Projednávaná osnova je nejen proto zavrženíhodná, poněvadž představuje nepřímou dávku na jednu z nejdůležitějších potravin, kterou se tato značně zdražuje, jest obzvláště proto nemorální a zavrženíhodnou, poněvadž představuje dvojí zdanění, které se provádí za úplného vyloučení zástupců lidu. Výtěžek cukerní daně vykazuje v posledních pěti letech sám sebou stoupající tendenci. Roku 1922 činil výtěžek cukerní daně 159 milionů korun, roku 1923 147 milionů, pak ale stoupl roku 1924 na 164 milionů, roku 1925 něco přes 164 milionů a v roce 1926 počítá se s výsledkem 173 milionů korun. Podle nynější předlohy, která přece prodloužiti má stávající poměr, bude se vybírati 38 korun z metrického centu a 16 korun přirážky, dohromady tedy 54 korun z metrického centu. Ale je klamem, jestliže se domníváme, že tím dávky jsou již úplně vyčerpány. Vedle oficielní dávky, Národním shromážděním povolené, kterou dnes opětně máme povoliti, je zde ještě neoficielní dávka a daň, skutečnost, která bohužel ve veřejnosti a myslím také od zákonodárců v obou komorách nedošla velikého povšimnutí. Když svého času výrobní náklady cukru poklesly, byla mezi vládou a cukrovarníky uzavřena pravidelná smlouva. Obsahem této smlouvy je, že vláda stanoví cenu cukru na základě válečného zmocňovacího zákona, který dnes již nemá žádného oprávnění. Tato cena cukru je však značně vyšší, nežli skutečná cena cukru na světovém trhu. Rozdíl mezi výrobními náklady a mezi cenou cukru, kterou stanovila vláda, musí průmyslníci státu vraceti. Pro cukerní kampaň 1925/1926 byla cena rafinády stanovena na 440 Kč, pro surový cukr na 205 Kč. Státu dlužno odváděti z metrického centu obnos 70 Kč, to je diferenci mezi výrobními náklady a oficielní prodejní cenou cukru, takže ve skutečnosti nemáme daň 54 Kč, nýbrž k tomu přichází ještě 70 Kč na nepřímých dávkách, takže tedy máme celkem cukerní daň 124 Kč. Beze svolení Národního shromáždění vybírá tedy státní správa, vláda daň. Již z tohoto jednoho důvodu není možno souhlasiti s touto předlohou, poněvadž ve smlouvě, která uzavřena byla mezi vládou a cukrovarníky, obsaženo jest prolomení výsostného práva daňového zákonodárství, jednoho z nejdůležitějších práv lidového zastupitelství. Ti pánové, kteří hlasují pro tuto předlohu, musí za to odpovídati, že se vzdávají jednoho z nejdůležitějších výsostných práv, které již před staletími pro sebe žádala shromáždění stavů. Cena surového cukru na světovém trhu obnáší 145 Kč, v Československu obnáší vládou stanovená cena surového cukru 205 Kč, takže to je rozdíl 60 Kč. Na celém světě, obzvláště v Rakousku, ve Švýcarech a v Anglii obdržíme československý cukr laciněji nežli u nás. Při tom je cukr jednou z nejdůležitějších potravin pro lid. Jestliže se u nás stále ještě zdá, jako by cukr byl luxusním zbožím a žádnou potravinou, pak je to odůvodniti jen tím, že cena cukru u nás je příliš vysoká. Vysoká cena cukru omezuje velmi značně konsum, a jestliže pan ministr financí v poslanecké sněmovně prohlásil, že Československo co do spotřeby cukru stojí na třetím místě, pak vzhledem k tomu, že Československo je jednou z předních zemí, které vyrábějí cukr, považuji naproti tomu za to, že Československo by co do spotřeby cukru musilo státi na prvém místě.

Dotklo se mě poněkud trapně, když jsem slyšel, že pan ministr financí k odůvodnění nutností prohlásil, že zdanění cukru přímo nebo nepřímo musí býti udrženo vzhledem na nastávající úpravu platů státních zaměstnanců. Tento důvod bychom byli raději neslyšeli z úst muže, který přece doposud měl jméno národního hospodáře. Tento poukaz připamatuje příliš staré Rakousko, kde se rovněž snad s úmyslem, snad z hlouposti používalo nepřímých a neoblíbených dávek k tomu, aby státní zaměstnanci byli ve veřejnosti diskreditováni. V Rakousku bylo celé zdanění kořalky odůvodňováno tím, že je ho potřebí na zvýšení platů učitelů a státních zaměstnanců. U nás přecházíme od kořalky k cukru a prohlašujeme, že tohoto nesmírného zdanění cukru je potřebí, poněvadž máme přede dveřmi úpravu platů úřednických.

Z důvodů, které jsem posud uvedl, nemůžeme absolutně hlasovati pro tuto předlohu. Při této příležitosti považuji za svoji povinnost vysloviti jedno slovo výstrahy. Dne 1. prosince vstoupila v platnost klouzavá cla na obilí a mouku. Vstoupení v platnost těchto cel uvedlo dělníkům na vědomí, že musí konečně pochovati víru, že, když jednou boží požehnání snese se na zemi, také oni na tom budou míti podíl. Vstoupení cel v platnost uvedlo konsumentům a dělníkům na paměť, že nenastane pro ně doba, kdy budou míti laciný chléb, kdy se budou moci nasytiti chlebem. Mluvím-li o klouzavých clech, pak děje se to proto, poněvadž se ukázalo, že kruhy, které mají zisk z těchto klouzavých cel na obilí a mouku s tímto zvláštním výdělkem ještě nejsou spokojeny a dnes již ohlašují, že žádají zvýšení cel na mouku a obilí. Chci zde projeviti přání, aby se strany, které volbami zesílily, nedaly svésti k tomu, aby tento požadavek vyslovily a jeho splnění snad považovaly za možné. Mohly by se v tomto státě dožíti bouře, kterou by vzhledem k situaci, kterou zde máme, absolutně nebylo lze doporučiti. Prosím vás, abyste projednávanou předlohu zamítli. (Potlesk a souhlas u stoupenců.)

Předseda: Slovo má pan sen. Skalák.

Sen. Skalák: Pánové a paní! Ve včerejším prohlášení pana ministerského předsedy byl mezi jiným obsažen také slib, že vláda bude sledovati cenový vývoj životních nezbytností a starati se o to, aby byly pohotové v dostatečném množství za ceny přiměřené a dobré jakosti.

Bylo slíbeno, že vláda bude se o to přičiňovati při uzavírání obchodních smluv, při regulaci dovozu a vývozu, při úpravě celních otázek, veřejných poplatků, dopravních tarifů atd. A co vidíme, pánové, hned v prvý okamžik, když tato vláda předstupuje před sněmovnu, aby ukázala, jakým způsobem hodlá plniti svoje sliby? Že hned první předloha, která musí býti nejkratšími cestami zkráceného řízení oběma sněmovnami průběhem dvou dnů promrskána a vyřízena, má otevřeně zdražovací ráz a je názornou ukázkou toho, jakým způsobem bude vláda svoje krásné sliby, jež jsme včera vyslechli, plniti také v praksi. Široké vrstvy všeho pracujícího lidu, městského i venkovského, mají hned na prvém činu vlády a jejich pomahačů příležitost seznati, jak daleko je od slov k činům, mají příležitost seznati, že nová koalice právě tak jako stará, bude dělati pravý opak toho, co slíbila, a že její pěkné sliby mají jenom ten účel, aby zakrývaly hanebné činy.

Koalice nechce se ani nadále zříci zásluhy, že nejlepší agitaci proti vládě a vládním stranám obstará si sama. Komunistická strana taktikou tou bude jenom vzrůstati a získávati. Tato negativní zásluha vládní koalice nemůže nás ovšem zdržeti od toho, abychom její protidělnickou hospodářskou politiku podporovali, anebo dokonce mlčky přijímali. Považujeme naopak za svou povinnost, abychom ji v zájmu pracujícího lidu všemi prostředky potírali.

Účelem vládní předlohy o dani z cukru jest, aby tak jako r. 1925 vybírána byla i r. 1926 daňová přirážka ve výši 16 Kč za 100 kg čisté váhy k základní dani 38 Kč za 100 kg. Opětné prodloužení platnosti 16 Kč přirážky i pro rok 1926 má povahu stabilizace této přirážky.

Přívrženci vlády omlouvají tuto stabilizaci tím, že běží o pouhou nepatrnost, která na cenu cukru nemá praktického vlivu. Není tomu tak. Běží v takových případech vždy o tendenci a ta je zřejmá z toho, že při zavádění této přirážky bylo ubezpečováno, že je pouze dočasnou a že není žádným skutečným trvalým zvýšením 38 Kč cukerní daně. Ted už po opětném přijetí dnešní předlohy vládními stranami stává se přirážka trvalým břemenem, neboť v důvodové zprávě poslanecké sněmovny se praví, že "vláda vzhledem k vypiatým požadavkům na ni kladeným nemůže postrádati příjmů 50 milionů Kč, které z přirážky té plynou", a že vláda ani do budoucnosti nebude moci postrádati tohoto důchodu, je při jejím způsobu hospodaření samozřejmým. Takovým způsobem omlouvají se veškerá fiskální opatření. Vláda, která vyhazuje 70 milionů na účely klerikální a 2¹/₃ miliardy na armádu, nemůže postrádati 50 milionů cukerní dávky, ale pracující lid, jehož poměry drahotou den ze dne se zhoršují, těch 50 milionů má postrádati za každých okolností.

Národohospodářská tendence této předlohy je tudíž stabilizování drahoty jedné z nejvýznamnějších lidových poživatin, k výživě tělesné naprosto nezbytných, a komunisté budou ji proto potírati s největším důrazem tak, jak to činili sociální demokraté v rakouském parlamentě, kde bojovali proti podobným daním ne z důvodů protimonarchistických, jak to tvrdí dnes, ale z důvodů protikapitalistických, z důvodů politických, dělnických a sociálních.

Pánové, je jisto, že na poměrech v produkci, cenách a konsumu, cukerních velmi málo se změnilo vůči době předválečné. Vyvážíme z domácí produkce několikráte více, nežli sami konsumujeme. Export cukru stal se nezbytnou podmínkou udržení jakési takési aktivity platební bilance a to vede vládu k tomu, aby produkci a export cukru spolu s fabrikanty monopolisovala a z tohoto monopolu bez ohledu na domácí konsumenty vyždímala co nejvíce pro účely státní pokladny. Že ve stínu této hospodářské politiky daří se bujně korupční vegetaci, nemusím zvláště podotýkati a my budeme míti ještě příležitost, abychom zevrubněji odhalili tyto specielní prameny korupce, prýštící z cukerních fondů a související se stanovením cen pro domácí konsum. Ovšem že fiskální politika na poli cukerní produkce vede v prvé řadě k témuž zjevu, jaký je znám již z doby předválečné.

Aby mohlo býti na zahraničním trhu odbyto co největší kvantum zboží, musí býti cena jeho vzhledem k soutěži stlačena na nejnižší stupeň, na kterém by fabrikanti už bezmála nekryli výrobních nákladů. Tuto diferenci musí jim zaplatiti domácí konsument na zvýšených cenách, nadprůměrný zisk, a tuto diferenci jim vskutku zaplatí, dík tomu, že vláda a její pomahači jim k tomu domácího konsumenta pevně přidrží.

Důsledkem toho je průměrná cena cukru na světovém trhu daleko nižší, nežli cena domácí: Náš konsument platí za domácí cukr dvakrát více, nežli konsument švýcarský nebo anglický za týž český výrobek.

Pánové, namítá se, že anglický konsument platí skorem tolik jako český, poněvadž z českého cukru platí se na hranicích anglických clo. Nemám právě po ruce podrobnější data, ale i kdyby tomu tak v nějaké míře skutečně bylo, znamená to, že český konsument pomáhá v téže míře platiti konsumní daně poplatníku anglickému a účinek je týž, jako dříve, ba národohospodářsky to znamená, že český konsument dělník, zřízenec, úředník, je v přímém vztahu hospodářského vykořisťování mezinárodním kapitálem a svou vlastní vládní politikou připoután k daňové platnosti cizím kapitalistickým státům. Že rozpětí mezi domácí a zahraniční cenou cukru je ohromné, vyplývá ze zprávy podávané nedávno ve Svazu průmyslníků, v níž bylo řečeno, že v Anglii nabízí se dnes rafináda cukru třtinového za cenu, kterou platí zdejší cukrobaroni za surovinu, to jest za řepu. Poněvadž přibližně ze 7q řepy získá se 1q rafinády, stojí množství řepy k výrobě 1q rafinády přibližně 140-150 Kč, to je tedy cena rafinády cukru třtinového na světovém trhu. Je to nanejvýš polovina, ba snad jen třetina našich domácích cen. A nyní nastává českému vývozu období svízelů také z toho důvodu, že jednotlivé importní státy zřizují si dnes vlastní továrnu na cukr a dříve nebo později cizí export vytlačí. Co by bylo za těchto okolností na místě? Aby přestalo domácí monopolistické zdražování cen a aby náhrada za zanikající zahraniční trh byla hledána doma, čehož nelze docíliti jinak, nežli radikálním snížením cen cukru pro československé konsumenty.

Je známo, že u nás spotřeba cukru na jednoho obyvatele vůči státům západním je pranepatrná, a na stálém vzrůstu této spotřeby i za dnešních cen je patrno, jak rapidně zmnohonásobil by se konsum cukru v tuzemsku, kdyby cena jeho byla přístupna obyvatelstvu tak, jako ve státech západních. Víme, že měšťácká vláda koaliční touto cestou nepůjde, ale bude stále jen pokračovati v podporování vysokých cen a ve ždímání konsumentských kapes. Proto budeme tento vyděračný systém vlády a jejích sociálně-patriotických pomahačů před dělnickou a konsumentskou veřejností odhalovati a otevřeně pranýřovati. Proto v daném případě podali jsme návrh na škrtnutí 16% ní přirážky. Budeme hlasovati proti předloze vládní. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Žádám pana tajemníka senátu, aby přečetl návrhy sen. Skaláka a spol., sen. Jokla a soudr. a resoluční návrh sen. Luksche a soudr.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

"Návrh sen. Skaláka a spol. na přechod k dennímu pořádku.

Navrhuji:

Senáte, račiž se usnésti:

Senát přechází přes zprávu výboru rozpočtového o předloze o výši daně z cukru k dennímu pořádku.

Návrh sen. Skaláka a spol. na vrácení zprávy o předloze o výši daně z cukru výboru rozpočtovému.

Bude-li zamítnut můj návrh na přechod k dennímu pořádku přes bod denního pořadu, navrhuji toto:

Senáte račiž se usnésti:

Zpráva o předloze o výši daně z cukru vrací se výboru rozpočtovému s tím, aby znovu projednal a uvážil návrh senátora Skaláka na zrušení daňové přirážky ve výši 16 Kč za 100 kg čisté váhy cukru.

Pozměňovací návrh sen. Jokla, dr Hellera a soudr.

Poslední věta odstavce 1. a odstavce 2. paragrafu 1 buďtež škrtnuty.

Resoluční návrh sen. Luksche a soudr.

Vláda se vybízí, by působila k tomu, aby cena spotřebního cukru ve spotřebním období 1925/1926 snížena byla v poměru, jenž odpovídá zlevnění třtinového cukru."

Předseda: Má pan zpravodaj nějaký doslov?

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! K vývodům předcházejících řečníků a k jejich návrhům dovoluji si podotknouti toto:

Pan sen. Jokl myslí, že se zavádí nějaká nová daň. Já jsem výslovně pravil, že to není daň nová, nýbrž stará, jejíž prodloužení je dnes i formálně tímto zákonem prohlášeno. Materielně je vláda zmocněna daným rozpočtem a finančním zákonem k rozpočtu na r. 1926, aby přirážku tuto v r. 1926 již vybírala. Tedy meritorně nemůžeme v té věci nějaké jiné usnesení konati a tím návrhy, abychom přešli k dennímu pořádku, nebo aby byla vrácena tato zpráva výboru rozpočtovému z toho důvodu, že se již jedná o jednou schválené vybírání této přirážky, jsou bezpředmětné.

Je-li mezinárodní cena cukru nižší nežli u nás, pak nesmíme zapomínati, že na mezinárodní cenu cukru má vliv cukr třtinový a cukr třtinový má zcela jiné výrobní náklady. Proto není možno přirovnati naši výrobu cukerní s výrobou třtinového cukru a nad to pak naše výroba je zcela jinak zdaněna nežli výroba cukru za hranicemi. Je známo, že daňové zatížení v naší republice je největší z celého světa, že jiné státy mají zatížení daňové mnohem menší, a nemůžeme tedy přirovnávati výrobní náklady u nás s výrobními náklady ve státech druhých.

Myslí-li pan řečník Skalák, že za daň cukerní měli bychom hledati náhradu jiné daně a tedy cukerní daň snížiti anebo zrušiti, táži se, kde by byla ta náhrada možná? My přece nemůžeme zrušiti daň z cukru, máme její výnos v rozpočtu, a napřed musíme míti náhradu a pak teprve můžeme zrušiti daň cukerní, abychom hospodářství neuvedli v nepořádek. Snížení daně cukerní je věc velmi závažná, neboť cukr je jedním z nejhlavnějších potřeb našeho státu, ale my nemůžeme z té otázky snížení daní vytrhnouti jeden předmět, nýbrž otázka ta se musí řešiti celkově. Vláda dala slib ve svém prohlášení, že reforma daňová bude se prováděti v nejkratší době, a pak bude na místě abychom o tom uvažovali. Rozpočet s ní počítá, a tedy my nemůžeme to měniti.

A jestliže pan ministr financí v poslanecké sněmovně upozornil na to, že výnosu cukerní daně bude pravděpodobně užito ke krytí větších nákladů s úpravou platového systému veřejných zaměstnanců, tu tím spíše nemůžeme v této budoucí úpravě znemožniti tuto její roli.

Proto jménem rozpočtového výboru navrhuji, aby jak návrh pana sen. Jokla a soudr. a pana sen. Skaláka a soudr. na přechod k dennímu pořadu, tak návrh vrátiti zprávu výboru rozpočtovému, tak konečně i návrh, aby druhý odstavec §u 1, který mluví o této přirážce 16 Kč, byly slavným senátem zamítnuty.

Předseda (zvoní): O osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisu jednotlivých paragrafů, jakož i o úvodní formuli, hodlám dáti hlasovati vzhledem k podaným návrhům takto:

Nejprve o návrhu sen. Skaláka a spol. na přechod k dennímu pořádku, bude-li zamítnut, o návrhu sen. Skaláka a spol. na vrácení osnovy zákona výboru rozpočtovému,

bude-li zamítnut, pak o pozměňovacím návrhu sen. Jokla a soudr., bude-li tento návrh zamítnut,

pak o předložené osnově zákona podle zprávy výborové, a to najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Budeme tak postupovati.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Skaláka a spol., aby se přešlo k dennímu pořadu ohledně této zprávy, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Skaláka a spol., aby tato osnova zákona vrácena byla výboru rozpočtovému, nechť zvedne ruku. (Děje se. - Výkřiky: Sečísti hlasy!)

Návrh na sečtení hlasů musí býti podán písemně a podepsán 25 senátory.

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Jokla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Pozměňovací návrh sen. Jokla a soudr. se zamítá.

Kdo souhlasí s naznačenou osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisem paragrafu, jakož i s úvodní formulí tak, jak byla přijata poslaneckou sněmovnou a vyznačena v tisku čís. 8, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačená osnova zákona s jeho nadpisem, nadpisem paragrafu, jakož i s úvodní formulí, přijímá se v souhlasném znění s usnesením poslanecké sněmovny, tisk 8, ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Karas: Nikoliv.

Předseda: Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisem paragrafu, jakož i s úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem, nadpisem paragrafu, jakož i s úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Přikročuji k hlasování o resoluci pana sen. Luksche a soudr.

Má pan zpravodaj k resoluci nějaké poznámky?

Zpravodaj sen. dr Karas: Nemám.

Předseda: Kdo souhlasí s resolucí pana sen. Luksche a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce se zamítá.

Přerušuji projednávání dalšího pořadu.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi panu sen. Sochorovi.

Sděluji, že do výboru iniciativního nastupuje na místo sen. dr Rozkošného sen. Pivko,

do výboru ústavně-právního na místo sen. Proška sen. dr Havelka.

Navrhuji, aby předsednictvo bylo zmocněno svolati příští schůzi podle §u 40 jedn. řádu písemně nebo telegraficky a stanoviti její denní pořad.

Jsou námitky proti tomuto mému návrhu? (Námitky nebyly.) Nejsou.

Přeji pánům a paním senátorům šťastné a veselé Vánoce a šťastný a veselý Nový rok.

Končím schůzi.