Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

11. zasedání.

Tisk 2164.

Senátor Theodor Matuščák pronesl na voličských schůzích komunistické strany v různých obcích tyto výroky:

a) dne 4. března 1924 v Tivadarfalvě: >Dělníci již nechtí vojákovat a v případě mobilisace dělnici by solidárně ukázali, že bojovati nebudou :

b) dne 9. března 1924 v Černém Ardově: >Na bojiště byly hnány masy dělnictva, které krvácelo a proto, kdyby nyní vypukla válka, dělnictvo si rozmyslí, aby do války šlo. V každé obci se nacházejí štěnice, které by v případě vypuknutí války byly ihned rozmačkány;

c) dne 29. února 1924 ve Velkých Komjatech: >Aby tovaryši nedali se zastrašiti ani četnickými bajonety, ani vládními úředníky, ani bagáží, kteří si nakradli veliký majetek a kterým vláda dovoluje všechno a dává svobodnou ruku ve všech věcech<;

d) dne 4. března 1924 v Ardovci: >Revoluci dělat, dolů s tou vládou;

e) dne 9. března 1924 v Černém Ardově: >Při návštěvě ministrově v Užhorodě bylo tomuto řečeno, že zdejšímu obyvatelstvu nechybí ničeho, neboť páni v Užhorodě jedí různé pečínky a pijí champaňské. Nynější guvernér jest jen loutkou, která, co nařízeno, musí vykonat;

f) a dne 9. března 1924 v Šalankách:

>Tak zlý stav není v Africe, jako u nás. Na podporu nemají peněz, ale na výbory vyhozeno 21 milionů korun. Máme peníze organisovati armádu, důstojníkům, 23.000 osob, dávati drahé šavle, pušky předělati na 10 patron, letadla, aby nehlučela a tak dále, ale pro bídné nic,<

Veškeré tyto schůze byly početně navštíveny venkovským obyvatelstvem.

Soudní stolice v Berehově shledává ve výrocích ad a), b) veřejné podněcování dělníků, aby v případě mobilisace, případně války, odepřeli za stát bojovati (zločin podle § 15, č. 3. zákona č. 50/23),

ad c) veřejné tvrzení a rozhlašování takových skutečností o vládě republiky Československé, které kdyby byly pravdivy, byly by s to vydati tuto veřejnému pohrdání (přečin utrhání na cti podle § l, 3, č. l, a 2., 8, č. 2. zák. čl. XLI z roku 1914),

ad d) veřejné pobuřování proti státu pro jeho vznik a proti jeho demokraticko-republikánské formě (přečin rušení obecného míru podle § 14, č. l. zákona na ochranu republiky),

ad e) veřejně zahanbující výrok guvernéra Podkarpatské Rusi Dra Bezkida, jenž se vztahuje na jeho služební výkon (přečin urážky na cti podle § 2, 3, č. l. a 2., 4. odst. II. článku zák. XLI 1914),

ad f) veřejné hanobení republiky Československé způsobem štvavým, tak že to-může snížiti její vážnost u posluchačů (přečin podle § 14, č. 5. zákona č. 50/23)

a ježto jest senátor Theodor Matuščák z těchto trestných skutků podezřelým, žádá předsednictvo senátu Národního shromáždění za souhlas k jeho stíhání pro naznačené delikty.

Imunitní výbor senátu projednávaje žádost soudní stolice a vyslechnuv též senátora Theodora Matuščáka, uvážil všechny okolnosti, jež mohou býti pro zachování imunity a svobodné vykonávání mandátu senátorského směrodatny a usnesl se v případech ad a), b), c) uvedených na vydání sen. Theodora Matuščáka a v případech d), e), f) na zachování jeho imunity.

Pokud se výroků ad a), b) poznačených týče, sahají přímo na základ státu a na jeho existenci v případě nebezpečí. Toho si musel býti sen. Theodor Matuščák vědom jako československý občan ve zralém věku a zejména jako člen Národního shromáždění, který má vůči státu nejen určitá zvláštní práva, avšak též povinnosti. Též pokud se týče výroku ad c) uvedeného toho smyslu, že vláda úřednictvu či bagáži (statkářům), kteří si nakradli veliký majetek, všechno dovoluje a že jim dává ve všem volnou ruku, -musel sen. Theodor Matuščák věděti, že jest to tvrzení nepravdivé a bylo ním patrně smyšleno jen za tím účelem, aby vzbuzoval u posluchačů nenávist a zášť proti vládě republiky Československé, že nadržuje pachatelům trestných skutků, čímž mohla býti vydána veřejnému pohrdání.

Poněvadž tyto výroky nejsou žádnou kritikou, ale sváděním ku protizákonným skutkům, jakož i nenávisti proti vládě a jsou namířeny proti jeho existenci, když za mobilisace a války mají znemožniti obranu státu a poněvadž mají za účel podkopání a zničení autority státu a jeho vlády, usnesl se imunitní výbor dáti souhlas, aby sen. Theodor Matuščák mohl býti pro tyto výroky stíhán, neboť nelze trpěti, aby bylo volno rozvraceti stát a štváti proti jeho vládě bez důvodu, za každou cenu. K tomu účeli se v žádném státě členům parlamentu imunita nepropůjčuje a blahovolné přehlížení takových státu nebezpečných činů znamenalo by jeho slabost a začátek anarchie. Stát má povinnost chrániti osobní svobodu a majetek občanů, avšak též existenci vlastní a udržovati klid a pořádek. Když by členové Národního shromáždění měli takové útoky na stát a jeho představitele trpěti, nerespektovali by sami svého státu a svých zákonů a schvalovali by tím trestné skutky.

Nelze v tomto případě rovněž přehlížeti, že výroky byly pronášeny prostému venkovskému lidu, který jest vůči osobám majícím určitou veř. hodnost důvěřivým a že se takovými řečmi svádí na scestí, k nenávisti proti států a zášti proti vládě. Proto nelze trpěti ani členům Národního shromáždění, aby svého postavení na škodu státu a občanstva zneužívali a to tím méně v demokratické republice.

Souhlas ku stíhání neznamená ještě odsouzení, neboť stíhání může býti zastaveno, a není-li vina prokázána, poskytne se ještě jisté očištění osvobozujícím rozsudkem.

Pokud se týče výroků ad d), e), f) výše uvedených, nelze ani tyto uznati za přípustny zvláště na veřejných schůzích z úst členů Národního shromáždění, neboť jsou s to, aby rušily obecní mír, hanobily republiku Československou a její úředníky.

I v těchto případech byly překročeny meze zákona. Přece však byl imunitní výbor toho mínění, že za okolností, za jakých a kým byly proneseny, nebyly takového dosahu, že by imunita senátora Theodora Matuščáka i pro tyto výroky měla býti zrušena a tím vykonávání mandátu senátorského bylo jemu ztíženo. Z těchto důvodů se imunitní výbor usnesl pro tyto výroky souhlas žádanému stíhání odepříti.

Imunitní výbor tedy navrhuje slavnému senátu Národního shromáždění, aby se usnesl žádosti soudní stolice v Berehově ze dne 15. listopadu 1924, Tk 970/24 za vydání senátora Theodora Matuščáka pro delikty výše uvedené ad a), b), c) vyhověti a uděliti souhlas k jeho stíhání, naproti tomu pokud se týče deliktů poznačených ad d), e), f) odepříti souhlas k trestnímu stíhání.

V Praze, dne 9. června 1925.

Dr. Ad. Stránský v. r.,
předseda.

Jos. Lukeš v. r.,
zpravodaj.