Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

11. zasedání.

Tisk 2153.

Ve schůzi senátu N. S. dne 5. června 1925 předloženo bylo usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 5163) o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří (tisk 5174) a přikázáno bylo výborům sociálně-politickému a rozpočtovému.

Sociálně-politický výbor projednal vládní návrh ve schůzi dne 6. června 1925 a schválil jej ve znění, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna.

Předloženou osnovou zákona dokončuje se po uskutečnění pojištění zaměstnaneckého druhá část souboru zákonů o sociálním pojištění, které vláda slíbila ve svém programu a které ještě hodlá doplniti zákonem o zaopatření osob přestárlých, jež pro pokročilý věk nemohou býti účastný dobrodiní sociálního pojištění.

Požadavek sociálního pojištění osob samostatně hospodařících jest data starého. Nehledě k dobrovolnému pojištění těchto osob, které prováděl od roku 1895 Zemský pojišťovací fond, byl tento požadavek uplatněn již v osnově Beckově roku 1908 a v osnově Bienerthově roku 1911. K uskutečnění jeho dochází však teprve nyní, kdy po přijetí zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří mohla vláda přikročiti k intensivním práčem na této předloze.

Vypracováním zásad byla pověřena odborná komise u ministerstva sociální péče, sestávající ze zástupců skupiny živnostenské a zemědělské a z odborníků. Směrnice, na nichž usnesla se odborná komise zákon vypracovati, byly veřejnosti sděleny a nebylo celkem proti nim námitek. Možno z toho vyvozovati, že veřejnost nenašla cesty lepší a pokládá navrhovaný postup za jedině správný, kterým možno uskutečniti sociální pojištění těchto vrstev. Nutno zdůrazniti, že práce byla velmi obtížná. Nebylo zde vzorů ani zkušeností ze států jiných, bylo potřebí samostatně sestavovati a zpracovati statistická data, a jedině okolnost, že již při sčítání lidu v roce 1921 a při zákonodárných pracích na pojištění zaměstnaneckém byl brán zřetel k provedení tohoto pojištění, umožnila, že v době poměrně krátké mohla vláda předložiti tuto osnovu.

Právě proto, že pojištění osob samostatných jest prvním pokusem k sociálnímu zabezpečení těchto vrstev, setkává se s částečným neporozuměním a nedůvěrou určitých kruhů. Bude potřebí značné informační činnosti a součinnosti všech vrstev, hlavně těch, pro něž jest pojištění určeno, aby seznaly, že jest v jejich vlastním zájmu podporovati toto velké dílo sociální, jehož účelem jest zjednati osobám samostatným nejnutnější příjem k úhradě životních potřeb pro případy, kdy pro neschopnost k práci nebo pro stáří nemohou tak učiniti samy.

Zásady, na nichž jest tento zákon vypracován, jsou podrobně vyloženy a odůvodněny v důvodové zprávě k vládnímu návrhu, tisk 5183 posl. sněm. Rovněž změny, jež na něm poslanecká sněmovna provedla, jsou vysvětleny ve zprávě výboru sociálně-politického a rozpočtového, tisk 5174 posl. sněm. Z nich buďte uvedeny aspoň změny nejdůležitější, jež týkají se části dávkové:

§ 53. Nová definice invalidity přibližuje se k invaliditě v povolání podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, neboť k dosažení důchodu invalidního vyžaduje se nyní neschopnost k výdělku v povolání naposledy pojištěném a pokles výnosu z osobní činnosti pojištěncovy pod polovinu průměrného výdělku posledních tří let.

§ 56. Důchod starobní se poskytuje bezpodmínečně při dosažení 65 let; podmínka, aby klesl výnos aspoň o částku, jakou by činil důchod, odpadá.

§ 58. K dosažení důchodu vdovského se vyžaduje, aby vdova byla invalidní; podmínka poklesu výnosu z podnikání nebo zaměstnání zemřelého manžela pod polovici průměrného výnosu posledních tří let odpadá. V návrhu není sice výslovně řečeno, že vdova při dosažení věku 65 let bude míti bez průkazu invalidity nárok na důchod vdovský, ale podle praxe současného sociálního pojištění, zejména pojištěni pensijního vyplývá, že téměř každá osoba. ve stáří 65 let bude vyhovovati podmínkám §u 58.

§ 65, odst. 3. Ustanovení o odbytném byla doplněna další dávkou o příplatku k odbytnému. Tímto ustanovením má býti umožněno, aby v případech, kdy pojištěnec platil delší řadu let a zemřel, aniž požíval sám důchodu a aniž pozůstalá vdova měla nárok na důchod vdovský byly vypláceny značnější částky, než původně stanoveny v tomto paragrafu.

§ 67. Státní příspěvek bude se vypláceti v plné výši uvedené v odstavci prvém také těm osobám, které podle § 85, odst. 3 budou platiti snížené pojistné 12 Kč měsíčně.

§ 91 vládního návrhu, jenž stanovil uhrazování nezaplacených příspěvků přirážkou k dani výdělkové a pozemkové, byl škrtnut z důvodu, aby nebylo poplatnictvo zatěžováno novými břemeny daňovými a aby tento způsob uhrazování nezaplacených příspěvků neměl špatný vliv na platební morálku pojištěnců.

§ 148. Účinnost zákona o pojištění zaměstnaneckém stanovena na 1. červenec 1926. Naproti tomu, den účinnosti zákona o pojištění osob samostatných bude určen vládním nařízením. Důvodem zde bylo, že uvedení pojištění zaměstnaneckého v život jest možno v době poměrně brzké, poněvadž jsou dány pro to podklady a existencí nemocenských pokladen usnadněna jest jeho organisace. Naproti tomu pojištění osob samostatných vyžaduje ještě propagace a potřebuje vybudování organisace od samého základu.

Sociálně-politický výbor doporučuje, aby senát schválil vládní návrh zákona o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří ve znění senátního tisku č. 2150.

V Praze, dne 6. června 1925.

Rudolf Jaroš v. r.,
předseda.

Antonín Slavík v. r.,
zpravodaj.

Rozpočtový výbor připojuje se k návrhu výboru sociálně-politického uváživ, že zatížení státu tímto zákonem (příplatky k rentám, placení pojistného za brance, dozor na pojišťovnu, vydržování pojišťovacích soudů, neúročná záloha na první zařízení, součinnost úřadů s pojišťovnou) i zatížení hospodářství výrobního střádáním kapitálové úhrady z pojistného bude vyváženo prospěchem, který z pojištění starobního a invalidního vzejde početným vrstvám samostatných živnostníkův a zemědělcův. Finanční rovnováha pojišťovny je zabezpečena úměrností dávek příjmu z pojistného, předpokládajíc správné placení pojistného. Stát za závazky pojišťovny neručí. Jednotný státní příplatek při pojistném normálním 22 Kč i sníženém na 12 Kč znamená výhodu pro pojištěnce druhé skupiny na vrub všeho poplatnictva.

V Praze, dne 8. června 1925.

Ferd. Jirásek v. r.,
předseda.

Dr. Fáček v. r.,
zpravodaj.