Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

11. zasedání.

Tisk 2210.

I.

O obou těchto návrzích pojednal výbor zahraniční dne 26. června 1925, při čemž dlužno konstatovati, že první návrh na dodatečné schválení obchodní smlouvy ze dne 17. srpna 1923 nebyl projednáván a byl sesazen jednou s denního pořadu schůze zahraničního výboru, poněvadž se vyskytla potřeba dalšího jednání mezí oběma smluvními stranami a tak dochází nyní k současnému projednání též dodatečné úpravy doplňující ze dne 18. srpna 1924.

Po schválení obchodní smlouvy s Francií jest míti na zřeteli, že naše styky politické s tímto státem musí býti důsledně doplněny i hospodářsky, neboť s těmi, kteří nás podporovali v dobytí naší samostatnosti a podporují nás nesporně i politicky v udržení této nově nabyté neodvislosti, musíme dbáti dobrých styků i hospodářských resp. obchodních, ač tím není a nemá býti nijak řečeno, že bychom nechtěli nebo neměli dbáti nejlepších styků hospodářských s bývalými našimi válečnými nepřátely. Ale není zajisté myslitelno při úzkém styku politickém, abychom byli v nějakém nesouladu hospodářském s našimi spojenci.

Chápeme-li správně spojenectví francouzsko - československé, dojdeme nutně k důsledku, že oba státy i hospodářsky si musí vyhovovati a navzájem se podporovati tak, aby z daných poměrů plynoucí hospodářské diference oba smluvní státy mezi sebou přátelsky a se zřetelem na oboustrané zájmy vzájemnými koncesemi řešily tak, by případná obchodní smlouva měla pro každou smluvní stranu poměrně stejné výhody, a tak budila zájem u obou stran na její uzavření a pečlivém plnění.

Jak již svrchu naznačeno, to neznamená žádné nepřátelství hospodářské vůči státům, se kterými třeba okamžitě nejsme v žádném úzkém politickém přátelství, ale se kterými přece můžeme býti dobrými sousedy a s nimiž také chceme a máme zájem udržovati nejlepší hospodářské styky.

U spojenců jest to samozřejmý důsledek vzájemného politického spojenectví a u sousedů rozumová nutnost, která ostatně může vésti také ku sblížení a přátelskému upravení i styků politických.

My neděláme a nemáme také příčiny dělali nějakou imperialistickou politiku a proto dlužno nazírati na obchodní smlouvu naší s republikou Francouzskou podle zásady: bona pacta boni amici. Myslím, že není potřeba, abych podával nějakou parafrázi obsahu smlouvy a proto se obmezím na několik poznámek rozbírajících smlouvu s hledisk obchodních. A tu se mi zdá, že především je nutno věnovati pozornost přílohám (annexes), které jsou dvě a to: první obsahující seznam zboží československého, jehož dovoz do Francie s výhradou tarifu minimálního jest omezen na kontingenty, druhý stanovící kontingenty pro dovoz francouzského zboží k nám.

Položek zboží francouzského je mnohem více, rozmanitějších a v mnohém nám konkurujících, ale kontingenty jistě stanoveny tak, aby hověly potřebě a nepoškozovaly naší výrobu.

Dále pak zasluhují naší pozornosti seznamy A.-F., jichž je tedy 6.

Co se týče francouzských výrobků podle seznamu A, pro něž se snižují celní sazby československého tarifu, máme zajisté jako každý jiný stát zájem spíše na dovozu suroviny než hotového výrobku, a nesměla by býti připuštěním takového dovozu naše výroba poškozována, ovšem při náležitém zřeteli též na zájmy konsumujícího občanstva. V ostatním si dovolují poukázati na znění nadpisů seznamů i výpočtu jednotlivých druhů zboží a pokud se týče historické částí, na důvodovou zprávu vládního návrhu.

My máme arci, jak již při jiných případech bylo zdůrazněno a uplatněno, co činiti pouze s návrhy vládními pokud se jedná o mezinárodní smlouvy a ne s usneseními sněmovny poslanecké, což také bylo korigováno jak viděti v tom, že se nám pod tiskem 2099 předkládá vládní návrh na dodatečnou úpravu, doplňující obchodní úmluvu ze dne 17. srpna 1923 s přiloženým protokolem. Toto doplnění a změny si vyhradily obě strany podle čl. XXIX. obchodní úmluvy ze dne 17. srpna 1923, aniž by bylo nutno dáti napřed výpověď.

Odvolávajíce se k důvodové zprávě tisku 2099 pokud se týče doplňků a obměn konstatujeme, že bylo dosaženo pro československé zboží při dovozu do Francie důležitých změn a doplňků a že navzájem byly přiznány francouzskému zboží do Československa dováženému zejména celní slevy na bavlněnou a lněnou přízi a mimo to že byly smluveny modifikace v oboru povolovacím.

Z těchto všech důvodů zahraniční výbor navrhuje, aby senát se usnesl podle vládních návrhů takto:

1). Obchodní úmluva mezi republikou Československou a Francií, podepsaná v Paříži dne 17. srpna 1923, se dodatečně schvaluje.

2). Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s "Dodatečnou úpravou doplňující obchodní úmluvu ze dne 17. srpna 1923", sjednanou mezi republikou Československou a Francií a podepsanou v Paříží dne 18. srpna 1924, jakož i s "Protokolem přiloženým k dodatečné úpravě doplňující úmluvu ze dne 17. srpna 1923" podepsaným v Paříži dne 4. září 1924.

V Praze, dne 16. září 1925.

Svěcený v. r.,

předseda.

Dr Jar. Brabec v. r.,

zpravodaj.

II.

Československá republika uzavřela 4. listopadu 1920 s Francií obchodní smlouvu. Smlouva ta měla ráz provisorní, poněvadž výrobní poměry ať průmyslové, živnostenské i zemědělské, ale také poměry obchodní poválečné doby nebyly dosti jasny a urovnány, tím méně upevněny, stabilisovány. Z francouzské strany byla obchodní smlouva vypovězena ke dni 2. května 1923 za účelem sjednání nové smlouvy, která by se přizpůsobila novým poměrům hospodářským obou států.

Ve Francii došlo ke zvýšení generálního tarifu, opětovné úpravě koeficientů a zavedení některých nových hodnotných cel, u nás přestal existovati tarif smluvní v důsledku výpovědi některých smluv a vedle toho došlo v prosinci 1921 ke zvýšení celních koeficientů, jejichž efekt stoupnutím kursu koruny se přiměřeně zvýšil.

Jednání o novou smlouvu bylo zahájeno dne 22. března 1923 a trvalo až do srpna 1923, kdy nová smlouva byla v Paříži podepsána.

V části textové vykazuje tato smlouva celkem 30 článků, k nimiž druží se řada detailních ustanovení závěrečného protokolu.

Při jednání o novou smlouvu bylo v první řadě nutno překlenouti rozdíl různých obchodně-politických systémů obou států. Francie byla vázána svým zákonem z července 1919, neposkytnouti ve svých nových smlouvách integrálně doložku o nejvyšších výhodách, naproti tomu Československo založilo svou obchodní politiku na této zásadě. Proto Československo usilovalo o to, aby se mu dostalo minimálního tarifu pro největší počet jeho produktů, na nichž při vývozu do Francie má zájem (listina B).

Hodnota percentuelních slev pro další výrobky (listina C) zvyšuje se tím, že Francie poskytuje Československu na jmenované zboží klausuli o nejvyšších výhodách territoriálně limitovanou, a to vůči Německu, Rakousku a Maďarsku.

Další garancie obsaženy jsou v článku XXIX, který výslovně konstatuje různost obchodně-politických systému a v důsledku toho nutnost uzavříti předmětnou úmluvu na základě co možná spravedlivé rovnováhy vzájemných koncesí.

Poněvadž změnou měnových, hospodářských nebo celních poměrů tato rovnováha mohla by býti porušena, vyhrazují si smluvní strany právo revidovati tuto smlouvu bez výpovědi po 8 měsících.

Nad to přiznává Francie Československu totéž právo ve zmíněné lhůtě pro případ, že by Československo považovalo se za zkrácena v důsledku příznivějšího režimu poskytnutého Francií jiným státům s analogickými poměry výrobními a obdobnou situací obchodně-politickou vůči Francii.

Dále přiznává Francie Československu zacházení podle nejvyšších výhod pro kolonie, které se neřídí tarifem mateřské země.

Články, týkající se dopravy železniční, nemění se proti staré smlouvě; naproti tomu však Francie rozšiřuje přiznání výhod z přímého dovozu zboží československého v dopravních směrech pro Československo nejdůležitějších, t. j. Hamburk a Štětín, Terst a Rjeka, jakož i přístavy dunajské, Brailu a Galac v dopravě železniční i vodní za podmínek stanovených ve článku XXI.

Ustanovení týkající se opatření proti nekalé soutěži, jakož i potlačování nesprávných označování původu jsou v poměru k předchozí smlouvě modifikována především v tom, že jsou omezena na rámec vlastního autonomního zákonodárství.

Úlevy pro obchodní cestující a jejich vzorky budou se navzájem poskytovati v míře obvyklé.

Nakládání s příslušníky, zejména pokud jde o provozování průmyslu, obchodu a plavby, je upraveno jako v ostatních našich smlouvách na zásadě o nejvyšších výhodách.

Režim společností povahy hospodářské nevybočuje z rámce našeho autonomního zákonodárství, pokud jde o připuštění a provozování činnosti na území druhé smluvní strany. Jmenovaným společnostem řádně připuštěným zaručuje se zacházení podle nejvyšších výhod ve všech ohledech.

Zdanění příslušníků a společností postaveno jest na základ paritní, jako v jiných našich smlouvách.

Přítomná smlouva jest první československou smlouvou tarifní a její význam na obou stranách spočívá hlavně v tarifních ústupcích, které si oba státy navzájem činí. Československo poskytuje Francii celní slevy okrouhle ve 150 položkách (listina A).

Naproti tomu Francie poskytuje Československu tarif minimální okrouhle na 150 položek (listina B) a percentuelní slevy z rozdílu mezí tarifem generálním a minimálním okrouhle pro 300 položek (listina C).

Při některých položkách, kde francouzská výroba živě pociťovala československou soutěž, jest tarif minimální spojen s určitým kontingentem, po jehož vyčerpání bude další dovoz požívati zpravidla percentuelní slevy.

V celku lze říci, že pro československý vývoz zemědělský do Francie byl nejen udržen přibližně dosavadní stav pro hlavní obory našeho zemědělství, nýbrž dosaženo jistého zlepšení, jako na př. u sladu, který z tarifu generálního přichází pod tarif minimální.

V oboru průmyslovém došlo se k řešení kompromisnímu se zřetelem na vzájemné podmínky průmyslové soutěže obou států.

Ministerstvo zahraničních věcí i ministerstvo obchodu věnovaly této obchodní smlouvě největší péči a svědomitě hájily naše zájmy obchodního spojení s Francií.

Ač smlouva nemohla uspokojiti všechny požadavky kladené z obou stran, tvoří přece solidní základ pro vzájemnou výměnu zboží, při čemž možnost revise v 8 měsících dává předpoklady pro další vybudování a doplnění této smlouvy.

Aby nenastal bezesmluvní stav, bylo nutno tuto novou smlouvu uvésti v prozatímní platnost dnem 1. září 1923.

Poslanecká sněmovna N. S. republiky Československé dodatečně schválila tuto obchodní smlouvu republiky Československé s Francií ve 244. schůzi dne 19. prosince 1923.

Uzavírajíce obchodní úmluvu ze dne 17. srpna 1923 dohodly se vzájemně vlády obou smluvních států, že před měsícem březnem 1925 nebude k revisi této obchodní úmluvy na širší basi přikročeno, jen podle článku XXIX této smlouvy v nejnaléhavějších potřebách že učiní se nutné doplnění.

Potřeba dodatečně doplniti obchodní úmluvu ze dne 17. srpna 1923 nastala a byla mezi vládami republiky Československé a republiky Francouzské sjednána a podepsána v Paříži dne 18. srpna 1924 a 4. září 1924 dodatečná úprava řečenou obchodní úmluvou doplňující.

Národohospodářský výbor pojednav o obou vládních návrzích vyslovil s nimi souhlas a navrhuje, aby slavný senát schválil obchodní úmluvu mezi republikou Československou a Francií, podepsanou v Paříži dne 17. srpna 1923, jakož i dodatečnou úpravu doplňující obchodní úmluvu ze dne 17. srpna 1923, podepsanou v Paříži dne 18. srpna 1924 s přiloženým k ní protokolem, podepsaným v Paříži dne 4. září 1924, a přijal schvalovací usnesení ve znění svrchu navrženém.

V Praze, dne 25. června 1925.

K. Sáblík v. r.,

předseda.

Č. Jos. Lisý v. r.,

zpravodaj.