Pre politických obžalovaných platil miernejší zákon, politickí obžalovaní patrili pred porotný súd, a to bol obrovský rozdiel, lebo porota súdila podľa citu svedomia a v najhoršom prípade odsudzovala len na také väzenie, v ktorom boli zavieraní len na noc, v ktorom bolo väzňom povolené všetko možné.
Teraz obviňujú a súdia našich poslancov a senátorov podľa ťažkého zákona ako riadne obžalovaných a zavierajú nás do väzenia s vrahy, zlodejmi, lúpežníkmi atď.
My komunisti nie sme proti buržoáznej porote, lebo lepším súdom pre nás je porota než súd odborný - ale toho nás zbavuje vláda. Akým právom? Prečo nemôže u nás byť porota, ako na tom kúsku Slovenska, kde žijú Rusíni?
Ako sme si zaslúžili túto ranu, že máme byť len občanmi desiatej triedy, že sme hodnotení ako dobytok, ktorý si nezaslúžil ani toho, čo Slovensko? Má snáď 100 tisíc Rusínov žijúcich na Slovensku a iné národy väčšie vzdelanie, alebo sú spokojnejší, než Rusíni z Podkarpatskej Rusi?
Vieme, že na Podkarpatskej Rusi je dosť vhodných budov pre poroty, vieme to z veľkého komunistického procesu, v ktorom sa súdilo 50 až 100 ľudí. Keď pre ne bolo miesta, môže byť miesto i pre porotu, nehľadiac na to, že v Berehove je nie horšia budova, ako v Prahe.
My, pracujúci ľud všetkých národností z Podkarpatskej Rusi, vidíme, že predloženým návrhom zákona zasadzuje vláda veľkú ranu nášmu ľudu, lebo budeme súdení ako vrahovia, lúpežníci, nie v našej vlasti, lež v cudzej mimo Podkarpatskej Rusi. Tomu rozumieme z tohoto hanebného zákonodarstva a na to nezabudneme. (Sen. Lukeš: Hanebné zákonodárstvi? Co to má být?) Áno, hánobné! Terajšia zúrivá, dôveru ztrativšia vláda buržoázna obáva sa dôkazov pravdy od nášho ľudu, nedôveruje nášmu ľudu, dáva mu miesto porôt vládu četníkov a miesto autonómie prichádza zabavovanie práv.
Nech len tak pokračuje zákonodarstvo, a otvorí ľudu na Podkarpatskej Rusi oči, otvorí oči i tým, čo dosliaľ neboli členmi našej strany. Takéto zabavovanie práv je pre nás, komunistov, najlepšia agitácia. Nech vláda vie, že pre jej tak zvanú pozemkovú reformu, daňové útisky, hlad a úradnícku diktaturu ľud prešiel k sovietom.
Chceme žiť podľa samosprávných práv v takom smere, ktorý uspokojí zaťažené massy pracujúcich ľudí na Podkarpatskej Rusi. Bolestné rany, zákonodárné rany také ako táto, každý takýto útok priblíží nás k oslobodeniu.
Slávný senát! Uvádzam to ako nie vysoko kvalifikovaný, nie vysoko vzdelaný človek, uvádzam to naším spôsobom, rusky, ako smýšľa náš karpatoruský pracujúci ľud a nie ako tí, ktorí politiku považujú za panské darebáctvo. Vidím, ctení pánovia, že s tohoto miesta vychádza veľa kritiky a ukazujem na to, že pravda zvíťazí...
Pracujúce massy, ktoré utlačuje terajšia vláda, ako koaličná, taktiež úradnícka, otvoria oči a zvrhnú so seba jarmo. Prichádza čas, kedy každý rozumie, o čo ide, každý chce byť svobodným občanom, každý chce mať svoje práva. Dokazujem vám to, slávny senát, aby ste dobre videli, že podkarpatskoruský, slovenský a český pracujúci ľud trpí pod jarmom. Príde čas, že voči týmto pracujúcim triedam budú sa zodpovedať tí, čo teraz majú vládu vo svojich rukách. Pracujúci ľud otvára oči a márne ho utlačujú, márne ho prenásledujú. Národ chce žiť, žiada rovnakých práv a dnes alebo zajtra zvrhne jarmo, ktoré mu nedovoľuje ľudsky žiť. (Výborně! - Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Hütter.
Sen. Hütter (německy): Slavný senáte! Ústavní listina tohoto státu začíná krásnou větou: "Lid je jediný zdroj veškeré státní moci v Československé republice. Československý stát je demokratická republika." Kdo se zde nemusí usmívati, přehlíží-li události posledních osmi let?
Odstavec 3. §u 3 ústavní listiny praví dále: "Podkarpatská Rus má vlastní sněm, který si volí předsednictvo. Tento sněm je příslušným usnášeti se o zákonech ve věcech jazykových, vyučovacích, náboženských, ve věcech místní správy, jakož i v jiných věcech, které by naň přenesly zákony Československé republiky. Tyto zákony vyhlašují se ve zvláštní sbírce zákonů. V čele Podkarpatské Rusi je guvernér jmenovaný presidentem Československé republiky a odpovědný sněmu Podkarpatské Rusi. Funkcionáři Podkarpatské Rusi budou podle možnosti vybíráni z jejího obyvatelstva."
Zákon ze dne 15. dubna 1920 o dočasném zastavení působnosti porotních soudů praví v §u l výslovně: "Působnost porot může býti zastavena na čas, nejdéle však na rok, jestliže nastaly události, pro něž je se obávati, že nebudou nalézati právo nestranně a neodvisle."
Této obavy zde není. Další zastavení porot Podkarpatské Rusi je proto neodůvodněné a nezákonné, a budeme tudíž hlasovati proti návrhu.
Násilí také zde zase jde před právem a demokracií. Trpké stížnosti o národnostním bezpráví zaznívají se všech stran menšinových národů v tomto státě. Dnes se zde nad námi panuje jako v území obsazeném nepřáteli, výsady jedněm, výjimečná opatření pro druhé, sliby, které se nedodržují.
Nechci opakovati ještě jednou trpké stížnosti menšin, které také v této síni již tak živě byly pronášeny. Jednotnou byla česká koalice vždy tehdy, když se šlo proti německým státním občanům této demokratické republiky. A přece také tato koalice ztroskotala, nebo během času musily také hospodářské momenty vstoupiti více nebo méně do popředí. Nemáme žádného zájmu na tom, abychom klížili rozdíly mezi jednotlivými koaličními stranami, neboť útraty každého handrkování české koalice mezi sebou nesly vždy nečeské strany. Vítáme proto návrh pana senátora Donáta, který má za účel úplné rozlišení, ačkoliv víme, že touha po moci patrně dnes nebo zítra zase sjednotí dřívější přátele a dnešní odpůrce, že je touha po ministerských křeslech zase sjednotí. Ministerstvo Černého bude po druhé jen episodou pro okamžité překlenutí hospodářských protiv.
Chtěl bych se dotknouti ještě jiné věci, která zase dokazuje, jak daleko jsme vzdáleni svobody. V polovici března t. r. postavil jsem se v interpelaci proti neoprávněnému zabavení týdenníku "Norden" ze dne 28. února 1926, ve kterém státní návladní v Liberci považoval článek pana sen. Hartla o 4. březnu jakožto smutečním dnu sudetských Němců za státu nejvýš nebezpečný a tento článek zabavil. Ale nemají jen v Liberci červenou tužku a přísné censory, nýbrž také zde v demokratickém domě, a tak asi páni členové senátu včera nejvýš podiveni potřásali hlavami nad tiskem č. 63, Anglie a německé Rakousko také bez censury nezahynou, zde však máme těžké státnické starosti. Strach neukazuje žádnou sílu. "Svoboda, kterou míním, je vám velmi dobře známa."
Z celkového smýšlení tohoto státu jakožto českého národního státu nevěříme také ve spravedlivé vyrovnání od národa k národu a na spoluurčování menšin ve vládě a varujeme tudíž před neoprávněnými nadějemi na německé straně, poněvadž by národnostně vybičovaný český národ nesnesl spravedlivého německo-českého vyrovnání. Kdysi ve starém českém sněmu byli jsme blízci toho, uzavříti takovéto vyrovnání, kdyby také tam tehdy v poslední hodině rušivě nebyl zasáhl český šovinismus jednotlivých skupin. Nevěříme také v příští fašistickou diktaturu, která by úplně zničila naše finance a tím náš hospodářský život. Nejsme právě žádným jednotným národním státem s jednotnou vůlí. Tichý fašismus, diktatura panujícího národa oproti zotročeným národům po 8 let osvědčila se lépe.
Jak se doslýcháme, našla se přece v Paříži stará česká "Pětka" pod francouzským protektorátem. Stávající protivy budou překlenuty a v podzimním zasedání budeme jistě míti potěšení spatřiti zase zářící staré známé obličeje na ministerských křeslech. Ale zdali tento způsob vládnutí trvale přece jen nebude možným? Co lze menšinovým národům tohoto státu ještě vzíti? Kde však potom lze nalézti sjednocující pásku? Koncept založení státu s věčně panujícím státním národem byl falešný, nepřirozený a protiprávní, a nese v sobě zárodek konečného rozkladu. (Předseda Klofáč ujímá se předsednictví.)
Jen tehdy, když po jistou dobu nelze nalézti východiska, aby státní kára byla vytažena z bláta, zahráváte si zase se vstupem Němců do vlády, aby se tím vykonával více nežli mírný nátlak, aby se zase poslouchalo v rámci koalice. Můžeme přihlížeti na vývoj věcí s největším klidem, neboť čas pracuje pro nás. Litujeme jen velice, že pod všemi těmito zjevy velmi povážlivě trpí náš hospodářský život a že stojí skoro před shroucením. Není bohužel v naší moci zde pomoci, odpovědnost spočívá na bedrách české většiny. V přímém rozporu k mírumilovným, již často slýchaným slovům našeho ministra věcí zahraničních vůči Německu stojí opětovné chování v otázce německo-ruské smlouvy. Právo, že Československo uzavírá s Ruskem smlouvy, musí míti také německá říše jakožto velmoc, a nedá si je vzíti od českého ministra věcí zahraničních. Je to nové vydání starých pletich proti Německu, které dr Beneš zase obnovuje svým oběžníkem k Locarnským mocnostem. Žádáme, aby se parlamentu brzy zodpovídal. Německo ostatně není ještě členem Společnosti Národů a jeho usneseními nikterak není vázáno. Německo musí a rozhodně odmítne, aby pro svoje vyjednávání o spojenectví bylo bráno k odpovědnosti. Účel a cíle těchto vyjednávání byly Locarnským mocnostem loyálně sděleny a německá vláda ví zcela dobře, kde jsou hranice závazků, které má dnes vůči Společnosti Národů. To také uznala Anglie, a dr Beneš sedí ve slepé uličce. Mluví o informacích, které obdržel, na základě kterých rozeslal svůj pověstný oběžník. V "Prager Presse", poloúředním orgánu české vlády a hlásné troubě Benešově vůči cizině musí se dnes dáti na zahanbující ústup, neboť mluví o "informacích", které skutečnosti neodpovídaly, následkem čehož že je zbytečno rozčilovati se o důsledcích. "Nedostává-li se podkladů pro úsudek, padá také úsudek samotný a tím také námitky, které berlínský tisk činí proti jeho jednání." To je jemně diplomaticky vyjádřeno. Nás by však velice zajímalo, od koho pocházejí informace české vlády, na základě kterých jako odpověď došlo k zasahování našeho zahraničního ministra do říšskoněmeckých poměrů. Bylo by tudíž velmi žádoucno, abychom od dr Beneše obdrželi brzo jasnou odpověď. V každém případě zůstane jednání dr Beneše nepřívětivým aktem, namířeným proti Německu. Nepřátelské smýšlení proti Německu proklubává se zase jednou pod diplomatickou maskou, nepřátelsky stojí čeští držitelé moci však také dnes ještě proti všem oprávněným požadavkům, přáním a stížnostem sudetských Němců. Nepřátelsky smýšlí se také proti všem ostatním menšinám tohoto státu. Podkarpatské Rusko je dnes ještě bez autonomie, ústavou zaručené, beze sněmu, bez vlastních úředníků tamního obyvatelstva, bez porotních soudů. Podle přání senátora Dyka jsou sudetští Němci usýchající větví německého národa. On bude míti nepravdu, my budeme žíti. Útisk přináší nespokojenost a nenávist. Každému národu jeho právo, každému národu svobodu. (Potlesk na levici.)
Předseda: Ke slovu je přihlášen pan sen. dr Hilgenreiner. Uděluji mu je.
Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! Předsednictvo senátu napravuje dnešní debatou bezpráví, kterého se dopustilo tím, že svého času odepřelo debatu o vládním prohlášení. A skutečně politická debata budí mnohem větší zájem v tomto domě, možno-li vůbec mluviti o zájmu, nežli poměry Podkarpatské Rusi. Každý má dojem: kolem republiky je kus Podkarpatské Rusi, a Praha je nám konečně bližší, nežli Mukačevo. Tak také já budu se zabývati všeobecnou politickou situací.
Stojíme dnes vůči zcela nové situaci. Ministerstvo z milosti většiny učinilo místo ministerstvu z milosti Hradčan, poněvadž se dřívější většina více nesnášela a poněvadž se nahoře klade důraz na to, aby učiněn byl konečně pořádek. (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) Bylo by mi líto, kdyby se prohlášení nynějšího ministerstva mělo bráti zcela doslovně, že se cítí jen jako držitel místa, aby starý systém zase nezměněn mohl oživnouti. Bylo by mi líto zdatných odborníků, kteří zasedají v novém ministerstvu. Bylo nejvýš na čase, že nastala změna. Mnohé ministerstvo zvrhlo se za staré vlády přímo v prodejnu určitých stran, v konsumní spolek pro strany, (Veselost. - Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) v němž byl člověk nejlépe obsloužen, přišel-li s knížkou strany. To začlo již při obsazování míst po revoluci, pokud k velmi zdatným úředníkům posazeni byli úředníci naprosto neschopní, jen z důvodů stranických. To pokračovalo až k rozhodování a k výhodám, jež jednotlivá ministerstva poskytovala. Tu dlužno považovati za úlevu, že v čelo povoláni byli mužové, kteří v sobě mají starého rakouského úřednického ducha, v tom smyslu, že jsou zvyklí s věcí jednati jako s takovou, použíti zákona bez ohledu na stranickou příslušnost, a dokonce, jak doufám, bez ohledu na národnost, mužové, kteří, ač jsou špatně placeni, přece se snaží vykonati horlivou a dobrou práci.
K úřadům, které v této příčině mají snad příliš byrokratického ducha, ale přesto nejlepší vůli dáti obyvatelstvu to, co zákon káže, nepočítám jeden úřad, který teprve vytvořila revoluce. Myslím pozemkový úřad v tomto státě. Pozemkový úřad byl vytvořen revolučním zákonem, je podroben parlamentární dozorčí radě, která již dávno pozbyla své oprávněnosti, neboť byvši dosazena roku 1919, zvolena byla jen na 3 roky (Výkřiky [německy]: Slyšte!) a 6 roků mezi tím uplynulo, neodpovídá naprosto více nynější parlamentární formaci. Tento pozemkový úřad hospodaří podle zákona, který vší možné zvůli otvírá dveře dokořán. A tak v širokých kruzích obyvatelstva máme dojem, že zde při některých rozhodnutích hospodaří... (Následující čtyři slova vyloučena z usnesení předsednictva senátu N. S. ze dne 5. května 1926 ve smyslu § 9 m) jedn. ř. sen.).
Předseda: (zvoní): Jsem povinen volati pana řečníka k pořádku!
Sen. dr Hilgenreiner (pokračuje):.... ústav, proti kterému své právo musíme hledati u soudu a u soudu samého jen neúplně je nalézáme.
Předseda (zvoní): Volám pana řečníka po druhé k pořádku a nebudu volati po třetí!
Sen. dr Hilgenreiner (pokračuje): Případ v Mariánských Lázních dokázal před domovem i cizinou, jaké poměry panují u tohoto úřadu. Nemám dnes, co bych dále připojil. Odedávna bylo nám slibováno, že z tohoto neodpovědného úřadu učiněno bude odpovědné ministerstvo, a do dnešního dne byli pánové u pozemkového úřadu mocnějšími než samo nejvyšší místo v tomto státě.
Nemluvím o pozemkovém úřadu, mluvím-li o starém dobrém rakouském úřednickém duchu v našich ministerstvech a považuji-li za menší zlo, že nyní jsou ustanoveni úředníci za správce a ochránce zákonů, srovnáváme-li s dřívějšími poměry.
Nynější ministerstvo ovšem již předem ukázalo, že se na systému bezprostředně ničeho nezměnilo, že stále ještě Němci jenom platí a ostatní v tomto státě sami poroučejí. Zde byl by se mohl ukázati navenek obrat oproti posavadnímu systému, kdyby se mezi zbývajícími ještě německými úředníky byl vyhledal ten neb onen německý odborník jakožto ministr, takže by se také navenek bylo u úřednického ministerstva projevilo to, že zde v tomto státě není jen jedna národnost, nýbrž že vedle českého národa nalézají se zde v tomto státě také ještě jiní národové, v počtu skoro stejném. (Souhlas.)
Ministerstvo bylo dosazeno, aby obstaralo státní nutnosti. Nejnaléhavější státní nutností v tomto státě je po mém názoru v přítomné době zlepšiti zase poněkud rozvrácený hospodářský život. Byli jsme v posledních letech zhýčkáni větším ještě neštěstím, jež postihlo okolní státy, ještě více rozvrácenými hospodářskými poměry v těchto sousedních státech, zejména v Německu. Z těchto let 1923, 1924 a částečně 1925 jsme získali. Ale dnes jdou tyto státy vstříc stále většímu zlepšení a krok za krokem pociťujeme účinky toho. Pociťujeme je především v našem zahraničním obchodě, jenž značně poklesl. Německý zahraniční obchod vzrůstá, náš klesá. Opírám se o odborníky, uvádím-li zcela krátce číslice. Průměrný vývoz Německa v prvém čtvrtletí 1925 obnášel měsíčně 680 milionů, roku 1926 802 miliony, kdežto jeho dovoz při tom poklesl o 568 milionů, a tímto poklesem dovozu jsme my postiženi potud, ježto náš dovoz do Německa samotného měsíčně klesl ze 45 na 30 milionů. Již roku 1925 ztratil zdejší stát 9 % svého vývozu do sukcessorních států; poměry v tomto roce se ještě zhoršily, úroková míra, která v zahraničních státech obnášela dříve dvakrát tolik a ještě více nežli dnes, tam poklesla, u nás zůstala stejná. Daňová břemena počítají s výdělky z dob inflace. Těžkopádnost, jaká u nás stále ještě panuje v celém styku s cizinou, v obchodu valutami atd., ztěžuje společně s dopravními výlohami konkurenci. Zkrátka, k čemu potřebujeme mnoho cifer, potřebujeme se jen ohlédnouti a pozorovati, jak průmysl, který loňského roku bohatě, ba přebohatě byl zaměstnán, v tomto roce má klesající objednávky, jak po týdnu práce následuje týden bez práce, poloviční týdenní směny a pod., nehledě vůbec k našemu uhelnému obchodu, který již dlouho skýtá obraz politováníhodný. Tak roste počet nezaměstnaných, tak roste bída u všech stavů, ve všech směrech. (Souhlas.)
Tážeme-li se, zdali vina na tom spočívá jen v zahraničních poměrech, musíme bohužel říci: nikoli. Většinou musí strany, které posud byly u vesla, zjevně doznati: "mea culpa, máme na tom podstatný podíl". Neboť hospodářství v tomto státě pěstovalo se většinou jako politika strany, na velké hospodářské otázky pohlíželo se ryze se stanoviska stranického, i obchodní smlouvy, věci to tak nesmírně důležité, byly sabotovány, jen aby se podařilo proraziti určitý politický směr, a vyřizování velmi důležitých předloh bylo oddalováno, jen aby se ukázalo: pokud vy nesplníte mé stranické požadavky, nelze s tím počítati, i kdyby celý stát zahynul. Obchodně-politický zmocňovací zákon na příklad pozbude koncem června t. r. platnosti, a přece víme, že velmi důležité smlouvy, na příklad smlouva s Maďarskem, ještě nejsou vyřízeny. Máme s Maďarskem od 19. září 1925 poměry, kde následkem diferenčních cel denně ztrácíme miliony, pro nejistotu v obchodních stycích musíme také pro další budoucnost počítati s rostoucí nezaměstnaností a se stoupajícími ztrátami, neuvedeme-li smlouvy se sousedními státy do pořádku. Dnes nelze ještě dohlédnouti, jak tyto poměry budou uspořádány.
Do tohoto oboru spadá také úprava zemědělských cel. Je naprosto nemožno tuto otázku trvale ponechávati stranou. Ať se meritorně k této otázce stavíme jakkoli: není pochybnosti, že zemědělství prodělává právě nesmírné obtíže, netoliko malý rolník, nýbrž také velký rolník vidí, že výrobní náklady s daněmi převyšují cenu jeho výrobků tak, že ztrácí veškerou chuť to neb ono vyráběti. (Souhlas.) Ale právě tak je pravda, že také naše dělnictvo, duševní i tělesné, nalézá se v postavení nejvýš stísněném, a že nyní je nejnevhodnější okamžik k tomu, aby se životní potřeby obyvatelstva zdražovaly. Tato skutečnost je právě tak nezvratná. Ale snad je možno, aby se vyhovělo oběma. Konsument na příklad nepocítil přece ze snížení zemědělských cen daleko ony účinky, které jsme si musili slibovati, když se proslýchalo, jak tyto výrobky klesly. (Souhlas.) Je patrně příliš mnoho těch, kteří na cestě od výrobce ke konsumentovi vydělávají velmi mnoho, příliš mnoho. (Souhlas.) Této otázce dlužno tedy věnovati vážnou pozornost, nečiniti z této otázky již předem politické heslo, stranickou věc a zamítati ji, zneužívati jí k demagogickému agitačnímu prostředku. A právě náš senát, který původně byl myšlen jakožto zastoupení organisovaných stavů a povolání, právě on měl by nalézti klid, aby k těmto otázkám na řečnickou tribunu nevysílal agitátora politické strany, nýbrž odborníka, aby se zde v senátě k této otázce přistoupilo s klidnou odvahou a upřímnou snahou ji rozřešiti.
Jak řečeno, nerozřešená otázka zemědělských cel je překážkou, která brání rozvoji naší celé obchodní politiky, a tato překážka musí býti odstraněna, jinak vůz nepojede, a nepojede-li, trpí všichni, nejen zemědělci, nýbrž také druzí, kteří se nyní brání tomu, aby tato otázka byla projednána. Nejsem žádným odborníkem, nemohu se k otázce vyjádřiti, problém jest příliš spletilý. Ale mám důvěru v senát, že je zde tolik odborné vědomosti a tolik poctivosti a vážnosti, že by bylo lze o této otázce s úspěchem jednati. Jestliže návrh Donátův, který včera byl podán, zjedná nutné předpoklady k tomu, aby se o tom alespoň jednou vážně promluvilo, pak je tím již docíleno značného pokroku.
Zlepšení celé hospodářské situace tedy je hlavní podmínkou, hlavním požadavkem státu v přítomném okamžiku, k jehož řešení úřednická vláda musí přistoupiti. Důležitou dílčí otázkou při tom je daňová reforma, jak po stránce praktické, tak podle její zákonité úpravy. Zákonitá úprava: poplatník musí konečně jednou věděti, co vlastně má na daních platiti. Ale nyní se v tom nevyzná ani poplatník, ani berní úředník, a berní rekursy, které byly podány, zadusí berní úředníky (Výkřiky), takže se proslýchá, že by měli na 10-15 let práce, aby jen tyto rekursy vyřídili, a při tom by musilo všechno druhé zůstat ležeti. Tu věru není jiného prostředku nežli ten, který navrhoval ministr financí dr Engliš: pokud možno rychle, řízením pokud možno krátkým, vyříditi nevyřízené kusy, pokud možno během tohoto roku ještě odepsati to, čeho nelze vydobýti. Zákonité daňové slevy jsou slíbeny. Tážeme-li se však venku, kdo z těchto daňových úlev má skutečně prospěch, slyšíme velmi málo, alespoň v německých krajinách. Myslím, že tomu v českých krajinách nebude mnohem jinak. Zde dlužno především zjednati pořádek, odkliditi nevyřízené věci, které se stále ještě vlekou, a pak provésti jasnou berní reformu, která zachytí skutečný příjem, kde toho lze dosáhnouti, a která neobírá ty, kteří nemohou platiti. Srovnáváme-li dnešní daně, jsou to samé inflační daně, poválečné daně, ale obchodní konjunktura stala se zcela jinou, a je nespravedlivo, ba nemožno tyto daně dobývati z dnešních výdělků.
Čeho dále v přítomnosti je potřebí, je prodloužení zákona o stavebním ruchu. Naše ministerstvo financí velmi rychle získalo přes jednu miliardu z peněžních ústavů, aby sanovány byly peněžní ústavy, které se octly v tísní, miliony byly zde sebrány ze státních prostředků, aby se pomohlo skrachovaným družstevním podnikům, anebo takovým, které se za ně vydávají. Tu přece musí se nalézti také prostředky, aby se s větší energií nežli posud přistoupilo také k životní otázce všech národů tohoto státu, k otázce bytové. Tak dlouho na tom kde kdo zkouší své lékařské umění, a pacient je stále churavější. Je zcela nemožno, aby se jen ze stranického egoismu a z politických ohledů tato otázka a její řešení stále více odkládaly, při čemž se poměry jen ještě zhoršují.
Ke státním nezbytnostem této chvíle patří také úprava platů veřejných zaměstnanců. Tato otázka se stále odkládá; ale byl by to úpadek autority státu, jenž se zaručil, že veřejní zaměstnanci budou uspokojeni, a to od 1. ledna 1926. Je potěšitelné, že úřednické ministerstvo otevřeně prohlásilo, že beze všeho a bez výhrady inventáře nastupuje dědictví po dřívější vládě. Nyní bude se jednati o to, aby toto slovo přeměněno bylo ve skutek. Většina pro rozumnou úpravu platů státních úředníků je zde, je zde v obou komorách, i kdyby to nebyla posavadní většina; věc lze prosaditi, a to včetně onoho ustanovení, jež pomýšlí na ty, kteří nepřímo, anebo přímo také pro státní dobro prokazují služby, totiž duchovní. Přímo poskytuje přece duchovenstvo státu pomoc při vedení matrik a jinakým podporováním státních úřadů poskytuje nepřímou pomoc jakožto opora ethických činitelů, bez jakých stát nemůže existovati. To ukázaly dějiny. Strhneme-li Boha s oltáře lidských srdcí, pak dosazeno bude jiné božství na jeho místo, lidská vášeň, lidská bestie, ke zkáze lidstva. Proto má stát zájem na tom, aby posiloval mravně náboženské činitele. Pokud není dáno nové uspořádání poměrů, dovolávají se jisté strany neprávem toho, že by věc jinak měla býti uspořádána. My právě nejsme ještě tak daleko, a musíme kněžím, těmto většinou skutečně chudým ubožákům, poskytovati pomoc ze státních prostředků, poněvadž vykonávají tak důležité veřejné služby. Také pro tuto věc zajisté se najde většina naproti i zde v této síni, i když se snad socialistické strany budou zpěčovati, aby dali své jméno pod takovýto zákon.