Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

11. zasedání.

Tisk 2197.

Zpráva

I. rozpočtového výboru,

II. zahraničního výboru,

III. ústavně-právního výboru

k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2184) o vládním návrhu zákona o provedení úmluv mezi Československou republikou a republikou Rakouskou ze dne 18. června 1924 o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách a ze dne 12. července 1924 o vzájemných pohledávkách z vyúčtování nositelů pensijního pojištění.

I.

Zákonem ze dne 30. června 1922, č. 207 Sb. z. a n., nařízeno občanům republiky Československé, aby vyrovnání pohledávek a závazků, vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi nimi a cizinci, odevzdali zvláštnímu ústavu a u něho do určité doby své pohledávky a závazky přihlásili. Tento ústav byl současně v Praze zřízen.

Provádění tohoto vyrovnání upraveno bylo pak úmluvami mezi Československou a Rakouskou republikou, podepsanými v Praze, dne 18. června 1924 a dne 12. července 1924, jakož i dodatkem k nim ze dne 14. května 1925.

Úmluvy tyto mají býti schváleny Národním shromážděním a jsou předloženy slavnému senátu jako vládní návrhy č. tisku 2097 a 2161, o nichž výbor rozpočtový ve své schůzi dne 10. července 1925 podal zprávu, navrhuje jejich schválení.

Mezi tím při provádění jak zákona z r. 1922 tak i těchto úmluv z r. 1924 a 1925 se ukázalo, že ustanovení mnohá dotýkají se jednak soukromého i procesního práva, a že oním zmocňovacím zákonem z r. 1922 nebylo toto soukromé právo pro tento případ změněno, poněvadž úmluvy ony nemají moci zákona. Proto vláda předložila návrh zákona, jímž se jim tato moc zákona přiznává. Vláda nad to se zmocňuje, aby ku provedení úmluv oněch vydala podrobné předpisy o tom, jak z masy peněžní, povstalé z pohledávek našich občanů za občany cizími, mají naši věřitelé býti uspokojeni.

Poslanecká sněmovna tento návrh vládní schválila ve své schůzi dne 8. července 1925.

Poněvadž tohoto doplnění jednání ku účelnému provedení úmluv je třeba a finance státní jím nijak dotčeny nebudou, navrhuje výbor rozpočtový, aby slavný senát přijal usnesení poslanecké sněmovny ve znění senátního tisku č. 2184.

V Praze, dne 13. července 1925.

Ferd. Jirásek v. r.,
předseda.

Dr Karas v. r.,
zpravodaj.

II.

Přítomná osnova má za účel provésti úmluvy ze dne 18. června 1924 a ze dne 12. července 1924, jež samy o sobě zavazují jen zúčastněné státy Rakousko a Československo, nikoliv však jednotlivé občany kontrahentů a to tím více, ježto jednotlivá ustanovení úmluv dílem jsou v rozporu s našimi zákony, dílem ani předpisy platného práva, zejména rámcovým zákonem ze dne 30. června 1922, č. 207 Sb. z. a n., nejsou kryta. Mimo to uznala vláda za potřebné, hájiti svou samostatnost ve příčině uspokojení československých věřitelů z podstaty odúčtovací, ze kteréž uhrazeny býti mají v první řadě věřitelé rakouští, jakož i výlohy československého zúčtovacího ústavu, po té pak věřitelé naši, i vyhradila si v tomto směru též způsob rozdělení této podstaty, hledíc ku zvláštní hospodářské povaze jednotlivých pohledávek, což státi se má zvláštním nařízením, ježto úprava zákonem všeobecným, zejména pro případy výjimečného zřetele hodné účelně a vhodně státi se nemůže.

Ježto zákon řečený jeví se pouhým důsledkem učiněných úmluv, jež také účelně doplňuje, doporučuje zahraniční výbor přijetí jeho ve smyslu usnesení poslanecké sněmovny a to v plném znění, jak obsažen jest v sen. tisku č. 2184.

V Praze, dne 13. července 1925.

Antonín Svěcený v. r.,
předseda.

Dr Luděk Krupka v. r.,
zpravodaj.

III.

Úmluvy mezi Československou a Rakouskou republikou ze dne 18. června 1924 a 12. července 1924, jimiž se upravují závazky v rakousko-uherských korunách a vzájemné pohledávky z vyúčtování nositelů pensijního pojištění, vyplývají z mírové smlouvy St. Germainské, zejména čl. 215, 248, 273 a 275.

Poněvadž úmluvy tyto zavazují navzájem jen oba zúčastněné státy a nikoliv dlužníky, věřitele a zájemníky vůbec, jichž se úmluvy dotýkají a poněvadž jednotlivá ustanovení úmluv neodpovídají vždy platným zákonům a ani rámcový zákon z 30. června 1922, č. 207 Sb. z. a n. nevystačí při provádění jich, jevilo se nutným provésti úmluvy zvláštním zákonem.

Podle této osnovy zákona nabývají právní pravidla v úmluvách obsažená moci zákona a mimo to zmocňuje se vláda, aby československé věřitele uspokojila ze společné zúčtovací podstaty podle podrobnějších předpisů, jež za tím účelem vydá tak, aby přihlížela ke zvláštní hospodářské povaze jednotlivých druhů pohledávek.

Toto zmocnění dává se vládě proto, že materie, o niž jde, jest úplně nová, různorodá a obtížná a proto, že by nebylo lze všechny případy vyříditi jedním nebo několika málo zákony.

Celkový obnos, který má býti získán k uspokojení československých věřitelů, obnáší asi 250 + 50 milionů Kč a veškery pohledávky činí asi 1000 milionů Kč. Přesnou sumou nedá se ještě obnos určený k uspokojení československých věřitelů uvésti proto, že není známo, zdali a kolik pohledávek bude nedobytných nebo z jaké části a jaká bude celková režie ústavu. Pohledávky budou vymáhány úředně, aby byly co nejmenší výlohy.

Stát sám není interesován na tom, jak budou věřitelé českoslovenští uspokojeni, avšak chce dbáti zvláštních ohledů zastupujících druhů pohledávek, přihlížeje k tomu, aby důvěra naších emisních ústavů, jichž cenné papíry též cizinou jsou rády vyhledávány, nebyla ani v nejmenším otřesena, aby vklady ústavů, jež požívají sirotčí jistoty a stejně tak vklady různých malých střadatelů byly pokud možno respektovány.

Směrnice pro uspokojení věřitelů vydá vláda po slyšení poradního sboru, zřízeného podle zákona z 30. června 1922, č. 207 Sb. z. a n. Členy jmenuje ministr financí v souhlase s ministrem spravedlnosti ze zástupců nejdůležitějších zájmových skupin. Lze proto očekávati, že rozdělení ze společné podstaty stane se co nejobjektivněji a spravedlivě s náležitým zřetelem na mimořádné ohledu vyžadující případy. K úhradě výloh ústavu, který vyúčtování provede, může vláda stanoviti poplatek nejvýše 1% ze zůstatků připsaných k dobru a eventuelní schodek nahradí se z pokladny státní.

Podle nařízení vlády ze 7. srpna 1922, č. 264 Sb. z. a n. zřídil se zvláštní ústav k vyrovnání pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských v Praze při Zemské bance, aby režie se co nejvíce zmenšila.

Ústavně-právní výbor prozkoumav osnovu zákona po stránce ústavně-právní a uznav, že zákon jednak účelně doplňuje úmluvy mezi naším a rakouským státem, poskytuje moc zákona oněm ustanovením úmluv, jež dotýkají se právního postavení československých občanů a jimiž mění se zákonný právní řád československý, a jednak že všeobecně upravuje uspokojení československých věřitelů, maje zřetel na případy zvláštního zřetele zasluhující, navrhuje slavnému senátu, aby osnovu zákona schválil tak, jak přijala ji ve své schůzi dne 8. července 1925 poslanecká sněmovna a jak obsažena jest v tisku senátu č. 2184.

V Praze, dne 13. července 1925.

Dr Z. Witt v. r.,
předseda,

Jos. Lukeš v. r.,
zpravodaj.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP