Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

11. zasedání.

Tisk 2242.

Návrh

senátorů J. Hucla, M. Križko, Zavorala, Pánka, dr Franty, dr Soukupa a spol.

na vydání nového zákona o dani z vodní síly.

Zákon

ze dne . . . . . . . . . . . . .,

o dani z vodní sily.

Národní shromáždění republiky Československé se usneslo na tomto zákoně:

I. Všeobecná ustanovení.

§ 1.

Z vodní síly, měřené dle § 2 platí její uživatel roční paušální daň za 1 koňskou sílu eff., vybudovanou v mezích koncese, dle této stupnice:

a) vodní díla do 5 k. s. (včetně) evidenční poplatek 30 Kč bez ohledu na počet k. s.

b) vodní díla od 5 k. s. do 10 k. s. (včetně) 20 Kč za každou k. s.

c) vodní díla od 10 do 50 k. s. (včetně) 30 Kč za každou k. s.

d) vodní díla od 50 do 100 k. s. (včetně) 40 Kč za každou k. s.

e) vodní díla přes 100 k. s. paušálem dle dohody s finančním úřadem, ne však výše než 60 Kč za každou k. s. vybudovanou a vypočtenou dle § 2.

Je-li takto zjištěný zdanitelný výkon větší než výkon, odpovídající 180 dennímu odtoku, zdaní se maximálně výkon odpovídající tomuto dennímu odtoku.

§ 2.

Výkonnost vodního díla v koňských silách effektivních stanoví se z množství vody, skutečně a průměrně vodním motorem využitelného, čistého středního spádu, a z užitečného effektu vodního motoru.

Množství vody skutečně a průměrně vodním motorem využitelné stanoví se z množství vody, jež vodní motor maximálně může spotřebovati, násobeném součinitelem nejvýše 0.6, pokud by uživatel neprokázal na základě úředních hydrologických podkladů, aneb ze zdaňovacích záznamů z let 1922―1925 součinitel nižší.

Čistý střední spád jest rozdíl hladin bezprostředně před a za motorem při průměrném (normálním) množství průtokovém. Užitečný effekt motoru jest u turbin 0.75, u kolna vrchní vodu 0.65, u kol na střední vodu s kulissou 0.60, u kol na spodní vodu 0.30. Nižší effekt, než shora uvedený jest podnikateli prokázati.

Jako pomůcky ke stanovení těchto hodnot vezmou se hodnoty:

a) ve vodoprávním výměru toho kterého vodního díla obsažené; není-li tohoto výměru, pak

b) ve zdaňovacích podkladech z r. 1922-1925 obsažené, souhlasí-li s tím majitel vodního díla; nesouhlasí-li, pak

c) zjištěním znalcem stanovené.

Je-li v závodě na jednom stupni spádovém více vodních motorů, nelze vodní sílu stanoviti součtem výkonnosti těchto motorů, je-li prokázáno, že současný provoz motorů není vzhledem k množství vody možný, anebo se při společném chodu výkonnost jednotlivých motorů zmenší (menší spád).

§ 3.

Prokáže-li majitel. vodního díla, že průměrné využití jest nižší než 1000 hodin ročně, může žádati u příslušného finančního ředitelství o přechodné snížení paušálu v poměru nižšího využití pod 1000 hodin. Žádosti jest vyhověti, nejde-li o bezdůvodné zanedbání vodního díla.

Pro souvislé zastavení provozu, delší jednoho měsíce, jest příslušnou částku daňovou odepsati.

§ 4.

Uživatel příp. majitel vodního díla jest povinen oznámiti finančnímu úřadu do 30 dnů každou změnu vodního díla, způsobující zvýšení výkonnosti nad hodnotu, která jest podkladem zdanění.

§ 5.

Finanční úřad I. instance jest povinen uděliti osvobození od daně z vodní síly v těchto případech:

1. Vodní sila jest odvozena z jiné vodní sily již zdaněné, nebo z jiné energie vyrobené kalorickými stroji (parní stroje, plynové motory), neb větrnými motory.

2. Vodní síla, které jest používáno z vodního díla k čerpání vody pro obyvatelstvo neb družstva pro účely meliorační s vyloučením výdělečnosti.

3. vodní síla zužitkovaná vodním dílem, jež bylo vystavěno po prvém lednu 1919, a to v prvém patnáctiletí úplně bez průkazu rentability, pro další patnáctiletí na základě průkazu, že vodní dílo není rentabilní.

Je-li vodní dílo rentabilní, platí v období mezi 15. až 20. rokem jednu čtvrtinu daně, mezi 20. až 25. rokem jednu polovinu, mezi 25. až 30. rokem tři čtvrtiny, a po 30. roku plnou daň z vodní síly.

4. Vodní síla zužitkovaná vodním dílem, jež bylo rekonstruováno případně doplněno po prvém lednu 1919, a to v poměru provedené rekonstrukce nebo doplnění, nejméně však o počet k. s., o které byla výkonnost vodního díla zvýšena. Ohledně průkazu rentability, osvobozovacích lhůt a kvot platí ustanovení předešlého odstavce.

5. Od daně z vodní síly jsou osvobozeny výrobky vyvezené do ciziny, dle bližších ustanovení prováděcího nařízení.

6. Vodním dílům, jichž majitelé neb uživatelé zřídili vlastním nákladem vodní nádrž, aneb přispěli k jejímu zřízení neb udržování, přísluší osvobození od daně z vodní síly za onu výkonnost, o niž se zvýšila provedením nádrže průměrná, výkonnost vodního díla.

U vodních děl, osvobozených od daně na základě ustanovení tohoto zákona, se zaplacená daň nevrací, pokud tato vodní díla neměla nároku na osvobození podle ustanovení zákona ze dne 12. srpna. 1921, čís. 338 Sb. z. a n.

§ 6.

K zapravení daně jest povinen, kdo vodní síly užívá.

§ 7.

O splatností daně a o úrocích z prodlení platí obdobně zákon, ze dne 16. března 1921, čís. 116 Sb. z. a n. s příslušnými prováděcími nařízeními a dodatky.

O vymáhání a zajištění nezapravených daňových částek, o promlčení daně a o opravných prostředcích platí tatáž ustanovení jako o osobních daních přímých.

§ 8.

Každý, kdo užívá vodní síly k pohonu, nebo je majitelem vodního díla, jest povinen podati finančnímu úřadu na požádání potřebné údaje o vodní síle, pokud je může sám zjistiti.

Získané a postupně doplňované údaje o vodních silách sestaví se v katastr vodních sil, vedený úředníky odborníky, z něhož by byl u každého vodního díla jasně patrný stav vodoprávní, hodnota vybudovaná a velikost zdanitelné síly.

§ 9.

Finanční úřad má právo zjistiti za součinnosti úředního technického znalce, nenastaly-li změny vodního díla co do výkonnosti proti ohlášenému stavu.

Výlohy zjištění nese poplatník daně jen tenkráte, bylo-li úředně zjištěno, že opomenul učiniti zadost své povinnosti podle ustanovení § 4.

Uživatel vodního díla jest povinen vykonati pomocné práce při zjišťování tom bezplatně.

II. Ustanovení trestní.

§ 10.

Kdo úmyslně daň zatají anebo zkrátí, vyláká osvobození daňové nebo jinakou výhodu jemu nepříslušející, nebo vyhne se daní nesprávnými údaji neb odepřením vysvětlení, bude potrestán - nehledíc k povinnosti zaplatiti zkrácenou daň s úroky z prodlení, - trestem na penězích až do výše 10násobné zkrácené daně, nebo při pokusu, který jest rovněž trestný, ve výši do 10 násobné daně, o kterou stát mohl přijíti.

Stejným trestem potrestán bude ten, kdo neučiní oznámení podle § 4., jestliže opomenutí to vedlo skutečně ke zkrácení daně; ve všech ostatních případech nastupuje pořádková pokuta podle § 11, avšak do částky nejvýše 100 Kč.

Zatajením nebo zkrácením stane se také vinen, kdo jako znalec před finančními orgány učiní nesprávná udání v úmyslu, aby vyměření daně bylo zmařeno, anebo aby daň byla nesprávně vyměřena.

Nemůže-li býti zkrácená neb zatajená. daň přesně zjištěna, vyměří se trest na penězích od 50 Kč do 10.000 Kč; při tom jest přihlížeti k stupni viny a ku pravděpodobnému zkrácení státu.

Při opětném potrestání podle odst. 1. tohoto paragrafu může býti navrženo u živnostenského úřadu odnětí živnostenského oprávnění.

§ 11.

Jedná-li platitel daně v jiných případech proti zákonu nebo neuposlechne-li úředních nařízení neb vyzvání, může býti, pokud toto jednání neb opomenutí není trestné podle § 10, potrestán pořádkovou pokutou do výše 1000 Kč.

V každém novém případě a při každém dalším marném upomínání může mu býti uložena nová pořádková pokuta do výše 2000 Kč.

Pokuty podle tohoto paragrafu odpadnou, jestliže před doručením výměru o pokutě poplatník svoje zanedbání odčiní a své platební povinností zadost učinil.

§ 12.

Trestnost pomíjí:

1. smrtí pachatelovou,

2. udělením milosti,

3. promlčením,

4. jestliže pachatel zanedbání odčiní, dříve než úřad nebo jeho orgán závadu shledal, nebo dokud mu nebyla obsílka neb vyrozumění o zavedeni trestního řízení doručeno, anebo jestli že o svém přestupku u finančního úřadu učiní oznámení a v obojím případě složí, byla-li daň zkrácena, příslušnou částku u finančního úřadu. K žádosti strany může od dalšího trestního řízení býti upuštěno, když strana před vynesením rozsudku složí kromě zkrácené daně přiměřenou pokutu a vzdá se dalších opravných prostředků. Výši upouštěcí částky stanoví finanční úřad I. stolice. Strana může do osmi dnů prostřednictvím tohoto úřadu žádati, aby upouštěcí částku ustanovil finanční úřad II. stolice, který však není vázán návrhem finančního úřadu I. stolice.

Trestnost přestupku promlčuje se ve třech letech.

§ 13.

Trestní řízení provádí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku příslušná berní správa, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi příslušné finanční ředitelství. O stížnostech, jež mají odkládací účinek, rozhoduje s konečnou platností zemský finanční úřad.

§ 14.

Výhody povolené podnikům či jednotlivcům, zužitkujícím vodní sílu, pokud odporuji ustanovením tohoto zákona, pobývají platnosti dnem jeho účinosti bez jakékoliv náhrady.

§ 15.

Vládě se ukládá, aby daňové sazby, uvedené v § 1 snížila v témž poměru, v jakém bude snížena daň uhelná počínaje dnem vydání tohoto zákona.

Platnost zákona přestává dnem, kdy bude zrušena daň uhelná.

§ 16.

Zákon ze dne 12. srpna 1921 o dani z vodní sily, čís. 338 Sb. z. a n. pozbývá platnosti dnem účinnosti tohoto zákona.

§ 17.

Zákon tento nabývá. účinnosti dnem 1. ledna 1926.

§ 18.

Ministru financí ukládá se, aby tento zákon provedl po dohodě s ministry zemědělství a veřejných prací.

Důvodová zpráva.

Zákon o daní z volní síly ze dne 12. srpna 1921, č. 338 Sb. z, a n. zaveden byl ― jak výslovně příslušná zpráva důvodová uvádí ― jako protiváha dávky uhelné, zavedené zákonem z 9. dubna 1920. Daň byla konstruována tak, že se platilo za skutečné využití vodní síly v hodinových koňských silách a měla mimo jiné i podle očekávání důvodové zprávy přispěti k opatření podkladů pro evidencí a vybudování katastru vodních sil. Sazba byla rozdělena na dvě části, z nichž část základní, 4 hal. za 1 hodinovou koňskou sílu, měla zůstati pevná a část druhá, pohyblivá, rovněž 4 hal., měla býti snižována v poměru, v jakém bude snížena dávka uhelná. Osvobození nových a rekonstruovaných vodních děl od daně ponecháno na rozhodnutí ministerstva financí s podmínkou, že vodní dílo nelze amortisovati v kratší době než 30 leté bez ohrožení výkonnosti. Po stránce trestních ustanovení spadal zákon mezi daně nepřímé a tudíž pod ustanovení trestního řádu důchodkového z r. 1835.

Výsledky očekávané státní správou od zavedení daně z vodní síly se nedostavily. Zdaněním výkonnosti v hodinových koňských silách zkomplikováno zjišťování daňové podstaty, tím zatížena režie státu značně, byt to oficielně bylo popíráno; poplatníkům pak ubírán drahocenný čas vedením tak zv. rejstříků a j. formalit, takže vznikly národohospodářské škody pro obě strany.

Očekávaný zisk pro statistiku katastru vodních sil se nedostavil, neboť zpaušalováním 90% všech vodních děl přestaly se vésti rejstříky, takže statistického přehledu bylo docíleno ― ač namnoze nespolehlivě, protože neodborně ― pouze ve výkonu v koňských silách; k tomuto výsledku však nebylo potřebí onoho složitého aparátu, který byl zaměstnán pří provádění zákona a mohl býti opatřen mnohem levněji.

Praksi ministerstva financí při osvobozování nových a rekonstruovaných vodních děl, vázaném na téměř nesplnitelné podmínky pro výpočet rentability, zastaveno bylo úplně vybudování nových vodních sil: stávající vodní díla, zejména mlýny, v důsledku nepříznivé hospodářské situace zastavovaly, neb omezovaly výrobu a tím postupně klesal i výnos daně.

Zásadní vadou daně byla okolnost, že se daň platila ze skutečného využití, takže nejméně daně platil ten, kdo vodní sílu nechal ležeti ladem.

Byla tudíž daň z vodní síly premií za nevyužití vodní síly. Zdaňovací sazba i když připustíme, že byla přiměřená pří zavedení daně a odpovídala sazbám dávky uhelné, stala se během doby nepřiměřeně vysokou. I když se nebéře zřetel k tomu, že nebyly respektovány při stanovení zdaňovací sazby. větší výlohy zřizovací a udržovací u vodních děl, přesahující značně obdobné výlohy u kalorického pohonu, přece hlavní nepřiměřenost sazby vznikla tím, že dávka uhelná byla postupně snížena z původních 43% dle zákona z 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n., až na pouhých 10 resp. 7% dle zákona z 21. prosince 1923 (čís. 1 Sb. z. a n. z r. 1924), jak výslovně konstatuje zpráva rozpočtového výboru poslanecké sněmovny ze 6. prosince 1923 a zpráva rozpočtového výboru senátu z 13. prosince 1923 (tisk 1764) vztahující se k uhelnému zákonu. Naproti tomu snížena v říjnu 1923 daň z vodní síly až do dneška pouze o 2 hal., t. j. o 25% celkové sazby nehledě k tomu, že značně klesly v uvedené době též ceny uhlí, čímž i touto okolností snížila se dále automaticky dávka uhelná; v důsledku toho byla v poslední době dávka uhelná, připadající na 1 hodinovou koňskou sílu asi šestkráte menší než daň z vodní síly na touž jednotku jak v připojených přílohách (výpočet č. 1 a č. 2) přesně jest vypočteno. Příslušné výpočty provedeny jsou na podkladě technicky bezvadných hodnot a na základě úředních dat o uhlí, a to jednak pro parní stroj o velikosti 300 HP, tedy pro větší jednotku, jednak pro malou jednotku, totiž lokomobilu o 50 HP. ― K případné námitce, že bylo by propočítati též nepříznivé poměry, vyskytující se v praksi u nemoderních, zastaralých kalorických závodů se poznamenává, že bylo by nesprávné, porovnávati na jedné straně hydraulickou sílu, vyvezenou na př. turbinami se součinitelem užiteč. effektu 0.75, tedy moderními stroji, jak v navrženém zákonu jest předpokládáno a na druhé straně předpokládati u parní síly neracionelní, uhlím plýtvající zařízení; v zájmu spravedlivého posouzení nutno porovnávati jenom rovnocená zařízení a to buď obě zastaralá aneb obě moderní. Protože pak pro porovnání zastaralých zařízení není podkladů všeobecně platných a není hranice, kam až možno v tom směru jíti, provedeno porovnání pro moderní zařízení, pro něž jsou potřebná data přístupná a kontrolovatelná.

Jest samozřejmo, že úmysl zákonodárce při zavádění daně z vodní síly nešel tak daleko, aby vůbec znemožněna byla konkurence vodní síly s parním pohonem, který beztak má řadu značných výhod proti vodní síle (menší výlohy zřizovací a udržovací, možnost umístění v centru odbytiště výrobků, stálost síly atd.); jest však jisto, že mimo zákon sám přispěl k nepříznivé situaci vodních děl též samotný vývin hospodářských poměrů.

Značný podíl na nespokojenosti poplatnictva se zákonem z r. 1921 vyvolala též tvrdá prakse finančních úřadů, která vyplynula z toho, že zákon podléhal ustanovením trestního řádu důchodkového, vydaného v r. 1835, namířeného hlavně proti podloudníkům, a příčícího se dnešním právním názorům na poměr mezi občanem a státem.

Všem těmto v předu uvedeným nedostatkům má býti odpomoženo navrženou novelisací zákona. Ze stávajících zákonu v cizině zavedených přicházel tu nejvíce v úvahu zákon švýcarský, jako technicky jednoduchý. Navržené předloze sloužil částečně za vzor, pokud to připouštěly zdejší poměry.

Především nutno konstatovati, že dle předlohy má býti daň z vodní síly placena z výkonnosti v koňských silách, skutečně vybodovaných v mezích koncese. Zbytečné a složité zjišťování výkonu v hodinových koňských silách, zavedené starým zákonem má odpadnouti, ježto každoroční výkon ten kolísá značně dle vodnosti toku a zaměstnanosti závodu; ostatně ani dosavadní zákon statistiku výkonu nepodával spolehlivě, ježto jak již řečeno, daň z vodní síly u téměř veškerých závodů byla zpaušalována.

Podklad zdanění dle navržené předlohy, totiž výkonnost vodního díla v koňských silách, jest u většiny děl vodních známa z koncesní listiny a zjištěna státním znalcem technickým; pokud by nebylo těchto úředních údajů, může býti vzata některá potřebná hodnota dle dosavadního zdanění.

Zaváděný součinitel vodnosti má účel, aby zdanění podléhala jen ta síla, kterou skutečně závod může s ohledem na nestálý přítok vody využiti, aby tudíž nebyla zdaňována výkonnost maximální, které se dosahuje se zřetelem k přítoku vody jen po zcela krátkou dobu v roce. V koncesních listinách bývá totiž obvykle udán maximální výkon, pokud se týče maximální množství vody, jež z toku smí býti odebírána na vodní motor, a tento výkon resp. množství vody, násobeno součinitelem vodnosti má dáti výkon resp. množství vody skutečně závodem využité.

Hodnota součinitele stanovena ve výši odpovídající skutečným poměrům, jak byly zjištěny statistikou odborných korporací a bylo již tohoto součinitele užito v úředních >Směrnicích pro oceňování vodních sil k dávce z majetku a přírůstku na majetku<, vydaných ministerstvem financí (výnos č. 85.794 z 12./7. 1925).

Aby však modernější vodní díla, t. zv. špičková, budovaná v posledních letech zejména státem a zemí na značně vyšší výkon, jehož jen po krátkou dobu v roce možno využiti, nebyla postižena nadměrným zdaněním, ponechána jím možnost, prokázati event. menší součinitel vodnosti, než onen všeobecně platný (0.60).

Navržené sazby odpovídají obdobnému zdanění stejných jednotek kalorických daní uhelnou. Uvážíme-li, že dle výpočtu, obsaženého. v příloze č. 1 a č. 2 připadá na 1 hod. koňskou sílu kalorickou daň uhelná průměrem ve výši 1 hal., a zavedeme-li touž sazbu pro vodní sílu, pak navržený paušál na 1 k. s. vodní odpovídá určité době pracovní v hodinách za 1 rok. Tato doba využití činí dle navržených sazeb:

u vod. děl mezi				5―10	k. silami		. . . . . . . . . . . .	2000 hodin v roce
"	"	"	"	10―50	"	"	. . . . . . . . . . . .	3000	"	"	"
"	"	"	"	50―100	"	"	. . . . . . . . . . . .	4000	"	"	"
"	"	"	přes 100 koňsk. sil max.				. . . . . . . . . . . .	6000	"	"	"

Nejvyšší možná využitelná doba pracovní v roce činí 365 X 24 = 8760 hodin; podle statistiky všeobecně v odborných kruzích známé nedosahuje u nás průměrné využití vodních sil ani ¹/₃ v nejpříznivějších případech (viz též Publikace vodohospodářského svazu v Hradci Králové, č. 5/1925). Tak měly na př. vodní elektrárny v oblasti východních Čech v r. 1922 roční odbyt práce asi 1.500 hodin s maximální výkonností turbin. Počítáme-li přibližně, že průměrná výkonnost turbin je rovna 0,6 výkonnosti maximální, činil by příslušný roční odbyt 1500 1.0: 0.6 = 2.500 hodin s průměrnou výkonností turbín. Z toho jest patrno, že podle navržené tabulky sazeb jedině kategorie vodních sil mezi 5―10 k. s. by měla oproti této statisticky zjištěné hodnotě jakousi výhodu, ježto by u ní bylo zdaněno 2000 hodin, což však odpovídá skutečným poměrům, neboť roční pracovní doba těchto malých vodních sil je ve skutečnosti menší, než shora uvedený počet 2.500 hodin, který, jak řečeno ― byl zjištěn pro elektrárny, tedy pro vod.ní díla s pravidlem nejdelší dobou využití.

Nahoru  Další