Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Pichl.

Sen. Pichl: Vážený senáte! Páni referenti jak výboru branného, tak i výboru sociálně-politického i rozpočtového přesvědčivě k nám promluvili o nutnosti navrhovaného zákona, jímž právě má býti shlazena nespravedlnost na požitcích těch legionářů invalidů, jimž osudem souzeno je žíti v cizině, kteří žijí na území americkém.

Řekl jsem, že přesvědčivě k nám bylo promluveno. A jestliže i já dvěma, či třemi větičkami chci se přidati k tomuto návrhu, nečiním tak z toho důvodu, že bych snad bral v pochybnost snahu a dobrou vůli senátu, odčiniti bezpráví páchané na těchto amerických invalidech, ale spíše proto, abych akcentoval nezbytnou nutnost této povinnosti. A aby tato naše povinnost vynikla, je třeba, abychom se podívali zpět, jak vznikly a za jakých okolností tyto legie.

Bylo to v roce 1917 počátkem měsíce června, kdy amerických Čechů došel telegram prof. Masaryka z Ruska tohoto znění: "Bylo by velmi nutno, aby Čechoslováci vstupovali do armády americké počtem co největším, ale v samostatném oddílu. Pokuste se o tuto věc za každou cenu." A tu československé národní sdružení ihned se staralo, aby ve skutek uvedlo toto přání; tento telegram Masarykův. V několika dnech na to do Ameriky přijel i dr. Milan Štefánik a vyjednával s vládou americkou, aby dala mu povolení k náboru Čechoslováků v Americe žijících pro československou armádu ve Francii. Sám, když tohoto schválení docílil, apeloval na Čechoslováky americké a požadoval dokonce veliký počet vojínů. Volal po 30.000, ale těch nebylo možno v tomto momentu již docíliti, poněvadž sama Amerika byla již ve válce a všichni mladí Čechoslováci, před tím spěchali právě do armády americké, aby v ní za vlast bojovali. A později voláni byli i branným zákonem, nehledě k tomu, že nadšenci českoslovenští již daleko před tím, zejména Sokolové přeletěli na bojiště francouzské s armádami kanadskými. Nebylo tedy možno docíliti této velké armády za těchto okolností, ale přesto našlo se mnoho nadšenců, kteří až dojemným přímo způsobem vstupovali do československého vojska pod prapory československé armády, která neměla vlastního domova, ale která budila silnou důvěru všech zahraničních krajanů. Ty důvody byly čistě ideální. Mohl bych sám uvésti případ Slováka, který tak krásným způsobem ukázal, proč vstoupil po výzvě Štefánikově do této armády legionářů československých. Jako malé dítě ve škole byl maďarskými učiteli ztýrán do krve, - jak se vyslovil, byl ztýrán palicemi - proto, že do úkolu napsal pár slov o Češích, Slovácích a dokonce o Husovi. To bylo pro něho osudné, že by ho snad byli ubili. Vymkl se jim v kritické chvíli a usmyslil si, že do školy maďarské již choditi nebude, a pohrozil, že jedenkrát se vymstí a jako dítě již užil toho slova přísaha. Tato přísaha tohoto dítěte byla mylně vykládána, takže byl ještě šikanován, nežli se mu podařilo odejeti se svými příbuznými do Ameriky. Ale celý život byl pamětliv, že má promluviti k národu. Když četl výzvu Štefánikovu, pochopil, že přišel ten okamžik, kdy má tuto dětskou přísahu splniti, a vstoupil pln zápalu do této armády a podobně vstupovali do ní i jiní. Na 2309 vypravilo se jich na pole francouzské. 1244 vojínů bylo Čechů, ostatní všichni bratři Slováci. Ve Francii byli ihned zařazeni do 21., 22. a 23. pluku, zúčastnili se všech bojů těchto pluků a v nich našlo jich smrt 95 v hrdinském boji. Později u Vouziéres 54 z této malé armády Čechoslováků amerických padlo. Později po převratu padli jiní i u nás, 5 na Slovensku, 4 na Těšínsku. Jiní zase zemřeli za této války v nemocnici a jsou pohřbeni jak na hřbitově v Cognacu, tak u nás v Praze i v armádním táboře americkém, ba dokonce několik jich nalezlo chladný hrob ve vlnách mořských. Jiní zase byli těžce poškozeni na zdraví a dnes plahočí se těžce svým životem, těžce zkoušeni útrapami válečnými. A všichni tito vstupovali do armády legionářů amerických rádi a ochotně přesto, že měli lepši vyhlídky před sebou, neboť oni vycházeli z dobrých poměrů a dobrých časů, poněvadž v Americe v této době byl Mstě blahobyt a mohli jíti do americké armády, kdežto pro ně jistě bylo by výhodnější. Ale oni volili raději československou armádu legionářů místo armády americké, šli k armádě chudé, kde platilo se vojínovi pouze 10 centimů, kdežto v armádě americké prostému vojínu platil se jeden dolar, a vystrojen a vyzbrojen byl každý americký vojín tak, jako před tím žádný vojín na světě. Tam bylo postaráno i o všechno pohodlí, ale oni šli do armády chudé z přesvědčení bojovati se svými pro svoji vlast. Také naděje na postup nebyla jistě zde taková jako u armády anglické nebo americké, ale oni přece šli právě z nadšení vlasteneckého do tohoto boje s armádou chudou.

To všecko věděli ti, kteří do tohoto boje šli, ba bylo jim známo i nebezpečí, které jim hrozilo pro ten případ, kdyby přišli do zajetí. Ale přes to přese všecko se rozhodli jíti v boj za naši svobodu a za náš národ. Proto my dnes nečiníme nic jiného, nežli že splácíme dluh, který musíme splatiti, a nemá pravdu pan kolega Jokl, který mluvil o protekcionářství, protože nedáváme v tomto parlamentě těmto legionářům invalidům ničeho, co by bylo nadprávím oproti jiným, nýbrž vyrovnáváme pouze tu zlou situaci, do které jsou přivozeni tím rozdílem upřílišněným mezi hodnotou dolaru kursovní a mezi skutečnou silou kupní. My jim ničeho nedáváme a proto není možno mluviti o žádné protekci, není možno také mluviti o tom, že by se činila propast, jak si ji představuje pan kolega Jokl, mezi ostatními invalidy a válečnými poškozenci proti těmto americkým. My pouze vyrovnáváme tento rozdíl. Jsme jim to dlužni, je to naší povinností a proto jistě rádi a ochotně budeme hlasovati pro návrh vládní. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Ant. Novák.

Sen. Ant. Novák: Slavný senáte! Jistě není sporu mezi námi a referáty pánů zástupců jednotlivých výborů. Konstatují pouhá fakta, že zákon předložený jenom vyrovnává to, co dříve bylo vyplaceno, a že je třeba cestou zákonnou pro 79 válečných poškozenců z řad legionářů upraviti jejich požitky rozdílem valutárním zhoršené.

Při té příležitosti budiž mi však dovoleno, abych poukázal na osud válečných poškozenců mimo řady legionářské. Jak jsem řekl, není nejmenších námitek proti předloze zákona, ale pokud dnes sledujeme podrobné osud válečných poškozenců, obzvláště v době poslední, která datuje se od jara loňského roku, jsou tyto oběti světové války ve stálém rozrušení. Cítím tu povinnost konstatovati, že se mi zdá, že ani naše veřejnost, široká veřejnost, část tisku nevyjímaje, není dostatečně informována o osudu válečných poškozenců.

Stalo se na počátku letošního roku, že jedna význačná strana přímo přišla s podnětem, že zde by se dalo šetřiti. Konstatuji, že to není nejsprávnější cesta. Nemusím zde uváděti celý rozbor této otázky, ale stačí, když se podíváme na fakta. 100%ní invalida i s druhotní přirážkou má nárok na důchod měsíčně 300 Kč. U bezmocného invalidy je možno o 50% důchod tento zvýšiti, u slepce o plných 100%, ale pouze nepatrná část těch, kteří tento zvýšený důchod, který se nepočítá se základní přirážkou, který se počítá jen z důchodu, také požívají. A když stále a stále se přichází s výtkami: tam snad se plýtvá penězi, tam by se dalo šetřiti, velectění, nedivme se, že to bolí, poněvadž není možná mluviti o plýtvání penězi tam, kde zákon již stanoví hranici příjmovou, která je poměrně dosti nízkou, u samostatně výdělečných 5000 Kč, u nesamostatně výdělečně činných dvojnásobný obnos 10.000 Kč. Je to tak vázáno, že není možná, aby se plýtvalo penězi. Máme-li dnes v republice bezmála půl milionu válečných poškozenců, není to vina těch obětí světové války, je to vina, řekl bych, celého národa, kde v prvé řadě do značné míry právě příslušníci československého národa tvoří podstatně největší zlomek. Nemám v úmyslu žalovati a poukazovati zpět, ale bylo to velmi často ministerstvo financí, které při různých příležitostech stále se domnívalo, že zde je právě možno šetřiti. Velmi často se vypočítává, kolik jsme již vydali na oběti světové války. Když se vezme cifra 1.800,000.000 Kč, prosím, je to velmi značný obnos, ale když se skutečně pozoruje ten počet obětí světové války, a když se vypočítá percentuelně od ztráty výdělečné schopnosti do těch sta procent, jak jsem již řekl v úvodu, není to tak velké, nýbrž naopak, nestačí to ani k životu. Pravda, když zákon byl tvořen, již tehdy bylo s tohoto místa konstatováno v revolučním Národním shromáždění - a každý jsme to chápali -že republika nemá a nebude míti prostředků a možností, aby mohla utrpení ve válce získaná plně odškodniti. O tom není sporu, ale přece jen alespoň částečně má to býti oporou k životu třeba s poškozeným zdravím. Je zde řada otázek jiných, o kterých kolikráte bylo mluveno, a kde je nejvýš na čase, aby konečně byly vyřešeny.

Velectěné dámy a pánové! Mnoho z vás velmi často ve svém denním styku přichází také k tomu, že dnes máme řadu obětí světové války, nedostávajících naprosto žádného důchodu, protože promeškaly lhůtu zákonem stanovenou. Prosím, v té věci musí se zde rozlišovati. Obzvláště na Slovensku, Slovensko a Podkarpatská Rus je po této stránce velmi postižena, kde vinou úřadů a notářů řada sirotků neobdržela důchodu, poněvadž se nikdo o to nestaral. Je oprávněn požadavek válečných poškozenců, aby lhůta k přihláškám, ne všeobecně - to naprosto otevřeně prohlašuji - ale tam, kde se jedná o význačné, typické případy, obzvláště o sirotky, kde se tak stalo vinou úřadů, znovu byla prodloužena, aby i těmto nevinným obětem světové války dostalo se alespoň částečné podpory a pomoci.

Používám-li této příležitosti, kde projednáváme a máme schváliti zákon, který se již provádí a potřebuje jen zákonného potvrzení, používám jí z toho důvodu, abych znovu upozornil... (Sen. Toužil: Není to počátek blahovolné oposice?) Ne, pane kolego, není to naprosto žádný počátek blahovolné oposice. Já se touto věcí zabývám velmi dlouho a nevím, zdali ta otázka byla právě na místě. Pan kolega Toužil velmi dobře ví, že otázkou péče o válečné poškozence jsme se zabývali od počátku naší samostatnosti a že na ty vady, křivdy a nedostatky jsme bezpočtukráte upozorňovali, a když dnes velmi často se slýchává "tam by se dalo šetřiti", na to uvádím "tam se mnoho ušetřiti nedá, a když chcete šetřiti, bude se šetřiti na největší bídě, bude se šetřiti tam, kde je třeba ještě větší podpory".

Prosím, aby ministerstvo sociální péče a ministerstvo financí již konečně jasně se vyjádřilo; aby byl klid v řadách válečných poškozenců. Přišlo se nedávno s podobnou předlohou v Rakousích. Já neznám praxi rakouských úřadů po této stránce, ale u nás, kde ministerstvo má ve své moci, aby novými přehlídkami válečných poškozenců byla znovu konstatována ztráta výdělečné schopnosti, tam, kde je hranice příjmová, která vylučuje z nároků na důchod a kde veškerá opatření, která mají zabrániti zneužívání, byla provedena - myslím, že se šetřiti nedá. Prosím, aby péči o válečné poškozence byla věnována pozornost a pochopení, jakého v plné míře zaslouží. (Souhlas.)

Místopředseda dr. Soukup: Byl mi podán resoluční návrh sen. Jokla a druhů. Prosím o jeho přečtení.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

"Resoluce sen. Jokla, Löwa a soudr. k č. t. 34:

Vláda se vybízí, aby Národnímu shromáždění v nejbližší době předložila osnovy zákonů, dle nichž

1. výhody poskytnuté předloženou osnovou zákona legionářům a jejich pozůstalým ve Spojených státech severní Ameriky se rozšiřují na všechny válečné poškozence a jejich pozůstalé v cizině,

2. zákon o vyživovacích příspěvcích ze dne 18. března 1921 se mění v ten smysl, že poskytovati jest plný vyživovací příspěvek všem příslušníkům osob, beroucích mzdu nebo plat, které narukovaly ke konání vojenské služby a ke služebním cvičením."

Místopředseda dr. Soukup: Doslov má pan sen. Klečák jako zpravodaj.

Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Na slova pana sen. Jokla, pokud jednala o československém bratrstvu legionářském, odpověděl již pan sen. Jiří Pichl. Průběhem svých slov pan sen. Jokl předložil resoluci, ve které v prvé části se domáhá, aby se výhody - já bych řekl domnělé výhody - které se poskytují zmrzačeným legionářům Severoamerických Států, poskytly se také i všem příslušníkům našeho státu, pokud bydlí ve všech ostatních částech světa.

Pokud se týče druhé části, mluví pan navrhovatel o vyživovacích příspěvcích. Mám dojem, že ten druhý odstavec resoluce netýká se vlastně podaného zákona, a prosil bych slavný senát, aby navrženou resoluci zamítl, poněvadž text její nebyl předložen ani v branném, ani v sociálně-politickém, ani v rozpočtovém výboru. My jistě všichni uznáváme, že by bylo spravedlivé, kdyby všem zmrzačeným, zejména těm, kteří se zmrzačili ať už ve službách cizích, jak jsem se o tom zmínil, anebo ve službách svého národa, bylo měřeno spravedlivě.

Jestliže pan navrhovatel předpokládá, že váleční poškozenci v jiných státech mimo Spojené Státy Severoamerické jsou snad poškozeni, mám dojem, že vedoucí činitelé našeho státu zajisté i po této stránce vykonají svoji povinnost a přičiní se, aby, pokud se týká zmrzačených, nebylo zde těch, kteří by měli větší práva nežli snad druzí.

Prosím ještě jednou o schválení návrhu zákona tak, jak byl všemi třemi výbory doporučen. (Výborně!)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Prosím o zaujetí míst. (Děje se.) Budeme hlasovati.

O uvedené osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s naznačenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena ve zprávě výborové tisk 34, ve čtení prvém nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formuli přijímá se podle znění zprávy výborové tisk 34 ve čtení prvém.

(Předseda Klofáč ujal se předsednictví.)

Předseda: Přejdeme k dalšímu bodu denního pořadu, jímž je

3. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 10), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ujednání o změně výpovědní lhůty československo-švýcarské obchodní a celní úmluvy ze dne 6. března 1920. Tisk 35.

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. dr. Krupka, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr. Krupka: Vážený senáte! Zahraniční výbor senátu navrhuje vám toto schvalovací usnesení:

"Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s ujednáním o změně výpovědní lhůty československo-švýcarské obchodní a celní úmluvy, sjednaným výměnou not ze dne 30. září 1925".

Posavadní styky obchodní s republikou Švýcarskou upraveny jsou ještě starou úmluvou rakousko-uherskou ze dne 9. března 1906. Tato úmluva aplikována byla také pro náš stát, a to úmluvou ze dne 6. března 1920. V úmluvě stanovena je lhůta výpovědní 3 měsíců. Švýcarská vláda nyní poukazovala na to, že ve svých obchodních smlouvách vždycky, anebo aspoň zpravidla má ujednanou lhůtu jednoho měsíce a žádala totéž i na našem státě. My jsme neměli žádného důvodu odepříti tento požadavek, a to z té příčiny, poněvadž smlouva se Švýcarskem trvá vždycky tři měsíce a obnovuje se tedy každé tři měsíce. Následkem toho také této krátké době odpovídá plně lhůta výpovědní jednoho měsíce.

Jako všechny nebo největší část obchodních smluv bývají tyto uvedeny prozatímně v platnost. To stalo se rovněž i s touto úmluvou, a to v plné shodě se švýcarskou vládou, takže nabyla působnosti dne 15. října 1925.

Z toho důvodu navrhuje vám zahraniční výbor senátu, aby slavný senát udělil souhlas k tomuto schvalovacímu usnesení. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Za výbor národohospodářský je referentem pan sen. Šťastný. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Šťastný: Slavný senáte! Připojuji se k vývodům pana zpravodaje výboru zahraničního, doporučuji plénu slavného senátu, aby formuli schvalovacího usnesení tak, jak je obsažena v tisku senátu čís. 10 a 35, svým usnesením schválil. (Výborně!)

Předsedy: Ke slovu není nikdo přihlášen. Páni zpravodajové si také nepřejí slova? Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je vyznačeno ve zprávě výborové tisk 34, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedené schvalovací usnesení přijímá se podle znění zprávy výborové tisk 35 ve čtení prvém.

Dalším předmětem denního pořadu je:

4. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 12), kterým se předkládá Národnímu shromáždění úprava obchodních styků mezi republikou Československou a královstvím Bulharským, sjednaná v Sofií dne 16. října 1925. Tisk 37.

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. dr. Krupka, za výbor národohospodářský pan sen. dr. Rozkošný. Prosím pana kolegu dr. Krupku, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr. Krupka: Vážený senáte! Zahraniční výbor navrhuje vám toto schvalovací usnesení:

"Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s úpravou obchodních styků mezi republikou Československou a královstvím Bulharským, sjednanou v Sofii dne 16. října 1925 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 4. listopadu 1925, č. 226 Sb. z. a n."

Styky obchodní mezi královstvím Bulharským a naší republikou byly upraveny vlastně původně mírovou smlouvou v Neuilly-sur-Seine dne 27. listopadu 1919 uzavřenou. Vedle této mírové smlouvy byla povinna vláda bulharská uděliti po 5 let nejvyšší výhody jednostranným způsobem naší republice, a to počítalo se těch 5 let ode dne působnosti dotčené mírové smlouvy. Působnost smlouvy vypršela dne 9. srpna 1925 a objevila se tudíž potřeba, aby alespoň nějaká smlouva uzavřena byla také pro budoucnost. To stalo se přítomnou úmluvou, která se vám ke schválení předkládá, a to je smlouva pouze rázu provisorního, která může býti vypověděna vždycky 3 měsíce napřed tou nebo onou kontrahentkou. Výjimka je, pokud se týče omezení a zákazu vývozu a dovozu, poněvadž obě vlády poukazovaly k tomu, že bude nutno zvláštní dohody, pakliže bude nutno státi na nějakém omezení nebo nějakém zákazu dovozu nebo vývozu. Mimo to nevztahuje se tato úmluva na tzv. pohraniční styk, který jako ve všech obchodních smlouvách vztahuje se vždycky na šířku 15 km z každé strany od hranice, takže i v této příčině jsou zde zvláštní předpisy. Vedle toho vyloučena je působnost této úmluvy také ve příčině zvláštních úmluv ohledně celní soustavy, které upraveny byly v mírové smlouvě St. Germainské, článek 22. a v mírové smlouvě Trianonské, článek 205, které platí také pro Bulharsko, takže v této příčině výhody poskytnuté našemu státu jsou specielní výhody poskytované naším nástupnický m státem, z nichž ostatní státy, které uzavřely mírové smlouvy a které sluší po jmenovati společným pojmem spojené a přidružené mocnosti, jsou vyloučeny.

Vzhledem k tomu, že tímto způsobem jsou obchodní styky nadále upraveny, navrhuje zahraniční výbor, by úmluvu tuto vzal senát na vědomí. (Výborně!)

Předseda: Za výbor národohospodářský je referentem pan sen. dr. Rozkošný. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Rozkošný: Slavný senáte! Z důvodů, které přednesl pan zpravodaj zahraničního výboru, a vzhledem k tomu, že na Bulharsku má náš průmysl jistý zájem, zejména náš tzv. těžký průmysl, připojuji se jménem výboru národohospodářského k vývodům pana zpravodaje výboru zahraničního a doporučuji smlouvu, která je právě na denním pořadu, slavnému senátu ke schválení. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. dr. Herz.

Sen. dr. Herz (maďarsky): Vážený senát! U tohoto predmetu, ktorý bol povolaný upraviť obchodné pomery Československa k Bulharsku, pokladám za nutné, ujať sa slova v mene robotníkov a protestovať proti tomu hroznému a krvavému režimu vládnemu, ktorého používa buržoázia v Bulharsku voči bulharskému robotnému ľudu. Československému ľudu zdá sa byť zvláštnym, že československá vláda, ktorá sa prihlasuje k demokracii a v ktorej strede sú zástupci robotníckych strán, socialisti a sociálni demokrati, nemá ani jediného odsudzujúceho slova proti bulharskej hrôzovláde, ba čo viac, ponáhľala sa uznať de jure vládu Zankovu, ktorá sa dostala k moci pučom, oproti tomu ani do dnešného dňa ešte neuznala sovietsku úniu napriek tomu, že toho požaduje si prevažná väčšina robotného ľudu československej republiky. Občianske listy sa nie veľmi zaoberajú s tými príšernými skutkami, s tými hroznými a hromadnými masakry, ktoré boly spáchané bulharskými úrady v radách bulharských sedliakov, robotníkov a nie menej aj intelektuálov. S tým neľudským trýznením, ktorého používa bulharská polícia voči úbohým zatčeným, len niekedy sa zaoberá niektorý občiansky list pri niektorom hroznejšom prípade, ktorý i jeho city pobúri.

Musím z tohoto fóra biľagovať tieto veci, nech sa dozvie celý svet, ktorého prevážna väčšina skladá sa predsa len z ľudí slušne cítiacich, aké sú zbrane bulharskej panujúcej triedy voči robotnému údu, voči vykorisťovaným. Za doby panovania vlády Zankovej vypustošili bieli teroristi celé dediny, nešetrili ani starcov, ani detí, ani žien. Vyše státisícov ide počet tých, ktorí sa stali obeťmi bieleho teroru. Besnenie bulharskej vlády ani dnes ešte neprestaly, v zatýkaní pokračuje sa ešte i dnes pod rôznymi možnými zámienkami. Nešetria ani školských detí, hádžu im na krky politické pravoty, v ktorých odsudzujú ich na mnoholetý žalár, ba nie zriedka i na smrť tých, ktorí sa opovážia ujať sa robotného ľudu a vniesť ponosy proti hroznému vykorisťovaniu. Do veľa sto ide i dnes ešte počet na smrť odsúdených, ktorí sú ponechávaní v neistote o tom, kedy bude učinený koniec ich životu. Avšak najstrašnejšie sú tie múky, ktorých sa používa na polícii voči zatčeným. Hrúzy zlovestnej španielskej inkvizície vynorujú sa nám pred očima, čítame-li zprávy o tom, nejeden vyšetrovanec končil život pod týmito strašnými mukami a týchto potom zašantročili tak, že ich telo hodili do pece pod kotol a tam ich pálili. Avšak pred týmito bielymi beštiami nie sú istí ani tí, ktorí sú už na niekolkoročný žalár odsúdení. I zpomedzi týchto vyberú si tieto z každého ľudského citu svlieknuté zvieratá nešťastlivcov, ktorých zavlečú do mučiarne a popravujú ich za najhroznejších muk. Proti týmto ukrutnostiam musíme vysloviť naše rozhorčenie, protest a opovrženie. Avšak, čo máme riecť o tom, že bulharská vláda nedovolí ani to, aby zajatci a zatčení i odsúdenci boli svojimi príslušníkmi podporovaní. Toto je korunou všetkých tých ukrutností, ktoré musí bulharský robotný ľud snášať.

Povedal som, že československý robotný ľud zvlášte dohliada na to, že československá vláda, v ktorej radách sú sociálni demokrati a socialisti, nenašla jediného odsudzujúceho slova v záujme zterorizovaných bulharských robotníkov. My sme na čistom o tom, že to nie je náhodou, lebo veď na bulharskom bielom terore brali aktívnu účasť aj sociálni demokrati a krvavú hrôzovládu aktívne podporovali, Pán minister Stříbrný, člen československej socialistickej strany sám seba odhalil, keď oproti československým pracovníkom mával pendrekom. Nečudujte sa tedy československí robotníci, že československá vláda bola vždy ochotná uznávať katanov Bulharského ľudu, s nimi naviazať obchodné styky, oproti tomu zdráha sa uznať sovietsku úniu, ač priemysel Československa by mal viac záujmu, aby boly naviazané obchodné styky so sovietskou úniou, ktorá reprezentuje 150,000.000 konzumentov. Ja z tohoto miesta prehlasujem solidaritu a bratské spolucítenie československého pracovného údu s mohutnou sovietskou úniou práve tak, ako s utlačeným a trpiacim bulharským ľudom. Federácia ruských robotníkov a sedliakov priniesla ruskému ľudu oslobodenie.

Pán minister Stříbrný márne vyhrožuje pendrekmi, a bieli teroristi z Bulharska a iných krajín nadarmo besnia proti nám. Tam, kde ešte pracovný ľud nie je oslobodený z jarma buržujov a kapitalistov, i tato oslobodenie nezbytne nastane a hrozné bude potom zúčtovanie. Avšak keď protestujeme proti bielemu teroru bulharskému, protestujeme i proti tomu, že i v Československu je osudom robotníctva politické prenasledovanie a šikanovanie a požadujeme, aby tieto politické prenasledovania prestaly a aby tí, ktorí boli z politických príčin zatknutí a odsúdení, boli prepustení na slobodu. Je to nemožným, aby na pr. Tausik, ktorý nespáchal žiadneho trestného činu, bol odsúdený a zatknutý, kdežto tí, ktorých obžaloval z obyčajného trestného činu, chodili na slobode a ani vlas sa ním nezkrivil.

Zároveň opätovne a vždy budeme požadovať úpravu otázky príslušnosti, aby už raz prestala neistota stotisícov z príčin politických. Tí, ktorí cez dlhšiu dobu v tomto štáte pracovali, prispeli svojou prácou ku zvýšeniu hodnôt, a títo majú oprávnené nároky, aby mali slovo v riadení vecí obecných a štátnych, aniž by následkom toho boli vystavení úradným šikanám. Ba čo viac, my požadujeme, aby len pracovníkom sa dostalo politických práv.

Bulharskému údu, bulharským robotníkom a sedliakom vyslovujeme náš srdečný pozdrav a bulharským teroristom naše opovrženie. Bulharskí pracovníci, bulharskí sedliaci a robotníci v úzkom navzájomnom spojení zvíťazia i proti akýmkoľvek podlostiam svojich utlačovateľov a vyporiadajú sa riadnym spôsobom s tými, ktorí ich krv vysávajú. Požadujeme uznanie sovietskej únie.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Prosím pana zpravodaje, má-li nějakou poznámku nebo dodatek.

Zpravodaj sen. dr. Krupka: Nemám!

Předseda: Není tomu tak.

Prosím zaujmouti místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je vyznačeno ve zprávě výborové tisk 37, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se podle znění zprávy výborové, tisk 37, ve čtení prvém.

Na denním pořadu je dále:

5. Volba Stálého výboru podle § 54 ústavní listiny.

Podle uvedeného paragrafu ústavní listiny náleží nově zvolenému senátu, aby vykonal volbu členů a náhradníků Stálého výboru.

Na senát připadá 8 členů a 8 náhradníků, při čemž každý náhradník volí se pro určitého člena. Z volby jsou vyloučeni členové vlády.

Stala se dohoda, aby byla tato volba vykonána volbou z plena.

Kdo souhlasí s tímto způsobem volby, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh tento se přijímá.

Žádám pana tajemníka senátu, aby přečetl pány senátory, kteří jsou jednak jako členové, jednak jako náhradníci do výboru navrhováni.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Jako členové Stálého výbor u jsou navrženi:

Členové: Sen. dr. Šrobár, dr. Hruban, Habrman, dr. Klouda, dr. Houser, inž. Klimko, Luksch, Niessner.

Náhradníci: Sen. Hrubý, dr. Karas, dr. Brabec, Thoř, Průša, Fahrner, dr. Brunar, Böhr.

Předseda: Kdo s navrženými pány senátory souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navrženi jsou jako členové, po případě náhradníci do Stálého výboru přijati.

Připomínám, že podle § 1 jednacího řádu Stálého výboru svolá ustavující schůzi Stálého výboru předseda poslanecké sněmovny.

Na denním pořadu je dále:

6. Volba komise Národního shromáždění podle § 1 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., o dávce z majetku a přírůstku na majetku.

Podle zákona z 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., má senát zvoliti 8 členů do naznačené komise.

Stala se dohoda, aby volba tato vykonána byla volbou z plena.

Kdo souhlasí s tímto způsobem volby, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh tento se jednomyslně přijímá.

Žádám pana tajemníka senátu, aby přečetl pány senátory, kteří jsou jako členové do této komise navrhováni.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Jako členové kontrolní komise pro dávka z majetku a přírůstku na majetku jsou navrženi pánové:

Sen. dr. Rozkošný, Pastyřík, dr. Karas, Modráček, Pichl, Včelička, Dúrčanský, Kahler.

Předseda: Kdo s navrženými pány senátory souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržení páni jsou jako členové do této komise jednomyslně zvoleni.

Dále je na denním pořadu:

7. Návrh sen. dr. Hellera a soudr. na dosazení 18 členného výboru pro vyšetření událostí v Karlových Varech dne 3. března 1926.

Žádám pana tajemníka senátu, aby tento návrh přečetl.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

"Návrh sen. dr. Hellera a soudr. na dosazení výboru pro vyšetření událostí v Karlových Varech dne 3. března 1926.

Senáte račiž se usnésti:

K vyšetření událostí, ke kterým dne 3. března 1926 došlo v Karlových Varech při veřejné schůzi lidu, zvolí se ve smyslu §u 22 odst. 2. jednacího řádu výbor 18 členů; volba provede se dle zásady poměrného zastoupení.

Důvody:

Události v Karlových Varech, brutální jednání státní policie proti bezbrannému, naprosto mírumilovnému obyvatelstvu, vyžadují nestranného vyšetření, kterého správní úřady nezaručují. Takovéto vyšetřování provésti mohou jen osoby neodvislé, zejména od vlády neodvislé. Jako takové přicházejí v první řadě v úvahu členově Národního shromáždění. Poněvadž pak tyto události mají tím větší význam, ježto nejsou ojedinělé, nýbrž hromadí se všude tam, kde máme státní policii (poukazujeme na události v Ústí n. Labem), poněvadž dále tyto události vzbuzují u veškerého německého obyvatelstva největší rozechvění, jest náš návrh úplně odůvodněn."

Předseda: Podle §u 22 jedn. řádu rozhodne senát o takovémto návrhu bez rozpravy prostým hlasováním.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh tento se zamítá.

(Sen. dr. Heller: Pravda nesmí přijít na světlo!)

Dále je na denním pořadu:

8. Návrh sen. Toužila a soudr. na zřízení 12 členného výboru k vyšetření katastrofy v Truhlářské ulici.

Žádám pana tajemníka senátu, aby tento návrh přečetl.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

"Návrh sen. Toužila a soudr. na zřízení výboru k vyšetření katastrofy v Truhlářské ulici.

Senáte račiž se usnésti:

K vyšetření katastrofy v Truhlářské ulici se zřizuje 12 členný výbor, který jest permanentní. Tomuto výboru se ukládá, aby za účasti zástupců postižených, zástupců dělnictva a zástupců z řad mužstva pražské posádky vyšetřil podrobně celou katastrofu v Truhlářské ulici a do 14 dnů podal podrobnou zprávu senátu. Zejména budiž vyšetřeno

1. Jakého druhu byl explodovavší materiál;

2. za jakým účelem a na čí rozkaz byl rozvážen po kasárnách Velké Prahy;

3. zda odpovídaly způsob, doba a cesta dopravy platným předpisům

4. co bylo příčinou explose;

5. kdo je za ni zodpověden;

6. jsou-li uloženy v obvodu Velké Prahy nebo v blízkém její okolí vojenské výbušné látky, kde, v jakém množství a k jakému účelu a jaká bezpečnostní opatření jsou při tom učiněna a jaké platí pro ně předpisy;

7. zda se nepokusila zatím vojenská správa zahladiti stopy příčiny a původce katastrofy;

8. jaký byl přesný rozsah katastrofy, kdo jí byl postižen, jaká byla způsobena škoda v jednotlivých případech a v celku, jaké jsou nároky postižených na náhradu škody, je-li prozatímní výpomoc postiženým poskytnutá dostatečná, a zda šetření škod a řízení, vedené v tomto směru státními orgány, není na újmu postižených."

Předseda: Podle §u 22 jedn. řádu rozhodne senát o takovémto návrhu bez rozpravy prostým hlasováním.

Kdo s tímto návrhem sen. Toužila a soudr. souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh tento se zamítá. (Sen. dr. Heller [německy]: Vis major také!)

Sděluji, že do výboru iniciativního nastupuje na místo sen. dr. Brabce sen. dr. Baxa, do výboru zahraničního za sen. dr. Šrobára sen. Stodola.

Svolávám ustavující schůzi výboru inkompatibilitního na zítřek, tj. ve středu dne 17. března 1926 o ¹/₂10 hod. do místnosti čís. XX. v přízemí a žádám pana sen. dr. Veselého, aby řídil tuto ustavující schůzi.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Mezi schůzí bylo tiskem rozdáno:

Tisk 59. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se mění některá ustanovení o přímých daních a stanoví se mimořádné přirážky státní ku přímým daním na rok 1926 (tisk 44).

Předseda: Navrhuji, aby se příští schůze konala ve středu dne 17. března 1926 přesně o 10 hodině s tímto

denním pořadem:

1. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 44) o vládním návrhu zákona, jímž se mění některá ustanovení o přímých daních a stanoví se mimořádné přirážky státní ku přímým daním na rok 1926. Tisk 59.

2. Návrh, aby podle §u 55 jednacího řádu senátu řízením zkráceným projednána byla osnova zákona, jímž se mění některá ustanovení o přímých daních a stanoví se mimořádné přirážky státní ku přímým daním na rok 1926. Tisk 59.

3. Druhé čtení zprávy I. branného výboru, II. sociálně-politického výboru, III. rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk 16), kterým se doplňuje § 81 zákona o vojenských požitcích zaopatřovacích. Tisk 34.

4. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 10), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ujednání o změně výpovědní lhůty československo-švýcarské obchodní a celní úmluvy ze dne 6. března 1920. Tisk 35.

5. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 12), kterým se předkládá Národnímu shromáždění úprava obchodních styků mezi republikou Československou a královstvím Bulharským, sjednaná v Sofii dne 16, října 1925. Tisk 37.

6. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 11), kterým se předkládá Národnímu shromáždění úmluva mezi Československem a Polskem o usnadnění pohraničního styku, sjednaná v Praze dne 30. května 1925. Tisk 36.

7. Zpráva I. zahraničního výboru, II. ústavně-právního výboru, III. rozpočtového výboru o vládním návrhu (tisk 19), jímž se předkládá Národnímu shromáždění smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o otázkách právních a finančních, podepsaná dne 23. dubna 1925 ve Varšavě se Závěrečným protokolem z téhož dne. Tisk 40.

8. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Chebu za souhlas k trestnímu stíhání sen. Löwa pro přečin podle §§ 488 a 491 tr. zákona, spáchaný tiskem (čís. 536/26 předs.). Tisk 41.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Končím schůzi.

Konec schůze ve 20 hodin 50 minut.