Dále mluvilo se zde o odškodnění. Prý musí býti ti, kteří jsou poškození, také náležitě odškodněni. Jestli podle těch prohlídek, které chodí a které zjišťují poškozenost toho chudáka podle těch cen, které oni udávají, co ten chudák má dostati, bude postupováno, bude na těch lidech spáchán zločin. Zločin byl jíž spáchán a nyní ještě nemají dostati ani úhradu toho, oč byli poškozeni. (Výkřiky: Loupež! - Hanba!)

Ke konci tážeme se vlády na toto: Budiž nám sděleno, jakého druhu byl explodovavší materiál. K jakým účelům a na čí rozkaz byl tento materiál rozvážen po pražských kasárnách a od kdy se tak vůbec děje.

Jaké jsou příčiny a kdo je původcem této katastrofy? Jsou uloženy v obvodu Velké Prahy anebo v jiném blízkém okolí vojenské výbušné látky? Kde a v jakém množství a k jakému účelu? (Sen. Sechter: A mapu k tomu přiložit!) Jaké předpisy platí o ukládání, o dopravě výbušného vojenského materiálu? Je vláda ochotna odstraniti všechny výbušné zbraně a látky ze všech kasáren? Je vláda ochotna poskytnouti plnou náhradu všem, kdož byli katastrofou jakýmkoli způsobem postižení?

Jaké opatření učiní vláda proti neustálému brutálnímu vystupování pražské policie proti soustavnému porušování poslanecké imunity? Pánové, u této otázky se chci také ještě několika slovy zastaviti.

Tábor byl zakázán. Lidé o 6. hodině přišli na Havlíčkovo náměstí, policií byli rozehnáni. V některých místech udělal se hlouček lidí, tam postaví se poslanec, chce dělníkům nebo shromážděným oznámiti, že tábor je zakázán, že nebude se konati, aby se rozešli. Odpověď policie: poslance fackovati (Hlas: Hulváti!) a obušky tlouci.

Byl jsem, pánové, svědkem na policejní strážnicí, kde jsem viděl promiňte mi to ostré slovo několik policejních hulvátů, kteří hovadským způsobem rvali se tak jako pacholci v kořalně.

Předseda (zvoní): Prosím pana senátora, aby užíval slušnějších výrazu i o policii, která koná jen svoji povinnost!

Sen. Toužil (pokračuje): Jestliže budeme dávati souhlas, aby poslanec nebo senátor byl takovým způsobem napadán a týrán, jsou to prapodivné zjevy v demokratické republice a mám dojem, že bude-li se takto do lesa volat, daleko slyšitelnějším způsobem bude se z lesa odpovídat! (Potlesk u stoupenců řečníkových.)

Předseda (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. dr. Procházka.

Sen. dr. Procházka: Vážený senáte! Stalo se zajisté velké neštěstí. Okamžik, několik částí vteřiny, výbuch a výsledek toho všeho: dva zničené životy, na 60 poraněných lidí a stotisícové škody majetkové.

Musíme se ptáti, jakým způsobem stala se tato katastrofa? Byla zaviněna, anebo jakým způsobem nastal tento výbuch? Jistě víme to, že byla vezena vojenská munice a že vůz, na němž vezena byla, byl katastrofou rozbit a současně, že se pří tom stal tento výbuch. Nevíme však dosud příčiny tohoto výbuchu.

Dovolte, pánové a dámy, abych poukázal na to, že každá okolnost, každý čin, každý výsledek je podmíněn určitou příčinou, ba celou řadou příčin, že tedy můžeme říci >Dobře, výbuch se stal tím, že byly vezeny granáty. Můžeme říci, že granáty ty byly vezeny z Hostivic vojenským povozem, že však v řadě těchto příčin, jejíchž výsledkem byla katastrofa, chybí určitý článek, že není dána souvislost všech těchto příčin, že nám chybí něco, co je právě příčinou této katastrofy.

Nutno se tázati a pátrati po tom, co je právě směrodatnou příčinou tohoto výbuchu. Jako právník musím vám říci, že v životě lidském stane se mnoho a mnoho náhod, neštěstí (Sen. Dyk: Také mnoho zločinů!), že se pátrá po těchto okolnostech, po zločinech, že však nelze vypátrati pravou podstatu a příčinu těchto událostí. Jsme lidé nedokonalí. Jsme nedokonalí v naších vědomostech, v našich oborech, neznáme všechny síly přírody. Neříkám, pánové a dámy, že to bylo příčinou této katastrofy, avšak poukazuji jen na to, že byly teprve nedávno objeveny přírodní síly, určité světelné paprsky, určité vzduchové vlny, jejíchž dosah dosud ještě neznáme, nevíme ještě, co všechno se tají v přírodě a co může způsobiti určitý výsledek. (Sen. Chlumecký: Snad to byl zázrak panenky Marie!) Pane kolego, vy máte nejmenší příčinu míchati se do takovýchto věcí.

Podali jsme naléhavou interpelaci na pana ministra národní obrany, aby tyto věcí byly objasněny.

Vážený senáte! Nejedná se zde o nějaké divadlo, aby se zde bavili lidé, nýbrž jedná se o velmi vážné věcí, které nutno rovněž vážně probírati. Chceme, aby katastrofa tato byla vyšetřena, chceme, aby viníci jsou-li nějací, byli potrestáni, chceme, aby pro budoucnost byly odstraněny možnosti takovýchto katastrof a aby pozůstalým zemřelých, resp. poškozeným, dostalo se náhrady.

Tu musíme pátrati, zda stát, společnost - je to stejné, jaká je to společnost, každá musí se říditi určitými zákony, i sovětské Rusko musí míti své určité zákony, podle nichž se musí říditi, má dostatečné zákony, které by ochránily obyvatelstvo jednak preventivně, jednak tím, že trestají se dotyčné činy, které jsou proti určitým ustanovením zákona nebo nařízením. A tu přicházím k tomu, že máme dostatek zákonů, které tuto látku upravují. V našem trestním zákoně máme ustanovení o tom, aby nebyly způsobeny zvláštní nebezpečné poměry, máme ustanovení, aby i nedbalost a nepozornost byla trestána. My můžeme posuzovati tuto věc z toho hlediska, že jednak takové činy se mohou státi ze zlomyslností, ze zlovůle, nebo pouhou nedbalostí, neopatrností, nebo pouhou náhodou. Máme dostatek zákonů, které stane-li se taková zlovůle, zlomyslnost nedbalost neb neopatrnost tuto trestají. Poukazují na zákony o třaskavinách na ustanovení vojenského trestního zákona, podlé něhož na př., jsou-li někde třaskaviny, je zakázáno kouřiti a trestá se to velice přísně. Máme zvláštní předpisy o převozu třaskavin. Máme zde tedy dostatek zákonných předpisů, které trestají, když se něco protizákonného stane. Máme také předpisy a vojenské instrukce, které tu látku upravují, aby se případy takové nestaly. Stane-li se už jednou něco, shledá-li se, že skutečně je něco proti předpisům zákona, je nutno, aby dotčení viníci byli potrestáni. Nutno však také, aby pro budoucnost, shledá-li se, že jsou určité policejní nebo jakékoliv předpisy, které by umožnily, aby se něco takového opakovalo, tyto předpisy byly změněny.

Bylo zde řečeno panem kolegou Toužilem, že je nutno, aby kasárny byly odstraněny z velkých městských center. Já pro svou osobu jsem téhož náhledu. Mám za to, že v dnešní době není potřebí, aby kasárny byly v centru města. Je zajisté potřebí, aby každé větší město mělo garnisonu a to z různých důvodů, hospodářských, bezpečnostních a jiných. Důstojníci i mužstvo chce žíti blíže většího města. Tomuto požadavku bude však vyhověno, když kasárny budou na periferii města. Specielně zde v Praze je nutno, jak jíž se to částečně děje, aby kasárny stavěly se na okruhu města. Dále nutno v Praze vybudovati dopravní prostředky, aby vojáci pro svou osobu nebylí odříznutí od města, nýbrž měli dobré spojení s městem. To jsou však věcí, které se týkají více politiky hospodářské, které se týkají více zájmů města, než věci, se kterou dnes máme co činiti. (Místopředseda dr. Soukup převzal předsednictví. )

Pravil jsem, že chceme, aby se dostalo poškozeným také náhrady. Vážený senáte! Tato otázka není tak jednoduchá. Je-li zde podle ustanovení našeho trestního zákona nějaké zavinění, tak ten kdo událost zavinil, hradí též škodu. Není-li zde však nějakého zavinění, je-li zde pouhá náhoda, pak ovšem škoda by padla na toho, v jehož majetku se přihodila, a tu zajisté je nutno žádati naší státní správu, aby v tomto případě, když už skutečně nedalo by se dokázati zavinění nějaké osobě, kde by tedy domáhání se náhrady v cestě civilní bylo snad bezvýsledné, sama poskytla prostředky poškozeným dobrovolně a jim nahradila jejich škodu.

Náhrada škody neznamená ještě, že snad i nároky, které nejsou oprávněny, mají se také honorovati. Víte zajisté, ze svého života, že při katastrofách železničních často se stalo, že byly žádány náhrady nepřiměřené a podle judikatury nejvyššího soudu byly takové nepřiměřené nároky zamítány. Nesmí se ten luk přepínati, musí se jen žádati přiměřená náhrada. Vždyť ti zástupcové státu mají také povinnost hájiti zájem státu a všech poplatníků. Tedy na jedné straně slušnou náhradu všem, kteří utrpěli škodu, na druhé straně však nesmí býti žádné přeceňování, žádné domáhání se náhrad, které nejsou oprávněny.

Mluví se o tom, že neměly býti vezeny granáty ruční městem nebo do města. Vážený senáte! Dříve, před válkou, dokud jsme neměli ještě ručních granátů, mělo vojsko ostré náboje a také se často stalo, že nějakým způsobem, zvláště když stráže byly posílány na své místo, pří nabíjení ostrých patron do ručnic patron vybuchla a stalo se neštěstí. To není nikdy vyloučeno, jako když se pořežeme obyčejným kuchyňským nožem, anebo když přijdou lidé o život u hospodářských strojů, u mlátičky a podobně, nebo když při jízdě ve voze koně se splaší, nebo když vlaky se srazí a při tom přijdou lidé o život. Vůbec kamkoli se podíváme do života lidského, vidíme že každodenně nastávají okolností, že život lidský je ohrožen a přijde na zmar a tak také při tomto velké nebezpečí v sobě obsahujícím instrumentu, jako je ruční granát, zajisté mohou se státi velká neštěstí. Na druhé straně však nutno uvážiti, že armáda musí býti ozbrojena. Jestliže pan kolega Toužil žádal zrovna, aby armáda byla odzbrojena, aby nebylo dovoleno, aby vojsko mělo ruční granáty a jiné podobné zbraně, pak toto přání nebo tato žádost vypadá velmi podezřele. Vynadá to jako přání, aby mohla býti určitá skupina tajně ozbrojena a druhá skupina, která by měla stát chrániti, aby byla bezbranná. Avšak pojem vojska vyžaduje, aby zbroj mělo. Vojsko musí býti ozbrojeno, musí býti k disposici kdykoli. Naše poměry zahraniční nejsou tak ustáleny a bezpečny, abychom se mohli oddati nějakým myšlenkám věčného míru a zahoditi zbraně. (Předseda Klofáč ujímá se předsednictví.) Naopak, my musíme býti vždy připraveni, ne k útočné válce, ale k obraně vlasti.

Strana lidová, jejíž jménem mám čest mluviti, byla vždy pro neutralitu našeho státu. Strana lidová přeje si, aby Československá republika žila v míru se všemi státy, ale chceme také budeme-li napadeni, míti prostředky, abychom se mohli brániti. (Hlas: Španělskou inkvisici zavést! Jiný hlas: Ruské sovětské soudy!) Španělská inkvisice, kterou vy zajisté neznáte, ta byla maličkostí proti tomu, co se provádělo v sovětském Rusku. Když slyšeli jsme ty ohromné počty všech těch biskupů, kněží, lékařů, inteligentů, dělníků, sedláků, kteří byli takovým hanebným způsobem v sovětském Rusku utraceni, zavražděni, to proti tomu ta inkvisice španělská, která jest z dalekého středověku, bylá by velice nevinnou. S takovými věcmi, prosím k nám nechoďte.

Vážený senáte! To je charakteristické pro smýšlení určité strany v našem národě, že používá této katastrofy, této politování hodné události k svým účelům, k agitací ke vzbuzení nenávisti proti státu a k rozběsnění obyvatelstva. Prosím, >Rudé Právo< v sobotu 6. března ve svém vyzvání, aby byl konán veliký protestní tábor lidu praví: >Militarismus vraždící v míru, volá vás všechny do boje. < Co to znamená? To znamená, že štvete obyvatelstvo jedno proti druhému, že žádáte po obyvatelstvu, aby násilným způsobem vedlo boj proti druhým. Vezměte si vaše >Rudé Právo< a uvidíte jaké jsou články jeho, které mají za obsahem nenávist a zlobu. (Hlas: Co ty Lidové Listy?) Prosím, ty neštvou, ty jen obhajují republiku a obyvatelstvo. Ale vy štvete ty články v "Rudém Právu" jeden za druhým, ty nápisy článků, to je samé štvaní obyvatelstva. >Rudé Právo< v listě z 9. března zas praví: >Musí se shladiti se světa živý viník a tím viníkem je ministerstvo národní obrany. Píše se tu o zamýšleném vyřazení ministerstva národní obrány z otázky viny.

A večerník téhož "Rudého Práva" píše: Hanebné jednání úřadů s nešťastníky. A 10. března zase máte úvodník "Lež a násilí". Zkrátka, jen samé štvaní obyvatelstva. Vy chcete vyvolávati nespokojenost mezí obyvatelstvem a pak v tom loviti. To není správné. Myslíte-li s lidem za dobře, neštvete ho.

Stejně jako vaše >Rudé Právo< píše také německý orgán "Vorwärts" (Hluk.)

Předseda (zvoní): Zvykem senátu jest, že vždycky mluví jen jeden!

Sen. dr. Procházka (pokračuje): Váš "Vorwärts" časopis německých komunistů, praví: "Na pražské katastrofě musí se mladiství dělnicí učiti, jelikož jsou imperialismem ohrožení." Co to znamená?

Dále praví >Vorwärts< v článku ze soboty 7. března nadepsaném "Mrtvým z Prahy" >Ta hrozná katastrofa z pátku je politickou aférou, je politickým zločinem." (Výkřiky.)

Prosím, kam to vstupujete, na jaké pole to vstupujete? (Sen. Skalák: Na politické pole! To je vaše Locarno! To jsou důsledky, které buržoasie vyvodila z té strašné zkušenosti! Ano, to je politikum význačné, a mládež má příčinu, aby si takové věci všímala!)

Pane senátore, to je jasné, co vy chcete. (Výkřiky. ) Vy chcete jen rozvrat do národa vnést. (Výkřiky ) Vy chcete jenom národ rozeštvati. (Výkřiky. - Předseda zvoní. ) Vy chcete násilně převrátiti národ, vy hlásáte revoluci násilí, vy hlásáte panství proletariátu revolučního nad ostatními. To je ta vaše politika. To vy chcete. (Výkřiky.) Vy chcete zničiti ten stát československý, vy chcete sovětské Rusko a ne Československou republiku. (Hluk.) A tu nutno uvážiti jeden okamžik, část vteřiny, výbuch jeden zničí lidské životy a uvede do zkázy lidský majetek. A tak je zde nebezpečí, které vy komunisté hlásáte, aby výbuchem, jedním byla zničena ta Československá republika, aby to, co my stavíme, oč my se staráme, bylo zničeno (Výkřik: To vy ji chcete zničiti, my ji chráníme! - Veselost.) Ale proti tomu budeme státi a něco podobného nikdy nedopustíme. (Potlesk koaličních senátorů. - Výkřiky. )

Předseda (zvoní ): Prosím o klid.

Ke slovu je přihlášen pan ministr národní obrany.

Ministr Stříbrný: Slavný senáte! V pátek dne 5.března t. r. po 11. hodině dopolední stala se Praha jevištěm velikého výbuchu ručních granátů. Vedle celé řady raněných, dva lidské životy, příslušníků to naší branné mocí přišly na zmar. Je pochopitelno, že tato událost rozrušila obyvatelstvo hlavního města a že veřejnost velmi intenzivně volala po úplném objasnění celého případu, po bezohledném vyšetření a event. přísném potrestání všech těch, kterým by jakékoli zavinění bylo prokázáno. Byl jsem si vědom povinnosti vojenské správy, a úkoly naše daly by se vyjádřiti třemi směry. První povinnost nám nastávala poskytnouti lékařskou pomoc všem těžce i lehce raněným, druhý náš úkol spočívaly nejbedlivějším pátrání po příčinách výbuchu a posléze třetí úkol vojenské správy spatřoval jsem v odčinění škod na zdraví i v majetku občanstva při explosi způsobených. (Sen. Toužil: Vyšetřili jste příčinu explose?) Račte trochu počkati. Já jsem k disposicí a proto jsem, také na pozvání do senátu přišel, abych věci vysvětlil.

Budiž mi dovoleno, abych stručným způsobem a několika daty o této činnosti se rozhovořil.

Výbuch udál se v 11 hodin dopoledne. Za minutu poté, abych zdůraznil, jíž za minutu poté, nařízen byl poplach v kasárnách Jiříka z Poděbrad a vojensky uzavřeny oba příchody do Truhlářské ulice. První ranění ošetření vojenským lékařem majorem dr. Hořejším už 3 minuty po výbuchu. Na místo neštěstí dostavila se tři vojenská auta a řada lékařů vojenských i civilních a veškeré úsilí soustředěno na záchranu lidských životů, V kasárnách nouzově lékařsky ošetřeno 34 osob, z nichž 6 uznáno za těžce raněné 21 osob převezeno bylo zdravotními auty vojenské správy do Všeobecné nemocnice Pohotovostí lékařskou jíž organizoval šéflékař posádky dr. Sladký a šéflékař ochranné stanice dr. Lederer za součinností 6 lékařů vedených dr. docentem Lewitem byla ošetřeno celkem 73 civilních osob.

Převážná většina raněných způsobena byla úlomky skla a je rázu lehkého povrchního. Střepinami granátů poraněno bylo celkem 6 osob, které vesměs byly dopraveny na kliniku. Jeden z těchto raněných byl již 7. března propuštěn do domácího ošetřování. Další 4 případy, původně za těžké označené, ukázaly se, bohudíky, lehčího rázu a jen jediný případ státního zaměstnance p. Hovorky nutno považovati za těžký. Vykazuje Lokální spáleniny druhého stupně, průstřel pravého lýtka s nesčetnými oděrkami na celém těle. Léčení tohoto pacienta, nepřidružili se nepředvídané komplikace, potrvá ještě asi 4.neděle. Všechny případy, původně za těžké označené, j sou jíž bez horečky, až nap. Hovorku, kde počáteční horečka 38. 4 klesla na 37. 5. Bylo štěstím, že veškerá poranění týkala se toliko měkkých částí. Poranění kostí nepřihodilo se ani v jediném případě.

Žel osudu že výbuch vyžádal si také dvou lidských životů vojínů Josefa Hlaváčka a Karla Hrubého, jejichž smrt nastala okamžitě a kde jakákoliv lékařská pomoc byla marná.

Na místo neštěstí neprodleně se dostavivší generál Gajda, byl mnou pověřen k řízení, celé pomocné akce. Ženijní pluk sbíral a odstraňoval veškeré střepiny, zřízena v kasárnách okamžitě noclehárna pro případ potřeby pro obyvatele z evakuovaných domů, prohlédnuty demolované byty a s nevšední energií snažili jsme se urychlením všech oprav, zasklením oken a zajišťovacími opatřeními na fasádách a střechách umožniti co nejrychleji těžce stíženému obyvatelstvu, aby se mohlo vrátiti do svých příbytků. Pracováno bylo ve dne, v noci v několika střídách, v noci za svitu vojenských reflektorů.

Mohu s radostí prohlásiti, že tato příkladná energie vojenské správy těžce postiženým obyvatelstvem byla všestranně kvitována.

Paralelně s těmito záchrannými pracemi konstituoval jsem několik vyšetřujících komisí, jichž úkolem bylo zjistiti, jak k výbuchu mohlo dojíti. Pečlivě prohlédnuto místo neštěstí, sebrány úlomky granátů, dodatečně sledován za pomoci policie pohyb osudného vozu z muničního skladiště v Hostivicích do kasáren na Pohořelec a z Pohořelce až na místo neštěstí. Vyslechnuta veliká řada svědků, vykonány nejpečlivější zkoušky s uskladněnými granáty, stejně jako se složenými 9 bedničkami granátů na Pohořelci z téže zásilky. Výsledek tohoto šetření sledoval jsem do všech podrobností a sepsané protokoly několika desítek svědků prohlédl jsem s naprostou bedlivostí.

Nechtěje slavný senát obtěžovati podrobnostmi přikročím k výkladu pravděpodobností pří hledání příčin výbuchu. Vyskytl se názor, že ruční granáty byly transportovány na slabém žebřinovém voze dostatečně nezajištěném. Vůz k transportu použitý Podle zjištění byl v bezvadném stavu vzor 21 divisní zbrojnice č. 1. je konstruován na normální zatížení 800 kg, ač ve válce i v manévrech bývá přetížen až na 1500 kg. Váha granátů na něm transportovaných byla v okamžiku neštěstí odhadnuta na 275 kg. Přidáme-li k tomu ještě váhu dvou nešťastných vojínů maximálně 160 kg,přijdeme k cifře 435 kg, tedy daleko pod předepsanou nosnost vozu. Podle dosavadních předpisů o transportu třaskavin nemá náklad na voze obsahovati více než dvě třetiny předepsaného zatížení. To také tomu odpovídalo.

Těžší konstrukce vozu, častokráte namítaná, v případě výbuchu zvětšila by jen počet a vážnost zranění okolostojících osob. Proto k transportu třaskavin úmyslně používá se vozů bezpečných, ale lehčích. Také otřesy vozů po sebe špatnějším dláždění nemohou přivoditi při Janečkově ručním granátu explosi. Při přejímání z továrny, podrobeny jsou granáty nejpřísnější zkoušce. Na zvláštním přístroji rotačním směrem je každý jednotlivý granát delší dobu natřásán v pohybu nahoru i dolů a před převzetím náležitě zajištěn. Tyto práce vykonávají se s největší svědomitostí.

Vzniká další otázka, nebylo-li zajišťovací opatření u některého granátu poškozeno, nebo ulomeno. Podle úsudku odborníků a já zde říkám pouze výsledky těchto komisí abych neunavoval pány senátory jednotlivými detaily a zněním protokolů, ačkoli je mám k disposici ani v tomto případě nemohlo by dojíti k výbuchu. Nařídil jsem pětičlenné technické komisi dnes poledne, aby neprodleně provedla ještě přísné zkoušky na cvičišti v Milovicích s granáty téže série, jako byly ty, jež při dotčeném neštěstí vybuchly a jaké vezli také Hlaváček a Hrubý. Byl mně hlášen tento výsledek. Truhlík s 18 normálními granáty byl shozen s výše 2 a půl metru, takže dopadl na pancéřovou desku, a to dvakráte po sobě. Potom byly vejčité granáty prohlédnuty a shledány úplně intaktními. Musím vysvětliti slavnému senátu, že transport těchto granátů děje se ve zvláště okovaných truhlících, a to tak, že tyto granáty v nich stojí. Granáty mají tuto podobu. (Ukazuje model. - Výkřiky. ) Neračte se obávati. V bedničce je 18 granátů, které se tam uskladní tím způsobem, jak to bývá pří transportu vajíček. Uprostřed je prkno, kde je otvor, tam se granát zasadí. Nahoře je plstěná podložka, dole také, takže toto uskladnění považuje se za bezpečné. (Výkřiky.) Lehkomyslný nejsem, ubezpečuji vás.

Jiný truhlík byl shozen s výše 5 a půl m na pancéřovou desku. Truhlík se částečně rozbil, několik granátů bylo z truhlíku vymrštěno, ale všechny zůstaly neporušeny. Do třetího truhlíku bylo vloženo 8 granátů odjištěných, t. j. bez pojistných klíčů, truhlík svržen s výše 2 a půl m zase na pancéřovou desku, několikráte se překotil, granáty nevybuchly. Odjištění děje se tímto klíčem. (Ukazuje.) Klíč byl odhozen a osm odjištěných granátů v bedničce bylo svrženo s výše 2 a půl m zase na pancéřové desky, bednička udělala několik rotačních pohybů, překlopila se a přes to žádný granát neexplodoval. (Výkřiky: Tak to udělal ďábel?!) Račte míti, pánové, trochu trpělivosti.

Čtvrtý pokus týkal se vrhání normálních granátů proti pancéřovému štítu. Prudkost vrhu měla za následek, že se granáty sice deformovaly na vnějšku, ale nevybuchly. Lze proto předpokládati se vší pravděpodobností, že pouhý transport po sebehorším dláždění nemohl býti příčinou výbuchu. Vyskytl se názor, že následkem chatrné konstrukce vozu v okamžiku neštěstí spadla jedna bednička na dlažbu a granáty explodovaly. Také tuto myšlenku sledoval jsem od jejího začátku a snažil j sem se získati skutečnou pravdu. I kdybychom připustili možnost této eventuality, pokud se týká vozu, že by nebyl v bezvadném stavu: ač mám dokázaný opak zevrubným šetřením na místě neštěstí, pokládá vojenská správa tuto eventualitu za vyloučenou. Třaskaviny a výbušné látky, ekrasit a tritol, který je právě zde tou iniciativní třaskavinou, působí v prvém okamžiku ve směru největšího odporu a proto, kdyby došlo k výbuchu na dlažbě, musila by býti dlažba, poškozena, snad i jednotlivé dlaždice vyrvány nebo vytrhány, nebo přinejmenším musily by se nalézti sebemenší známky bezprostřední explose. Komise velmi bedlivě dlažbu prohlédla, podobných známek bezprostředně po katastrofě nenašla mimo sesutí dlažby v prostoru asi 2 metrů o nepatrnou část tlakem vzduchu.

Ostatně fakt, že poškozena byla omítka domů na obou stranách ulice teprve ve výši 60 cm nad chodníkem, jasně svědčí o tom, že výbuch nastal na dně vozu a ne na zemi. Vejčitý granát Janečkův, model 21 možno převésti k explosi jedině vyšroubováním klíče a vrhem, při němž docílí se rotační pohyb kol kratší osy. (Ukazuje granát. ) Tedy při vrhu granátem musí se cvičiti vojín tím způsobem, jakmile granát vrhne, aby granát pohyboval se směrem rotačním, Zde je zvláštní kolíček, který z odjištěného granátu vypadne, přiblíží se ty dva poly, roznětka a nastane iniciativní výbuch granátu.

Ve vojenském technickém ústavu dal jsem zkoušeti tritol, třaskavou látku z tělesa ručních granátů i z detonátorů různých ročníků, tedy všech ročníků, které máme na skladě. Zjištěna úplně bezvadná jakost a znovu potvrzeno, že příčinou výbuchu nemohl býti chemický rozklad tritolu, poněvadž tritol je jednou z nejbezpečnějších třaskavin, která nepodléhá změnám chemického rozkladu, nýbrž jak dodnes dokázáno, podléhá pouze změnám působením ultrafialových paprsků. Něco jiného je, jestliže tato iniciativa je přenesena z nějaké jiné třaskaviny. V tom okamžiku účinkuje rasantně, nesmírně rychle v takových zlomcích vteřiny, že se to zdá býti jedinou ranou. Vojenská prokuratura zjišťovala, zdali osudná zásilka nepřišla do styku s nějakými jinými třaskavinami. Výsledek vyšetřování byl negativní.

V Hostivicích naloženy na vůz pouze ruční granáty, a to 31 bedniček, z nichž 9 bylo určeno pro Pohořelec, tam také složeno, a 22 pro kasárna v Karlíně. Zjistiti zdali nešťastní vojíni cestou na vůz nepřijali nějakou jinou zásilku nebylo možno, a proto to pokládám za nedokázané. Přivésti tritol do výbuchu možno poměrně snadno jedině, jak jsem řekl, explosí jiné třaskaviny. Z toho snad vznikla pověst o možnosti sabotáže. Přes nejpřísnější vyšetřování nemáme ji v ničem prokázanou, a proto se o této věci dále nezmiňují. Vyskytla se domněnka, nespočívá-li příčina neštěstí ve vadné konstrukci užívaného granátu. Granát Janečkův užíván byl již v rakouské armádě a od té doby několikráte zdokonalen konstruktivně, takže vojenská správa z nabízených jí vzorů považovala jej za jeden z nejbezpečnějších. Ovšem že každá lidská i strojová práce při největší přesnosti vykazuje určitý stupeň nedokonalosti a musí počítati s risikem.

Z toho, co jsem byl několika slovy předeslal, slavný senát laskavě posoudí, že jsme se snažili stůj co stůj zjistiti příčinu katastrofy. Bylo by mně velmi křivděno a ve vědomí své odpovědnosti slavnostně prohlašuji, že ničeho nebyl jsem tak vzdálen, jako snahy celý případ snad umlčeti, nebo zkresliti. Pro vojenskou správu bylo by pravým vysvobozením z dnešní nejistoty, kdyby zjistila přesně příčiny explose a viníka. Byli jsme odhodláni trestati exemplárně a drakonicky,ale stalo se co je pro nás nejhorší, dosud viníka jsme nenašli a příčinu bezpečně nezjistili. Tím větší odpovědnost leží na nás za lidské životy do budoucnosti. Proto nechť slavný senát vezme na vědomí, že dnešním prohlášením daleko ještě není ukončeno nejpřísnější vyšetřování, které vedeme dále, a o jehož výsledku dovolím si parlamentním sborům podati dodatečně zprávy.

Třetí náš úkol spočívá ve zmírnění následků páteční katastrofy. Jak jsem jíž dříve uvedl, vojenská správa dále vyšetřuje, pokud neštěstí by bylo zaviněno vojenskou, nebo jinou osobou, po případě, pokud jde o vis major. V žádném z těchto případů není vojenská správa k náhradě škod výbuchem způsobených povinna, jedná-li se o zavinění nějakého státního orgánu z ve smyslu ústavní listiny, proto poněvadž ještě nebyl vydán zákon, který by určoval ručení státu za škody, způsobené nezákonným výkonem veřejné moci orgány státními. Za vis major neručil by stát již podle ustanovení občanského zákona. (Sen. Toužil: Pane ministře, to není vis major!) Já vyjmenovávám obě ty věci. (Hlas:To je vis "Rudé Právo!")