Zákon tento má 34 paragrafov, v celku je prajný a poslúži nášmu ľudu aspoň v tom, že budú mocť ľahčejšie dostávať tieto certifikáty.
V celku znamená zákon tento zlepšenie proti starému patentu. Menovite zlepšenie obsažené je v týchto paragrafoch:
§ 5, dľa nehož obchodovať možno na celom území republiky, ďalej v miestach lázeňských a pri rozličných slávnostiach jak národných, tak církevných. § 9 dovoluje za určitých podmienok obchodovať bez obmedzenia ve všetkých mestách republiky, navštevovať trhy a mať tam stánky.
Podľa §u 17 budú vymenované obce, ktoré na základe mariánského patentu požívaly výhody; náš zákon prináša zlepšenie v tom, že poskytuje týmto ľuďom možnosť nabývať certifikátu už dosažením 21. roku veku.
§ 31 poskytuje tiež možnosť používať somárov alebo vozidiel.
Aký tovar smie sa predávať, popisuje § 10.
V celku znamená tento zákon zlepšenie a istotu tohoto obchodu a nemožno mi s vďakom nevzpomenúť tých pracovníkov, ktorí okolo tohoto zákona sa vynasnažili, a chceli podať to najlepšie. Menovite vzpomínám tu pána dr Dávida z ministerstva obchodu, ktorý mal najlepšiu vôľu podať to najlepšie.
Schválenie tohoto zákona odeberie štváčom zbraň a urobí poriadok a pokoj na Slovensku. (Potlesk.)
Místopředseda dr Brabec: Slovo dále má pan sen. Wágner.
Sen. Wágner: Vážený senáte! Používáni příležitosti projednávání osnovy zákona o podomním obchodě k vyjádření stanoviska klubu, jehož jménem mám čest mluviti. Nejprve několik historických reminiscencí, kterými jako červená niť táhne se stížnost ne tak proti podomnímu obchodu jako takovému, ale spíše proti jeho nekalému provozování.
Pro podomní obchod v republice Československé platí dosud právní normy, stanovené cís. patentem ze dne 4. září 1852, č. 252 ř. z., a zákonem ze dne 21. března 1883, č. 37 ř. z., kterým stanovena byla kompetence úřadů při trestání přestupků proti zákonu o podomním obchodě páchaných.
Poslednějším zákonem trestní pravomoc byla přenesena s úřadů finančních na úřady politické.
Stížnosti proti nekalému provozování podomního obchodu ozývaly se již od let sedmdesátých a tyto nesčetné stížnosti vedly v roce 1877 k anketě, pořádané ve všech zemích na říšské radě zastoupených, na které uvažováno bylo o tom, má-li se podomní obchod omeziti, nebo vůbec zrušiti. Část zájemníků vyjádřila se tehdy pro zachování instituce podomního obchodu, jiná část zájemníků vyslovila se pro nové zákonodárství, kterým by byl podomní obchod obmezen.
Poslanecká sněmovna rakouské říšské rady, které byl veškerý materiál anketě sdělený předložen, usnesla se 2. července 1877 na tom, aby příslušné petice zájemnických kruhů odevzdány byly vládě k úvaze za tím účelem, aby patent z r. 1852 podroben byl revisi a aby příslušné úřady byly poukázány, aby zákon o podomním obchodu přísně prováděly. Vláda měla uvažovati, neměl-li by se podomní obchod obmeziti na jednotlivé země, kde byly zvláštní podmínky, a neměl-li by se podomní obchod, pokud jde o zdanění, postaviti na roven maloobchodu, aneb maloživnostem.
Věc zůstala tehdy nerozřešena, stížnosti množily se dále, stávaly se častějšími a naléhavějšími a vedly v roce 1880 k tomu, že poslanec Josei Pöck na tehdejší říšské radě podal návrh na úplné zrušení patentu ze 4. září 1852. V odůvodnění tohoto návrhu poukazováno bylo k tomu, že trvale pronášeny jsou proti provozování podomního obchodu stížnosti se strany živnostníků a obchodníků, zejména na venkově, že právní normy jmenovaného patentu jsou zastaralé, jelikož od vydání tohoto patentu poměry obchodní a komunikační značně se změnily. Bylo poukazováno k tomu, že podomní obchod často nesolidním způsobem se provozuje, že místní živnostníci a obchodníci jsou poškozováni konkurencí podomních obchodníků, kteří neplatí daně a fondovních přirážek, a že pro mnohé lidi je podomní obchod toliko pláštěm, který kryje žebrotu a tuláctví.
Při projednávání zákona z 21. března 1883 byla pak přijata resoluce, kterou vláda byla naléhavě žádána, aby s urychlením vzmáhání se podomního obchodu vzhledem na trapnou hospodářskou situaci maloživnostníků a maloobchodníků učinila přítrž a v jednotlivých městech a místech, ve kterých by obecní zastupitelstvo toho žádalo, podomní obchod po slyšení obchodních a živnostenských komor buď úplně zrušila, anebo značně obmezila.
Současně bylo tehdy žádáno, aby odstraněn byl nešvar, že podomní obchodníci ve větších městech nepřetržitě dlouhou dobu se zdržovali, tím, že by doba podomního obchodování na určitý počet měsíců anebo určitý počet dnů byla obmezena a že by podomní obchodníci byli úřadem přidržováni k tomu, aby při placení výdělkové daně zároveň předložili také výkaz o zaplacení fondovních přirážek v obci svého bydliště. Vláda byla dále vyzvána, aby vypracovala nový zákon o podomním obchodu.
Nelze upříti, že jisté stížnosti proti podomnímu obchodování vyslovované i dnes mají své oprávnění a zastáváme názor, že v dnešní době, za dnešních komunikačních prostředků a zcela jiných výrobních poměrů lze připustiti podomní obchod jen v nejobmezenější míře a to v krajinách od běžných komunikačních cest, výrobních a odbytových středisek odloučených, dále v předmětech jistých druhů zboží domácí výroby, aby odbyt jich byl usnadněn a domácí výroba podomácku a v malém měřítku provozovaná chráněna, a konečně osobami, jež pro své specielní poměry životní, či osobní jinaké příležitosti k poctivému výdělku nemají.
Předložená osnova zákona snaží se těmto podmínkám vyhověti, vymezujíc přesně obor působnosti podomních obchodníků taxativním výpočtem předmětů, jež z podomního obchodování jsou vyloučeny, omezujíc dále jich oprávnění k obchodu místem i časem, vylučujíc jistá místa, zejména lázeňská a místa o více než 10.000 obyvatel a obyvatele takovýchto míst z provozování podomního obchodu, stanovíc dále zásadu o osobním provozování podomního obchodu bez pomahačů a bez použití vozidel a poskytujíc státní správě oprávnění k žádosti obecních zastupitelstev za jistých okolností podomní obchod v jistém území nebo v jistých druzích zboží buď na čas nebo navždy zakázati.
Tyto zásady, mající za účel chrániti malého usedlého živnostníka a obchodníka, zbaviti téhož neslušné konkurence a umožniti mu za stávajícího daňového přetížení skrovnou životní existenci, dlužno jen vítati.
Proti dřívějšímu zákonu stanoví projednávaná osnova hranici věkovou na dobu 35 let, tedy vyžaduje se u podomního obchodníka věk o 5 let vyšší, než jak tomu bylo dříve, a nařizuje úřadům, aby podomní knížky vydávány byly jen těm osobám, které i jinak splní veškeré zákonné podmínky a jež rodinnými, majetkovými a výdělkovými poměry jsou na podomní obchod odkázány. Přejeme si v zájmu malých živností a obchodů, aby úřady před vydáním podomní knížky tyto poměry pečlivě vyšetřily a podomních knížek nevydávaly, kde těchto podmínek není.
Ustanovení § 3 osnovy zamezuje, aby podomní knížka byla vydána osobám, jež prohřešily se proti veřejné mravnosti, nebo odsouzeny byly pro zločin vůbec anebo pro přečin či přestupek ze ziskuchtivosti spáchaný, anebo jež by podomním obchodem chtěly krýti svůj zahálčivý nebo tulácký život, anebo jež majíce již živnost se stálým stanoviskem, neb oprávnění živnost po trzích provozovati, chtěly by vedle toho svoje zboží podomně prodávati.
K ochraně domácí výroby slouží ustanovení §u 10 osnovy, stanovící, že podomní obchod možno provozovati pouze zbožím tuzemským a že podomní obchodník musí kdykoliv tuzemský původ zboží prokázati. Další ustanovení téhož paragrafu mají pak za účel, chrániti konsumenty před koupí předmětů jednak zvláštními zákony zapovězených - zbraně, střelivo, výbušné látky - jednak předmětů mravnost urážejících nebo zhýralý život podporujících - neslušné obrázky, karty, lihoviny atd. - jednak předmětů, ohledně nichž mezi nejširšími kruhy konsumentů správné znalosti není - cenné papíry, losy, promesy atd.. - a konečně předmětů, jichž je skoro všude dostatek a jichž prodej zvláštní pozornost vyžaduje - koloniální zboží, potraviny, cukrovinky a p.
U stanovení §u 9 osnovy chrání jednak intimitu rodinného krbu, zakazujíc podomnímu obchodníku vstupovat bez svolení přednosty domácnosti nebo přítomného svéprávného člena rodiny do cizích příbytků, domů, nebo zemědělských usedlostí za soumraku, nebo proti zřejmému zákazu, další pak ustanovení téhož paragrafu zamezuje obtěžování podomními obchodníky ve veřejných úřadech a na železnicích, jakož i ve veřejných místnostech, pokud majitel k tomu nesvolí, jednak také úřadům dává právo plné kontroly nad obchodováním podomních obchodníků, ukládajíc jim kdykoliv úřadu neb úřední osobě k tomu oprávněné předložiti podomní knížku i zboží, kterým obchodují.
Zcela novým jest ustanovení osnovy, podle kteréhož podomní obchodníci jsou povinni zachovávati předpisy o nedělním klidu, platné v jednotlivých městech a místech a ustanovení to dlužno jen vítati, ježto chrání usedlé malé obchodníky a živnostníky před konkurencí v době, kdy sami prodávat nemohou.
Projednávaná osnova má i sociální ráz a stává se tím sympatickou, umožňujíc osobám sociálně slabým možnost skrovné existence, nemají-li jiné možnosti k výdělku, a stanovíc v příčině provozování podomního obchodu osobami takovými jisté úchylky a výhody. Ustanovení ta se týkají jednak nuzných a podpory hodných osob, lázeňských míst a obcí, majících více jak 10 tisíc obyvatel, jednak se týkají osob, bydlících v obcích našich chudých krajů, v nichž domácí průmysl se provozuje, jednak ustanovení ta týkají se válečných poškozenců.
V §u 12, odst. 3., se výjimečně dovoluje nuzným a podpory hodným obyvatelům lázeňských míst a míst s více jak 10 tisíci obyvateli prodávati v obci jich bydliště, ve které je podomní obchod zakázán, na ulicích a veřejných místnostech zboží a předměty z podomního obchodu nevyloučené, dále cukrovinky a jiné zboží cukrové, chléb a pečivo vůbec, ovšem v obalech znečištění zboží zamezujících.
Další výminku ve prospěch osob usedlých v některé obci našich chudých krajů stanoví § 17, který dovoluje, aby osobám, které již 21. roku dosáhly, za jinak platných podmínek bylo uděleno povolení k podomnímu obchodu výrobky domácího průmyslu těchto chudých krajů a předměty a zbožím, které z podomního obchodu vyloučeno není, a to v celém území republiky Československé, a to i v obcích a místech, které jinak z provozování podomního obchodu jsou vyloučeny.
Váleční poškozenci pak podle ustanovení §u 16 osnovy mohou obdržeti povolení k podomnímu obchodu i před dokonaným rokem 35. svého věku a mohou provozovati podomní obchod i cukrovinkami a jiným zbožím cukrovým a povolení k podomnímu obchodu jim dané vztahuje se podle ustanovení §u 5, odst. 2. osnovy, na celé území republiky, a to i na místa z podomního obchodu vyloučená, jako jsou lázeňská místa a místa s více jak 10.000 obyvateli a území pohraniční, a mohou mimo to váleční poškozenci při provozování podomního obchodu používati nosiče, a to i bez průkazu, že pro stáří neb tělesnou vadu nemohou sami zboží, kterým obchodují, nositi.
Váleční invalidé, jakož i podomní obchodníci chudých krajů mohou mimo to používati jako nosičů zboží i svých dítek, které ovšem školské povinnosti učinily zadost a obdržely z obecné a měšťanské školy vysvědčení na propuštěnou. Ovšem o tuto výhodu váleční poškozenci musejí žádati.
Pokud jde o trestní stíhání přestupků této osnovy zákona o podomním obchodě, tu podle ustanovení §u 25 osnovy pokuty, na něž bylo uznáno, jakož i částky získané prodejem propadlých předmětů plynou do státní pokladny.
Netajíme se tím, že toto ustanovení nám nevyhovuje a že bychom raději viděli, kdyby pokuty a peníz, prodejem propadlých předmětů získaný, věnovány byly učňovským besídkám a ve prospěch pokračovacího školství živnostenského, zejména k obohacení kabinetů, pomůcek učebných a k pořádání vzdělavatelských exkursí našeho živnostenského dorostu, jsouce přesvědčeni o naprosto nedostatečném vybavení těchto škol.
Vítáme konečně i zjednodušení řízení ve věcech odvolacích, jak v §u 29 osnovy je stanoveno, a jsme i srozuměni s ustanoveními přechodními, která zaručují nabytá práva osobám, jež podle dosud platného zákona podomní obchod smějí provozovati. Budeme hlasovati pro osnovu a pro resoluci usnesením živnostensko - obchodního výboru přijatou. (Souhlas.)
Místopředseda dr Brabec: Dávám slovo dalšímu řečníku, panu sen. Beutelovi.
Sen. Beutel (německy): Dámy a pánové! Projednávanou osnovu zákona lze právem označiti jen za krok nazpět, jinak ji označiti nelze. Je prodchnut cechovním smýšlením, jemuž není rovno. V tomto zákoně děje se pokus jakéhosi druhu zachraňování živností, v době, kdy živnost, jak každý ví, proti pokračujícímu zprůmyslnění trvale nemůže zůstati konkurence schopnou. Celý zákon rovná se skoro policejnímu řádu. Není ničeho, co by nebylo podrobeno úřednímu povolení, anebo nebylo od něho závislé. Byrokratická zvůle táhne se jako červená nit celým zákonem a všemi jeho paragrafy. Podomní obchodník nemůže činiti ničeho, co mu nebylo povoleno.
Především jiným byla zvýšena hranice stáří z 30 na 35 let. Ale nejen to, především musí žadatel, jenž chce míti podomní knížku, svými rodinnými, majetkovými a výdělečnými poměry býti poukázán na podomní obchod. Jak a čím to je prokázati, to ovšem zůstává přenecháno moudrosti pánů byrokratů. Ale za dnešních nejistých poměrů je to stav skutečně neudržitelný. Příznačným pro ochotu vůči těmto chudým lidem - a jedná se přece jen o chudé lidi - je, že se žádá doklad o zapravení výdělkové daně se všemi přirážkami, jakož i daně z obratu. Tento průkaz předložiti je podle §u 2 odst. d). Tedy, když takový chudák před tím již nějak snad ztroskotal a dnes ničeho více nemá, ale snaží se nalézti ze zoufalství jiné povolání, na př. podomní obchod, pak to nemůže učiniti, poněvadž nezaplatil své nedoplatky daní. Musí po případě činiti zase nové dluhy, aby uspokojil stát, poněvadž tento pro něho má méně než kdokoli jiný, a nic mu nekredituje. Ale co při tom je nejhezčí, on musí podle ustanovení zákona býti v posledních letech také očkován. Nemůže-li to prokázati, pak mu nepomůže ani zaplacení daní. Zde máme v zákoně nepřímou formální očkovací povinnost. Ale nejhezčí jest odstavec 3 §u 2. Tam se praví, že formu a obsah knížky, která opravňuje k podomnímu obchodu, stanoví vládní nařízení. Tedy, když dojde k usnesení o zákonu, bude teprve vládním nařízením stanovena forma knížky. Ti, kdo tento zákon dělali - to dlužno říci - usnadnili si trochu věc. Že tu ti chudáci budou musit čekati dlouho, než forma knížky bude hotova a projednána, tomu konečně jsme od byrokratismu zvyklí. Byla přece již při předešlé předloze řeč o tom, jak pomalu pracuje úřední šiml. Ale nedosti na tom. Předpisuje se takřka hotový zatykač pro majitele knížky. Neboť praví se v §u 24, že všechny trestní nálezy mají se v podomní knížce zaznamenati a oznámiti úřadům, které přicházejí v úvahu. To je skutečně byrokraticky pendrek. Teprve po třech letech, když pokuty byly zaplaceny, anebo odpykány, mají se v knížce zase škrtnouti, ale přirozeně v knížce přece zůstávají. Předpokladem však je, že se majitel v této době nedopustil nového přestupku anebo jinak něčeho, což ovšem při tomto zákoně, který se rovná spíše policejnímu řádu nežli zákonu, velmi snadno je možno. Když však se někdo dostal šťastně skrze všechny tyto nástrahy a obdrží povolení, pak má je jen na jeden rok. Musí každý rok vždy znovu žádati za prodloužení podomní knížky. Máme za to, že to již je trochu kruté. Ale jaké s tím zase budou spojeny kolky, také to dnes ještě není jisto, o tom přirozeně teprve fiskus zase rozhodne cestou nařízení. V zákoně uvedená litanie trestů, zločinů, přečinů a přestupků ukazuje, že je skoro nemožno, aby někdo mohl obdržeti podomní knížku a když ji obdrží, bude pro něho, jak řečeno, následkem tohoto zákona nejen za-tykačem, nýbrž bude také velmi těžko, aby se takový ubožák nedostal někde do kolise se zákonem, obzvláště když si představíme jednání policejních a úředních orgánů. O tom bylo přece již s tohoto místa dosti promluveno. Není věru mnoho chudých lidí - a jen o takové přece se jedná v tomto případě - kteří by za dnešní doby neměli co činiti s nepříjemnostmi úřadování policie a úředních orgánů, a kteří by nebyli narazili na přestupky zákona. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)
Můžeme zkrátka a dobře prolistovati celý zákon, jeden paragraf za druhým, pak shledáme, že to není nic jiného nežli šikany, jež úřadům všechno umožňují. Úřad může s podomními obchodníky činiti, co chce. Může určiti čas, po které dny a jak dlouho je podomní obchodování dovoleno, kdy zase smí přijíti a různé jiné věci. Podomní obchodník nesmí za soumraku - také velice široký pojem - vstupovati více do žádného domu, a když obchody jsou uzavřeny, nesmí vůbec choditi po domech. Zkrátka ztěžuje se mu pokud možno, vyhledávati kruhy, které pro jeho výdělek přicházejí v úvahu. Podle tohoto zákona pohlíží se na každého člověka jako na pochybný charakter, žádá-li o podomní knížku, a přece je mezi těmito lidmi mnohem méně pochybných charakterů, nežli často mezi lidmi, kteří jsou zaměstnáni v obchodě a u jiných stavů. Podle §u 13 - a to padá obzvláště na váhu - jsou zakázány splátkové obchody; zejména pokud jde o oděv, prádlo a lněné zboží. Ale zákaznictvo podomních obchodníků jsou obyčejně dělníci a jiní chudí lidé, kteří nemohou vydávati větší sumy peněz za zboží anebo některé potřeby, a tak jsou - to se již stalo zvykem - odkázáni na splátky. Podomní obchodník přijde v určitém čase opět a vybere si svoji splátku. Shledáváme to ve všech horských krajinách a všude tam, kde podomní obchod s oprávněním převládá. To nyní podle zákona není více dovoleno. Tím však je poškozen netoliko kupující, nýbrž také prodavač. Lze velmi těžko hlasovati pro takový zákon, který se skládá skoro jen z omezování, prokazování, závazků, trestů a šikan, leč kdyby někdo chtěl ohroziti tisíce malých existencí. Toho my, němečtí sociální demokraté, neučiníme. Shledáváme zákon strašně krutým. Především jiným není tam vzato zřetele na nouzová území, jako na př. celé německé Rudohoří, kde sta a sta podomních obchodníků se živí a nejen pro sebe, nýbrž také pro část průmyslu tamního mají směrodatnou důležitost. Zcela podobné jsou poměry v západním Slezsku. V Rudohoří vyrábějí se hlavně krajky a prodávají se po domech, ve Slezsku plátno a jiné zboží, a jak řečeno, celé rodiny budou vydány zkáze, bude-li zákon proveden, poněvadž zboží, které muži na stavu zpracují, ženy a příslušníci rodiny v podomním obchodě roznášejí a tak vlastně domácí práce a podomní obchod dohromady zabezpečují existenci rodiny. Také zde zase splátkový obchod hraje důležitou úlohu. Budou-li však tyto splátky zakázány, pak bude na sta rodin stálých ale i nestálých podomních obchodníků zničeno. Značná část průmyslu, zejména v Rudohoří bude těžce postižena, jestliže se zákon uskuteční. Je to opatření, které je velmi kruté proti lidem, kteří dosud provozovali podomní obchod. Čteme-li zákon, skoro bychom se domnívali, že tvůrcům jeho šlo takřka o to, aby nebrali na nic zřetele, nežli jen na zmíněné již zachraňování živností, prodchnuté cechovním duchem, a přicházíme konečně na myšlenku, ježto se právě tato podomní živnost většinou vztahuje na německé krajiny, že se zde opětně jedná o to, aby příslušníci německé národnosti přímo byli poškozováni a ničeni. K různým způsobům restrikce, o kterých jsme také při předchozí předloze slyšeli, druží se nyní také toto opatření, na které dlužno pohlížeti jako na nic jiného, nežli jako na zmenšení podomního obchodu, čímž mnoho set, snad tisíců rodin bude poškozeno. Zákon alespoň podle toho vypadá, nemůžeme se tomu dojmu ubrániti, když jej čteme. Z těchto důvodů dlužno již říci, že tento zákon, poněvadž byrokracii otevírá dveře dokořán, není přijatelný, alespoň pro nás nikoli, kteříž zastupujeme zájmy proletářů. Změny měly by potřebí především §§ 2, 3, 4, 32 odst. 2., kdežto §§ 6, 12 odst. l a 24 měly by býti úplně škrtnuty.
Nepodali jsme zde žádných návrhů. Učinili tak již v poslanecké sněmovně naši soudruzi a my si pravíme: jestliže tam tyto skutečně tak potřebné pozměňovací návrhy nebyly oceněny a zcela chladnokrevně zprovozeny se světa, uspoříme si podávati je zde znovu. Z těchto důvodů také zde v senátě není nám možno hlasovati pro zákon a musíme tuto předlohu zamítnouti. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má dále pan sen. Včelička.
Sen. Včelička: Vážený senáte! Nebudu rozebírati jednotlivé paragrafy této osnovy zákona, ale chci jenom upozorniti na některé věci. Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila v 15. schůzi dne 16. března 1926 tuto osnovu zákona. Živnostensko - obchodní výbor touto osnovou se zabýval a bylo zajímavé, že hned v této schůzi někteří páni se domnívali, že, když již tato osnova byla v poslanecké sněmovně schválena, není snad třeba již dále ji rozebírati, mluviti o ní. Ale přišli jsme přece jen k poznání, že je přece jen potřebí každý jednotlivý odstavec probrati a zkoumati, zdali by bylo možno ještě na tom něco opraviti a také se skutečně shledalo, že tato osnova je v některých bodech hodně zhoršená, uvážíme-li, komu má tato osnova vyhovovati a kdo vlastně tímto podomním obchodem se zabývá.
Vážení pánové! Kdo měl příležitost viděti tyto podomní obchodníky, musí přiznati, že jsou to ponejvíce lidé, kteří již vůbec žádnou jinou existenci nemají a práci nemohou nalézti a ponejvíce lidé z takových krajů, kde jsou pouze odkázáni na domácí výrobu. Zboží, které doma vyrobí, musí sebrati a jíti s ním dále, aby je prodali, aby se takovýmto způsobem mohli obživiti. V naší republice je spousta míst, zvláště v severních i jižních Čechách, na Domažlická, Českomoravské vysočině atd., kde není průmyslu ani zemědělského výdělku, takže ti lidé jsou tam odkázáni pouze na to, co v domácím průmyslu vyrobí, odnesou do jiných míst, okresů a tam to prodají. Tím se také živí.
Chci upozorniti na jedno. V zákoně v jednom paragrafu stojí, že pouze jedna osoba v rodině může dostati povolení. Jak je zjištěno - a bylo to zde také již konstatováno - na Slovensku jsou celé kraje, kde rodiny musejí sebrati na jaře výrobky, které přes zimu doma vyrobily a jíti je prodávati do jiných okresů.
To jsem chtěl jenom objasniti. Na Českomoravské vysočině, kde se lidé ponejvíce zabývají výrobou perleťových knoflíků, zjistil jsem, že za posledních 14 dní v té hrozné nezaměstnanosti přišlo o zaměstnání přes 30.000 dělníků, poněvadž výroba perleťových knoflíků tam zanikla, jelikož není odbytu. Tito lidé jsou dnes bez práce a musí doma vyrobené knoflíky jíti prodávati do jiných okresů. Když nemají povolení, musejí prodávati, jak se to dá, seženou známého živnostníka, obzvláště krejčího nebo švadlenu a těm to prodávají. Tímto způsobem bude nyní řadě lidí znemožněna obživa.
Připomínám, že pan ministr obchodu také dodatkem slíbil, že v prováděcím zákoně se bude hleděti, aby se těm lidem co nejvíce vyšlo vstříc.
Bylo mluveno také o tom, že je celá řada stížností na podomní obchod. Asi 7. března byl v >Národní Politice< článek, kde stálo, že to jsou lidé různého druhu, zločinci a všelijací možní lidé, ač ve skutečnosti není prokázáno za ten celý čas ani ze statistiky, že by některý z těchto lidí, kteří se podomním obchodem zabývají, stál pro nějaké přečiny, krádeže nebo horší věci před soudem a byl vyšetřován. Je zajímavo, že právě tento zákon má býti zlepšen ve prospěch živnostníků a obchodníků, ale já pochybuji, že by snad ti menší obchodníci nebo živnostníci z toho zákona měli nějaký prospěch, nebo zisk, poněvadž skutečnost ukáže docela něco jiného.
Kdyby páni živnostníci a obchodníci trochu lépe si všímali toho celého hospodářského života, pak by nemohli říci, že nesnáze v jejich obchodech a živnostech nezavinují podomní obchodníci, nýbrž že je zde něco jiného, co skutečně sluší vytknouti. Ano, živnostníci a obchodníci si naříkají, že jsou zatíženi, že musí platiti hrozně veliké daně, že nemohou existovati. Vážení pánové! Podívejte se všude tam, kde máte možnost, do měst v sobotu a v neděli, jak to tam vypadá! Ano, je to pravda, obchody jsou prázdné, nikdo nekupuje, lidé nemají zač kupovati. Když nevydělají dělníci, když nevydělají pracující třídy, nemají ani obchodníci ani živnostníci také žádného obchodu.
Nesmíte dále zapomínati, že jsme převzali z celé Rakousko-Uherské říše celé dvě třetiny průmyslu a obchodu do naší Československé republiky. Za dřívějšího starého Rakouska, kde bylo 48 milionů obyvatel, mohli jsme vyvážeti naše produkty za hranice, měli jsme odbyt, ale průmyslu v Rakousku nebylo, tam byl pouze jen z jedné třetiny, to snad bylo v Dolním Rakousku, ve Vídni atd., ale ostatní průmyslové dělnictvo zůstalo většinou u nás, v Čechách a na Moravě, totiž v Československé republice. A teď, prosím, pro tyto lidi má býti zaměstnání!
Další, co je možno zaznamenati, je, že hrozná spousta živností i menších obchodů, když po převratě Československá republika jako samostatná přišla v život, přišla z Vídně a z Dolních Rakous, jako příslušníci Československé republiky musili se u nás usaditi, a přirozeně tímto okamžikem také musil na druhé straně ten obchod a ta živnost váznouti.
Mohu zde dáti jen několik případů z Jihlavy samotné. V krejčovské živnosti před válkou bylo tam 45 živnostníků, dnes je 222. Naproti tomu bylo tam dělníků 180, dnes je tam zaměstnáno těch, kteří jsou u společenstva zapsáni, i s děvčaty celkem 80. To je veliký nepoměr! Přirozeně je tam většina živnostníků a obchodníků, než skutečně dělníků samotných. Naproti tomu je tam celá spousta učedníků. Tím se má potom hledati cesta a náprava!
Pak se naříká: Tito podomní obchodníci nám zatěžují obchod, když ve skutečnosti obchod nemůže nikdo nijakým způsobem povznésti, nebude-li zde s dostatek práce a s dostatek výroby, aby si mohli lidé vydělati, a mohli bychom kupovati a dáti výdělek jinému. Proč pánové nemluví o něčem jiném? Proč bylo zde několikráte mluveno o tom, aby bylo uznáno sovětské Rusko de jure, aby byly navázány styky obchodní a aby ten průmysl a obchod mohl řádně jíti? O to se nezajímá nikdo. Zde také padla slova, že se hledí k tomu, aby každému byl uzpůsoben ten život, ale možno každému u nás žíti v Československé republice? Nejen my to říkáme, ale chápeme to také. Ale, pánové, pakli chtějí živnostníci a obchodníci a zvláště větší - poněvadž právě v tomto zákoně se jednalo o velké obchodníky, poněvadž ti mají možnost pomocí obchodních komor a pomocí vyšších institucí to žádati na příslušných místech - aby takový zákon zostřený proti těm menším chudákům, byl vydán, ať si vyvodí z toho potom důsledky!