Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

11. zasedání.

Tisk 2220.

In den früheren Jahren wurden mehr als 2000 deutsche Volksschulklassen, einige Hundert deutsche Volksschulen bereits aufgelassen. Alljährlich haben diese Massnahmen innerhalb der deutschen Bevölkerung überhaupt und der deutschen Arbeiterschaft insbesonders die tiefste Erbitterung hervorgerufen.

Dies hat die Präsidenten der Landesschulräte in Böhmen, Mähren und Schlesien nicht gehindert, auch heuer wieder kurz vor Schulbeginn ihre schulfeindliche Tätigkeit fortzusetzen. Wir können es nur als eine ungeheuerliche, allen Begriffen der Demokratie widersprechende Tatsache bezeichnen, dass es einer einzigen Person in jedem Lande freistehen soll, so tief in das kulturelle Leben der Nation einschneidende Massnahmen zu treffen.

Nach den uns bisher vorliegenden Ziffern wurden neuerlich ungefähr 20 einklas

sige deutsche Volksschulen ganz beseitigt, ungefähr 12-1400 deutsche Volksschulklassen aufgelassen. Ohne jede Rücksicht auf Verkehrsverhältnisse wurden seit hundert und mehr Jahren bestehende Volksschulen in Orten aufgelassen, welche hoch oben im Gebirge gelegen sind, sodass die Kinder im zarten Alter von 6-14 Jahren genötigt wären, im Winter 5-6 km weit durch Schnee und Eis bis zur nächsten Schule zu gehen, was praktisch nichts anderes bedeutet, als durch Monate im Winter diesen Kindern den Schulbesuch überhaupt unmöglich zu machen.

Mit gleich rücksichtsloser Härte gingen die Vorsitzenden der Landesschulräte bei der Auflassung von eizelnen Schulklassen vor. Hier trifft es die deutsche Bevölkerung besonders schwer, dass in zahllosen Orten aus fünfklassigen Schulen vier- oder dreiklassige, aus dreiklassigen zweiklassige, aus zweiklassigen einklassige, also höher organisierte in niedriger organisierte Schulen umgewandelt wurden.

Grosse Städte von nahezu 30.000 Einwohnern, wie Teplitz, Eger, Gablonz und andere werden keine fünfklassigen Schulen mehr haben.

Das bedeutet - insbesondere für die Kinder der unbemittelten Klassen der Bevölkerung - eine weitgehende Verschlechterung der Möglichkeit, sich Jenen Grad an Wissen anzueignen, der sie für den Kampf ums Dasein geeignet und sie reaktionären und nationalistischen Einflüssen weniger zugänglich macht.

Die Zusammenlegung der Schulklassen wird zur Folge haben, dass wiederum 60-70 Kinder in einer Klasse beisammensitzen werden, wiederum ein Umstand, der die Erreichung des Lehrzieles erschwert, wenn nicht unmöglich macht.

Alle diese Dinge wirken umso aufreizender, wenn wir dabei sehen, wie in rein deutschen Orten Minderheitsschulen für 2-5 čechische Kinder errichtet werden und ihre Auffüllung dadurch erreicht wird, dass man teils mit Drohungen, teils mit Versprechungen deutsche Kinder in diese Schulen bringt.

Alle diese Massnahmen werden mit der geringen Kinderzahl und den notwendigen Ersparungsmassnahmen begründet. Wie fadenscheinig und in sich unwahr diese Begründung ist, geht daraus hervor, dass man deutschen Gemeinden die Erhaltung dieser Klassen auf ihre Kosten unmöglich macht. Ausgesprochene Schulfeindlichkeit und blinder nationaler Chauvinismus sind es, die unser in jahrzehntelanger mühseliger Arbeit aufgebautes Schulwesen auf ein Mass herabschrauben, das es in der reaktionären Zeit Oesterreichs längst überschritten hatte. Sind doch schon im Durchschnitt 25%, in manchen Bezirken 30 - 40% aller deutscher Schulklassen den Massnahmen von Organen zum Opfer gefallen, die pflichtgemäss das Schulwesen fördern, nicht aber vernichten sollten.

Man wird uns auf den gesetzlichen Beschwerdeweg verweisen. Das heisst zum schaden auch noch den Hohn fügen! Denn die Erledigung der Beschwerden bis in die letzte Instanz dauert Jahre; die Beschwer den haben aber keine aufschiebende Wirkung.

Auch ist die Verminderung der Kinderzahl eine vorübergehende; in ein, höchstens zwei Jahren wird sie steigen. Neue Schulklassen werden aber nur errichtet werden, wenn für eine Klasse 80, späterhin 70 Kinder verbleiben, und es wird - das wissen wir aus langjähriger bitterer Erfahrunge - auch dort, wo die gesetzlichen, allen Erfordernissen der Pädagogik ohnedies Hohn sprechenden Voraussetzungen vorliegen, die Neuerrichtung von Schulklassen oder gar von Schulen wiederum Jahre in Anspruch nehmen.

Der Herr Minister macht sich wohl kaum einen Begriff davon, welch ungeheuere Erregung die deutsche Bevölkerung ergriffen hat, wie insbesondere die deutsche Arbeiterschaft mit tiefster Empörung diesen Versuchen, ihren Nachwuchs die erforderlichen Bildungsmöglichkeiten zu erschweren, ja zum Teile zu nehmen, gegenübersteht.

Unzähligemale haben wir gefordert, jedem Volke die Erhaltung seiner Schulen selbst zu überlassen, da nur dieser Weg imstande ist, das Schulwesen dem nationalen Kampfe zu entrücken.

Wir fragen den Herrn Minister:

1. Ist er bereit, dem Senate eine genaue, nach Bezirken geordnete Aufstellung aller seit dem Bestande des Staates aufgelassenen deutschen Volksschulen, definitiven und provisorischer Schulklassen vorzulegen?

2. Ist er bereit, ebenso eine genaue, gleichfalls nach Bezirken geordnete Aufstellung aller seit dem Bestande des Staates neu errichteten Schulen und Schulklassen, der Anzahl der sie besuchenden Kinder vorzulegen, wobei die Nationalität dieser Kinder anzugeben wäre?

3. Ist er bereit, sofort die Wiedererrichtung der im heurigen Jahre aufgelassenen Volksschulen zu verfügen?

4. Ist er bereit, die im heurigen Jahre angeordneten Auflassungen von Volksschulklassen in kürzester Zeit zu überprüfen, die Gutachten der zuständigen Bezirksschulausschüsse einzuholen und überall dort die Wiedererrichtung der Schulklassen zu verfügen, wo durch die Auflassung die Zahl der Kinder in einer Klasse 40 übersteigen würde?

5. Ist der Herr Minister endlich bereit, im Einvernehmen mit den politischen Parteien die Vorarbeiten zur Durchführung der nationalen Schulautonomie derart zu treffen, dass eine entsprechende Gesetzesvorlage spätestens im Frühjahre 1926 der Nationalversammlung zur Beschlussfassung vorgelegt wird?

Prag, den 17. September 1925.

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

11. zasedání.

Tisk 2220.

V dřívějších letech bylo již zrušeno více než 2000 tříd na německých obecných školách, několik set německých obecných škol. Každoročně způsobovala tato opatření u německého obyvatelstva vůbec a u německého dělnictva obzvláště nejhlubší roztrpčení.

To nebránilo předsedům zemských školních rad v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, aby také letos zase krátce před počátkem školního roku nepokračovali ve své škole nepřátelské činnosti. Můžeme to označiti jen jakožto neslýchanou, všem pojmům o demokracií odporující skutečnost, že v každé zemi má býti zůstaveno jedinci, aby činil opatření, která tak hluboce zasahují do kulturního života národa.

Dle cifer, které posud máme před sebou, bylo opětně asi 20 jednotřídních německých obecných škol úplně odstraněno, asi 12-1400 tříd na německých obecných školách zrušeno. Bez jakéhokoli ohledu na dopravní poměry zrušeny byly obecné školy, stávající od sto a více let v místech položených vysoko v horách, takže by děti v útlém věku od 6-14 let byly nuceny, ubírati se v zimě 5-6 km daleko sněhem a ledem až do nejbližší školy, což prakticky neznamená nic jiného, nežli po celé měsíce v zimě těmto dětem znemožniti návštěvu školy vůbec.

Se stejně bezohlednou tvrdostí postupovali předsedové zemských školních rad při zrušování jednotlivých školních tříd. Zde postihuje německé obyvatelstvo obzvláště těžce, že v nesčetných místech přeměněny byly pětitřídní školy ve čtyř- anebo trojtřídní, trojtřídní školy ve dvojtřídní, dvojtřídní v jednotřídní, tedy školy výše organisované ve školy níže organisované.

Veliká města čítající skoro 30.000 obyvatelů, jako Teplice, Cheb, Jablonec a jiná nebudou již míti pětitřídních škol.

To znamená - obzvláště pro děti nemajetných tříd obyvatelstva - dalekosáhlé zhoršení možnosti osvojiti si takový stupeň vědomostí, který je činí schopnými pro boj o život a který je činí méně přístupnými reakcionářským a nacionalistickým vlivům.

Slučování školních tříd bude míti v zápětí, že zase bude seděti 60-70 dětí v jedné třídě pohromadě, okolnost to zase, která dosažení učebného cíle ztěžuje, pakli ho vůbec nečiní nemožným.

Všechny tyto věci působí tím větší roztrpčení, vidíme-li zároveň, jak se v místech ryze německých zřizují menšinové školy pro 2-5 českých dětí a jak se naplnění těchto škol dociluje tím, že se do těchto škol jednak hrozbami, jednak sliby přivádějí děti německé.

Všechna tato opatření odůvodňují se malým počtem dětí a nutnými úsporami. Jak vratké a v podstatě nepravdivé jest toto odůvodnění, vyplývá z toho, že se německým obcím udržování těchto tříd na vlastní útraty znemožňuje. Vyslovené nepřátelství ke škole a slepý národnostní šovinismus to jsou, jež naše školství, vybudované trudnou prací mnoha desetiletí, ztenčují na míru, kterou v reakcionářské době za Rakouska bylo dávno překročilo. Vždyť přece již průměrně 25%, ve mnoha okresech 30-40% všech německých školních tříd padlo za oběť opatřením orgánů, kteří by dle své povinností měli školství podporovati, nikoli však ničiti.

Budeme poukázáni na zákonitou cestu stížností. To znamená ke škodě připojovati také ještě výsměch! Neboť vyřízení stížností až do poslední instance trvá celá léta; stížnosti však nemají odkladného účinku.

Zmenšení počtu dětí také jest přechodné; za rok, nejdéle za 2 roky bude stoupati. Nové školní třídy budou však zřizovány jen, když pro jednu třídu zůstane 80, později 70 dětí a také tam - to víme z dlouholeté trpké zkušeností - kde tu budou zákonité předpoklady, které beztak jsou na výsměch všem požadavkům pedagogickým, bude znovuzřizování školních tříd anebo dokonce škol vyžadovati opětovně řady let.

Pan ministr má asi sotva pojem o tom, jak nesmírné rozčílení zachvátilo německé obyvatelstvo, jak obzvláště německé dělnictvo s nejhlubším rozechvěním pohlíží na tyto pokusy, ztěžovati, ba s částí bráti vůbec dorostu potřebnou možnost se vzdělávati.

Nesčíslněkráte jsme žádali, aby každému národu samotnému ponecháno bylo vydržování jeho škol, poněvadž jen tato cesta dovede oddáliti školství od národnostních bojů.

Tážeme se pana ministra:

1. Jest ochoten, předložiti senátu přesný, dle okresů uspořádaný seznam všech německých obecných škol, a definitivních i provisorních školních tříd, od doby trvání státu zrušených?

2. Jest ochoten předložiti rovněž tak přesný, též dle okresů uspořádaný seznam všech škol a školních tříd, od doby trvání státu nově zřízených, počtu dětí, jež je navštěvují, při čemž by bylo udati národnost těchto dětí?

3. Jest ochoten, ihned naříditi znovuzřízení obecných škol, jež letos byly zrušeny?

4. Jest ochoten, přezkoumati v nejkratší lhůtě zrušení tříd na obecných školách, jež letos bylo nařízeno, vyžádati si dobré zdání příslušných okresních školních výborů a naříditi znovuzřízení školních tříd všude tam, kde by zrušením počet dětí přesahoval 40 v jedné třídě?

5. Jest pan ministr konečně ochoten, v dohodě s politickými stranami předběžné práce ku provedení národnostní školní autonomie provésti tak, aby dotyčná osnova zákona nejpozději na jaře roku 1926 předložena byla Národnímu shromáždění, by se o ní usneslo?

V Praze, dne 17. září 1925,