Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

I. volební období.

11. zasedání.

Tisk 2249.

Vládní návrh zákona chce napravit právní následky sňatků, které byly před duchovními církve československé uzavřeny sice po vzniku církve československé, ale ještě dříve, než se církvi té dostalo státního uznání a než její duchovní správcové dosáhli kvalifikace označené v § 10 a 11 zákona z 20. května 1874, č. 68 ř. z. Sňatky, které nebyly uzavřeny před duchovními správci státem uznanými, mohly by být pokládány za neplatné a soudy skutečně také v rozsudcích svých neuznaly sňatků takových za platné, ačkoliv snoubenci zajisté byli přesvědčeni, že sňatky své uzavírají řádným způsobem před oprávněným duchovním správcem a literatura připouští, že takovýto error communis facit jus.

Kdyby všecky sňatky takto uzavřené měly být brány v pochybnost, nastaly by z toho těžké účinky právní, a to nejen z práva manželského, rodinného a dědického, ale také těžké mravní závady. Proto se snaží vládní návrh, aby napravil zákonem nedostatek formy, kterou zákon pro platnost sňatku předpisuje a promíjí všeobecně nedostatek zákonné formy, uznávaje sňatky za platné od počátku. Zákon tu mluví o prominutí překážky platnosti sňatku, tedy o dispensi, patrně proto, že § 94 o. z. obč. nyní už zrušený nedostatek slavnostního prohlášení stanoveného v § 75 o. z. obč., označoval za překážku manželství. Pro budoucnost ovšem jsou ustanoveny tresty na uzavírání sňatků před osobou, které nelze pokládat za duchovního správce oprávněného k uzavírání sňatků a to tresty mírnější pro strany a přísnější pro osoby, před nimiž sňatek takový by byl uzavřen.

Pro poměry v Podkarpatské Rusi a na Slovensku obsahuje § 2 a 5 ustanovení vhodná pro církev řeckovýchodní. Obtíže podobné se sňatky vyskytly se v zemích našich už po roce 1870, když vznikla církev starokatolická.

Vládní návrh zákona byl pozměněn za tím účelem. aby některá ustanovení byla určitěji vyslovena. V § 2, odst. 1. bylo místo slova >řádně< vloženo slovo >spolehlivě vedené matriky církevní<, poněvadž slovem >řádně< by se mohlo rozuměti, že matriky měly býti vedeny dle předpisů o vedení matrik státních, čehož zejména na Podkarpatské Rusi nelze očekávati. Proto bylo vysloveno, že i matriky, aspoň spolehlivě vedené, postačí.

Spolehlivostí rozumí se tu matriční zápisy aspoň takové, ze kterých jména snoubenců a svědků, jakož i doba uzavření sňatku může být bezpečně zjištěna.

§ 4 byl rozdělen v §§ a doplněno bylo ustanovení o novém sňatku, který jeden ze snoubenců později uzavřel.

Sňatky, kterým vadí ještě jiná překážka manželství, než ta, která tímto zákonem jest promíjena, zbaví se této závady jen tehdy, jestliže budou žádat o prominutí této další překážky manželství.

Ústavně-právní výbor senátu Národního shromáždění navrhuje, aby senát Národního shromáždění schválil vládní předlohu se změnami výborem usnesenými ve znění dole uvedeném.

V Praze, dne 7. října 1925.

Dr Witt v. r.,
předseda.

Dr Veselý v. r.,
zpravodaj.

ze dne ........,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

U sňatků, při nichž ode dne 9. ledna 1920 až do účinnosti tohoto zákona vykonali vyhlášky neb oddavky duchovní církve československé, dokud v příslušné náboženské obci nebylo duchovního správce ustanoveného podle § 11 zákona ze dne 20. května 1874, č. 68 ř. z., o zákonném uznání náboženských společností, promíjí se všeobecně tato překážka platnosti sňatků s účinkem, že sňatky takové prohlašují se za sňatky od počátku platné.

§ 2.

(1) Se stejným účinkem promíjí se všeobecně obdobná překážka u sňatků, jež byly až do účinnosti tohoto zákona vyhlášeny neb uzavřeny na Slovensku a v Podkarpatské Rusi před osobami pokládanými obecně za duchovní církve řeckovýchodní, jsou-li tyto sňatky zapsány do oddací matriky státní neb aspoň do spolehlivě vedené matriky církevní.

(2) Nebyla-li splněna podmínka právě zmíněná, mohou župní úřady prominouti zmíněnou překážku se stejným účinkem v jednotlivých případech tehdy, když vysvědčením vydaným od obecního (obvodního) notáře a spolupodepsaným od starosty obce, v níž manželství bylo uzavřeno, bude do tří měsíců po účinnosti tohoto zákona prokázáno, že snoubenci uzavřeli sňatek před osobou, jež byla obecně pokládána za duchovního církve řeckovýchodní.

§ 3.

Ve všech těchto případech není třeba vyhlášky neb oddavky opakovati.

§ 4.

Ustanovení §§ 1, 2 a 3 platí také tehdy, když snoubenci byli jiného náboženského vyznání nežli duchovní, který sňatek jich vyhlásil nebo je oddal.

§ 5.

Ustanovení §§ 1, 2 a 3 neplatí, byl-li sňatek pravoplatným rozsudkem prohlášen za neplatný, neb uzavřel-li snoubenec později nový sňatek.

§ 6.

Sňatky uvedené v § 2 nutno ve smyslu § 1 zák. čl. XXXIII:1894 o státních matrikách zapsati do státní oddací matriky. Pokud se u sňatků zmíněných v 1. odst. § 2 dosud tak nestalo, jsou osoby vedoucí církevní matriky o těchto sňatcích povinny oznámiti je nejpozději do čtrnácti dnů příslušné matriční dozorčí vrchností způsobem předepsaným pro oznamování sňatků církevních. Neučiní-li tak, budou potrestány policejní administrativní vrchností I. stolice pokutou do 500 Kč, při nedobytnosti pak uzamčením do jednoho týdne.

§ 7.

(1) Kdo po účinnosti tohoto zákona uzavře sňatek pouze církevní před osobou, kterou podle zákonů státních nelze pokládati za duchovního správce oprávněného k uzavírání sňatků, dopouští se přestupku a bude potrestán politickým úřadem (policejní administrativní vrchností) I. stolice pokutou do 500 Kč, při nedobytnosti pak vězením (uzamčením) do jednoho týdne. Osoba, před níž sňatek takový bude uzavřen, bude potrestána pokutou do 2000 Kč, při nedobytnosti pak vězením (uzamčením) do jednoho měsíce.

(2) Pokuty uložené podle §§ 6 a 7 připadají státu.

§ 8.

Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr vnitra v dohodě se súčastněnými ministry.