Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.
I. volební období.
11. zasedání.
Tisk 2174.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ............................ . 192....
o závazností listin vydaných obcemi (městy s právem municipálním).
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Listina o právním jednání obce (města s právem municipálním) sepsaná po 26. červenci 1914 a podepsaná podle platných předpisů vylučuje námitku neplatnosti právního jednání z toho důvodu, že usnesení zastupitelstva obce (města s právem municipálním) jest vadné, bylo-li usnesení to schváleno příslušným dohlédacím úřadem buď výslovně nebo mlčky podle platných předpisů.
§ 2.
Námitka neplatnosti právního jednání je vyloučena též při zápůjčkách, které byly sjednány v době od 26. července 1914 do 31. prosince 1924 a o nichž byly vydány listiny nebo které byly jinak písemně ujednány, aniž bylo při tom šetřeno všech náležitostí uvedených v § l, uznala-li obec (město s právem municipálním) závazek ze sjednané zápůjčky jiným způsobem (schválením rozpočtů nebo účtů, do nichž byly zařazeny částky na súročení a umoření zápůjčky, zařazením do inventáře a pod.).
§ 3.
Obec (město s právem municipálním), která sjednala zápůjčku za účelem úpisu nebo lombardem válečné půjčky rakouské nebo uherské (§ l a 2), není povinna splatiti dluh tento jinak než v 30 pololetních stejných splátkách, ani platiti vyšší úrok než 5 %, byť i při sjednání zápůjčky bylo jinak ustanoveno.
§ 4.
(1) Zákon tento nabývá účinností 15. den po vyhlášení.
(2) Provedením jeho pověřují se ministři vnitra a spravedlnosti.
Důvodová zpráva.
Nejvyšší soud uznal rozhodnutím ze dne 20. října 1923, č. j. Rv II 464 23, že závazek obce převzatý neb osvědčený dluhopisem, vykazujícím náležitosti § 52, odst. 2. obec. zříz. mor., je neplatný, nestalo-li se usnesení obecního zastupitelstva v něm připomenuté platně podle předpisů obecního zřízení.
Jelikož rozhodnutí toto má zásadní význam, bylo v otázce této vyvoláno plenární rozhodnutí nejvyššího soudu, jenž v něm setrval na právním názoru, vysloveném v citovaném rozhodnutí ze dne 20. října 1923.Tímto plenárním rozhodnutím o otázce, která je jak v teorii tak v praxi velice sporná, byla vyvolána značná právní nejistota a byly jím přivoděny nepříznivé následky pro obce, které jmenovitě pro investice jsou odkázány na úvěrové hospodářství, neboť peněžní ústavy, které nemají vždy možnost přesvědčiti se o platnosti příslušného usnesení obecního zastupitelstva, zdráhají se poskytovati obcím úvěr. Následkem tohoto rozhodnutí došlo pak k tomu, že jednotlivé obce na př. Kroměříž nemohou dokončiti stavbu budov k zmírnění bytové nouze podniknutých, nemohouce obdržeti zápůjčky na dokončení stavby.
Domáhá se tudíž nejenom Svaz československých měst toho, aby byla sjednána náprava cestou legislativní, nýbrž žádají také Svaz československých spořitelen, Jednota záložen, Svaz československých bank, jakož i také některé německé banky nápravy této nejenom pro budoucnost, nýbrž také pro minulou dobu, a to zejména z té příčiny, že v době válečné nebylo obcím vždy možno, aby vyhověly všem ustanovením zákona vztahujícím se na platnost usnesení obecního zastupitelstva, Vzhledem k tomu pak, že až do roku 1922 byla na Slovensku města s právem municipálním (Bratislava, Košice, Báňská Šťavnice-Belá a Komárno), je nutno v zákoně vztahujícím se na dobu uplynulou pamatovati také na města s právem municipálním, která nebyla obcemi ve smyslu uh. ob. zřízení (zák. čl. XXII 1886), nýbrž byla municipiemi ve smyslu zák. čl. XXI/1886.
Co do podrobností uvádí se:
K § l. Ustanovení paragrafu tohoto budou míti platnost ohledně všech listin o právních jednáních obcí (měst s právem municipálním), které byly sepsány po 26. červenci 1914 a budou i budoucně vydány. V paragrafu tomto pak jest vyslovena zásada, že nemůže obec (dřívější město s právem municipálním), která vydala listinu podepsanou podle platných předpisů, namítati neplatnost právního jednání z toho důvodu, že usnesení, o něž se listina opírá, jest vadné na př. z důvodu, že nebyl přítomen dostatečný počet členů zastupitelstva neb že nebylo docíleno předepsané většiny, bylo-li jen usnesení to schváleno příslušným dohlédacím úřadem.Předpokládá se, že tento úřad schvaluje usnesení obecní zkoumá jeho formální náležitosti.
Tím se má zameziti, aby obec (býv. město s právem municipálním), která takovouto listinu vydala, namítala ve sboru neplatnost usnesení, ačkoliv listina byla podle platných předpisů vydána a usnesení bylo schváleno příslušným dohlédacím úřadem. Zároveň se docílí toho, že obce v budoucnosti budou co nejvíce opatrné pří vydávání listin, rovněž jako dohlédací úřady při jich schvalování a budou se při všech usneseních říditi ustanoveními zákona, podmiňujícími platnost usnesení zastupitelstva.
Výslovně se ještě uvádí, že podle § 5 zák. čl. XXI. 1886 a podle § 24 zák. čl. XXII 1886 pokládala se usnesení zastupitelstva města s právem municipálním, jakož i usnesení obecního zastupitelstva na Slovensku a v Podkarpatské Rusi za mlčky schválená, jestliže úřad pověřený schvalováním usnesení zastupitelstva v určité lhůtě o usnesení tom se nevyjádřil.
K § 2. Jak bylo zjištěno, bylo jmenovitě v době války sjednáno obcemi a městy s právem municipálním mnoho zápůjček, aniž bylo při tom šetřeno náležitostí uvedených v § l, t. j. aniž se stalo řádné usnesení, bylo dosaženo schválení příslušného dohlédacího úřadu a listina byla řádně vyhotovena, (na př. byla učiněna pouze upisovací přihláška válečné půjčky proti lombardu, upsání zápůjčky bylo dodatečně obcí písemně potvrzeno atd.).
Avšak obce ty, jakož i města s právem municipálním uznaly své závazky ze sjednání zápůjčky jiným způsobem, na př. placením částek na zúročení a umoření zápůjček, zařazením úpisů státních půjček takto získaných do inventáře a jiným podobným způsobem. To se týká jmenovitě zápůjček, které byly učiněny za účelem úpisu nebo lombardem válečných půjček rakouských a uherských, jichž zaplacení některé obce nyní odmítají. Jestliže obec neb býv. město s právem municipálním, třebas nevydala listiny ve formě předepsané, jinými konkludentními činy závazek svůj uznala, jest zajisté spravedlivo, aby byla povinna převzatým závazkům dostáti, a to nejen v zájmu peněžního ústavu, u něhož zápůjčku sjednala, nýbrž též ve svém vlastním zájmu, jelikož by jinak mohla býti zbavena možnosti sjednati v budoucnosti zápůjčku vůbec, i kdyby zápůjčka tato byla naprosto nezbytná.
Důvod, pro který § 2 vládního návrhu obmezen oproti § l jen na zápůjčky, pak jest ten, že spory, které až dosud byly z důvodů uvedených v § l proti obcím zahájeny, týkaly se s výjimkami naprosto nepatrnými vesměs zápůjček obcemi učiněných, jednak že pro listiny o jiných právních jednáních, na př. o prodeji obecních nemovitostí, vystačí se s ustanovením § l osnovy, zejména půjde-li o vklad do knih pozemkových.
K § 3. Jsou-li v § l a 2 obsažena ustanovení, jimiž mají býti chráněny peněžní ústavy, jmenovitě spořitelny a záložny, jichž vkladateli jsou především též lidé méně majetní, jest s druhé strany spravedlivo, aby také obce nebyly povinnostmi převzatými s upisováním nebo lombardem válečných půjček příliš zatíženy. Z příčiny té jest ustanoveno, že peněžní ústavy nemohou žádati okamžité zaplacení zápůjček, nýbrž že obce jsou povinny splatiti zápůjčky ty v delší lhůtě 15 roků, a nebudou povinny platiti větší úrok než 5 procent. Ustanovení zde uvedená jsou obdobná s ustanovením § 21 zákona ze dne 30. září 1924, č. 216 Sb. z. a n., s tím rozdílem, že doba splatnosti je prodloužena na 15 roků, kterážto delší lhůta splatnosti byla zvolena z té příčiny, že při lhůtě 15 let a úrocích 5 procent činí annuita zápůjčky (úrok a amortisační kvóta ) 9,56 procent, kdežto při 10 leté splatnosti by činila 12,84 procent, což by znamenalo dosti značné zatížení obcí.
Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán výboru ústavně-právnímu.
V Praze dne 25. června 1925.
Předseda vlády:
Švehla v. r.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.