšení nároků, jež jest jinak povinen pojištěnci poskytovati. Způsob použití její bude blíže upraven nařízením.

(2) Vystoupí-li zaměstnanec ze služeb uvedených v odst. 1., aniž byl dán na odpočinek s požitky zaopatřovacími, a stane-li se pojištěným podle tohoto zákona, jest dřívější jeho zaměstnavatel povinen vydati Pojišťovně osob samostatných převodní částku, jakoby byl pojištěnec býval pojištěn u této pojišťovny po celou dobu svého dosavadního zaměstnání, vyloučeného z povinnosti pojistné, nejdříve však od počátku působnosti tohoto zákona. Převedením uvedené částky zkrátí se čekací doba - a byla-li tato úplně zrušena - zvýší se nároky na dávky pojištění podle tohoto zákona v té míře, jež odpovídá převedené částce a sazbám podle § 71.

(3) Byl-li pojištěnec po dobu působení tohoto zákona zaměstnán v několika zaměstnáních, uvedených v odstavci 1. dříve, nežli se stal pojištěným podle tohoto zákona, přísluší povinnost vydání převodní částky podle předešlého odstavce poslednímu zaměstnavateli; tento může vyžadovati od ostatních zaměstnavatelů náhradu poměrného dílu převodní částky.

§ 125.

(1) Povinnost k vydání převodních částek (záložních podílů, prémiových reserv) podle §§ 122 až 124 odpadá, uplynulo-li ode dne vystoupení z činnosti dřívější do dne vstupu do činnosti zakládající povinnost ke převodu více než 10 let. Doba, v níž pojištěnec požíval důchodu podle některého ze zákonů sociálně pojišťovacích, se do této desetileté lhůty nepočítá.

(2) Převodní částky dlužno vydati ve 4 týdnech ode dne, kdy bývalého nositele pojištění neb zaměstnavatele došlo vyzvání o převod; v téže době jest novému nositeli pojištění oznámiti všechny okolnosti rozhodné pro dosavadní pojištění a pro výpočet převodních částek. Částku, která má býti převedena, jest zúrokovati 5 % ode dne přístupu k novému nositeli pojištění nebo vstupu do služeb nového zaměstnavatele.

Poměr k chudinství a ke třetím osobám.

§ 126.

(1) Pokud pojištěnec požívá dávek pojistných podle tohoto zákona anebo má na ně nárok, nemá nároku na zaopatření chudinské.

(2) Poskytla-li je však obec nebo jiná korporace nebo nadace, zavázaná zákonem nebo stanovami k chudinskému zaopatření přece, přejde nárok pojištěncův na pojistnou dávku až do výše poskytnuté chudinské podpory - a dosáhla-li podpora nároku nebo převýší-li jej, tedy cele - na obec, korporaci nebo nadaci, která pak je sama oprávněna vymáhati na pojišťovně nárok, jenž na ni přešel; musí však učiniti tak do tří měsícův ode dne, kdy podporu naposledy poskytla, jinak nárok na náhradu propadá.

(3) Poskytla-li pojišťovna pojištěnci dávky za dobu, za kterou jest povinna dáti náhradu podle předešlého odstavce, může si náhradu tu súčtovati na další dávky pojištěnci příslušející.

§ 127.

Nároky, které příslušejí pojištěncům proti jiným podpůrným pokladnám, pojišťovnám a třetím osobám z téhož důvodu, z něhož jim vznikl nárok podle tohoto zákona, nejsou tímto zákonem dotčeny, pokud není jinak ustanoveno.

§ 128.

Poskytla-li však pojišťovna pojistnou dávku z důvodu, pro který má pojištěnec zákonný nárok na náhradu škody proti osobě třetí, přejde tento náhradní nárok pojištěncův až do výše poskytnuté dávky - a dosáhla-li dávka nároku nebo převýší-li jej, tedy cele - na pojišťovnu, jež pak sama jest oprávněna vymáhati na třetí osobě náhradu, která na ni přešla.

§ 129.

Byla-li invalidita způsobena podnikovým úrazem, pro nějž zraněný má nárok na náhradu proti nositeli úrazového pojištění (zaopatření) podle právních předpisův o úrazovém pojištění (zaopatření) dělníků, přejde tento nárok až do výše dávky, kterou pojišťovna je povinna poskytovati - a dosáhla-li dávka nároku nebo převýší-li jej, tedy cele -na pojišťovnu, která sama pak jest oprávněna vymáhati na nositeli úrazového pojištění (zaopatření) nárok, jenž na ni přešel.

Mimořádné způsoby pojištění.

a) Pojištění cizinců.

§ 130.

Nařízením může býti upraveno jinak pojištění cizozemců, přihlížejíc zejména k tomu, zdali jejich domácí státy nakládají se zdejšími příslušníky při provádění sociálního pojištění stejně jako s vlastními občany.

b) Pojištění dobrovolné.

§ 181.

(1) Kdo přestal vykonávati činnost podrobenou pojištění podle tohoto zákona, aniž přestoupil k zaměstnání uvedenému v §§ 122 až 124 má, nenastal-li pojistný případ podle tohoto zákona, anebo nenastala-li povinnost vydati převodní částku podle §§ 122 až 124, právo pokračovati dobrovolně v pojištění, byl-li aspoň tři měsíce povinně pojištěn a zdržuje-li se nadále v obvodě republiky Československé.

(2) Pojištění toto počíná dnem, kdy pojišťovny došlo oznámení, že dosavadní pojištěnec chce býti dobrovolně pojištěn anebo kdy jí došlo pojistné. To se musí však státi do tří měsíců ode dne, kdy pojištěnec byl odhlášen z povinného pojištění.

(3) Pojištění toto zaniká, nebylo-li zaplaceno pojistné za dva měsíce.

(4) V případě zániku pojištění má vystoupivší pojištěnec právo nejpozději v šesti měsících ode dne zániku pojištění požadovati vyplacení 80% přírůstku převodní částky vzniklého z dobrovolného pojištění, nedošlo-li ke přiznání dávky podle tohoto zákona. Tento nárok přechází na dědice v případě úmrtí pojištěncova. Vyplacením této částky ruší se příspěvková doba, získaná dobrovolným pojištěním.

c) Pojištění vojínů.

§ 132.

(1) Za dobu zákonité presenční služby osob uvedených v § 2, odst. 2., zaplatí pojistné stát na základě výkazů každoročně předkládáných ministerstvem Národní obrany pojišťovně.

(2) Na tyto osoby nevztahují se ustanovení tohoto zákona o přihláškách, odhláškách a oznámeních:

Úlevy finanční.

§ 133.

(1) Všechna jednání a listiny, jichž je třeba k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi pojišťovnou s jedné a úřady a pojištěnci s druhé strany, pak řízení v pojišťovacím soudnictví a knihy a zápisy pojišťovny jsou prosty kolkův a poplatků. Movité jmění pojišťovny jest osvobozeno od poplatkového ekvivalentu; v příčině nemovitého jmění platí pak úlevy na poplatkovém ekvivalentu potud, pokud jsou stanoveny pro spolky zakládající se na zásadě vzájemnosti, jichž úkolem je pojišťovati nemocenské, pense invalidní, starobní, vdovské a sirotčí pro dělníky, pomocníky a učedníky.

(2) Pojišťovna osob samostatných a fondy jí spravované jsou osvobozeny od daně výdělkové podle druhé hlavy zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. (na Slovensku a Podkarpatské Rusi od daně zárobkové podniků veřejně účtujících), jakož i od daně rentové (včetně rentové daně podle zákonů ze dne 27. května 1919, č. 292 Sb. z. a n., a ze dne 8. dubna 1920, č. 250 Sb. z. a n.), na Slovensku a Podkarpatské Rusi od daně kapitálové a rentové.

(3) Dávky a důchody založené na tomto zákoně nejsou podrobeny dani rentové (dani kapitálové a rentové).

(4) Budovy, pokud slouží trvale a skutečně účelům v tomto zákoně vytčeným a nejsou k tomu pronajaty, jsou z domovní daně vyňaty; tato výhoda vztahuje se též na služební byty zaměstnanců v těchto budovách, pokud jsou ve spojitosti s účely, které vynětí z daně odůvodňují, v míře, jaké tato spojitost vyžaduje.

Spolupůsobení úřadův a

pojišťovacích ústavů.

§ 134.

Úřady, soudy a veřejné instituce i korporace jsou povinny vyhověti žádostem, jež Pojišťovna osob samostatných na ně vznese.

podporovati ji i jinak všemožně a podávati jí sdělení důležitá pro provádění pojištění a její správu.

Různé.

§ 135.

Požitek dávek podle tohoto zákona nemá následků požívání podpory chudinské.

§ 136.

(1) Zařízení, která mají za účel podporovati osoby, uvedené v § 2 v případě nemoci, invalidity nebo stáří, nebo jejich vdovy a sirotky, bez ohledu na to, v jaké právní formě jsou zřízena, podrobují se dozoru ministra sociální péče, pokud nepodléhají již podle zvláštních právních předpisů dozoru jiných odborných ministerstev nebo jim podřízených úřadů.

(2) V případech posléz uvedených jsou představitelé těchto zařízení, pokud se nejedná o nadace a spolky podle všeobecných norem spolčovacích, povinni předkládati každoročně ministerstvu sociální péče a ministerstvu průmyslu, obchodu a živností, pokud se týče ministerstvu zemědělství výkaz o stavu jmění, případně k vyzvání provozovací účet a výkazy o pohybu účastníků.

§ 137.

Mezinárodními smlouvami o úpravě vzájemných poměrů na poli sociálního pojištění mohou býti sjednány úchylky od ustanovení tohoto zákona, pokud jde o osoby podrobené povinnosti pojistné, o výši pojistných dávek a pojistné, jakož i o způsob řízení.

Oddíl druhý.

Ustanovení trestní.

§ 138.

Přestupku se dopustí, pokud čin není přísněji trestný:

a) pojištěnec, jenž nevyhoví včas bez náležité omluvy povinnosti ohlašovací, nařízené tímto zákonem; oznámení podané u nepříslušné úřadovny není přestupkem,

b) kdo sjednal s pojištěncem smlouvu, kterou práva vyplývající pro pojištěnce z tohoto zákona mají býti omezena nebo zkrácena,

c) kdo v řízení o přiznání pojistné dávky udá něco, o čem ví nebo při obyčejné péči může věděti, že není pravdivo,

d) kdo docílí pojistné dávky simulací.

§ 139.

(1) Přestupky podle § 138 se trestají podle zavinění a podle výše způsobené škody peněžitou pokutou až do pěti tisíc Kč, v případě nedobytnosti vězením (uzamčením) až do jednoho měsíce.

(2) Peněžité pokuty plynou do pokladny pojišťovny, jež jich použije k mimořádným podporám pojištěncův.

§ 140.

(1) Přestupky tohoto zákona trestají politické (policejní) úřady (administrativní policejní vrchnosti) první stolice.

(2) Z nálezu lze se odvolati do patnácti dnů; o odvolání rozhodují politické úřady (administrativní policejní vrchnosti) druhé stolice s platností konečnou.

§ 141.

Trestnost přestupku podle § 138 pomíjí:

a) odčinil-li pachatel trestnou závadu dříve, nežli se dověděl, že proti němu bylo zavedeno trestní řízení,

b) promlčením.

§ 142.

(1) Přestupky podle § 138 promlčují se, nebylo-li zavedeno trestní řízení proti pachateli, v šesti měsících ode dne, kdy trestní činnost byla ukončena.

(2) Uložený trest se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy nález nabyl právní moci; promlčení se staví na dobu, po kterou byl povolen odklad k zaplacení pokuty, případně výkonu jiného trestu.

Oddíl třetí.

Ustanovení přechodná.

§ 143.

První výbor pojišťovny (§ 13) jmenuje vláda, přihlížejíc k ustanovení § 15. Výbor ten zůstane v úřadě až do doby, kdy se ujme úřadu výbor vyšlý z prvních řádných voleb.

První jednací řád pojišťovny (§ 19) vydá ministr sociální péče v dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností a ministrem zemědělství.

§ 145.

(1) Ministr sociální péče v dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností a ministrem zemědělství se zmocňuje, aby jmenoval přípravný sbor, jenž by provedl práce potřebné k tomu, aby s prováděním ustanovení zákona mohlo býti započato v den uvedený v § 148.

(2) Náklady spojené s počátečním zařízením a působením pojišťovny hrazeny budou zálohou státu.

(3) Záloha tato bude vrácena bez úroků z pojistného, jež dojde v prvních třech letech působnosti zákona.

§ 146.

(1) Kdo jest podroben pojištění v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, jest povinen přihlásiti se u příslušné obvodní úřadovny v době 6 týdnů.

(2) Tento pojištěnec není povinen oznamovati, kdy započal se samostatnou činností výdělečnou.

§ 147.

Osoby zaměstnané v pojistně-matematické kanceláři, zřízené při ministerstvu sociální pece pro přípravu zákona o sociálním pojištění, mají právo požadovati, aby byly přijaty za úředníky pojišťovny, přihlásí-li se do tří měsíců ode dne, kdy ustanovení tohoto zákona nabudou účinnosti.

Oddíl čtvrtý.

Počátek působnosti a prováděcí klausule.

§ 148.

(1) Ustanovení § 145 nabude účinnosti dnem vyhlášení.

(2) Den, kdy ostatní ustanovení tohoto zákona nabudou účinnosti, bude stanoven vládním nařízením.

(3) Zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. nabude účinnosti dnem 1. července 1926 mimo § 168.

(4) Ustanovení § 287, odst. 2., zákona uvedeného v předešlém odstavci se zrušuje.

§ 149.

Ministru sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedl, dohodna se se zúčastněnými

ministry.

Tomášek v. r.,
předseda.

Dr. Říha v. r.,
sněm. tajemník.

J. Marek v. r.,
zapisovatel.