Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1925.

1. volební období.

11. zasedání.

Tisk 2251-2251/5.

Jednou z nejnaléhavějších úloh zákonodárství a správy jest hmotné zabezpečení státních zaměstnanců všech kategorií. Bědné postavení státních zaměstnanců jest všeobecně známo a uznáváno a nemine téměř dne, kdy by se noviny nezabývaly touto otázkou a studiem, jež jí věnují vláda a strany. Ale přes to nedochází k žádnému rozhodnému kroku. Přes protest německých zástupců lidu zkráceny byly požitky úředníků a předepsána opatření na zmenšení jejich počtu, avšak nedochází k tomu, aby se učinilo něco positivního k odstranění úřednické bídy. Útěk ze státní služby jest samozřejmým následkem tohoto hříšného opomenutí, právě lepší živly obracejí se, pokud ještě se jim dostává potřebné síly, k vděčnějším oborům povolání nežli jest státní služba.

Přes všechny snahy s naší a jiné strany nejsou stále ještě úplně odstraněny rozdíly mezi staropensisty a novopensisty, ačkoli postrádají jakéhokoli věcného oprávnění. Jest příkazem spravedlnosti zjednati zde odpomoc a pomoci co nejrychleji právě těm, kteří pomoci nejnutněji potřebují.

Tážeme se tudíž:

1. Jest vláda ochotna podati senátu co nejdříve zevrubnou správu o otázce státních úředníků a o krocích, jež podniknuty byly nebo které se připravují k jejímu rozřešení?

2. Kdy zamýšlí vláda předložiti Národnímu shromáždění dotyčné osnovy zákonů a můžeme-li obzvláště ještě v tomto volebním období počítati s podáním těchto předloh?

3. Jest vláda ochotna odstraniti konečně se světa rozlišování mezi staropensisty a novopensisty, a to tak, aby nečinilo rozdílu, zdali státní zaměstnanec šel na odpočinek dříve nebo později?

V Praze, dne 17. září 1925.

K. Friedrich, dr C. E. Schmidt, Vetter-Lilie, A. Lippert, Hartl, Knesch, Zuleger, Luksch, Franke, dr Koperniczky, dr Mayr-Harting, Jesser, dr E. M. Herzigová, Spies, Meissner.

Eine der dringendsten Aufgaben der Gesetzgebung und Verwaltung ist die materielle Sicherstellung der Staatsangestellten aller Kategorien. Die Notlage der Staatsbediensteten ist allgemein bekannt und anerkannt und es vergeht kaum ein Tag, an dem sich nicht die Zeitungen mit dieser Frage und den ihr gewidmeten Studien der Regierung und der Parteien beschäftigen würden. Allein trotzdem geschieht kein entscheindender Schritt. Man hat gegen den Protest der deutschen Volksvertreter die Beamtenbezüge gekürzt und Abbaumassregel vorgeschrieben, aber man unterlässt es, etwas positives zur Behebung des Beamtenelends zu tun. Flucht aus dem Staatsdienste ist die selbstverständliche Folge dieser Unterlassungssünde, gerade die besseren Elemente wenden sich, insofern sie noch über die notwendige Spannkraft verfügen, dankbareren Berufen als dem Staatsdienste zu.

Trotz aller Bemühungen von unserer und anderer Seite sind noch immer die Unterschiede zwischen Alt- und Neupensionisten, trotzdem sie jeder sachlichen Berechtigung entbehren, nicht vollständig beseitigt. Es ist ein. Gebot der Gerechtigkeit, hier Abhilfe zu schaffen und gerade denjenigen raschestens zu helfen, die der Hilfe am dringendsten bedürfen.

Wir stellen daher die Anfrage:

1. Ist die Regierung bereit, dem Senat ehestens einen erschöpfenden Bericht über die Staatsbeamtenfrage und über die zu ihrer Lösung unternommenen oder vorbereiteten Schritte zu erstatten?

2. Wann gedenkt die Regierung der Nationalversammlung die entsprechenden Gesetzesvorlagen zu unterbreiten und können wir insbesondere noch in dieser Wahlperiode mit der Einbringung der Vorlagen rechnen?

3. Ist die Regierung bereit, die Unterscheidung zwischen Alt- und Neupensionisten endlich aus der Welt zu schaffen, so zwar, dass es keinen Unterschied machen soll, ob ein Staatsangestellter früher oder später in den Ruhestand getreten ist?

Prag, am 17. September 1925.

K. Friedrich, Dr. C. E. Schmidt, Vetter-Lilie, A. Lippert, Hartl, Knesch, Zuleger, Luksch, Franke, Dr. Koperniczky, Dr. Mayr-Harting, Jesser, Dr. E. M. Herzig, Spies, Meissner.

Tisk 2251/1.

V poslední době ozývají se opětovně stížnosti do nedbalé a nespolehlivé dopravy zámořské pošty, obzvláště listovní pošty mezi Československem a Brazilií. Před válkou potřeboval dopis z Liberce do Sao Paolo v Brazilii obyčejně 21, v nejhorším případě 28 dní. Dnes se stává, že dopisnice v Sao Paolo podaná doručí se v Liberci teprve po sedmi týdnech, což kdykoli lze dokázati. Jistý liberecký obchodník sděluje, že ze 20 dopisů, jež během půl roku byly odeslány z Brazilie do Liberce, ztratilo se ne méně nežli 12 dopisů. Na důkaz toho předložil lístek brazilského dopisovatele, ve kterémž tento resignovaně poznamenává, že zamýšlí neposílati již žádných dopisů, protože se přece jen ztrácejí. Také noviny, které pravidelně každého týdne byly zasílány z Liberce do Sao Paolo, po celé měsíce nedocházely. Takovéto nešvary v zámořské dopravě poštovní dlužno kárati tím více, ježto tím obzvláště také naše velice významné odvětví vývozního průmyslu musí citelně utrpěti.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra pošt a telegrafů:

Zamýšlí pan ministr řečené nepříjemné poměry dáti vyšetřiti a v daném případě učiniti opatření k odstranění uvedených zlořádů?

V Praze, dne 17. září 1925.

Oberleithner, dr Spiegel, K. Friedrich, Jelinek, A. Lippert, Knesch, Fahrner, Franke, dr Mayr-Harting, Vetter-Lilie, Luksch, Jesser, Spies.

In letzter Zeit werden wiederholt Klagen laut über nachlässige und unverlässliche Beförderung der Ueberseepost, insbesondere der Briefpost zwischen der Čechoslovakei und Brasilien. Vordem Kriege brauchte ein Brief von Reichenberg nach Sao Paolo in Brasilien gewöhnlich 21, im schlimmsten Falle 28 Tage. Heute kommt es vor, dass eine in Sao Paolo aufgegebene Postkarte erst nach 7 Wochen in Reichenberg zugestellt wird, wofür jederzeit Beweis geliefert werden kann. Ein Reichenberger Geschäftsmann berichtet, dass von 20 innerhalb eines halben Jahres von Brasilien nach Reichenberg gesandten Briefen nicht weniger als 12 verloren giengen. Zum Beweise dafür legte er eine Karte des brasilienischen Briefschreibers vor, in der dieser resigniert bemerkt, er gedenke keine Briefe mehr zu senden, da sie ja doch nur verloren gehen. Auch Zeitungen, welche regelmässig allwöchentlich von Reichenberg nach Sao Paolo gesendet wurden, sind monatelang ausgeblieben.

Solche Uebelstände im Uebersee - Postverkehr sind um so tadelnswerter, als darunter insbesondere auch unsere sehr bedeutenden Exportindustrien empfindlich leiden müssen.

Die Unterzeichneten richten daher an den Herrn Minister für Post- u. Telegrafenwesen die Anfrage:

Gedenkt der Herr Minister die besagten misslichen Verhältnisse untersuchen zu lassen und gegebenenfalls das Erforderliche zur Abstellung der angeführten Uebelstände zu veranlassen?

Prag, am 17. September 1925.

Oberleithner, Dr. Spiegel, K. Friedrich, Jelinek, A. Lippert, Knesch, Fahrner, Franke, Dr. Mayr-Harting, Vetter-Lilie, Luksch, Jesser, Spies.

Tisk 2251/2.

Zákonem ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a nař. jest nařízen noční klid práce v pekárnách mezi 10. hod. večerní a 5. hodinou ranní. Porušování tohoto zákona u malých živnostníků stíhají úřady velmi přísně a není řídkým zjevem, že tyto pokuty jdou do takových výši, až hraničí s existenční zkázou dotyčných živnostníků.

Ku příkladu v Jablonci n. Nisou pokutováni byli pekaři až Kč 5.000,- a v Lounech v poslední době za překročení zákazu o nepatrné půl hodiny pokutováni všichni pekaři až Kč 4.000,- každý.

Toto stíhání pekařů horentními pokutami děje se soustavně v každém městě v celé republice. Naproti tomu je nám známo, že pekárny dělnické, družstevní a mlýnské porušují tento zákon systematicky, aniž by však proti nim bylo zakročováno tak ostře, jako proti živnostníkům pekařům. Spatřujeme v tomto postupu zřejmý dvojí loket, kterým se jinak měří živnostníkům a jinak podnikům, za nimiž stojí politické strany.

V posledních dobách jsou mistři pekařští kromě toho pronásledováni z příkazu okresních politických správ kontrolami četnických hlídek v plné zbroji, vyšetřujícími váhu a cenu pečiva, přes to, že nadřízené úřady vydaly přesné směrnice ohledně váhy a ceny pečiva, které jsou také pekařstvem plně dodržovány.

Taková četnická prohlídka pekáren vzbuzuje samozřejmě v každém místě ve veřejností živý rozruch a vrhá na pekaře nespravedlivě nepříznivý úsudek se strany konsumujícího obecenstva.

Podepsaní se táží:

1. Chce vláda přikročiti k novelisaci zákona o zákazu noční práce v pekárnách, který jeví se býti naprosto neudržitelným?

2. Jest vládě znám shora vylíčený drakonický postup okresních politických správ, pokud se týče pokutování pekařů pro každé časnější a nepatrné započetí práce v pekárnách před 5. hod. ranní?

3. Chce vláda učiniti opatření, aby nařízeno bylo všem okresním politickým správám, by tento postup zastavily?

4. Chce vláda dáti příkaz okresním politickým správám, by nebylo používáno ozbrojeného četnictva ke kontrolám pekařských krámů?

V Praze, dne 15. září 1925.

A. Lippert, Hübner, J. Dúrčanský, inž. J. Klimko, Barinka, dr Kovalik, Th. Walló, dr J. Mudroň.

Tisk 2251/3

Potřebná evidence všech novorozených a jejich matek u sociální a zdravotní péče znemožňuje se tím, že porodní asistentky nehlásí porody jednotně u jednoho úřadu. Aby tedy co možno brzy umožněno bylo dohlížeti na kojence a matky a pečovati o ně, jeví se naléhavě nutným, aby porodním asistentkám vládním nařízením bylo uloženo, oznamovati porody ihned tiskopisem, od poštovného osvobozeným (který by jen řádně vyplnily) příslušným poradnám pro matky, městským úřadům pro péči o mládež aneb Okresním péčím o mládež.

Podepsaní se táží, je-li vláda ochotna pokud možno brzy vydati takovéto nařízení v zájmu veřejného zdravotnictví a veřejného blaha?

V Praze, dne 22. září 1925.

dr Hilgenreiner, Hartl, Luksch, Vetter-Lilie, Meissner, Franke, A. Lippert, dr Spiegel, dr Mayr-Harting, Zuleger.

Die so notwendige Erfasung aller Neugeborenen und deren Mütter durch die soziale und hygienische Fürsorge wird dadurch hintangehalten, dass die Geburten von den Hebammen nicht einheitlich an einer Stelle gemeldet werden. Um nun Säuglinge und Mütter baldmöglichst überwachen und betreuen zu können, erscheint es dringend geboten, dass die Hebammen durch eine Regierungsverordnung verpflichtet werden, die Geburten den zuständigen Mutterberatungsstellen, städtischen Jugendämtern oder den Bezirksjugendfürsorgen sofort mittelst einer portofreien Drucksache (die sie nur sinngerecht auszufüllen haben) zu melden.

Die Gefertigten fragen an, ob die Regierung geneigt ist, baldmöglichst eine derartige Verordnung im Interesse der Volksgesundheit und Volkswohlfahrt zu erlassen?

Prag, am 22. September 1925.

Dr. Hilgenreiner, Hartl, Luksch, Vetter-Lilie, Meissner, Franke, A. Lippert, Dr. Spiegel, Dr. Mayr-Harting, Zuleger.

Tisk 2251/4.

Nedosti na tom, že způsob, jakým rozřešena byla otázka válečných půjček, připravil nešťastné majitele válečných půjček neslýchaným způsobem o jejich poctivě nabytá práva, děje se nyní ještě vše, aby zkrácení byli také o požitek toho mála, co jim zůstalo. Dávno předloženy byly k výměně určené papíry se všemi doklady. Dávno uplynula lhůta pro výměnu. Ale dosud nejeví se nejmenší známka toho, že náhradní papíry budou vydány a že úroky od července 1924 splatné budou vyplaceny. Tímto jednáním státu opětovně značně zhoršeno bylo beztak bědné postavení majitelů válečných půjček. Opětovně pokouší se stát vyhnouti se závazku, který bez toho již jest stlačen na minimum.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra financí:

Jest ochoten vydati v brzku potřebné pokyny, aby neprodleně zahájeno bylo vydávání náhradních papírů a vyplácení nezaplacených úroků válečných půjček?

V Praze, dne 22. září 1925.

Luksch, dr Hilgenreiner, Meissner, Zuleger, A. Lippert, Hartl, dr Spiegel, Franke, dr E. M. Herzigová, Vetter-Lilie.

Nicht genug damit, dass die Art und Weise, wie die Kriegsanleihefrage gelöst wurde, die unglücklichen Besitzer der Kriegsanleihe in unerhörter Weise um ihre wohlerworbenen Rechte gebracht hat, geschieht nun noch alles, um sie auch in dem Genusse des Wenigen, was ihnen geblieben ist, zu verkürzen. Längst sind die zum Umtausch bestimmten Papiere mit allen Belegen vorgelegt. Längst ist der Umtauschtermin vorüber. Aber noch zeigt sich nicht das geringste Anzeichen, dass die Ersatzpapiere ausgefolgt und dass die seit Juli 1924 fälligen Zinsen ausgezahlt werden. Durch dieses Verhalten des Staates ist die bereits ohnedies schlimme Notlage der Kriegsanleihebesitzer abermals erheblich verschlimmert worden. Abermals versucht der Staat, sich einer Verpflichtung zu entziehen, die ohnedies bereits auf ein Minimum herabgedrückt ist.

Die Unterzeichneten richten daher an den Herrn Finanzminister die

Ist er bereit, alsbald die nötigen Weisungen ergehen zu lassen, um die Ausfolgung der Ersatzpapiere und die Auszahlung der rückständigen Zinsen der Kriegsanleihe ohne Verzug in die Wege zu leiten?

Prag, am.22. September 1925.

Luksch, Dr. Hilgenreiner, Meissner, Zuleger, A. Lippert, Hartl, Dr. Spiegel, Franke, Dr. E. M. Herzig, Vetter-Lilie.

Tisk 2251/5.

Dne 27. září t. r. pořádal spolek >Severočeská Jednota< jubilejní slavnost v Praze, v jejímž rámci byl konán také průvod pražskými ulicemi. Jak při takovýchto příležitostech jest zvykem, nesena byla řada tabulek, na kterých bylo lze čísti programová hesla. Tato hesla způsobem nejvýš názorným dávají najevo smýšlení, jímž nositelé tabulek jsou prodchnuti. Jedna z těchto tabulek obsahovala skandální nápis: >Všude lidé, v Chomůtově Němci<. Musí německé obyvatelstvo tohoto státu naplniti největším roztrpčením, že se určitý spolek odvažuje pohrdání německými spoluobčany projevovati způsobem tak urážlivým, a že vláda nejen proti tomu nezakročila, nýbrž že se naopak oslavy této vynikajícím způsobem zúčastnila. I když jde o staré české žertovné rčení, tož přece jest zajisté naprosto nepřípustno, Němce vůči širší veřejnosti uváděti jakožto opak lidí. Vzpomínáme si při tom fatálním způsobem na označování Němců za barbary a Huny, jak za války a v prvních létech poválečných bylo zvykem. Československá republika čítá miliony německých státních občanů, jejichž lidská důstojnost v ničem nezadá lidské důstojnosti českých státních občanů. Dle smlouvy o ochraně menšin a dle ústavní listiny jsou všichni státní občané rovnoprávni a jest proto nejen morálně zavržení hodno, nýbrž také právně nepřípustno, Němce takovýmto způsobem tupiti. Každé další slovo o nekvalifikovatelném jednání českých agitátorů jest samo sebou zbytečné.

Tážeme se tudíž:

1. Jest vládě zmíněný případ znám a jaké stanovisko k němu zaujímá?

2. Zakročila vláda proti spolku >Severočeská Jednota< a proti osobám na tomto případu vinným a jak daleko pokročilo dotyčné řízení? Není-li tomu tak, zamýšlí vláda alespoň nyní zahájiti trestní řízení?

3. Jaké zadostiučinění zamýšlí vláda německému obyvatelstvu dáti za neslýchanou urážku a jaké opatření zamýšlí učiniti, aby Němce proti podobným urážkám a provokacím budoucně chránila?

V Praze, dne 30. září 1925.

dr C. E. Schmidt, Hübner, Spies, Vetter-Lilie, Jelinek, Knesch, Luksch, Jesser, dr E. M. Herzigová, A. Lippert.

Am 27. September 1. J. hat der Verein >Severočeská jednota< eine Jubiläumsfeier in Prag veranstaltet, in deren Rahmen auch ein, durch die Strassen Prags sich bewegender Umzug stattfand. Wie es bei solchen Anlässen üblich ist, wurde eine Reihe von Tafeln herumgetragen, auf welchen programatische Schlagworte zu lesen waren. Diese Schlagworte bringen die Gesinnungen, von denen die Träger der Tafeln beseelt sind, in anschaulichster Weise zum Ausdruck. Eine dieser Tafeln enthielt die skandalöse Inschrift: >Ueberall Menschen, in Komotau Deutsche<. Es muss die deutsche Bevölkerung dieses Staates mit der grössten Erbitterung erfüllen, dass ein Verein es wagt, die Verachtung der deutschen Mitbürger in einer so beleidigenden Weise zum Ausdruck zu bringen, und dass die Regierung dagegen nicht nur nicht eingeschritten ist, sondern sich im Gegenteil an der Feier in hervorragender Weise beteiligt hat. Handelt es sich auch um ein altes čechisches Scherzwort, so ist es doch gewiss ganz unzulässig, die Deutschen der breiten Oeffentlichkeit gegenüber in einen Gegensatz zu den Menschen zu bringen. Man erinnert sich dabei in fataler Weise an die Bezeichnung der Deutschen als Barbaren und Hunnen, wie sie während des Krieges und in den ersten Nachkriegsjahren im Schwunge war. Die Čechoslovakische Republik zählt Millionen deutscher Staatsbürger, deren Menschenwürde jener der čechischen Staatsbürger in keiner Weise nachsteht. Nach dem Minderheitsschutzvertrage und nach der Verfassungsurkunde sind alle Staatsbürger gleichberechtigt und es ist darum nicht nur moralisch verwerflich sondern auch rechtlich unerlaubt, die Deutschen in einer solchen Weise zu verhöhnen. Jedes weitere Wort über das unqualifizierbare Vorgehen čechischer Agitatoren erübrigt sich von selbst.

Wir stellen daher die Anfrage:

1. Ist der Regierung der erwähnte Vorfall bekannt und welche Stellung nimmt sie zu demselben ein?

2. Ist sie gegen den Verein >Severočeská jednota< und gegen die an dem Vorfall Schuldigen eingeschritten und in welchem Stadium befindet sich das einschlägige Verfahren? Gedenkt sie im verneinendem Falle wenigstens jetzt das Strafverfahren einzuleiten?

3. Welche Genugtuung gedenkt sie der deutschen Bevölkerung für die unerhörte Beleidigung zu geben und welche Vorkehrungen gedenkt sie zu treffen, um die Deutschen gegen eine ähnliche Beleidigung und Provokation in Zukunft zu schützen?

Prag, am 30. September 1925.

Dr. C. E. Schmidt, Hübner, Spies, Vetter-Lilie, Jelinek, Knesch, Luksch, Jesser, Dr. Emma Maria Herzig, A. Lippert.