O této otázce bylo také některými časopisy diskutováno. Já však považoval za spravedlivé, abych bezprostředně po katastrofě vešel v jednání s Panem ministerským předsedou a panem ministrem financí, aby v tomto případě byla skutečná škoda postiženým vyhrazena, ať již vyšetřováni dopadne jakkoliv. (Výborně! - Sen. Toužil: To ovšem není dobrodiní, to je povinnost!) Já se nebudu příti o to, co je dobrodiní a co je povinnost, já jsem zde vzpomenul jasně ustanovení zákonných o ručení a také neručení státu a na druhé straně jsem připomenul fakt, jaké kroky vláda zařídila.

V předpokladu, že tento názor dojde dodatečného schválení vládou, poskytli jsme raněným a poškozeným nejnutnější zálohy, dali jsme na svůj náklad několik tisíc oken zasklíti, fasády a střechy budov okamžitě opraviti a zvláštními komisemi, složenými ze zástupců vojenské správy, policejního ředitelství a magistrátu, odhadovali jsme výši hmotných ztrát. Mohu s radostí konstatovati, že tato práce byla nám ulehčena korektním chováním se poškozených občanů, Ve většině přepadů došlo k úplné dohodě. Jen v pěti případech protokol poškozenými dosud nebyl podepsán. Tak jeden majitel domu odepřel podepsati protokol pro domněle nízkou mu předepsanou náhradu, druhý pod záminkou, že na židovský svátek protokol nepodepíše. (Veselost.) ve třetím případě pro nepřítomnost majitele domu a v posledních dvou případech pro upřílišněné požadavky poškozených. Všechny tyto případy posuzovali soudní znalci a mohu zase s radostí konstatovati, že právě nemajetní občané při udávání výše svých škod nebyli vedeni žádným ziskuchtivým motivem, z neštěstí se obohatiti na účet státu.

Abych předešel nemilému,průtahu ve výplatě odhadnutých škod, zvláště nemajetného občanstva a umožnil tak co možná nejrychlejší pokračováni jich v zaměstnání a denním životě, nařídil jsem již dnes dopoledne, aby v případech dohodnutých pří slušné obnosy poškozeným byly okamžitě likvidovány (Pochvala.) Sporadicky se objevivší snahu snad dvou neb tří jednotlivců neštěstí pro sebe využíti, odmítneme poukázáním jich na pořad práva civilního. (Výborně!)

A nyní slavný senáte, budiž mně dovoleno, abych několika slovy reagoval na vývody pana sen, Toužila. Pan senátor v úvodu své řeči posloužil si slovní hříčkou, kdy mluvil o tom, kterak tragická událost v Truhlářské ulici prazvláštním způsobem prý zdvihla záclonu s prapodivného pořádku v československé armádě. (Sen. Toužil: Československé republice!) nebo dokonce v Československé republice. Kdyby takováto neštěstí měla býti známkou pořádku jednotlivých států pak by to s námi zle nevypadalo (Výborně!) poněvadž při statistice kterou bychom mohli posloužiti pánům, stáli bychom na místě nejčestnějším. (Výborně! - Potlesk.)

Musím se podiviti tomu, co považoval pan sen. Toužil za kulturní ostudu, vlády, státu a majority. Vytýkal, že ministr národní obrany bude odpovídati zákonodárnému sboru teprve tehdy, když je v pravém slova smyslu vyheverován pány, senátory k tomu, aby promluvil. (Hlas: Dnes je prvá schůze!) Předem konstatují, že dnes je prvá schůze od katastrofy, a za druhé konstatuji, že podavateli interpelace vedle zástupců všech majoritních stran váženého senátu, iniciátory a podavateli této interpelace jsou příslušníci strany, ke které mám také čest já náležeti. Pan senátor z toho může seznati, že nebylo potřebí žádného heverování a že tato interpelace byla asi podána v dorozumění s ministrem. Proto myslím, že ten kulturní skandál scvrká se v niveč. (Výborně!)

Pan senátor Toužil zmínil se o tom, v čem spočívá proviněni ministra a měl to políčeno na obě strany. Buď o tom ministr ví, na čem se ta munice vozí a pak je vinen, nebo to neví a pak je zase vinen a odpověden. Bylo případnými výkřiky dostatek na věc reagováno a myslím, že si to nezaslouží vážnějšího po té stránce rozhoru. Bylo by malicherným, činiti resortního ministra odpovědným za transport munice poněvadž to by se přece trochu vymykalo z mezí možností co můžete od ministra žádat. (Souhlas.)

Pan senátor zmínil se zde o tom, že podle jeho názoru já věřím, že mluvil s někým, kdo se za odborníka vydává účinek ručního granátu při výbuchu je jiný. Způsob explose, objevivší se v Truhlářské ulicí, neodpovídá prý ručnímu granátu měl snad na myslí jiné výbušné látky hlavně ekrasit. Naopak, podle provedených zkoušek a úsudků všech pyrotechniků a odborných znalců nese na sobě výbuch v Truhlářské ulici charakteristické známky explose tritolu, který na rozdíl od ostatních třaskavin, hlavně ekrasitu, jenž působí na strany, více dolů a teprve pak nahoru, obyčejně působí směrem nahoru a vylétne to jako komínem. Také tam bylo viděti, že směr výbuchu určovala celá korba a to tak že výbuch šel nahoru v kónusu z menší základny, stále se rozšiřoval a nahoře byl také nejintensivnějším. Nešťastní vojínové odnesli to svými životy a je zajímavo, že ten odpor, který způsobovali svými zády sedíce na kozlíku stačil, aby zachránil koně, kteří nebyli zabiti. Byla to tedy nešťastná náhoda pří té příležitosti, ale to jsou charakteristické známky explose tritolu. Rozhodně popírám na základě přesných šetření v muničním skladišti v Hostivicích a na základě svědectví stráže na Pohořelci, že by byly bývaly na voze naloženy věcí, které zde vzpomenul pan sen. Toužil, jako miny nebo letecké bomby. (Hlas: Leda, že tam přišly později!)

Pan sen. Toužil se mně táže, zdali je možno voziti ruční granáty po vozech v pravé poledne. Ruční granát je dnes nepostradatelnou součástkou výzbroje každé armády. (Výkřik: Komunistů zvláště!) Ale všude. Rudá armáda velmi pečlivě a svědomitě stará se o to aby, každý muž pěchoty byl vyzbrojen a vycvičen v ručních granátech. To je ten rozdíl proti vedení války z dřívějška. Právě zákopový způsob boje vynutil si novou zbraň ve formě ručního granátu. Před válkou jen malé specielní části armády učily se vrhati granáty, kdežto dnes u pěchoty každý pěšák bezpodmínečně musí uměti zacházeti s ručním granátem a je jimi také vyzbrojen.

V pravé poledne byly prý vezeny. Poznamenávám, že podle platných předpisů, které jsou ovšem z roku 1905, které však my stále doplňujeme a obnovujeme, je zakázáno voziti granáty a třaskaviny v jiné době než denní a mohu děkovati osudu, že se to tam vezlo právě v době denní, neboť největší intensita výbuchu byla nahoře v těch prvých a druhých poschodích a kdyby byly bývaly příbytky v úzkých ulicích obydleny lidmi, kteří by spali těsně u okna, mohl býti počet zraněných daleko větší. (Tak jest!) Tedy je přímo zakázáno voziti tyto transporty v jinou dobu než denní.

Pan sen. Toužil se dále táže, proč jsme jeli Truhlářskou ulicí. Zde podléháme my jako ostatní komunikačním předpisům jízdního řádu a policie. Granáty prý byly vezeny do kasáren. Co tam s nimi? táže se pan sen. Toužil.

Granáty patří k nutné výzbroji vojska k náhlé jeho pohotovosti pro posádku a předpis nařizuje pro tento případ polní výzbroj vojenských osob. (Sen Skalák: Nemáme válku! Na koho jsou ty granáty?) Račte býti bez starosti na vás granáty připraveny nebyly na vás stačí pendreky. (Hlučný potlesk koaličních senátorů. - Odpor a výkřiky německých a komunistických senátorů. Sen. Herlinger (německy): Bud musí odvolati, anebo musí jíti! Sen. Beutel (německy): Bezmezná drzost! - Ohromný hluk. - Předseda zvoní.) Neračte se rozčilovati, ministr není proto, aby se dal urážeti beztrestně! Já jsem člen zákonodárného sboru jako vy. (Sen Bodnar: To je inteligence? Fuj!) Dovolte, já jsem poslanec také a jestli mne někdo uráží. (Hluk. - Výkřiky německých senátorů.) Ale vás se to netýkalo vůbec. (Sen. Toužil: Pane ministře, vy jste poslal policajty a pendreky na komunisty! Váš výrok znamená drážditi policii, aby vzala na komunisty pendreky! Sen. Bodnar: To je vaše demokracie. Předseda zvoní. Výkřiky. Jsme nějaká zvěř, aby se na nás posílala policie s pendreky? - Sen. Sochor: Máme čestnou a poctivou minulost a vy nemáte práva posílati na nás policii s pendreky, my jsme nic neukradli! - Hluk. Výkřiky: Ať jde dolů!)

Předseda (zvoní): Pánové poskytnu vám možnost. (Neustálý hluk.) Cítíte-li se býti uraženými, poskytnu vám možnost, abyste na slova pana ministra mohli reagovati. To je zcela přirozené. (Výkřiky komunistických senátorů.) Dovolte, abych já nyní promluvil. Neznám ohledů ani napravo, ani nalevo zastupují celý senát. Pokud se týče výroku pana ministra, považují sám tento výrok za nevěcný a poskytnu vám příležitost, abyste naň reagovali. To je zcela přirozené nyní máme však zájem na tom, abychom o tomto neštěstí zvěděli pravdu. (Hluk. - Výkřiky: Volejte k pořádku.) Předseda svou povinnost vykonal, zachovává se naprosto nestranně a vy máte možnost reagovati. (Výkřiky komunistických senátorů. - Předseda zvoní.) Bohužel, nemohu zjistiti, kdo z oposice užil výroků velmi neslušných a společensky nemožných. Neznám ty pány, kteří výroků oněch užili a litují toho, že na druhé s.tramě padly výroky, pro které kdybych věděl, kdo jich užil, musil bych volati k pořádku. (Hluk.) Dovolte abych zde jednal naprosto nestranně. (Hluk neustává. Předseda zvoní: - Výkřik: Ať ten urážlivý výrok odvolá!)

Ministr Stříbrný (pokračuje): Neodvolám. Poněvadž není co odvolávati. (Hluk.) Pan sen. Skalák tázal se mne, na koho jsou ty granáty. Odpověděl jsem: Na vás ne, poněvadž jsem byl podezříván také s druhé strany, na vás by stačily pendreky. (Hluk) To jsem řekl, nic jiného. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní ): Prosím pana ministra, aby také neužíval těchto výroků. (Výkřiky: Ať se omluví!)

Ministr Stříbrný ( pokračuje): Ne! Tím jsem chtěl zdůrazniti, že péče o bezpečnost na ulicích patří policií a nikoli armádě. (Hluk.) Dovolte mně, budu okamžitě hotov (Hluk trvá.) Katastrofa, její rozsah zvětšen byl nekontrolovatelnými pověstmi a přehnanými novinářskými informacemi o nichž těžko uhodnouti, pokud byla jejích vodítkem honba za sensací a pokud zlá vůle. (Hluk.)

Předseda: Pánové, prosím o klid! (Hluk trvá. - Sen. Pánek: Vylučovat! Vylučovat!) Pánové, já jsem pana ministra napomenul. Já také jsem prohlásil jeho výrok za nepřípustný. Kdyby však byl dále hluk, který porušuje vážnost senátu, v tom okamžiku použiji s veškerou přísností jednacího řádu, poněvadž jako předseda senátu si nedám diktovati. Napomenuli některého pána zde dvakráte, vícekráte ho k pořádku napomínati nebudu. (Hluk trvá.)

Ministr Stříbrný (pokračuje): U některých činitelů jasně vystoupila snaha, použíti neštěstí k boji proti československé armádě. Lidé, kteří o svobodu tohoto státu ničím se nepřičinili, nic za ní neobětovali nenašli správný poměr k armádě. Ale spekulace v tomto směru ztroskotala. neboť narazila na patriotické přesvědčeni a náladu veškerého obyvatelstva republiky. (Výborně! - Hlučný potlesk koaličních senátorů.) Všeobecná účast a smutek v neštěstí nejlépe o tom svědčí. (Výkřiky.) Právě tento případ nechť je důkazem jak je třeba silné zdravé armády. (Tak jest!) na obhajobu svobody tohoto státu, života a majetku našeho občanstva. (Výborně! Potlesk.)

Bude snad zajímati pány, že množství třaskavin, které vybuchlo v Truhlářské ulici, nutno odhadnouti na necelých 50 kg. Račte uvážiti, pánové, jaké spousty dovedlo by způsobiti bombardovací nepřátelské letadlo, které nám může spustiti na Prahu 2000 kg třaskavin daleko větši účinností. Pobuď nedojde k všeobecnému odzbrojení, jen silná, každým okamžikem boje schopná, morálně ničím nepodlomená, dobře vyzbrojená armáda je nejbezpečnější zárukou, že mírumilovné obyvatelstvo tohoto státu může s klidem věnovati se svému životu. (Výborně!)

(Sen. dr. Heller [německy]: Právě tak mluvili všichni rakouští ministři války Georgi Krieghammer, doslova to řekli tak, ani slůvkem jinak!) Jen s tím rozdílem, že tam jste vy takto mluvili a zde mluvím já ve vlastním státě.

Přecházím k závěru. Intaktnost a schopnost československé armády budu proto vždy hájiti všemi a i nejpřísnějšími prostředky proti každému. (Výborně. - Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu je přehlášen pan sen. Ant. Novák. Uděluji mu slovo.

Sen. Ant. Novák: Slavný senáte! V úvodu považuji za svou povinnost jako člen vládní strany prohlásiti, že nesouhlasím s výrokem pana ministra, který zde před chvílí pronesl. Na straně druhé, pokud jedná se o katastrofu z 5. března, prosím, aby byla posuzována nikoli s hlediska stranického. Ani já nemám úmyslu, posuzovati ji s nějakého stranického hlediska, ale je povinností naší vysloviti se, posouditi a snažiti se zabrániti zjevu, který se stal minulý týden.

Slavný senáte! Lituji, že na počátku zde snad i úsměvy bylo viděti. Ten, kdo byl přítomen v pátek krátce po katastrofě na místě, jistě nenalezne úsměvu na tváří, naopak hluboce se mu katastrofa zaryla do paměti. Má pracovna je vzdálena vzdušnou čarou necelých 400 metrů od místa katastrofy. Krátce po výbuchu jsem spěchal na místo a není potřebí - bylo to v obrázkových časopisech abych zde zdůrazňoval, anebo znovu předváděl, že to byla vlastně malá ukázka války účinek explose třaskavin v jedné části města.

Já v úvodu s uznáním konstatuji pohotovost pražských hasičů policie, vojska i ochranného sboru, s uznáním kvituji, že veškeré tyto složky vykonaly co nejrychleji dílo, které uznání zaslouží. Na místě katastrofy jsem byl tázán jedním z pánů žurnalistů, co o věcí soudím, Prohlásil jsem, že je to lajdáctví. V plném vědomí své odpovědnosti a v plném vědomí silného výrazu tohoto slova, jistě neparlamentárního, ani slabiky z tohoto slova ani dnes neodvolávám, dovolím si podrobněji to doložiti a budu velmi povděčen povolaným činitelům se strany ministerstva národní obrany, když názory mé opraví a když mě přesvědčí o tom, že ostrý výrok, kterého jsem použil, v daném případě není na místě. (Místopředseda dr. Soukup převzal předsednictví.)

Pan ministr jíž zde dal některé odpovědi, kde jsem sám chtěl klásti otázky, ale přiznám, že v plném rozsahu s odpovědí pana ministra spokojen nejsem. Prosil bych pana ministra, aby dal jasnou odpověď na otázku, od které doby vozí se po Praze ruční granáty do kasáren ve středu města, v jakém množství nalézají se v jednotlivých kasárnách a co s nimi vojáci v kasárnách dělají. V kasárnách se s ručními granáty necvičí. Ruční granát, pravda, je nejmodernější tak zvanou, promiňte mi nejnebezpečnější zbraní na bojišti ve frontě, v případě útoku. Ale že by bylo. (Hlas: Napřed to musí umět!) Pane kolego, v kasárnách ani ty s nim nebudeš cvičit. Já velice pochybuji, že bys v kasárnách s ručními granáty cvičil. Já jsem činil námitky, že granáty byly vozeny na voze,o kterém pan ministr hovořil. Račte mě dovoliti pokud čas stačil, já jsem se také dal informovat od odborníků a pan ministr dovolí, slůvko "všichni odborníci není zde na místě. Je možno prohlásiti "někteří odborníci". Já jsem se dal informovati od odborníků a ti mají také své stanovisko a ti, pokud jedná se o dopravu, vycházejí z toho hlediska, že doprava ve dne je dvojnásob nebezpečná. Prosím, připusťme, velectění pánové, že ke katastrofě v pátek nedošlo. Podle policejní zprávy v Praze je denně 15 i více srážek všech druhů možných vozidel na pražských ulicích, což je pochopitelno, poněvadž Praha vzrostla, ale ulice se nemohly rozšířiti. Jakému nebezpečí bylo vystaveno obyvatelstvo Prahy každodenně, když se po Praze vozí takové třaskaviny, račte mě odpustiti ten výrok, jako kyselé okurky. Prosím, já bych řekl ještě jedno, Mně vytýkala část české žurnalistiky, že jsem se na místě katastrofy dopustil mentorování a komandování. Slavný senáte. Za to mé mentorování a komandování přejímám úplnou odpovědnost. A prosím, z čeho o to mé mentorování a komandování sestávalo? Na ulicí ležely trosky vozu. Hřídel ležel ve středu ulice, okraje se železnou obručí ležely sto kroků dále. Pochopitelně při každém vyšetřování i tato otázka v prvé řadě padá na váhu. Od půl jedné, kdy přišel tuším jeden z prvých pánů důstojníků - pan kolega tam byl přítomen - jsem pozoroval, co se s těmi troskami vozu stane. Později, po druhé hodině přijely vojenské vozy k odklizení trosek a staviva a nakládají zbytky vozu do trosek staviva, aby to bylo odvezeno na smetiště. Prosím, požádal jsem důstojník a aby trosky vozu vyjmul z trosek staviva, aby mohly býti případně použity pro vyšetřování. Je-li to mentorování, zodpovídám je.

Já jsem dále novinářsky vytkl, že jsem v jednotlivostech nebyl spokojen s výkony některých pánů důstojníků. Vytýká se mně to jako mentorování. Slavný senáte! Kdo prodělal světovou válku, tak je poněkud kozák v půtkách tužený a hned mu nenaskakuje husí kůže. Ale kdo z vás byl přítomen, viděl tu krvavou skvrnu po pravé straně, kde se tělo jednoho nešťastníka odrazilo a letělo o tři domy dále, kde se roztříštilo na římse druhého patra, kde zůstaly cáry masa, kde byly také rozstříknuty bílé skvrny, snad mozek, viděl, že se tam po té objevil vojín s koštětem v ruce a toto smetal dolů. Prosím, požádal jsem službu konajícího policejního úředníka, aby zamezil takovému nedůstojnému odklízení zbytků nešťastných vojínů. Ten pokrčil rameny. Rozkaz dal důstojník, já nemohu nic dělat. Obrátil jsem se na blížícího se policejního komisaře Horního Nového Města, aby to zamezil a ten teprve zamezil toto nedůstojné jednání, kde někteří páni důstojníci ztratili hlavu. Prosím, to je moje mentorování, kterého jsem se na místě činu dopustil. (Sen. Chlumecký: Oni vás vyhodí z partaje!) Ne, to ne. (Sen. Jaroš: U nás nedávají zámek na ústa!)

Já se nemusím báti. Prosil bych pana ministra, pan ministr zde vykládal velmi obšírně podle posudků veškerých odborníků, že výsledek je neznámý. Já mám také posudky odborníků a odborníci tito mají poněkud jiné názory. Totoť jsou zbytky (ukazuje různé kovové úlomky), které jsem já nasbíral v jednom průjezdu. Já jsem se zeptal odborníků a za souhlasu pana ministra v poslední chvíli jsem si obstaral z vojenské továrny fotografii (ukazuje fotografii s kovovými úlomky granátů), jak vypadá střepina granátu po explosi, když nastane pravidelná explose. Takto vypadají střepiny granátů po pravidelné explosi, kdy nenajde se ani jeden takový veliký kus (ukazuje kovový úlomek), kdy prosím, ani vrchní obal se neodloupl od jádra, kdy vrchní obal je částečně ohnut, ale od jádra se neodloupl. To jsou střepiny, které jsem nasbíral pouze v jediném domě. Mám dojem, a to mě potvrdí odborníci, to není názor můj opakuji, to je stanovisko odborníků, že zde mělo býti slyšeno více odborníků a že by bylo bývalo velmi důležité, kdyby příslušní činitelé veškeré tyto trosky sebrali. Jsou to granáty. Zde je značná 22 z roku 1922. Byli bychom tím způsobem snad přišli blíže na stopu, jak k tomu došlo. Já jsem byl v prvém okamžiku také na rozpacích. Dnes mám určitý názor, ne svůj, opakuji znovu, kde mne přesvědčili odborníci, a já budu míti ještě jednou možnost s panem ministrem pohovořiti, kteří odborníci podali informace panu ministrovi a kteří podali informace mně, aby se snad mohli sejíti a konečná výslednice aby se zde nalezla. Podle posudku odborníků, kteří informovali mne, a já tomu věřím, zde tato fotografie tomu nasvědčuje a tyto trosky také, že je vyloučeno, aby explose nastala normální cestou, že by snad chybný náboj a látka, která exploduje, sama explodovala. Explose nastala tlakem se strany Explose nastala tlakem se strany a je povinností vojenských orgánů, aby zde a případně snad později, v branném výboru, vysvětlili a doložili, jakým způsobem k tomu tlaku se strany, došlo. A já bych panu ministrovi posloužil, aby mohl jíti po stopách. Kladl bych otázku na pana ministra, jaké jsou poměry v divisní zbrojnici tam za branou? (Výkřiky. V Hostivicích?) Kdy konal velitel zbrojnice poslední prohlídku. Jakým způsobem velitel zbrojnice koná svoji povinnost? (Výkřiky. Aha!) Prosil bych dále pana ministra, aby dal zjistiti, co dělalo a co dělá naše zvláštní dopravní oddělení ve zbrojnicí pod velením štábního kapitána. Máme dopravní oddělení. Co dělalo v daném případě toto dopravní oddělení? Prosím pana ministra, aby dal zjistiti zdali staly se případy, aby ze zbrojnice byly vedle těch bedniček, o kterých zde pan ministr vykládal, také převáženy rozbušky. Potom, prosím, budeme moci dojíti ke správnému závěru a budeme mocí také posouditi, kdo to zavinil.

A když toto jsem sledoval a dal jsem se poučiti, nemohu ani dnes v nejmenším od volati ze slova "lajdáctví" jediné písmeno (Výborně! [na straně komunistů] - Výkřik: Jestli to není něco jiného!)

Půjdu dále. Pan ministr jistě za to nemůže, pana ministra neobviňuji. Ale já prosím pana ministra, aby se dal informovati, jaké jsou poměry v Josefově, kde je divisní skladiště v Josefově umístěno, kolik metrů od něho bydlí rodiny a kolik rodin tam bydlí? Prosím pana ministra, aby se dal informovati, jaké jsou poměry, v Terezíně, kde se nalézá divisní skladiště třaskavých nábojů v Terezíně, jak daleko a za jakých okolností se tam s těmito třaskavinami zachází. Prosím pana ministra, aby se dal informovati o tom, jakým způsobem je uskladněna třaskavina trhací látky v Levici na Slovensku? Pan ministr sám se přesvědčí, že je mnoho shnilého atd.

My stojíme na půdě republiky, my tuto republiku uznáváme a my víme ještě dnes, že potřebujeme armády, ale prosím potom, také tu musí býti dbáno všeho toho, co nám zaručuje, abychom zbytečně neměli to, co se stalo posledního pátku. Zde je potřebí dáti záruky, zde nelze prostě říci, snad je to vyšší moc. Jak se dá mluviti o vyšší moci? Vyšší moc nastává tehdy, když se vymyká duchu lidskému a síle lidských rukou, zabrániti něčemu. Když se to však nevymyká, obzvláště dokud to není náležitě zjištěno a prozkoumáno, o vyšší moci v žádném případu se mluviti nedá. O žádné vyšší mocí se mluviti nedá ba naopak můžeme snad děkovati osudu, že ta katastrofa nenastala za jiných okolností ještě na místě více frekventovaném. Prosím, tam je gymnasium, přes 400 dětí je v něm, přes 200 jich chodí Truhlářskou ulicí nahoru, což kdyby se stala katastrofa v době, kdy dětí jdou ze školy?

Pan ministr plným právem prohlásil, že je to na příkaz policie. Špatné vysvědčení si vystavuje policie, když dává třaskaviny dovážeti v době, kdy děti chodí do školy, když sta dětí každým okamžikem může býti zmrzačeno a pobito. Přirozeně to jsou důvody, které nás vedou k tomu, abychom velmi důrazně protestovali, abychom velmi důrazně trvali na tom, případ vyšetřiti a viníky potrestati.

V poslední schůzi branného výboru tohoto slavného sboru bylo projeveno přání, aby pan ministr dostavil se do příští schůze a podal vysvětlení o množícím se počtu sebevražd v naší armádě.

Ještě k tomu nedošlo, ještě ta schůze se nekonala a přirozeně dnes pan ministr měl povinnost podávati vysvětlení třebas kusé o katastrofě, která krátce na to následovala. S díky kvituji, že pan ministr zde konstatoval ochotu úhrady škody všem občanům v Truhlářské ulicí. Mám v kapse některé stížnosti na komisi vyšetřující, která počínala sobě způsobem, zjistím-li to, mám to prozatím písemně podané ne právě korektním. S díky kvituji, že pan ministr se postará o to, aby byly odčiněny škody na zdraví i na majetku, každému, kdo je utrpěl, aby škoda byla odčiněna. Pravda, ztracené dva životy mladých hochů žádným obnosem nelze nahraditi. Budiž mi dovoleno dnes ještě vysvětliti své stanovisko nad řečí pana kuráta Medka, který se včera s těmito ubožáky v kapli posádkové nemocnice rozloučil. Pan kurát Medek má jistě plné právo, aby založil svoji řeč podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale není potřebí vyhrožovati tvrdou pěstí proti někomu tam, kde je potřeba napřed vyhledati viníky a v prvé řadě ty potrestati.

Nebudu se více touto otázkou zaměstnávati. Prosím pana ministra, aby na jasné dotazy, které jsem zde vznesl a které mám opřeny o dobrozdání odborníků vím, že mi nemůže dáti odpověď okamžitě, to dovedu chápati, ne mně, ale celé veřejnosti, na výtky které jsem zde přednesl, dal také náležité vysvětlení.

Velmi trapně působilo, když vojenské úřady den po katastrofě pražské velitelství zbrojnice v Ruzyni kategoricky odmítali dáti jakékoliv informace tisku, namítajíce že nemají možnost tisk informovati. Z druhé strany také žádná informace nepřicházela, než to strohé nedostatečné vysvětlení že bedničky byly řádně" zaplombovány. To ovšem nestačí a prosil bych, aby pro příště kde odpovědnost úřadů v každém případě je tak velká, bylo pracováno k tomu zabrániti katastrofám. Můžeme a musíme se připravovati na obranu vlasti, ale nemusíme zde dělati takové experimenty, které stojí nejen několik lidských životů a úhon na zdraví, ale také milionové škody. Je to oprávněný požadavek, za který jistě také pan ministr odpovídá a my všichni dohromady. Odstraňte kasárny z města na periferii. To je krajní požadavek, který již v zájmu nejen Velké Prahy, ale i ostatních měst je potřebí připravovati.

Jak jsem se jíž letmo zmínil, my vždy o třaskavinách a podobných otázkách hovoříme, když katastrofa přijde, ale za půl roku nebo za rok všechno běží dále ve své vyjezděné koleji. Před léty vyhořely letecké dílny a dodnes není příčina jejich požáru zjištěna. Tehdy také jsem zjistil, že v samých Vysočanech naše armáda má skladiště benzínu. Doufám, že tam to skladiště benzínu dnes již není, že je odstraněno, ale prosím, aby právě armáda a ministerstvo národní obrany nenechávalo dojití vždy ke katastrofě a snažilo se jí zabrániti. Zvláště pokud se užívá a bude užívati tak nebezpečných zbraní, jako jsou ty, o kterých zde bylo mluveno. (Místopředseda Donát ujímá se předsednictví.)

V závěru opakuji Celý vývoj události od pátku, postup vyšetřování, pokud jsem měl možností jej sledovati a nahlédnouti do něj i odpověď pana ministra mne vede k tomu, že ani v této chvíli nemohu ničeho odvolati a musím trvati na tom, že katastrofa byla zaviněna lajdáctvím v naší armádě. (Výborně!) Povolané úřady mají povinnost zabrániti tomuto lajdáctví a zabrániti tím také dalším katastrofám. (Výborně!)

Místopředseda Donát: Slovo si vyžádal pan ministr národní obrany.

Ministr Stříbrný Slavný senáte! Budiž mi dovoleno několik poznámek k vývodům pana sen. Ant. Nováka. Vojenská správa je pochopitelně každému povděčna za všechny pokyny a zájem, který tryská z opravdové vůle po nápravě všech poměrů v armádě. Já také s pečlivostí zaznamenal jsem si všechny dotazy, které pochopitelně vyžadují času, abych mohl na ně náležitě odpověď panu senátorovi a interesentům dáti.