Posledním kouskem jsou jazyková nařízení. Tu se ukázalo, že lid skutečně je blízek vypuknouti, 28. únor dal popud ke schůzím jakých v Československu bylo pořádku. Snad to není vůbec bez souvislosti, že právě v Praze v tuto dobu dopravovány jsou granáty ulicemi do kasáren a na všechna místa, snad se řeklo u čerta ten 28. únor nakonec se lid přece probudí a mohl by sebou jednou hnouti, musíme ty věci dopraviti sem, abychom každého muže potřebovali jen vyzbrojiti, abychom ty lidi potřebovali jen poslati ven, aby vystoupili proti lidu. Možná, nemohu to dokázati. (Výkřiky na levici.)

Tato jazyková nařízení jsou něčím, co my Němci nikdy a za žádných okolností nebudeme moci snésti. Vzpomeňte si, jak vznikla, 6 let to trvalo, než jste to nařízení vydali. Jak se mluvilo před 6 lety? Jazykový zákon, tak se pravilo, je přísný, ale věc jen tak ostře vypadá prováděcím nařízením se zmírní, nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. A tehdejší ministr vnitra Švehla prohlásil >Ano, jazyková nařízení budou bezpodmínečně předložena parlamentu, budou napřed předložena ústavněprávnímu výboru." A vida ministerské slovo jest ovšem zrušeno, není to první ministerské slovo, které bylo zrušeno. Je smutné, že se to může státi. V dřívějších dobách toho nebylo, aby některý ministr jednoduše nebyl splnil daného slova. Byl by šel, anebo jinak vyvodil důsledky, ale nebyl by si nikdy dal říci, že jakožto ministr státu svého slova nedodrží. A potom. Co dělají jazyková nařízení? Nedekretují nic jiného nežli nás za státní občany nikoli druhé třídy, nýbrž poslední třídy. Jsme Heloty. Styděti se musíme, když to čteme, někdo je Němcem a stojí zde ve státě a když řekne jsem Němec a mluvím německy, musí si již dáti pozor, zdali několik lidí nezačne do toho bíti pendrekem, anebo snad šavlí. Jazyková nařízení jsou tak rafinovaná a promyšlená, že působí jako útok plynem. Jak ve válce jedovatý plyn vniká až do posledního zákopu a do každé brázdy a všechno ničí, tak účinkuje také jazykové nařízení smrtelně v naší obecní samosprávě. Je přece přímo hrozné, podíváme-li se na to, že v říšském svobodném starém německém městě Chebu zasedá jediný český obecní radní, který vstane, mluví česky a žádá české zápisy a vyřízení. Jazykové nařízení mu dává za pravdu. Pánové, což nemáte citu pro to? Jak to musí každého Němce pobouřiti? To vzbuzuje nenávist, kterou jiným způsobem nikdy nemůžete vzbuditi. Je to, jakoby se to dělalo přímo uměle, drážditi, aby někdo šel přes dovolenou hranici, aby pak bylo lze se ho uchopiti, učiniti ho nemožným a odstraniti. Každý sebe nepatrnější poštovní zaměstnanec dělá si přímo smích z toho, aby po nás Němcích šlapal, nebo dokázal, jak velikým pánem je vůči německému poplatníkovi. Nějaký kůň narazí na poštovní schránku - to jistý kolega nedávno konstatoval - poštmistr sejme poštovní schránku, myslí, že my nyní máme sami chodit k poště, sami odevzdávati dopisy a jem snad také ještě hlásiti, co v nich stojí. To by se vám tak hodilo. Nevzal by člověka čert? Advokát píše v nějaké věci dopis do Frauenreuthu "im Egerlande". Pan ministr řekl sám, že toto místní onačení "im Egerland" jest oprávněné, toto označení je však také nutným, poněvadž může býti více Frauenreuthů a poštovní úředník měl by býti vděčen - kdyby byl poštovním úředníkem a nikoli šovinistickým štváčem - poněvadž by mohl balíky a poštu správně dopravovati. To jsou všechno věci, které tak pobuřují a působí tak, že musíme žádati - naše obyvatelstvo to také dne 28. února žádalo a všude volalo - aby jazyková nařízení byla odvolána. A já pravím vám, německým soukmenovcům, všichni měli by zde držeti spolu, a tvrdím, že by se zde vůbec nemělo vyjednávati, pokud tato jazyková nařízení nebudou odvolána. (Souhlas na levici.) To by bylo chování, jež by musilo nastati, právě tak jako jsme dnes nesměli strpěti, aby ministr, člen vlády, vůči senátorovi vyřkl takovouto urážku a hrozil mu pendrekem, i když přímo nehrozí, přece opovržlivě řekne. Na vás stačí pendrek. Pánové! Na obranu těchto všech poměrů, jak jsem je zde vylíčil, máme vydržovati tak nesmírné vojsko, které také ještě ke všemu ohrožuje zdraví státních občanů, jak se ukázalo v Truhlářské ulici. Mám za to, že nepotřebujeme žádného vojska a že nemůžeme potřebovati žádného vojska, dokázal jsem před tím na jiných bodech i táži se: K čemu uzavřel pan dr. Beneš svoje úmluvy? Po jeho názoru poskytují mu přece úmluvy bezpodmínečně jistotu ve všech směrech. K čemu musí vydržovati tak nesmírné vojsko, když vidí, že nikdy nebude lze tyto hranice uhájiti? Má také Malou Dohodu, o které se dříve tolik mluvilo. Najednou o ní ničeho více neslyšíme. Snad se z Dohody stala kachna. Ale táži se, kde je duch Locarna? Lze ho snad spatřovati v tom, když pan Mussolini vstane a Německo potřísní jedem a žlučí, posměchem a výsměchem, poněvadž ví, že si samo svázalo ruce v Locarnu a že nyní nemůže z toho více uniknouti. Je to duch Locarna? Anebo jsou to snad jazyková nařízeni? To není duch Locarna. Pravím, duch Locarna je vůbec tatáž lež a tentýž podvod, jak od počátku světové války panuje v celé Evropě. V celé Evropě panuje od světové války lež a podvod, neboť všechno, o se mluví a koná, směřuje jen proti všemu německému a k tomuto účelu používá se každého prostředku, žádný prostředek není příliš špatným k dosažení tohoto cíle. Se lží o vině na válce to začalo, víte, jak tisk Nortfioliffův lhal, a kdyby nebyl lhal, nebylo by se nikdy podařilo způsobiti takový zmatek ve světě, jak se skutečně stalo, vy víte, že články Wilsonovy spletly naším statečným vojínům v našich zákopech hlavu, takže tito udatní vojínové sami složili zbraň, poněvadž této lži a tomuto podvodu věřili, vy víte, jak nám uškodil memoir III. Tento memoir III. nám uškodil více, nežli několik falešných tisícifrankových bankovek, které se nyní dostaly do oběhu. To nám sudetským Němcům nesmírně více uškodilo v St. Germainu a Versailles. A Locarno samá není po mém názoru nic jiného nežli lež a podvod a ukáže se také býti lží a podvodem, a v zájmu Německa bych skoro uvítal, aby tomu tak bylo. Neboť je nemožno věřiti, že si národ, jako je národ německý, má sám na věčné časy svázati ruce, jen aby druzí byli klidní a spokojeně mohli spáti, majíce vládu nad německým národem. To je protismyslné, nemůže se trvale udržeti. Ostatně vidíte, jakou cenu má Locarno nyní při vyjednávání v Ženevě. Není to přímo skandální, když tam byla učiněna jistá ujednání a když se najednou začne s novým vyjednáváním o zcela novém sestavení Rady Společnosti Národů a této celé instituce. Krajané! Máme nyní 150.000 mužů vojska. Itálie se svým Mussolinim se svým jak to mám hned říci (Výkřiky Imperátorem!), imperátorem Césarem má pouze 122.000 mužů, Amerika má ještě méně. Jel jsem nyní s jistým Američanem, který mi dělil, že v celém New Yorku je 200 vojáků. Uvažte, pro celý New York! A pro celou Ameriku není ani 100.000 aktivních vojáků A my musíme udržovati tento obrovský vojenský etat. Co mohli bychom s těmi penězi učiniti, kdyby se vojsko rozpustilo? Jak mohli by býti placení úředníci a učitelé, jak bylo by lze platiti dluhy, jak by vše vypadalo, kdyby se těchto obnosů správně využilo! Opět opakuji ještě jednou, tato hra na vojáky nemá pro Československo žádného účelu, a pravím dále, že Československo takovou to drahou hru na vojáky nemůže zaplatiti a udržeti. A proto pryč s celým vojskem! (Potlesk na levici.)

Místopředseda Donát: Slovo má pan sen. Sehnal.

Sen. Sehnal:Vážený senáte! Stojíme ještě v čerstvém rozrušení po veliké katastrofě v Truhlářské ulicí a je přirozeno, že i dnešní debata je trochu rozrušená. Prohlašuji za klub, k němuž přináležím, že co nejvíce litujeme ztráty dvou životů a všech ostatních obětí, které tolik bolesti musily vytrpěti. Ale, vážený senáte, na druhé straně, přece jenom se nám zdá, že věc sama není taková, abychom mohli přímo někoho viniti, jak, bohužel, s některých stran se stalo. A mám, za to že velmi málo radosti by měli ti, se kterými jsme projevovali dnes účast, kdyby byli měli příležitost viděti slavný senát, jak se choval při této debatě. Scény, které jsme zde viděli, váženi pánové, rovněž slova a často nevkusné poznámky, které zde padly, jistě velmi špatně přilehala k této velmi vážné věci.

Tenor oposičníků zněl: Militarismus je vším vinen. Slavný senáte a vážení pánové na levo! My jsme vám to řekli ne jednou, ale několikráte, že militarismu u nás není, že my stavíme pouze obrannou armádu a tuto - vážení pánové, račte vzíti na vědomí - také si za každou cenu v náležité síle udržíme. (Výborně!) Vážení pánové z levé strany mluvili zde o demokracii. A, tu skutečně zaráží, zejména i když tak člověk slyšel z úst těch vážených kolegů se strany komunistické, jakým způsobem úžasně lituji těchto dvou životů, kterých jistě také my litujme nejvíce. Ale při tom zapomínají jednou, že jejich patron. (Sen. Šturc: Rusko?) Vážený pane kolego, nezbude nic jiného, Rusko je vaším patronem, když jste si na něj vzpomněl, tedy vám ho presentuji. Toto Rusko je jistě velmi dobrým v této věcí příkladem, jakým býti nemá. (Sen. Šturc: Proti ruským sedlákům jste ještě malí!) Pokud této věcí se týče, my ruským sedlákům nezávidíme a jsme přesvědčeni, že tito ruští sedláci jednou si také tuto vaši věc tam náležitě zlikvidují. (Sen. Šturc: Ale dovedu stavěti lépe než vy!) Mám jeden dojem, vážený senáte, že by bylo zbytečné, abych přes příliš dlouho mluvil. Jedno je jisto, že litujeme všichni jako lidé toho, co se stalo, a naší svatu povinností je, abychom tuto věc, pokud se dá napraviti, napravili. Ovšem lidské životy, které jsou ztraceny, ty už nenahradíme, rovněž nenahradíme synů oněm dvěma matkám, o něž tyto přišly. Leč ostatní věci přece jen jsou nahraditelné a tu jsme rádi, že jsme slyšeli z úst pana ministra Stříbrného, že už veškeré kroky byly podniknuty k tomu, aby se náhrady každému náležitým způsobem dostalo.

My bychom si přáli jedno. Aby vyšetřování pokračovalo dále, jak už pan ministr prohlásil rovněž, aby pan ministr vzal za podklad dalšího vyšetřování celou řadu námětů, které zde byly předneseny. Jsou to věci jistě velmi důležité, které snad mohou přinésti kus světla do celé věci. Žádáme přirozeně, aby ta náhrada byla opravdově úplná vzhledem ke všem těm, kteří byli poškozeni a do budoucna bychom si přáli jedno, aby věc byla vedena ve správě naší armády takovým způsobem, aby bylo dbáno největší opatrnosti, aby takovéto případy nikdy více se nestaly, aby bylá co největší bezpečnost všeobecná, jak těch vojínů, kteří tyto věci opatřují, tak i ostatního obyvatelstva.

Vážení pánové! Ohledně toho militarismu u nás řekl bych jedno. Pánové tam na levo, ať páni komunisté, ať kolegové se strany německé tak rádi se honosí svým antimilitarismem. Vážení pánové! Ten militarismus ruský není jistě menší, naopak je větší, militarističtější, než v kterémkoliv jiném státě. Člověk se tak podivuje trošku, pokud se pamatuji, kolega Jokl býval poslancem hned na říšské radě. Prosím, jakým způsobem se on a jeho strana postavila proti militarismu v roce 1914? Právě tito páni, všichni společně s celou Vídní, když byla válka vypovězena, šli a volali slávu a chodili s prapory. (Výborně!) A teď chtějí dělati kazatele. A vy páni komunisté, když mluvíte proti militarismu, vy kteří jste dirigováni z Moskvy, kde byly celé hekatomby, kde spousty lidských životů se obětují beze všeho, promiňte, že vám upřímně řeknu, jaký to dělá dojem: zrovna takový, jako když ženská osoba, která je na nejnižším postavením mravním v té pražské ulici, by chtěla kázati o mravnosti. (Výborně!)

Slavný senáte! Jménem svého klubu prohlašuji, že si přejeme, jak jsem již pravil, důkladného vyšetřování. A za podklad tohoto vyšetřování musí se vzíti veškeré ty náměty, které zde byly učiněny. Dále veškeré škody musí se nahraditi a do budoucna opatřiti věc takovým způsobem by se nic takového neopakovalo. Pravím ale jedno: dokud vážené shromáždění, dokud budeme míti v té střední Evropě. (Výkřiky. - Místopředseda Donát zvoní.) takové postavení, v jakém jsme dnes nezbývá nic jiného, nežli abychom tuto obrannou armádu si udrželi. A tu prohlašuji jménem svého klubu, ač to jistě náš stav a naše příslušníky nejvíce postihuje, poněvadž jednak jsme nejpočetnějšími a také nejvíce podléháme daním, že přes to budeme přinášet tyto oběti a budeme je přinášet velmi rádi. (Hluk. Výkřiky. Místopředseda Donát zvoní.) Velmi rádi budeme je přinášeti tak dlouho, dokud stát a bytnost tohoto státu bude ohrožena jak se strany našich sousedů, tak konečně, prosím, pánové, také uvnitř naší republiky, dokud budeme míti takové nepřátele, kteří otevřeně prohlašují boj tomuto státu a zničení tohoto státu. Prosím, vy již tím, že neznáte kompromisu, vy jíž tím, že neznáte pravé demokracie, nýbrž tím, že toužíte po vládě určité kasty (Sen. Kroiher: Diktatura!) vyslovili ne mír, nýbrž boj a výsledek je válka. (Výkřiky. Místopředseda Donát zvoní.)

Slavný senáte! Byla zde učiněna ještě jedna námitka o tom, abychom ty kasárny dali za město, no vážení pánové to je nutno, a bylo by velmi krásné, kdybychom ihned zítra mohli začíti. Pravím jménem svého klubu, že my za touto myšlenkou půjdeme a budeme za ní stát, ale napřed se budeme starati, aby v tomto státě byla úplná svoboda všech, aby byla konsolidace, abychom všichni se o stát poctivě starali, abychom poctivě pracovali a poctivě šetřili, abychom na to měli dost peněz (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má pan. senátor dr. Němec.

Sen. dr. Němec. Slavný senáte! Myslím, že tu není nikoho, kdo by nelitoval toho nešťastného případu 5. března a že mezi těmi, kteří ho litují, jsou také páni z oposice, kteří bohužel tohoto případu využili k útokům na naši republiku, na naší armádu a na naší politiku vnitřní i zahraniční. My všichni litujeme těch dvou nešťastníků, kteří ztratili při tom svůj mladý život proto poněvadž život je to jedině, čeho nelze nikdy a ničím nahraditi. Litujeme jejich rodičů, litujeme těch poraněných, poněvadž také bolest jednou vytrpěnou nelze ničím odčiniti, litujeme těch hmotných ztrát a ovšem litujeme také toho, že tohoto případu zcela jistě bylo a bude využíváno a zneužíváno proti naší armádě.

U nás neobyčejně snadno se vzbuzují city antimilitaristické. My jsme se ještě v tomto ohledu neodrakouštili, mně se zdá, že část toho, co pan kolega Novák zde povídal, prýštilo, ačkoliv nechci popírat, že měl zcela dobrou vůli, z tohoto našeho starého antimilitarismu za Rakouska. U nás velmi snadno při každé takové příležitosti vzniká veliké množství pověstí, které vznikají ze sensacechtivosti lidu, a pražské publikum je v tom vynikající (Hlas: Fantazie!) a fantasie, k čemuž přispívá též žurnalistika, která by vždycky velmi ráda vynikala něčím, co druhý žurnál nemá.

Slavný senáte! Takovéto explose válečného materiálu nejsou vlastně nic vzácného. Jsem přesvědčen, kdybychom udělali statistiku explosi, že bychom shledali, že se s jistou pravděpodobností a v určitém období tyto explose objevují, a to z velmi různých příčin, Připomenul bych zde na přiklad známé explose, které se udály v Rakousku, za války v Bolevci a v Möllersdorfu, v Německu v Drážďanech, explose, které se staly v Marseilles, na známém francouzském křižníku "Gambettově", které se staly nedávno ve Varšavě. Nedávno jsme četli, že na Krymu vyletělo do povětří velké množství střeliva a také v Alsasku vyletělo před krátkou dobou velké množství střeliva. Pokud se týče těch granátů, tedy také tu se zdá, že při jisté výrobě a i při konstantní výrobě určité množství těch granátů se vyrobí, které jsou nebezpečné. Já zde připomenu fakt, který je dosti málo známý, z počátku světové války, kdy francouzská armáda přicházela přímo do paniky následkem toho, že granáty předčasně vybuchovaly. A byly dokonce případy, že z jistých skladišť 30 % těch granátů špatně fungovalo. Uvedl bych zde z roku 1924 případ, o kterém jsem nedávno četl zprávu na základě vyšetřující komise, a který se týká velké továrny na výrobu explosivních látek ve Spojených státech severoamerických. Tam zařídili za války velkou továrnu na výrobu střeliva. Že to byla ohromná továrna, je viděti z toho, že zaujímá 24 ha a že za války tato továrna dodávala denně půl milionu kg bezdýmného prachu. Byla to továrna, která byla tak znamenitě podle amerických receptů sestavena a seřízena, že na konci války se rozhodli, že pro všecky případy si tu továrnu ponechají. Byla velice skvěle technicky vybudována, všecka bezpečnostní opatření byla vzdělána a přece 10. srpna 1924 vybuchla a celá shořela. Na štěstí při tom nepřišel na zmar žádný lidský život.

Z tohoto krásného přehledu je viděti, že skutečně explose se dostavují tak jako jiná neštěstí důlní, průmyslová, v obyčejném životě, na drahách, v automobilech atd. s jistou pravidelností podle počtu pravděpodobností. Proto také konec konců tuto explosi v Praze nemůžeme vyřaditi jako něco docela zvláštního z řady těch explosi, které se obyčejně dějí.

Nyní je otázka, jaká je asi příčina těch explosí? Tyto příčiny mohou býti velmi různé. Jistě je to někdy zlá vůle, sabotáž atd. Ale na druhé straně v některých těchto případech nesporně příčina výbuchu spočívá v materiálu samotném. Tedy výbušné látky, tvořící směsi, aspoň některé, to je vědecky dokázáno, mohou samy za určitých okolností explodovati. Některé směsi vybuchují velmi snadno nárazem. Nejbezpečnější ještě jsou takové explosivní látky, které jsou chemicky jednoduchými sloučeninami. A mezi ně patří ona látka, kterou, jak nám pan ministr Stříbrný řekl, byly vyplněny ty Janečkovy granáty. Je to tak zvaný trinitrotoluen. Jestliže se vytýká, že se s těmito granáty zacházelo po sousedsku, že se vozily po Praze atd., tedy jistě k tomu působila dosti stará zkušenost, že tata explosivní látka jest jednou z těch nejbezpečnějších.

Přečtu zde výňatek o této látce z organické chemie profesora Votočka z r. 1916, kde to nemohlo býti adjustováno vzhledem k tomuto neštěstí a kde stojí >Slouží jako třaskavina ve vojenství k plnění granátů, nábojů, podmořských torpéd a také jako přísada k hornickým látkám trhacím. Jeho výhodou je velká výkonnost, brizance a malá citlivost vůči nárazům, takže se dá dopravovati beze všeho nebezpečí.< Tu vážené shromáždění je docela přirozeno, když slyšíme tento úsudek o oné látce, kterou byly ony granáty vyplněny, že se tážete, zda přece jen zde nespolupůsobila zločinná ruka. (Výborně!)

Jeli tomu tak, pak ovšem bychom si všichni přáli, aby tato zločinná ruka mohla býti odhalena, aby mohla býti potrestána.

A jistě souhlasíte všichni se mnou, když vyslovuji přání, aby pan ministr Stříbrný podle svého slibu pokračoval v přísném vyšetření této věci. Ovšem, že je docela možno, že jako ve velkém množství zločinů, také zde ta zločinnost zůstane neodkryta. Je také jisté procento zločinů, které v těchto případech nejsou odkryty. Na druhé straně není konečně vyloučeno, že tu nehrál úlohu zločin, nýbrž že tu hrála úlohu osudná chyba. Je přirozeno a již pan ministr Stříbrný řekl, že je to dílo lidské a lidské díla nemusí býti vždycky dokonalé. Každý z přírodozpytců, kdo pracoval s nějakým přístrojem, byť byl sebejemnější, nebo kdo dělal určité preparáty chemické, pokud se týče fyzikální, ví, že mohou se dostaviti takové nepředvídané okolností, které vedou k výsledku docela jinému, než jaký byl očekáván, a to je také v technice. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)

Při technické výrobě je vždycky možna určitá chyba v tom produktu a tato chyba může potom vésti ke katastrofálním následkům. Uvedu zde, vážené shromáždění, v této věci citát francouzského díla Le Chatelierova "Věda a průmysl", vyšlého loňského roku "Není žádných prostředků při technické výrobě vyhnouti se chybám a vůbec při lidské výrobě. Je jenom otázka, jak dosíci toho, aby tyto chyby byly redukovány na minimum.< A my, vážené shromáždění, musíme si jistě přáti, aby ministerstvo národní obrany působilo k tomu, aby tyto chyby při výrobě byly redukovány na minimum, ale také, aby bylo redukováno na minimum nebezpečí, že by k takovým výbuchům nebo neštěstím, která se podle jisté pravděpodobnosti občas dostavují, došlo, když už k nim musí dojíti, za takových poměrů, aby nebylo ohroženo bezpečí majetku, bezpečí lidí a ovšem bezpečnost těch, kteří se nalézají jako příslušníci armády v nejbližší blízkosti těchto explosivních látek. Musím prohlásiti, že se mně zdá, že pan kolega Novák přece jen poněkud přeháněl, když zde takovým generalizujícím způsobem mluvil o nedbalosti. Bylo-li jaké nedbalosti, jsme pro to, aby ministr národní obrany tuto nedbalost v armádě dal vyšetřiti a aby ji přísně potrestal, ale myslím, že ta nedbalost v naší armádě není tak veliká, jak by se snad podle projevů pana kolegy Nováka - o němž, jak jsem řekl, předpokládám, že se stal v nejlepší dobré vůli - zdálo.

Slavný senáte! Se strany svých německých kolegů slýcháváme obyčejně o tom, že jsme militaristickým státem, že vynakládáme příliš mnoho peněz na naší armádu, že se nesnažíme odzbrojováním přispěti ke světovému míru atd. Máme v naší straně dojem, že ten mír až přespříliš nabízíme a doporučujeme na místech, kde se obyčejně odmítá. Jsme státem, který jistě nemůže vyvolávati žádnou válku, to by bylo přímo šílenstvím s naši strany, ale je přirozeno, že se musíme na obranu připraviti.

Jestliže se podíváme do okolí, vidíme příznaky, které nás nutí k tomu, abychom v té obraně, jsouce připraveni, ještě nějakou dobu setrvali.

Dovolte, abych uvedl několik dokladů z diskuse o válce budoucnosti, která byla vedena loňského a předloňského roku ve vědeckém německém časopisu "Umschau", tedy v žádném politickém denníku.

V tomto časopise byly uvedeny nejprve názory jakéhosi anglického vojenského odborníka o válce budoucnosti a pak ve dvou článcích rozhovořil se o válce budoucností německý generálmajor ve výslužbě Staubwasser, Jeho vývody jsou neobyčejně zajímavými pro posouzení mentality - nechci říci všech Němců, ale velice mnohých, jichž vliv v Německu nesmíme podceňovati. Uvedu několik jeho výroků: "Více nežli dříve bude válka budoucnosti rozhodující pra celou existenci národů. Který stát nevykonal by v přípravách k válce to nejzazší možné a nevynaložil to poslední, aby zachránil, co zachovati je nejvyšším jeho zákonem, totiž svůj život?" Dále mluví o tom, že budoucí válka bude vedena úmyslem zničiti odpůrce a že k tomu zničení musí býti vynaloženy všecky morální, rozumové, finanční, hospodářské a vojenské síly celého národa, o přípravě k válce dává tento recept: "Nesmí býti žádné továrny, která by již v míru přesně nevěděla, jak se má na daný rozkaz přeměniti na válečnou výrobu, co a kolik má pro účely válečné vyráběti, kolik a kteří dělnici ji k tomu budou ponecháni, které stroje a suroviny musí v míru v zásobě k tomu míti, který personálu má uměti s těmito stroji zacházeti, kdy a komu má své válečné výrobky odevzdávati." Pak mluví o úkolech zemědělských, to však pominu.

Dále se praví: "Nikdo není osvobozen -to je ve válce budoucnosti - od válečné povinnosti, žádný muž, žádná žena, žádné dítě, žádný mrzák. Výkonnosti nesmí býti dosahováno vyšší mzdou nebo prémiemi, nýbrž jen požadavkem železného plnění povinnosti a bude-li potřebí, terorem bezohledného trestu. Soukromý majetek, osobní svoboda cizích příslušníků budou ve válce cizími pojmy. Více nežli v dosavadních válkách budou smazány hranice mezi stavem míru a stavem válečným. Kdo bude ještě tak hloupým, aby vyhlašoval válku? V budoucnosti bude jeden stát tak dlouho drážditi, až dojde k nejzazšímu. Nikdo nepřipustí, že započal, a tím méně, aby dokumentem vyhlášení války sám sebe před světem jak o původce označoval."

Pak mluví o způsobu, jak válka má býti vedena. První srážky budou se odehrávati ve vzduchu. Zde převaha bude moci znamenati vítězství pro celé válečné tažení. Hlavní města, přístavy, průmyslová střediska, elektrárny, bezdrátové stanice, letiště, balonové garáže, mosty, nádraží, vlaky budou bombardovány zápalnými, výbušnými a plynovými bombami, právě tak jako shromaždiště vojsk a civilních občanů, jimž nebude možno vždy se ve vnitrozemí vyhnouti. Stojící žeň bude ještě na polích spalována, otravována atd. (Výkřik: Je tu Hartl?)

Slavný senáte! I kdyby to bylo projevem generálmajora Staubwassera, myslím, že je příznačné, že tento článek mohl vyjíti ve vědeckém časopise bez poznámky redakce. Jak jsem řekl, nemyslím, jsem přesvědčen, že ne všichni Němci takovým způsobem soudí, ale jsou tam, bohužel, velmi vlivní činitelé, kteří takovým způsobem soudí a myslím, že jsou nejen v Německu, nýbrž také v jiných státech. Dokud tento stav bude trvati, je naší povinností, abychom pro svou armádu obrannou a ne výbojnou udělali to, co by ji sloužilo k duhu, co by ji učinilo armádou zdravou, zdatnou a demokratickou. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Koutný. Dávám jemu slovo.

Sen. Koutný: Slavný senáte: Dříve než přijdu k jádru věci, chtěl bych upozorniti pana kolegu Sehnala, který vykládal nám, zejména nám komunistům, že nerozumíme demokracii, že v Československé republice je demokracie a stále se demokracii oháněl. Jménem komunistického klubu pravím, že zde té demokracie trochu se nedostává. Na příklad se nám zde censuruje to, co se nám v starém Rakousku nikdy nekonfiskovalo. (Sen. Šturc: Reakčním!) Ano, reakčním, mizerném, hanebném, které jsme právem proklínali. Podali jsme interpelaci tak jako jiní s tím rozdílem, že jsme ji podali 8. t.. m. koaliční interpelace byla podána 9. t. m. Naše byla doručena mnohem později. Na tom by nezáleželo, to jsou maličkosti. Na naši interpelaci dostali jsme toto vyřízení

"Panu Františku Toužilovi, členu senátu N. S. R. Čs. v Praze.

Předsednictvo senátu N. S. R. Čs. usneslo se ve své schůzi dne 10. března 1926 na tom, aby ve smyslu ustanovení paragrafu x jednacího řádu byla z naléhavé interpelace, kterou jste Vy a soudruzi dne 8. března 1926 podali na vládu o katastrofě v Truhlářské ulici v Praze vyloučena tato místa." Teď přijde censorská tužka.

Místopředseda dr. Hruban: Prosím, pane kolego, to nepatří k věci! (Sen. Kroihler: To za Rakouska nebylo interpelováno!)

Sen, Koutný (pokračuje): Vy jste jistě nečetl ty interpelace, které jsme podávali. Konečně, nevědomost hříchu nečiní...

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že to není přípustné a že to nebude připuštěno do protokolu.

Sen. Koutný (pokračuje): Já jen konstatuji, když kolega Sehnal mluvil o demokracii, jak ve skutečnosti vyhlíží. Podobné věci jsme za starého Rakouska interpelovali bezpočtukrát. Je to nedůstojné demokratické republiky, že nedopřeje svobody slova poslancům. Pouze to registruji.