NS RČS 1925-1929, Senát, 13. schůze, část 2/5 (17. 3. 1926)

Středa 17. března 1926

Místopředseda dr. Soukup: Další slovo uděluji panu sen. Skalákovi.

Sen. Skalák: Dámy a pánové! Ve vládním prohlášení byly hned po volbách zdůrazňovány dva úkoly nastávajícího období jako velice naléhavé a nutné. Byla to předloha státně zaměstnanecká a dále předloha o berní reformě. My jsme již zvyklí dívati se poněkud skepticky na všechny ty krásné sliby, se kterými vláda přichází, a proto jsme měli o obou předlohách svou určitou představu. Přes to, že koalice vyšla z voleb náležitě "konsolidována a posílena", trvá to již 4 měsíce, co státně zaměstnanecká předloha tkví na mrtvém bodě, nemůže se s ní nikam. Pánové ve stranách koaličních nemohou se dohodnouti ani o požitcích, ani o úhradě těchto požitků. Stejným způsobem jako předloha státně zaměstnanecká zavařila se i předloha slibované berní reformy. Stejnou historii prožíváme v tomto směru. Dnes projednávaná předloha je pouhým důsledkem toho, že berní reforma nemohla býti včas podána, a proto musí býti zjednáván zákonitý stav pro vybírání daní v běžném roce, aby příjem daní nevázl. Předkládáme senátu svoje pozměňovací návrhy, abychom ukázali, že při dobré vůli bylo by už dnes možno napraviti celou řadu neudržitelných berních ustanovení, zejména v prvé řadě ustanovení o nízkém existenčním minimu. V tom tkví hlavní význam našich podrobně vypracovaných návrhů, které současně vyjadřují zásadu, aby všechny pracující vrstvy, nejen dělníci, nýbrž také maloživnostníci a malorolníci býti náležitým způsobem chráněni při nízkých příjmech před zdaňováním. Zvláště zdůrazňujeme nezbytnost opatření, aby osobní daň z příjmu i s daní válečnou a úroky z prodlení za všechna minulá léta včetně roku 1923 byly škrtnuty u poplatníků, kteří roku 1925 nedosáhli většího příjmu nežli 24.000 Kč a kteří v roce 1923 měli nejvýše 30.000 Kč zdanitelného důchodu. Neoddáváme se ovšem ilusím, že vládní strany, které v poslanecké sněmovně i v rozpočtovém výboru senátu hlasovaly proti našim pozměňovacím návrhům, nyní v plenu pro ně zdvihnou ruce. Chceme naopak rozplašiti iluse, které ještě dnes v části pracujícího obyvatelstva působí, iluse, že tyto vládní strany jsou ochotny přinésti jim sebe menší úlevu z dnešních nesnesitelných břemen berních.

Listy vládních stran přímo hýří nadsázkami, aby znovu vzpružily klamné naděje tolikráte ošáleného voličstva. "Venkov" 28. října 1925 napsal: "Skoro všechny reformy daňové, provedené kdysi v Rakousku, měly v první řadě za účel rozmnožiti příjmy pokladny státní a znamenaly vždy větší nebo menší daňové zatížení obyvatelstva. V republice československé má tomu býti naopak. Dosavadní břímě daňové je všeobecně uznáváno příliš velkým, reforma daňová má především za účel břímě to snížiti. To je první a hlavní důvod reformy daňové, a proto reforma ta obyvatelstvem s toužebností jest očekávána."

Nuže, neváhám prohlásiti, dočká-li se obyvatelstvo skutečně berní reformy, slibované Švehlovou vládou, že bude pořádně napáleno, právě tak, jako budou napáleny nižší kategorie státních zaměstnanců předlohou požitkovou.

Především chci poukázati na podloudný způsob projednávání takovýchto předloh. Elaborát návrhu berní reformy rozeslán byl už minulého roku různým znalcům, interesentům, zájmovým organisacím, kteří mají možnost skrz naskrz si jej prostudovati a podati k němu svoje dobrozdání. Rozumí se, že všichni tito činitelé jsou bedlivě oceňováni na zaručenou vládní spolehlivost. Kdo návrhy nedostane, to jsou poslanci a senátoři oposičních stran, v první řadě komunisté. Ti jsou v pověstné měšťácké demokracii mimo diskusi. Ti obdrží předlohu až v hodině dvanácté, když vládní strany odstranily poslední zbytky rozepří a kladou předlohu na stůl Národního shromáždění, aby ji během 24 hodin zkráceným řízením ve výborech a plenu promrskaly a zbavily tak své odpůrce možnosti nejen předlohu prodiskutovati a kritisovati, ale i jenom prostudovati. Po přijetí předlohy umlkne dryáčnická mnohomluvnost vládního tisku, zmocní se nového předmětu, slibují jiné vymoženosti, aby zastřela podvod právě spáchaný.

Druhá věc, na kterou chci upozorniti, je tato: Všeobecně se počítá, že daňová reforma bude znamenati pro státní rozpočet ročně úbytek 400 až 600 milionů korun. - Cituji "České Slovo" z 31. ledna 1926. To by na prvý pohled vskutku vyhlíželo tak, jak to líčí citované místo z "Venkova", že reforma berní má za účel snížiti dnešní nesnesitelná břemena daňová. Ve skutečnosti tak tomu není. Mohl bych jen opětovati známou frási: "Toho by stát nesnesl, to nemůžeme udělati." A vskutku slyšíme tuto frási při každé příležitosti. Stát nemohl postrádati ani 16%ní cukerní přirážky na rok 1926, stát nemá úhrady pro požitkový systém, ačkoliv shrábl úspory restrikce, dostal novou daň z úředních výkonů, zvýšil poplatky telefonní a poštovní, zdražil jízdní lístky, a ministerstvo financí, které zdefraudovalo tyto dávky svému účelu, ohlíží se po nových zdrojích příjmu, nových daní, ovšem daní nepřímých. Ve skutečnosti, mluveno koaliční fraseologií, stát nemůže postrádati ani oněch 400 až 600 milionů korun, které ho bude státi slibovaná berní reforma.

A to je problém, kterým se nyní zabývá ministr financí. Podobá se středověkému řešení kvadratury kruhu. Jak to navléci, aby se vlk nažral a koza zůstala celá? Jak provésti úlevu daní, berní reformu, aby současně neutrpěly státní příjmy, odkázané výhradně na výnos daní? A řešení koaliční magické kuchyně je připraveno. Její tajemství, vyjádřeno řečí obyčejných smrtelníků, zní takto: Udělá se berní reforma daní přímých, na kterou čeká všechno obyvatelstvo - rozumějte: z kruhů kapitalistických a podnikatelských - a úhrada na ni získá se zvýšením daní nepřímých, jejichž výnos plyne z konsumace pracujících milionů. Kdyby dr. Engliš chtěl dbáti své pověsti vědce, musil by odmítnouti tento podvod s pojmem "daňové úlevy" a "snížení berních břemen". On to však neučiní, protože už záhy po nástupu svého úřadu ohlásil mezi jinými také požadavek 300 milionů korun na berní reformu.

V tom spočívá celý podvod připravované berní reformy. Předně: Nedotýká se vůbec daní nepřímých čili spotřebních, které u nás činí 77,6% všech daní vůbec, a vztahuje se pouze na daně přímé, na které připadá jenom 22,4% všech daní. Oč budou přímé daně sníženy, o to budou zvýšeny daně nepřímé. Za druhé: Výhody reformy těchto přímých daní ucítí především velký kapitál peněžní a průmyslový, málo nebo docela nic střední podnikatel, zhola ničeho z ní nebude míti dělník, gážista, malorolník, maloživnostník. Původní důvodová zpráva vyjadřuje filosofii peněžního žoku tak neomaleně, že chytrý theoretik kapitalismu dr. Engliš sotva tím byl spokojen. Doufáme, že jisté odstavce neopomene nahraditi výrazy obratnějšími, které by lépe zastřely pravý účel, jemuž slouží celý dnešní stát. Praví se tu: "Pokud platí dnešní společenský řád, zakládající se na soukromém vlastnictví, je základní podmínkou hospodářského vývoje, aby národní důchod - rozuměj kapitalistický důchod - byl jen tak dalece zatížen daněmi přímými, aby umožňoval ještě přebytky, které by ve formě úspor nebo přímo rozmnožovaly kapitál..." Na jiném místě doznává se, že nejvíce bude sleveno na dani z důchodů velkých a největších, protože prý velké důchody byly zatěžovány poměrně nejvíce. Ubozí kapitalisté! Jak jsou utiskováni! Takový je tedy duch zákonů, na jichž provádění čeká všecko obyvatelstvo s "největší dychtivostí".

Do merita předlohy berní reformy úmyslně nevcházím. Ne proto, že bych se nadál zevrubných změn z redakce páně Englišovy. Jeho představeným postačí, odstraní-li hrubý, národně-demokratický styl. Meritorní rozbor a kritiku necháme si, až předloha přijde na stůl sněmovny a senátu. Ale nač je třeba ukázati už dnes, ve stadiu přípravy, toť nebezpečí, které chystané reformy hrozí celé dělnické třídě Československa, nebezpečí, že bude postavena pod výjimečný stav berního vydírání mimo všecky ostatní třídy obyvatelstva. (Tak jest!) Jedná se o to, aby na místo dosavadní osobní daně z příjmu zavedena byla daň ze mzdy, ze služného a jakýchkoli přídavků k němu, z platů v penězích nebo přírodninách všech veřejných i soukromých zaměstnanců, z platů odpočinkových a zaopatřovacích, ba i z důchodu vdov a sirotků. Tento úmysl je nutno nazvati nejdrzejším útokem kapitalistické třídy na nemajetné vrstvy celého dosavadního období pověstné československé demokracie. (Výborně!) Proti němu mělo by se ohraditi co nejdůrazněji všechno dělnictvo lez rozdílu stran, ale nesměli by mlčeti ani jeho vůdcové, nechtí-li se státi spoluviníky tohoto zločinu. My víme, že zástupci tzv. socialistických stran tak neučiní, tím méně, že s úmysly vládními už předem byli srozuměni. Jinak nebyli by mohli smluviti s orány vládními plán, který je očividným náskokem k zavedení této hanebné daně ze mzdy, jak ji chystá pro dělníky a zaměstnance tzv. berní reforma. Nebyli by mohli smluviti a připraviti generelní plán na vymáhání třída pětiprocentních srážek ze mzdy už v roce 1926 na účet daní z minulých let bez každého zákonného opodstatnění, bez každého důvodu a oprávnění. Je pochopitelno, že všecko dělnictvo bez rozdílu stran bouří se proti nezákonným srážkám daní ze mzdy, neboť příčí se jeho právnímu vědomí, aby horentní miliony kapitalistickým firmám a podnikům byly na daních promíjeny a náhrada hledána v kapsách dělnictva, jehož mzdy oproti předválečné úrovni klesly o 30 až 40%. Dělníci musí se brániti, neboť jim hrozí nebezpečí, že při státotvorné a konsolidační politice svých vůdců klesnou na úroveň čínských kuliů.

Proto konáme jen svoji povinnost, když upozorňujeme předem na podvod, který se chystá s tzv. reformou berního zákona. Dosud u všech osob, podrobených dani důchodové - dosavadní daň z příjmu uplatňuje se zásada zdanění skutečně dosaženého důchodu. Nelze důchod, netrvá-li celý rok, přepočítati na důchod celoroční a zdaniti část tohoto důchodu poměrnou částkou daňovou. Nuže: u daně ze mzdy a také už při dnešních vynucených srážkách zásada ta se porušuje. Vybírá se daň tam - kde to dělníci připustili - a podle berní reformy má se vybírati, i když mzća poklesne pod začáteční míru, a nenahradí se, když poplatník pozbude zaměstnání; a tím i výdělku.

Pánové, budě operováno s tvrzením, že existenční minimum u dělníků bude zvýšeno ze 6000 Kč na 10.200 Kč. Ale to je jen zdánlivé. Dosavadní minimum 6000 Kč zůstane i nadále u osob, jichž důchod neplyne ze mzdy, a zvyšuje se u dělníků a gážistů výslovně proto, že "u dělníků nebude možno přihlížeti k žádným odpočitatelným položkám ani k početnosti rodiny". Zrušením těchto výhod je tudíž zvýšení minima plně vyváženo. A ohledně minima samého praví důvodová zpráva toto: "Na požadavek dělnických stran, aby daně prosté minimum činilo 15.000 Kč, nemohla vláda přistoupiti." Uvažte, prosím., tu okolnost, že je to vláda, ve které sedí zástupci těchže socialistických stran, kterým nemohlo býti vyhověno, a tito pánové zůstávají na svých místech, ne aby tam, jak říkají, v potu tváře hájili vůči buržoasii zájmy dělníků, ale aby sypali dělníkům písek do očí a de facto hájili zprávy těžkého kapitálu. Dále praví důvodová zpráva: "Při klesající tendenci mezd by většina dělníků byla od daně osvobozena, čímž by státní finance utrpěly citelnou újmu." Prosím, uvažte tuto strašnou argumentaci. Při klesající tendenci med a ochuzování obyvatelstva ubývá v československém státě poplatníků, osob, které by ještě mohly býti zdaněny. Toho vláda nemůže potřebovati a proto půjde s minimem ještě hlouběji, aby zachytila i ty nešťastníky, kteří klesli pod každé niveau lidských existencí, že tomu tak jest, uvedu tento příklad, jakých bude v životě dělnictva ne na tisíce, ale na desetitisíce. Dělník, vydělávající týdně 250 Kč, bude dejme tomu s uvedením zákona v platnost 1. ledna zdaněn takto: 2% z důchodu, tj. 5 Kč, méně 350 Kč, činí daň z jedné výplaty 150 Kč. V tomto požitku zůstane dělník 10 týdnů, obdrží tudíž na mzdě 2500 Kč, zaplatí daň 15 Kč. Pak nastane částečně vysazení z práce. Mzda dělníka klesne na 180 Kč týdně po dobu 20 týdnů; dělník obdrží 3600 Kč, zaplatí daň 30 Kč. Potom na zbytek roku 20 týdnů je dělník bez práce. Úhrnný výsledek v roce je tento: dělník přijal na mzdě 6100 Kč, zaplatil daně 45 Kč, tedy odvedl z dnešního minima, při čemž se nepřihlíželo ke srážkám, na dani 45 Kč, ač dnes s přípustnými srážkami by zůstal vůbec nezdaněn. Tento poměr je jmenovitě platný pro veškero sezónní dělnictvo. Z toho vidíme, že stanovení vyššího minima je úplně problematické, ba naopak, že erár má zachycovati a zdaňovati daleko nižší důchod, nežli zdaňuje dnes. Naproti tomu při velkých důchodech dochází k citelným úlevám, a milionářům se daně promíjejí. Vůči tomuto systému není s naší strany jiného východiska, nežli trvalý a neúprosný boj. Pryč s takovou vládou, pryč s takovou politikou. Dělníci se přičiní, aby tento nelidský vyděračný systém zmizel v propadlišti dějin. Ať žije vláda dělníků a venkovského pracujícího lidu!

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Slovo dále má pan sen. Böhr.

Sen. Böhr (německy): Slavný senáte! Předmět "válečné přirážky" je něco příliš starodávného, než že by měl zase býti na denním pořadu a po celý rok zase obtěžovati poplatníky. Mělo by se nyní, když již tolik let je po válce, přestati také s těmito válečnými přirážkami, již také proto, poněvadž fiskus beztoho předepsal daně, zasahující hluboko do mírové doby, a tyto daně vybral a dohonil. Na čem mi nyní záleží, je hlavně poukaz na zákon, kterého se bohužel skoro vůbec nepoužívá, na kterém se tato slavná sněmovna a druhá sněmovna usnesly asi před 2 roky, který přijat byl jednomyslně a do kterého mnozí poplatníci kladli své poslední naděje, totiž zákon o berních úlevách ze dne 7. listopadu 1924. V tomto zákoně se přece praví, že lze prominouti nedoplatky přímých daní, dlužné za uplynulá léta až včetně 1923, je-li existence poplatníkova ohrožena, jsou-li zde okolnosti zvláštního zřetele hodné atd. Ohrožením a zničením hospodářských existencí, ať již jde o živnostníky anebo továrníky, trpí přece mnohé jiné vrstvy, mnozí dělníci, dodavatelé, obecní pokladny atd. Tento postup poškozuje nakonec také erár samotný. Ztrácí tím na mnohá léta důležitého poplatníka, mnohý výrobce klesá do hospodářského zmatku, do daňové politické nicoty, a také mnohá spořitelna, mnohý úvěrní ústav při tom zle pochodí.

Rychlejší, důkladnější, úmyslům tehdejšího zákonodárce více vyhovující provádění onoho listopadového zákona je přece také se stanoviska techniky berní správy samozřejmým. Dnes leží zajisté přes 2.000 nevyřízených daňových rekursů u odvolacích komisí pro daň z příjmů. Finanční ministerstvo řeklo, že třeba ustanoviti jistě 500 až 800 nových úředníků, aby bylo lze vyříditi jen rekursy a předpisy nevyměřených daní. Kdyby se však žádostem o berní úlevy a o odpisy ve smyslu zpředu uvedeného zákona vyhovovalo s větším ohledem a rychleji, pak by se také tyto potíže zmenšily. Vždyť mnoho poplatníků dnes od roku 1915 nemá v rukou ani definitivní předpis daní. Je tedy naléhavě nutno, jak již řečeno, použíti zákona ze dne 7. listopadu 1924, zmíněného tam odpisu, anebo měl by se přece v mnohých případech státi pokus o individuelní narovnání s jednotlivci smírnou cestou, poněvadž jinak vůbec nikdy k tomu nedojde, aby také daně jinak vydobytelné podle procenta možnosti mohly býti vydobyty.

Musíme však také velice uvážiti zcela jinou okolnost. Daně byly předepsány roku 1920 na základě zcela jiné, nižší, napolo znehodnocené měny. Jsou zde tedy číslice, které však naprosto neodpovídají jejich dnešní hodnotě. Nemohu přece při dnešním stavu jmění klásti na příklad 1 Kč z roku 1920 na roveň 1 Kč z roku 1926. Ale cifry jsou stejné, avšak v hodnotě, kterou tyto cifry představují, je zcela značný rozdíl. Zjednati tedy pořádek s daňovými odpisy, postupovati rychleji, rozhodněji a ve smyslu zákonodárcově! Pak dojde konečně také k tomu, že se uvolní cesta pro kýženou, potřebnou a důkladnou reformu všech druhů daní, netoliko přímých, nýbrž také nepřímých, která nám již tak často byla slibována, kterýžto slib však dodnes se neplní, nýbrž který, jak ukazují předmět denního pořadu a zmíněné již dnes berní plány, zase byl oddálen. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Byly mně podány resoluční návrh sen. Kalčoka a soudr., pozměňovací návrh a resoluční návrh sen. Skaláka a soudr. a pozměňovací návrh a resoluční návrh sen. Kahlera a soudr.

Žádám pana tajemníka senátu, aby tyto návrhy přečetl.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte)

"Rezolúcia sen. Kalčoka a spol. k návrhu poslaneckou snemovňou prijatého vládneho návrhu zákona, ktorým sa menia niektorá ustanovenia o priamych daniach a stanovia sa mimoriadne prirážky štátne ku priamym daniam na rok 1926 (tisk 44).

"1. Vláda sa vyzýva, aby urobila v najkratšom čase potrebné opatrenie, že by vyrubovanie daní na Slovensku bolo prinavrátené, ako za starého režimu, mestám a obciam.

2. Obecným notárom, keď že sú aj štátnymi úradníkmi, nech je povolené v daňových záležitostiach apelácie písať.

3. Všetky župné, mestské, obecné prirážky, ktoré týmto korporáciám patria, nech sú uložené, ako pred tým, do pokladni týchže a nie do berných úradov.

4. Aby exekúcie pri podaní apelácií dotiaľ, dokiaľ tieto nie sú vybavené, boly zastavené."

Pozměňovací návrh sen. Skaláka a soudr. k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění některá ustanovení o přímých daních a stanoví se mimořádné přirážky státní ku přímým daním na rok 1926, tisk čís. 44 senátu.

K čl. II.

Daň důchodová a daň z příjmu znějž takto:

Platnost čl. II. zákona č. 299 z roku 1524 Sb. z. a nař. rozšiřuje se na rok 1926 s těmito změnami:

V §u 125 č. 7 zák. o osobních daních přímých budiž částka Kč 6.000 nahrazena částkou 12.000 Kč platnou pro svobodné a 18.000 Kč platnou pro ženaté a pro osoby, které žijí ve společné domácnosti s družkou (druhem) a dále jako přednostově domácnosti s rodiči neb se sourozenci.

V §u 155, odst. 1. budiž částka Kč 6.000 nahrazena částkou 12.000 Kč pro svobodné a 18.000 Kč pro ženaté.

V §u 157, odst. 2., druhá věta, budiž částka Kč 15.000 nahrazena částkou 30.000 Kč.

V §u 160, čl. 4, druhá věta, budiž částka 24.000 Kč nahrazena částkou 36.000 Kč.

V §u 160, č. 7, budiž částka Kč 14.000 nahrazena částkou 30.000 Kč.

V §u 172, odst. 1. vypouští se v daňové stupnici dvacátý až včetně dvacátý sedmý stupeň a připojuje se k tomuto paragrafu tato věta:

Stupeň 28., 29., 30., 31., 32., 33. této stupnice platí pouze pro svobodné poplatníky, kteří nežijí buď s družkou (druhem) anebo s rodiči či sourozenci jako přednostově domácnosti ve společné domácnosti.

§ 172, odst. 4. bude nadále zníti:

Pokud podle ustanovení §u 155, odst. 2 a §u 175 dlužno zdaniti příjem 12.000 Kč anebo menší, činí daň 1% z příjmů.

V §u 172 a) odst. 1. budiž částka 18.000 Kč nahrazena částkou 36.000 Kč.

V §u 172 a) odst. 3. budiž částka 24.000 Kč nahrazena částkou 48.000 Kč.

V §u 172 a) odst. 4, budiž částka 24.000 Kč nahrazena částkou 48.000 Kč.

V §u 173, první věta, buďtež po slovech "k druhému manželu" vsunuta slova "anebo druhu (družce) ve společné domácnosti".

V §u 173, lit. a) i b) budiž částka 6.000 Kč nahrazena částkou 36.000 Kč.

V §u 201 budiž částka 6.000 Kč nahrazena částkou 12.000 Kč.

V §u 160, č. 3., nahrazují se částky 1.200 Kč a 2.400 Kč částkami 2.400 po případě 3.600 Kč.

§ 237 se ruší.

Poslední tři odstavce §u 3 zákona z 12. srpna 1921, č. 336 Sb. z. a nař., počínající slovy: "Za § 237 vkládá se" a končící slovy: "§u 151 zákona o osobních daních" se škrtají.

K čl. III.

(Mimořádné přirážky státní) znějž:

na rok 1926 buďtež vybírány ku přímým daním mimořádné přirážky státní ve stejné výši a obdobným způsobem, jako byly vybírány válečné přirážky na rok 1925, podle ustanovení čl. III. zákona č. 299/1924 Sb. z. a nař., avšak s těmito změnami:

K osobní dani z příjmu buďtež vybírány mimořádné přirážky státní pouze při příjmech přesahujících 32.000 Kč ročně, a to až do 40.000 Kč ročně polovinou dnešních sazeb, od 40.000 Kč do 100.000 Kč ročně v dosavadní výši a při příjmech vyšších buďtež zvýšeny o 100% dosavadní výše válečných přirážek.

Ke všeobecné výdělkové dani buďtež vybírány mimořádné přirážky státní pouze ze sazeb vypadajících na zisk přesahující 32.000 Kč ročně.

K čl. IV.

Zárobková daň III. třídy buďtež připojena tato slova: "a že zárobek řemeslníků nepřesahující Kč 15.000 ročně nepodléhá zárobkové dani."

K čl. V.

Daň kapitálová a rentová a daň dôchodková.

K §u 1 buďtež připojena tato slova:

"s těmito změnami:

V §u 2, odst. 3. i 5. zák. z 12. srpna 1921, č. 294 Sb. z. a nař., nahrazuje se částka Kč 15.000 částkou 30.000 Kč.

V §u 2, 12. odstavci zák. 294/1921 budiž nahrazena částka 24.000 Kč částkou Kč 36.000.

V §u 2, 14. odstavci zák. 294/1921 buďtež po slovech: "k druhému manželu" vsunuta slova: "anebo druhu (družce)."

V §u 2, 15. odstavci, lit. a) a lit. b) zák. 294,1921 budiž částka Kč 26.000 nahrazena částkou 36.000 Kč.

Z ustanovení §u 3 zák. ze dne 12. srpna 1921, č. 294 Sb. z. a nař., o stupnici pro daň dôchodkovou se škrtají stupeň 20. až včetně 27. Stupeň 28. až včetně 33 platí pouze pro svobodné poplatníky, kteří nežijí buď s družkou (druhem) anebo jako přednostově domácnosti s rodiči nebo sourozenci ve společné domácnosti.

V §u 3, č. 2, budiž částka Kč 18.000 nahrazena částkou 36.000 Kč.

V §u 3, čís. 2., lit. c) budiž částka 24.000 Kč nahrazena v obou případech 48.000 Kč.

Čl. II. zák. č. 294/1921 se ruší.

Vil. III. zák. č. 294/1921 budiž nahrazena částka 6.000 Kč částkou 15.000 Kč."

K čl. VI.

Mimořádné přirážky státní připojují se slova:

"Tyto mimořádné státní přirážky vybírají se pouze k osobním daním vyměřeným pro zdaněné příjmy vyšší než 32.000 Kč ročně."

Za čl. VII. budiž vsunut nový čl. VIII. tohoto znění:

"Osobní daně a mimořádné státní přirážky předepsané za léta 1919, 1920, 1922, 1922 a 1923 za zdaněné příjmy nepřesahující Kč 30.000 ročně, a to u poplatníků, jež roku 1925 nedosáhli většího ročního příjmu než 24.000 Kč, nesmějí býti vybírány a promíjejí se se všemi úroky z prodlení:"

Za čl. VII. budiž vsunut nový další článek tohoto znění:

"Vláda se zmocňuje, aby nařízením provedla změny, které vzniknou zvýšením osobních daní prostého příjmu ze 6.000 Kč na 12.000 Kč příp. na 18.000 Kč, dále zrušením mimořádných přirážek státních k osobním daním při příjmech nepřesahujících 32.000 Kč ročně, v jiných zákonech."

Resoluční návrh sen.Skaláka a soudr. k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění některá ustanovení o přímých daních a stanoví se mimořádné přirážky státní ku přímým daním na rok 1926.

"Vládě se ukládá, aby nejpozději do 4 týdnů předložila návrh zákona, kterým se vzestupně zvyšují daňové sazby a mimořádné státní přirážky k přímým daním z příjmu, přesahujícího Kč 60.000 ročně a z pozemkového majetku přesahujícího v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, vyjma horské kraje, 15 ha, v horských krajích a v celém území Slovenska a Podkarpatské Rusi 25 ha."

Pozměňovací návrh sen. Kahlera, Luksche a soudr. k č. t. 59.

K článku III. připojuje se tato konečná věta:

"s tím rozdílem, že se výše přirážek k pozemkové dani za půdu lesní snižuje na sazbu 200%, platnou pro půdu zemědělskou."

Resoluční návrh sen. Kahlera, Luksche a soudr.:

"Vláda se vybízí, aby dřívější předpisy daně z válečných zisků pro ony poplatníky, kteří museli válečné půjčky odvésti bez náhrady, dala přezkoumati a odepsati."

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Závěrečné slovo má pan sen. dr. Karas jakožto zpravodaj.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Slavný senáte! Řeči všechněch řečníků jako červená nit táhla se otázka berní reformy. Ukazovali na to, jak si představují tuto berní reformu a předmětem návrhů právě přečtených je právě změna jednotlivých berních zákonů, která se bude moci prováděti teprve touto berní reformou, a ne jednotlivé body z toho vytrhnouti a abychom tímto provisorním zákonem zákony ostatní měnili. Berní reforma není dílo lehké, a jestliže první řečník kolega Reyzl vytýkal, že vláda tu berní reformu slibuje po dlouhá léta a stále nepřichází, račte uvážiti, že revoluce hospodářské, berní nedají se tak prováděti během krátké doby jako revoluce politické. Hospodářský život potřebuje pomalých přesunů a pomalých změn. Je tedy vysvětlitelno, že berní reforma trvá relativně tak dlouho, zejména povážíme-li také, že různé zájmy, různé třídy se tu sráží. Jen dnes jsme slyšeli návrhy jak se strany komunistické, tak se strany dělnické, které žádají jistou výhodu pro dělníky, návrh se strany agrární německého sen. Kahlera žádá výhody a změny pro stav zemědělský. Dva stavy jsou proti sobě, co chce jeden, zas druhý potírá. Já souhlasím s kolegou Reyzlem, že u nás máme veliké nedoplatky daní, a přirozeně tyto nedoplatky musejí se dodatečně vybírati. Ten poplatník nerad platí daně běžného roku, neřku-li daně let minulých. Ale dělnictvu vyšla finanční správa velmi vstříc. Ona odpustila daně za minulá léta a chce si vybírati pouze daně za r. 1926. Zajisté se všemožnou ochotou pak to státní finance snesou a dělnictvu se vyšlo vstříc. Vytýkali, že daně jsou veliké. Tu výtku přivádějí všecky ostatní vrstvy hospodářské v našem státě. Skutečně máme neobvykle vysoké zatížení daňové. Není snad státu na světě, který by měl tak vysoké herně jako právě stát náš, ale daně ty slouží jen k částečné úhradě nákladu. Vždyť my jsme uzavřeli velké půjčky a k tomu ještě zahraniční na ohromná procenta, když se nenašlo dosti uvědomělých občanů v republice, aby oni půjčili ze svých úspor. Račte sledovati jenom zprávy odborných novin, že úpory u nás jsou dvě miliardy korun, a když stát žádal občané, půjčte mně na menší úrok, ačkoliv by platil těmto střádalům větší úrok než finanční ústavy, tak mu nikdo nepůjčil a republika se musí dlužiti za hranicemi na 12 až 14%. Ale proč my máme tak velké zatížení. My máme velké státní výdaje. Náš stát převzal mnoho nových úkonů, zejména v oboru sociální péče šel tak daleko, jako žádný jiný stát. (Výkřiky.) Ne že bych to vytýkal; prosím, to bylo dokumentováno na sjezdu sociálním v Marseillu vloni v srpnu, kde zástupce cizích států, hlavně Australie, kde socialistická vláda je již dlouhá léta, doznal, že my v oboru sociálních reforem v naší republice jsme prvními na světě. Já to nevytýkám, pyšně se k tomu hlásím, že jsme šli takto vstříc v těchto reformách, ale důsledek toho musí býti, že odněkud musí se ty peníze bráti a tedy velké zatížení daňové. (Sen. Průša: Ale na to se nedávalo ze státní pokladny!) Ale co my zde máme: nezaměstnanost, starobní pojištění, nemocenské pojištění a různých těch úkolů a jdeme mnohem dále, nežli státy jiné. To je důsledkem toho zatížení a přirozeně se musí žádati, aby veškeré poplatnictvo, které má poplatní sílu, přispívalo, a žádá se i na tom dělníku, pokud má vyšší příjem nežli existenční minimum, aby přispíval jistou částkou.

Ty stížnosti, zejména pana sen. Kalčoka, na způsob vybírání daní a vymáhání uznávám, jsou z velké části odůvodněny, ale proč tyto stížnosti o nevyřizování? Poněvadž berní úřady nemohou zmoci materiálu. (Hlas: Nechtějí! - Sen. Šturc: Vždyť jste restringovali!) Ne, škodíte jim, děláte jim křivdu. Já jenom... (Výkřiky. - Hluk.) Prosím, statistika nám ukazuje, že berních úředníků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku oproti předválečnému stavu je ²/₃. Jen za Rakouska bylo těch berních úředníků konceptních v Čechách, na Moravě a ve Slezsku asi 760, loni jich bylo asi 520, ale následkem nastalé restrikce o 10% není jich ani 500 a nemohou zmoci materiál, který byl před válkou. (Výkřiky. Hlas: Za Maďarska jich bylo víc, nyní je jich tam jen 30!) Ale za Maďarska tyto daně ukládaly obce, jak pan kolega Kalčok ukázal, dnes je ukládá stát. Jestliže stát dnes vybírá sám daně a nepřenechává to obci, je to důsledkem zákona o reformě obecního zřízení. (Hlas: Nestálo to nic!) Stálo to již, pánové, neboť obecní zřízení praví, že přirážky se vybírají orgány, jako daně, tedy berními úřady a jestliže obce samy vybíraly přirážky, bylo to proti zákonu. Tedy musilo se hleděti k tomu, aby zákon byl zachováván.

Jestliže, pravím, tyto přirážky, které byly v r. 1920 usneseny, neodpovídají dnešnímu hospodářskému stavu poplatníků, že tito nemají takového příjmu, ať je to dělník, nebo zemědělec jako v r. 1920, je to úplná pravda, ale kde bude možno snížiti tuto daň, když stát nebude míti za to náhrady. K tomu cíli musíme upraviti rozpočet, aby byl rozpočetnější ve výdajích, a pak snížiti daně, ale dokud máme rozpočet, nemůžeme vytrhnouti daň, daně snížiti a nyní chci zodpověděti otázku, jak ten zbytek budeme krýti.

Tedy výsledek toho celého je, že veškeré tyto náměty, které byly předneseny, budou věcí té komise, která bude projednávati berní reformu. Tam bude na místě je uvésti. Rada těch námětů je odůvodněna, ale z důvodu státního hospodářství je nemožno, abychom jednotlivé věci vytrhali z toho celku a zde snižovali daň, nebo přirážky. To je z důvodů státně hospodářských nemožno. Proto se přimlouvám za to, aby všechny tyto pozměňovací návrhy byly zamítnuty. Rozpočtový výbor uznává také, že je potřebí nejrychlejšího upravení daňové otázky, a proto se usnesl na resoluci, kterou se vláda vyzývá, aby v nejkratší době předložila reformu daňovou, kterou by veškeré mimořádné a válečné přirážky byly odstraněny.

Místopředseda dr. Soukup: Prosím pány o zaujetí míst. (Děje se.)

Budeme hlasovati.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Vzhledem k tomu, že byly podány pozměňovací návrhy sen. Skaláka a soudr., sen. Kahlera a soudr., hodlám dáti hlasovati takto:

o článku I. podle zprávy výborové;

o článku II. podle pozměňovacího návrhu sen. Skaláka a soudr.; bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o článku III. podle pozměňovacího návrhu sen. Skaláka a soudr.; dále o doplňovacím návrhu sen. Kahlera a soudr.; budou-li zamítnuty, podle zprávy výborové;

o článku IV. podle návrhu sen. Skaláka a soudr.; bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o článku V., a to § 1 podle návrhu sen. Skaláka a soudr.; bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o článku V., a to § 2 podle zprávy výborové;

o článku VI. podle návrhu sen. Skaláka a soudr.; bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o článku VII. podle zprávy výborové;

pak o novém článku VIII. sen. Skaláka a soudr.;

pak o dalším novém článku sen. Skaláka a soudr.;

pak o článku VIII. podle zprávy výborové;

na to o nadpisu zákona, nadpisu jednotlivých článků podle zprávy výborové.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Budeme tudíž tak postupovati.

Kdo souhlasí, aby článek I. projednávané osnovy zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh se přijímá.

Kdo souhlasí, aby článek II. projednávané osnovy zněl podle návrhu sen. Skaláka a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

Kdo souhlasí, aby článek II. zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh se přijímá.

Kdo souhlasí, aby článek III. zněl podle návrhu sen. Skaláka a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)