Odtud nesmírná obtížnost, ale také odpovědnost československé sociální demokracie. Bez naší účasti ve vládě nebyla by té doby vláda parlamentární možnou ani okamžik. Svou účastí ve vládě bráníme vládě úřednické, poněvadž víme, že vláda úřednická by byla počátkem těžkých krizí nejenom parlamentárních, ale i státních. Vláda úřednická byla vždy a bude vládou nejslabší a vláda nejslabší byla by počátkem rozkladu.

Jestli pak životní zájem dělnictva a republiky nás té doby nutí setrvati ve vládě, neznamená to, že bychom byli k tomuto systému odsouzeni navždy. Mohou přijíti doby, jež uvidí naši stranu v oposici. Osobně a stranicky bylo by to pro nás jenom úlevou, ale o tom rozhodne naše dělnictvo samo. Naše politika není resultantou hysterických nálad a bezradných křečí toho neb onoho okamžiku. (Souhlas.) Sociální demokracie je plodem historické nutnosti a vědeckého poznání vývoje společnosti, jež úspěchem nikdy nezpychla a nezdarem nikdy nepoklesla. (Hlučný souhlas.) Taktika naše není taktikou hazardního hráče, ale postupem chirurga, jenž chorobu analyzuje, operuje a léčí.

Zahajujeme druhé zákonodárné období senátu Národního shromáždění. Pan předseda vlády nám prohlásil, že je stoupencem systému dvou komor, a řekl nám několik komplimentů o tradici snášenlivosti v senátě, s níž zde bylo pracováno. Slova pana předsedy vlády nutno doplniti. Ústava naše zřídila systém dvou komor. Postavili jsme se proti tomu, aby to byly komory různorodé, založená jedna každá na jiné soustavě volební nebo jmenovací, ježto tento systém by vedl k těžkým komplikacím našeho zákonodárného organismu. Byl-li systém dvoukomorový přijat, trvali jsme na tom, aby obě komory byly založeny na jednom a tomtéž podkladě. Tak také povstal náš senát československý. Tento senát není žádnou sněmovnou horní nebo panskou, jak je vidíme, nebo jsme viděli ve státech jiných. Náš senát je stejně sněmovnou lidovou, jako sněmovna poslanců. Také my všichni tu stojíme z vůle lidu a jsme stejně zmocněnci všeobecného a rovného práva hlasovacího, jako poslanci. Všechna naše ctižádost nečelí pak k tomu, abychom justamentárně vyhledávali konflikty se sněmovnou poslaneckou, nýbrž abychom společně s ní spolupracovali na zdárném rozvoji všeho zákonodárství naší republiky. Senát je stejně korektivem sněmovny poslanecké, jako sněmovna poslanecká je korektivem senátu. Celý problém zákonodárné techniky našeho Národního shromáždění spočívá v řádné a účelné dělbě práce mezi obě sněmovny. Není účelno, aby sněmovna poslanecká při svém dnešním přetížení pracemi a předlohami rázu eminentně politického byla nad to ještě zaplavována předlohami rázu eminentně hospodářského. Je posláním senátu, aby přejímáním a zpracováním těchto předloh usnadňoval a urychloval jejich vyřízení ve sněmovně druhé. Při vzájemné loyalitě obou sněmoven i vlády lze v tomto případě vykonati velmi mnoho a vytvořiti poměr, aby každý senátor mohl se ctí v tomto sboru zasedati a poskytovati státu řádný pracovní equivalent. (Výborně! - Potlesk.)

Toto stanovisko tlumočíme hned na samém počátku nového zasedání senátu a tlumočíme je s největším důrazem. Bylo naší chloubou, že jsme v zasedání minulém vyvarovali všem konfliktům a vždy došli k dohodě, jaké zájem státu vyžadoval. Nebylo by však snesitelným a udržitelným, aby senát nebyl ničím jiným, nežli bezvýhradným aprobantem všeho toho, co se mu ze sněmovny poslanecké předloží, aby se mu odnímala nejen všechna kompetence pracovní, nýbrž i všecka kompetence opravná, aby se tvořila tradice, že senát je z jakékoliv účasti na státní exekutivě vyloučen. (Výborně!) Senát za celých 5 let své existence jistě skvěle prokázal, že členové jeho jsou daleci všech aspirací rázu osobního, ale z důvodů ústavních a z důvodů zásadních jsme povinni proti této metodě dosavadní se vysloviti a říci, že v tomto stanovisku jsme všichni členové koalovaných klubů za jedno, spatřujíce v tom nejen otázku své cti osobní, nýbrž v prvé řadě také nejvážnější zájem Národního shromáždění a celého státu. (Výborně! - Potlesk.)

V této debatě věnovali jsme přední pozornost vývodům zástupce klubu komunistického, dr Housera. Mohu říci, že čistě mechanická cifra hlasů, soustředěných na kandidátní listině strany komunistické, jistě sama o sobě imponovati nemůže. Vidíme hned, že to není armáda, jež by byla schopna jednotné politické akce, že je to naopak reservoár, do něhož se té chvíle slily nejrůznější nálady a v němž se pro tuto dobu slučuje všecko jiné spíše, než uvědomění sovětské politiky a vůle tuto taktiku za všech okolností také u nás uplatňovati. Celá řeč dr Housera je jen klasickým dokladem a potvrzením toho. Dr Houser prohlásil zde s velkým důrazem hned na počátku své řeči, že jeho strana se od žádné parlamentární práce neoddaluje, nýbrž že ji jenom nepovažuje za jediný a výhradný prostředek sociální emancipace dělnické třídy. To, co tu řekl, není ničím jiným, nežli starým stanoviskem sociální demokracie (Výborně! - Tak jest!) na němž naše strana stojí již přes 50 let. Dr Houser prohlásil dále, že při zachování hlediska zásadního k cílům konečným, bude jeho strana současně také bojovati za denní potřeby tříd pracujících.

Stanovisko toto není rovněž ničím jiným, nežli tím, co sociální demokracie hlásá a oč bojuje již celých 50 let. (Sen. Toužil: Buď rád!) Jistě! A dr Houser nám zde konečně přečetl celou klaviaturu dělnických požadavků, které vypadají, jako přímo opsány (Výkřiky: Také jsou opsány!) z volebního programu československé sociální demokracie, za nimiž my stojíme již od počátku tohoto státu, jež s největší houževnatostí jsme prosazovali a prosazujeme v Národním shromáždění i ve vládě republiky, a nad to celou velikou řadu jich již také prosadili. Bez sociální demokracie a bez její účasti v parlamentní vládě a v parlamentní většině republiky nebylo dobyto celé řady skvělých zákonů a opatření, jež dnes již tvoří celou skutečnou sociální konstituci našeho mladého státu, na níž můžeme býti před celým světem plným právem hrdými a jejíž význam i blahodárné účinky pro dělnictvo se dostavují a čím dále tím více budou se osvědčovati. Řeč dr Housera je proto pro nás jen klasickým dokladem onoho neodvratného procesu od starého nevědeckého utopismu k vědeckému marxistickému, demokratickému socialismu, jak jeho vykonavatelem a průkopníkem je jen sociální demokracie. (Sen. Toužil: Kéž byste jen ty cesty nastoupili!)

Je pravda, že v našem státě je ještě bezpočtu důvodů k stížnostem, že statisíce mužů a žen práce neví dnes, kam zítra položí hlavu, a kam je vrhne strašlivá vlna všeobecné nejistoty životní existence, že dosavadní systém velkokapitalistický otvírá jedněm bez práce všechny brány pozemského ráje, aby na druhé v nejstrašnějším boji o život vrhal všechny hrůzy předčasného vražedného vyčerpání všech sil člověka, věčné, bezútěšné a bezradostné existence mezi životem a smrtí od kolébky až do hrobu. (Výkřik: Pomáháte ke konsolidaci kapitalismu! - Jiný výkřik: Do Ruska se stěhují tisíce lidí!) A nikdo necítí všechny tyto čerstvé a věčně krvavé rány dnešního světa, zejména po té poslední válce světové, živěji a nikdo není jimi tak revoltován a nikdo není jimi do té míry v celé své duši a v celém svém nitru vznícen, jako právě my. Ale my, sociální demokraté, nejsme žádnými flagelanty, kteří by se delektovali věčnými ranami do vlastního těla. Víme také, že věčným kverulantstvím nikdy ničeho jsme nedosáhli a nedosáhneme. (Výkřik: Naopak!), že věčné lamentace, nízkosti a promiňte mně to slovo, také žádné sprostoty nejsou hodny a důstojny mužů, kteří vyšli, aby založili nový svět, nový svět mravní ušlechtilosti a hospodářské demokracie. V této chvíli stojíme před starým a dávno rozhodnutým problémem v řadách Internacionály, že osvobození proletariátu může býti a bude jen resultátem jeho vlastního uvědomění a jeho vlastní práce. A tuto práci jsme konali a budeme konati dále. Co bylo u nás před 4 nebo 5 lety zmatku a povyku o tom, že sovětský režim v celé Evropě je jen otázkou několika měsíců a ze všeho toho nezbylo zde dodnes ani stínu. A naopak dr Houser se ve své první řeči parlamentární zapřísahá, že pod komunistickou dekorací chce a bude napříště vykonávati poctivou politiku sociálně-demokratickou.

Myslím pak, že mohu podle pravdy prohlásiti, že my, sociální demokraté, jsme nepřetržitě a zásadně byli a jsme pro uznání sovětského Ruska i de jure, podle práva, že v tom spatřujeme naprostou samozřejmost a nezbytnost, a že jsme si vědomi své nepříslušnosti, abychom rozhodovali nebo diktovati chtěli ruskému lidu, jaké vládní formy si chce zvoliti. A ze všech svých sil chceme pracovati k tomu, aby dosavadní poměr skutečný byl vystřídán řádným poměrem smluvním, majícím výraz zejména v tom, že naše zastoupení diplomatické půjde do Moskvy a vice versa zastoupení sovětské bude zřízeno v Praze. Upozorňujeme však předem, že stejně, jako my se nemísíme a nebudeme mísiti do poměrů ruských, že také za žádných okolností nesneseme, aby se vláda ruská, nebo její exponent, jakým de facto je výkonný orgán třetí Internacionály v Moskvě, mísili do poměrů našich. (Výborně!) O tom, jak má býti vedena dělnická politika ve státě našem, rozhodne si naše dělnictvo samo. (Tak jest. - Výborně!) A to je na takové výši kulturní, že nepotřebuje žádné kurately ani diktatury činitelů z primitivních ekonomických poměrů evropsko-asijských. Náš stát je také organismem příliš subtilním, než aby snesl operací, možných jedině na těle robustního Ruska, věčného státu dvou kontinentů světa. Záleží-li pak sovětskému Rusku tolik na uznání i států kapitalistických, k nimž řadí i naše Československo, nebo států imperialistických, k nimž řadí Francii a Anglii, můžeme očekávati, že sovětské Rusko naproti tomu také vstoupí do Společnosti Národů, aby tím dovršen byl řetěz států, od jichž solidární spolupráce je odvislým vzestup všeho lidstva z propasti té strašné katastrofy, do níž bylo uvrženo poslední válkou světovou. Není pak, a nebude o tom žádné pochyby, že pochod světových dějin nejde z Asie a Ruska do západní Evropy, nýbrž naopak ze západní Evropy a Velké Britanie na východ, že dnešní režim sovětský byl možným a snad nevyhnutelným, ale jen v carském feudálním a analfabetickém Rusku, že však režim tento jeví se býti pro celý kulturní svět absolutním anachronismem a že moderní lidstvo, v prvé řadě však všechen vyspělý proletariát, nedá se nikdy a za žádných okolností spoutati starými metodami diktatury šavle a policie bez rozdílu, je-li v rukou carů nebo sovětů, a že skutečná a opravdová emancipace a revoluce proletariátu od dnešní etapy demokracie politické k etapám další demokracie hospodářské jest jedině možna methodami socialismu demokratického, jenž branami kapitalismu a na vrcholcích kultury kapitalistické bude neodvratně postupovati k nové kultuře socialistické, jež odstraní všechny poslední formy lidského otroctví, vykořisťování člověka člověkem a vychovávati bude osvobozené lidstvo k povinnostem práce a tím také k nárokům a právům na život, založený na mravní ušlechtilosti, vědecké pravdě a pravé humanitě.

Vážený senáte! Myslím ke konci, že můžeme pozdraviti to, čeho bylo dosaženo na mezinárodní konferenci v Locarnu a vzpomenouti s díky toho, co v tomto směru vykonala naše delegace československá s dr Benešem v čele. Pozdraviti Locarno proto, že ono znamená pokračování v duchu protokolu ženevského, v duchu onoho protokolu, jenž znamená počátek nového mezinárodního práva, počátek nových metod mezinárodních, v nichž válka se proklamuje za zločin. Pozdraviti Locarno z toho důvodu, že ono uplatňuje a uplatňovati chce v evropském světě zásady rozhodčích soudů a zásady arbitráže. Můžeme očekávati, a očekáváme, že nyní po Locarnu, v době velmi krátké dojde také k mezinárodní konferenci odzbrojovací za tím účelem, aby mohlo býti prosazeno také soustavné a metodické snížení velikých břemen branných v celé Evropě.

Vítáme, co v tomto směru prohlásil předseda vlády ve svém exposé, a budeme pracovati k tomu, aby bez ohrožení vlastní obrany státu také u nás došlo k nutnému snížení počtu naší armády a k snížení presenční vojenské služby.

Pan předseda vlády se dotkl také otázky národnostních menšin. My vítáme to, že koalice chce se také těmto otázkám podívati tváří v tvář. Žijeme před faktem, že mírové smlouvy pojaly do obvodu našeho státu také národnostní menšiny, že jsme tyto národnostní menšiny i my přijali, a že tyto národnostní menšiny tvoří u nás do veliké míry kompaktní bloky. Máme za to, že musí býti pracováno k tomu, aby připraveny byly u nás seriosní a účinné podmínky vzájemné součinnosti a vzájemné spolupráce. Jestliže práce v tom směru vykonaná vůči menšině polské vedla k určitým výsledkům, mám za to, že jednání s dalšími menšinami v našem státě může vésti k důsledkům stejným. Otázka národnostních menšin v našem státě má ovšem své dvě stránky. Není jen poměrem státu k menšinám, nýbrž je současně poměrem menšiny k státu.

V poslanecké sněmovně se konala včera bouřlivá schůze. Viděli jsme v této schůzi výstupy jednotlivých poslanců ze strany ľudové. Mám za to, že můžeme vysloviti jen svoji lítost nad způsobem jakým jednotliví členové tohoto klubu ľudového v poslanecké sněmovně jednali. Lítost nad tím, že mezí nimi právě největšími exponenty parlamentních útoků byli příslušníci církve, byli katoličtí kněží. V našich řadách, byl také katolický kněz, byl to opat Zavoral. Byl to nejpřísnější strážce dogmatu, ale my jsme před tímto knězem v senátě snímali klobouk. Co jsme však viděli včera v poslanecké sněmovně - promiňte pánové - já měl dojem, že je to vpád Indiánů z Amazonu. (Výborně! - Potlesk!) To byly projevy mužů, kteří nesouce odznaky své kněžské důstojnosti, nemají nejmenší potuchy o tom, co je to charitas christiana. To, čeho jsme byli svědky v poslanecké sněmovně, bude jen novým podnětem k tomu, aby otázka odluky církve od státu byla u nás urychlena.

Kolega dr Šrobár mluvil zde o Slovensku. Vy žádáte, pánové, autonomii pro Slovensko. My vám od jakživa chtěli dáti více: celý obvod našeho státu, celý obvod republiky - a bude místa pro vás i pro nás! Pravda, jsou těžké křivdy na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kterých my těžce litujeme, ale k jejich odstranění je nutna dobrá vůle a společná práce. (Výkřik: Ale obou stran!) Nezapomínejme, že na Slovensku ještě jedné generace vyšlé z maďarských škol a slovenské naší větve nebylo. Víte velmi dobře, co je historickou pravdou, a čím revoluce česká přispěla k osvobození Slováků. Naši lidé šli a jdou na Slovensko s fanatismem, se skutečným fanatismem práce a nadšení. Jsou-li mezi nimi lidé a muži nehodní, pryč s nimi! Ale k tomu musí dojíti naší společnou dohodou, to nemůže býti předmětem křivd a útoků, jež se páchají na nás. My toho, co se vůči nám se strany ľudové vznáší, nezasluhovali a nezasluhujeme.

Vážený senáte! My stojíme a stáli jsme na stanovisku, že Německo musí býti pojato do Společnosti Národů, poněvadž víme, že bez tohoto pojetí Německa do koncernu evropského není a nebude rychlejšího tempa evropské stabilizace. My jsme žádali a žádáme, aby Německo, vstupujíc do Svazu Národů, vstoupilo tam jako par inter pares. V poslanecké sněmovně jsme však slyšeli píseň "Deutschland, Deutschland über Alles". Pod tímto heslem vzplanula světová válka, pod tímto heslem byla zplozena ta strašná tragedie Německa a celé Evropy! (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Není pravda! To je přehnáno! Všichni na tom mají vinu!) A tento zpěv v našem parlamentě "Deutschland, Deutschland über Alles" znamená útok na tento stát. (Tak jest! - Výborně!) Každý ví, co to znamená. Chcete-li nové války, prosím, to jsou prostředky k tomu. Hleďte vznítiti všecko, co bylo v roce 1914, a kam půjde Evropa? To, co vy kolegové, na straně ľudové konáte a co konají němečtí nacionálové, pánové drazí, to není nic jiného než práce pro Horthyho a Habsburky. (Výborně!) A to je práce pour le roi de Prusse! A ta věc jest pro nás důležitostí prvého řádu.

Je tomu 30 let, co jsme ve staré "Omladině" svrhujíce sochy Habsburků a orly habsburské, v žalářích zpívali "Dál, dál, dál, na bašty barikád, my českou republiku chceme zbudovat!" Otázka republiky a otázka státu je pro nás nolli me tangere. A kdo by chtěl tímto fundamentem otřásati, vyvolá síly, o jichž rozsahu nikdo nemá ani tušení. (Výborně! - Potlesk.) Republika naše se opírá nejenom o nové řády Evropy, ale republika tato opírá se o naši krev a naše mozky. A chce-li kdo házeti nové pochodně do vulkánu Evropy, u nás v našem státě bude 28. říjen, nový 28. říjen, dílem několika minut. (Tak jest!) Vedle stran občanských stojíme tu také my, čeští sociální demokraté, a my českoslovenští socialisté ve vědomí, že republika je pro nás něčím ještě více, než osvobozením národa v jednom jediném našem samostatném státě, ale že republika v této době a v této chvíli a v této koncentraci evropské, kdy se bráníme balkanizování Evropy centrální, je pro nás také exponentem míru, demokracie, republikanismu a socialismu v celém světě. (Výborně! - Dlouho trvající potlesk. - Řečníku se gratuluje.)

Místopředseda dr Brabec: Dále má slovo pan sen. dr Medinger.

Sen. dr Medinger (německy): Slavný senáte! Svého času mnozí se domnívali, že zabezpečí a zlepší osud úředníků a zřízenců tím, že se zasazovali o zestátnění. Jsou státní úředníci nyní lépe na tom nežli ti, kdož jsou ponecháni t. zv. vykořisťování podnikatelem? Žádný soukromý podnikatel nebyl by zajisté schopen surovosti, kterou nyní projevuje stát při restrikci. S bezpříkladným cynismem přenáší se vláda přes všechny protesty stran, organisací a dokonce přes zoufalství jednotlivců. Přednostové úřadů venku jsou sami roztrpčeni, odvolávají se však s pokrčením ramen na pokyny z Prahy. Ústřední úřady však nemůžeme vzíti k odpovědnosti. Bylo by v Anglii, v Americe atd., možno, aby se ministerský předseda odvážil odepříti vůdcům stran oposičních rozmluvu, jedná-li se o blaho tisíců? To je přece snižování parlamentu. (Výkřiky [německy]: Tak jest!) President republiky prohlásil zahraničním žurnalistům, že mu o utlačování Němců není ničeho známo. Většinové strany zabraňují styku hlavy státu s námi. Pan president měl by státi nad stranami a všem stejně popřávati sluchu, je však jednostranně informován.

Proč, ptáme se, šetří se na nás, na bezbranných učitelích, úřednících a železničních zaměstnancích? Za kolik milionů zřizují se zbytečné školy? Jaké marnotratnosti dopouští se zahraniční úřad! Jsa zdánlivě demokratickým, oživuje znovu feudalismus. Černínský palác se na příklad právě adaptuje za mnoho milionů. Nebylo již dosti vydáno pro Hradčany? Jak skromně vystupují v těchto věcech Holandsko, nebo Švýcarsko. Všude tropí si přece jen smích z toho, co naše vyslanectva vydají peněz. Jaké obrovské sumy se proplýtvají na "Prager Presse" a na jiné časopisy doma a v cizině, jakož i na jinakou propagandu, můžeme jen tušiti, neboť nám poplatníkům se to zastře a utajuje. Na podporu Rusů Kerenského vydává se ročně 30 milionů. Tito cizozemci mají patrně větší právo na naše daňové peníze, nežli zasloužilí vlastní státní občané v úřadech? Proč setrváváme stále ještě při směšném počtu 16 ministerstev? Který stát má takovýto aparát? Ministerstva jsou pastviskem pro vládní strany. Srovnejme dnešní jmění většiny vedoucích politiků s jejich dřívějším jměním a tažme se, zdali svoje vily a továrny a velkostatky mohli koupiti jen ze svých diet a platů. Divím se, že lid tak klidně snáší toto sobectví. Ovšem: vzrůst komunismu je toho následkem. Pro odborná ministerstva není třeba odborných vědomostí, stačí stranické příslušenství. Jednou má někdo vlastnické právo porušovati, pak je má zase jako ministr spravedlnosti chrániti. Jednou musí někdo vésti armádu, pak zase pozemkový úřad, jednou říditi poštu, pak zase jiný obor, jak se to právě hodí. Kdybychom svůj průmysl takovýmto způsobem vedli s vyloučením znalců, byli bychom brzy na mizině. My neneseme odpovědnost a můžeme jen naléhavě varovati před tím, aby všechny úřady povahy hospodářské, jako na příklad správní rada Národní banky, správní orgány státních drah obsazovány byly jako většina ministerstev podle stranického klíče. Jak mohou podřízení úředníci míti úctu před svými ministry, když se od nich nežádá ono vyšší vzdělání a odborná zkušenost, kterou se tito úředníci sami musí vykázati, aby se jen trochu dostali kupředu? Podařilo se odrakouštiti státní úřednictvo, to je vymýtiti z něho onu důkladnost a nestrannost, kterými toto úřednictvo svého času drželo pohromadě říši mnohem složitější. Jak výtečnou úlohu hráli svého času sudetští Němci ve staré armádě a ve státní službě. Bezohledně byl tento zdatný živel pomocí přebytečných jazykových požadavků vypuzen, a jestliže snad někdy na české straně se objeví přání, aby se navrátil, pak nebude zde dorostu. Povážlivé živly, jimiž byli Němci nahrazeni, ubírají také českým zdatným hlavám již veškerou chuť ke státní službě a tak tato služba - to přiznává každý rozvážný Čech - od převratu velmi utrpěla. Restrikce úřednictva bez výběru prováděná vraždí zbytek. Co vynesla na povrch nová éra na talentech ve státním úřednictvu na české straně? Páteří je s malými výjimkami stále ještě to, co zbylo z dřívějška.

Jak přesně dostávali jsme před převratem každoročně svůj předpis daňový. Mohu prozraditi, že jsem od roku 1920 již žádného více neobdržel. Nedbalostí v berních úřadech hospodaříme úplně v temnu. Přílišné zdanění působí groteskně. Žádný cizinec nám nechce věřiti, když mu jmenujeme naše daňové kvoty. Bez vytvoření nového kapitálu nemůžeme se vypracovati z nynější bídy, toto nové vytvoření však je znemožněno přílišným zdaněním. Existují předpisy na dávku z majetku, které znám a které stonásobně převyšují výtěžek majetku. Jak má podnikatel pod takovýmto břemenem investovati, aby si udržel konkurenční schopnost? Překážka tvoření kapitálu je jen následkem hospodářské politiky, neboť nemáme přece nedostatek pilných lidí a přírodních pokladů. Hněv nad tímto nehospodářstvím shledáváme nejen v německých, nýbrž také ve slováckých a českých kruzích. Daňová reforma je životní potřebou. Daně musí býti sníženy na míru jiných států, s nimiž soutěžíme, uhelná dávka musí padnouti, nepřímé dávky musí býti zmenšeny a musí býti umožněny reservy. Musí býti podána pronikavá a všechny stupně obsahující novela k dávce z majetku, a co bylo přeplaceno, musí býti vráceno. Při zdaňování, jakož i sociálně-politickém zatížení nutno vzíti zřetel na to, co podniky snesou. Dávku z majetku a ještě více dávku z přírůstku dlužno přizpůsobiti změněným peněžním poměrům. Doposud vybraných skoro 5 miliard dávky z majetku odpovídá co do hodnoty zlata celkovému obnosu 12 miliard, jenž roku 1917 byl preliminován. Není přípustno, aby fiskus nedbal jednoduše skutečnosti deflace a aby umíněně se držel přežitých zákonů. Skládáme veškery naděje na pana ministra financí dr Engliše, jakožto odborníka, který dosavadní finanční politiku vždy již správně oceňoval. Doufejme, že jako ministr splní to, co jako poslanec sliboval. Nezaplacenou dosud dávku z majetku nelze bez vážného poškození národního hospodářství vymoci, neboť tyto peníze jsou posledním zbytkem aktiva mnohých produktivních stavů. Nemá smyslu tyto stavy hnáti ještě dále do prodlužení. Je nezdravým lékem, ponechávati uvážení berních úřadů odpis daní, je potřebí zákony samotné změniti. Dvě stě třicet tisíc rekursů proti dávce z majetku se projednává a budou vyřízeny zajisté teprve po letech. Až do té doby nevíme, jak si stojíme a jak máme hospodařiti. Nemůžeme kontrolovati, zdali úřad svého volného uvážení používá spravedlivě a stejnou měrou.

S pravým zděšením pomýšlíme na to, že k dosavadním úrokům ze státního dluhu a amortisaci 2-3 miliard příště ještě přistoupiti má zúročení a amortisace v nejlepším případě 10 miliard reparačních peněz, to je saldo, a 3,9 miliard dlužných Americe. Zvýšení úřednických platů má státi 700 milionů. Odkud vzíti?

Naše hospodářská situace je velmi vážná, mnoho středních existencí nemůže se udržeti, mnoho velikých podniků zápasí se starostmi, ačkoli obchodní bilance, pokud je spolehlivou, ukazuje lepší obraz. Jsme spolu postiženi účinkem krisí v Německu a v Rakousku; avšak těžkou spoluvinu na těchto krisích nese politika tohoto státu. A pokles franku nezůstane bez účinku na české banky. Jedině účinná úspora je myslitelná jen ve vojenských výdajích, které v posledním roce stouply skoro na 2 miliardy a které jsou větší nežli celkový výnos daně z příjmů. Při tom v armádě vzrůstá rozmrzelost, jak to dokazuje počet komunistů. Nesplněn zůstal slib zavésti miliční systém stejně jako Pittsburská smlouva, anebo Memoire III. Nesplnění takových slibů porušuje vážnost státu v Americe a jinde. Bylo přece v prohlášení neodvislosti ze dne 18. října 1918 ve Filadelfii slavnostně slíbeno, že 14 bodů Wilsonových bude učiněno základem nového státu, jenž pouze se svolením ovládaných má býti ovládán. Prosím přece, ukažte nám svolení skoro poloviny obyvatelstva, Němců, Maďarů, Rusínů, Poláků, z části také Slováků a dokonce Čechů k oktrojované ústavě a celému vládnímu systému! Bez odzbrojení není žádné sanace. Ačkoli smlouva Locarnská uvolňuje k tomu cestu, slyšíme dosud velice málo o provedení tohoto odzbrojení, vyjma několika málo slov vládního prohlášení. Ministr dr Beneš velebí vzletnými slovy ducha Locarna. Prosím, jmenujte mi jediný čin vlády, provedený v tomto duchu. Je jím razie proti německým školám a úředníkům, anebo pokračování ve vyvlastňování? Češi mají 30.000 vojáků více pod svými prapory, nežli Spojené Státy, které mají desetkrát více obyvatelstva a které jsou dvacetkrát bohatší. Jak to máme vydržeti? Když mluvím v cizině o tomto militarismu, který hospodářsky těžce na nás doléhá a politicky je škodlivý, pak jste nad tím rozhořčeni. Dokazujete tím pravdivost přísloví: "Cen'est que la vérité qui blesse." (Místopředseda Valoušek převzal předsednictví.)

S pozemkovou reformou jste si také hodně ublížili. Ačkoli na to dluhujete sta milionů a úroky z nich, vyvlastňujete vesele dále a chcete také zestátniti mnoho tisíc hektarů lesa. Chcete dokázati, že zestátněný podnik více vyrábí, laciněji prodává, anebo své zaměstnance lépe platí? Je tomu naopak. Jsme tak bohati, abychom směli neekonomicky hospodařiti pro strany a jednotlivce? Ve Spojených Státech připadne podle F. Z. Zedlitze na 1000 osob výdělečně činných 18 státních zaměstnanců, u nás 140. Má to nějaký smysl dalším postátňováním tento balast ještě zvětšovati? Neměli bychom se spíše dáti obrácenou cestou? Jen ten, kdo svoji pracovní metodu zamerikanizuje, bude se moci udržeti proti Americe. Německo přibližuje se svým způsobem práce Americe nejvíce a pochodí proto nejlépe, přes okamžitý neúspěch. Československo následkem své úzkoprsé hospodářské politiky ztrácí svoje vyhlídky pro budoucnost. Překročujíce úkoly pozemkové reformy, vyvlastňujete také průmysl, ba dokonce lázeňské podniky, ovšem jen z národnostních důvodů a z touhy po novém žlabu. Pojem o vlastnictví leží u nás mezi Londýnem a Moskvou. Pokud jde o braní, pohlíží se do Moskvy, pokud jde o ponechání, jsme konservativními a pohlížíme do Londýna. (Potlesk na levici.) Nedostatek úcty k soukromému vlastnictví a nehospodárná opatření, jako na př. zespolečenstevnění lesů podkopávají vážnost státu. Měli bychom přece konečně ušetřiti hospodářství od experimentů a ponechati mu klid a čas k zotavení, netrýzniti je neustále novými zákony a nařízeními. Nejdříve na př. vypudíte při vyvlastňování lesa starousedlíky, pak je usadíte zase někde jinde, nejdříve vezmete pachtýřům jejich propachtované pozemky, pak přidělíte jim jinde zase jiné. Také v českých řadách se již zjevně přiznává, že pozemková reforma vede k neslýchanému protekčnímu hospodářství a že koalici zatěžuje těžkou vinou ze zmenšení produktivnosti země. Jak je tomu již dávno, co president Masaryk sám žádal revisi pozemkových zákonů a výslovně učinil výhradou sankce, že ocenění za účelem dávky z majetku a za účelem odškodnění nesmí sobě odporovati. Dali jste se nějak vyrušiti touto kritikou nejvyšší hlavy státu, tímto přímým vyzváním k revisi pozemkových zákonů? Hospodaří se dále s osudným slovem pozemkových zákonů "může", to znamená: pozemkový úřad dělá dále, co se mu ráčí, a nestará se o zákonité uplynutí úředního období svého správního výboru, nestará se o žádné protesty. "Habemus legem", s oktrojovaným zákonem můžeme přece provésti všechno.